Druhou a závěrečnou částí dnes pokračujeme v rozhovoru s moderátory brněnského ranního Elixíru na Radiu Kiss Hády Dr. Jamem a MC Yogurtem. Tentokrát jsme se nebavili jen o práci moderátora, ale také o situaci v české pop music, budoucnosti moderátorů a Evropské Unii.
Jak relaxujete, čím se nabíjíte, co alkohol, drogy, ženy a sex :) ?
Jam: Já mám s relaxací velký problém, s dopingem taky, stále ho hledám, ale je fakt, že mě rádio žene dál. Je pravda, že někdy toho mám plný zuby a proto odmítám kšefty přes víkend. Opravdu, co mám rád, je usnout u tý televize. Takže pro mě je asi relaxací volnej víkend. Alkohol si dám, ale pivo třeba jednou za čas, jsem rád ve společnosti sympatických žen, bezmezně miluju sex, nemám nikdy dost a mám rád i perverznosti. (smích)
Yogurt: Já jsem vášnivej čtenář, denně přečtu troje noviny, čtu knížky, rád si lehnu do postele přes den, teď zrovna prožívám šťastné období s mojí přítelkyní, která je pro mě už rok jedním z dopingu. Jinak, jak stárnu, tak čím dál víc sleduju fotbal a stal se ze mě i hokejovej fanoušek. Sex je pro mě důležitej, bez toho bych asi každej den ráno nevstal do rádia. Ne, že bych ho musel mít denně (smích). Co se týče alkoholu, jo umím pořádně zapařit, ale teďka mám jiný priority, takže jsem s tímhle docela v pohodě. Bývaly časy, že jsem vyzkoušel ledacos a vymklo se mi to i z ruky a taky moje zkušenosti s tím jsou spíš negativní. Brno je malý, člověk je tady víc na očích a hrozně rádi se na něm svezou lidi, kteří ho znaj i neznaj. Tak jsem radši skončil u toho fotbalu.
Co teď nejvíc hýbe rádiem Kiss Hády?
Jam: Není to ani konkurence, ani podíl na trhu, ale krásné kisspatrolky a firemní večírky.
Jaký máte názor na zákon o spisovné češtině v médiích, který předložila poslankyně Levá?
Jam: Podle mě je to naprostá blbost, nedokážu si představit, že budu mluvit k naší teenegerovské cílové skupině spisovně a budu absolutně mimo. Je to blbost, blbost, blbost a dobře že to neprošlo a doufám, že ani neprojde napříště.
Yogurt: V tomhle bodě si myslím, že nesouhlasím s tím kupředu Levá.
Jak moc to má těžké moderátor v regionálním rádiu?
Jam: Je velmi těžký se prosadit za hranice regionu, protože pokud člověk nemá adresu 111 50 Praha 1, tak je velkej problém se někde objevit třeba jen v časopisech, pokud se nepřestěhoval z Brna do Prahy. Je taky velká konkurence, protože všude po republice je rozmístěnejch spousta kvalitních moderátorů a jde jen o to se zlepšovat.
Yogurt: Ta pozice moderátora v dnešní době šla trochu dolů. Už nejsou za takový hvězdy, jako třeba před deseti lety, zrovna jako DJs. Když jsem byl singl a přijel jsem na akci, tak si kdekdo myslel, že mi třeba holky padaly do náručí, ale ony naopak řekly, že se se mnou nebudou ukazovat, aby nepřišly do řečí. V důsledku toho si člověk ani nevychutná takovou tu slávu, jako třeba nějaká rocková hvězda.
Co na práci moderátora máte rádi, není to jen příjemná možnost výdělku?
Jam: Myslím si, že kdo tu práci nemá rád, tak to nemůže dělat, protože je to slyšet ven. Já rádio dělám, protože ho miluju a strašně mě naplňuje, ale dvě zaměstnání mám kvůli výdělkům.
Druhý zaměstnání mám u softwarové firmy, která dováží CAD/CAM systémy.
Yogurt: Mě se splnil můj životní sen dělat v rádiu, práci taky miluju, je to pro mě prostě realizace
a štěstí dohromady. Kromě rádia ještě dělám pro soukromou TV pořad o vaření, bude mít 12 dílů. Možná pro někoho je to divný, ale já vařím i doma, tak mi to není cizí. Moderuju kulturní akce, dělám kolem reklamy.
Co až to nebudete moct dělat? Co se starými moderátory na Kiss?
Jam: To je jen otázka trhu, jestli o mě projeví jiné rádio zájem, které bude vysílat v jiné věkové kategorii.
Yogurt: V Americe je zlatej věk moderátora někde kolem čtyřicítky a taky lidi v tom věku si tam vezmou kšiltovku a vyrazí do terénu, jak za mlada. Kdežto my tady žijeme pořád v předsudcích. Komu je 25 let, tak už by měl mít dvě děti. Myslím, že ledy se budou konečně lomit, to je můj názor. Když mi okolnosti nedovolí dělat v rádiu, tak mám několik věcí, které bych si chtěl splnit. Pracovat v reklamě, zajímám se o politiku, sport a nemusím dělat srandičky v rádiu donekonečna. Umím si taky představit, že odjedu do Ameriky a budu tam umývat nádobí a starat se o svýho starýho otce, který tam žije.
Jaký máte názor na současnou českou popmusic?
Jam: Nemá moc co nabídnout. Pop ne, snad spíš rock.
Yogurt: Podle mě je šokující, že 15 let po politických změnách je tady tak málo talentů, že ta uzavřená mafie kolem toho, ti Svobodové, Janečkové hejbou těma loutkama a jsem docela překvapenej, že Česko nemá mladý hvězdy snad kromě Black Milk, Chinaski, Support Lesbiens, ale v televizních estrádách se točí pořád stejný ksichty, jako před dvaceti lety, akorát v jiných kulisách.
Je škoda, že se nenajde vydavatel, kterej by vytvořil třeba i uměle nový hvězdy. To je jedno, že to nevznikne spontánně. Všichni víme, že ty ankety vyhrávaj pořád ti samí lidé. Nemám nic proti Lucii Bílé, určitě je profesionálka v oboru, ale je to pořád dokola.
Jam: Já jsem úplně alergickej na estrádní pořady typu Nova. Už to rozjela i Prima a z toho
pohledu, když se předávají hudební ceny a všechno jde na playback, je to hrozný. Nikdo pořádně neukáže, jak fakt zpívá.
Yogurt: Na začátku devadesátých let jsme si mysleli, že Janda, Gott, Vondráčková už skončí v síni slávy, ale to souvisí s tou českou mentalitou. Dneska si mladej kluk koupí počítač místo kytary, kláves nebo bicích. Dneska je Bůh deejay. Dává sice svůj talent do těch desek, ale já nevidím tlak zezdola od těch lidí, že by chtěli být stars, že by chtěli něco dokázat. A navíc na kapelu musí být pět takových lidí a tady v Brně se neposkládá pořádná kapela. Tady je opravdu lepší si koupit PC a pařit hry po síti, než se učit na kytaru. Mám kamaráda, který tady všechno prodal a odstěhoval se do Prahy, protože je talentovanej a chce být muzikantem. V Brně je uzavřená komunita čtyř stovek hip hoperů, kteří spolu hulí trávu a jinak nic.
Jam: My bychom v rádiu dali šanci začínajícím interpretům, brali bychom to jako dobrou reality show na způsob Superstar. Taky Hády kdysi vysílalo podobný pořad, tuším Demoparáda se to jmenovalo, ale zkušenosti s posluchači byly takové, že je to v tu chvíli nezajímalo. Oni chtějí slyšet ty svoje zavedený Black Eyed Peas, chtějí tam slyšet ty svý Blue a nezajímá je něco novýho. Nechtějí to ani přijmout. Mají svou škatulku a omezeně se drží komerce. Té je sice třeba, ale lze to kombinovat.
Yogurt: Já bych v devadesátých letech místo kupónových knížek koupil lidem letenky do světa, aby se tam zajeli aspoň na 14 dní podívat. Aby viděli, že lidé ve světě jsou otevření, nebojí se říkat své názory, jsou tvořivější a tolerantnější. Ze svých zkušeností z ciziny můžu říct, a to jsem byl taky tři měsíce ve Státech, předtím, když jsem přijel do Kanady, tak jsem byl taky trochu zaprděnej, ale přišel jsem do komunity 12 lidí, kteří bydleli společně v jednom domě a první, o co jsem se zajímal, bylo, jaký mají svůj soukromý hudební archiv. Všichni ti lidi měli CD od reggae přes hip hop, Spice, Backstreet Boys až po Metallicu a Sepulturu, prostě širokou hudební škálu ve výběru. Byl tam jeden Holanďan a ten měl britský kytarovky, popinu, hard rock, AC/DC a ty lidi o tom neřeknou, že toto nebo to je sračka. Oni řeknou, že všechno je pro ně ok a nebo je to super dobrý.
Jam: Já bych taky místo kupónovejch knížek rozdal ty letenky.
Yogurt: Třeba naši posluchači, co žijí v okolí Brna. Co tam dělají? Znají jen hospodu, úřad, kam si jdou pro razítko, nemají prostředky si zajet ani do Rakouska, aby si tam zašli do klubu, na diskotéku, aby viděli, že lidi jsou tam přátelští a tím tady nemají šanci vidět svět tolerantněji, protože je v místě nezaměstnanost, nemají na to peníze.Tak někde v hospodě nebo v garáži poslouchaj nějaký xenofobní Landovy texty nebo muziku s textama, které říkají, že nejlepší je být špinavej a svou ženskou zbít doma a ožírat se jako prase. Pak se samozřejmě tak chovají. To říkám hodně obecně. Ale když takoví poslouchají naše rádio, zakleslí v těch svejch pěti kapelách, tak nemaj šanci přijmout něco novýho.
Brněnské kluby, respektive co se v nich hraje, mají také vliv na hudební kulturu mladých lidí, potažmo na poslech rádií, tak jak to vidíš, Yogurte, ze zkušeností coby DJ?
Yogurt: Já jsem hrál osm let pro vysokoškoláky a taky se to točilo kolem pěti kapel. Lucie, Wanastovy Vjeci, soundtrack Pulp Fiction, Red Hot Chili Peppers a taky ani ti vysokoškoláci neměli snahu se dostat dál v muzice. Když jsem zahrál něco jinýho, tak na mě hodili pětkrát krígl (rozuměj džbán na pivo), třikrát mě vylili panáka nebo dokonce celou flašku do mixáku, jen proto, že jsem jim nezahrál to jejich. Byl jsem v jednom klubu na Lesné v Brně a tam lidi hráli Landu, Kabát, Orlík a osazenstvo si od této kapely zpívalo texty sborově a to jsem byl v městským klubu. To je potom o poslechovosti rádia. Tyto lidi si nepřipustí žádnej jinej vliv, jen ze svojí škatulky. Neberou černochy a hip hop, neberou Brity s kytarovkama, neznají Latino, proto se odpoutávají od rádií, protože my jim implantujeme něco, co oni nechtějí. Já jsem žil pár let v iluzi, že ten hlavní brněnskej showbussines se dělá v pěti klubech v centru Brna, ale jsou to kluby a herny na Lesné, na Vinohradech, v Líšni, na sídlištích, kde chodí dvacetkrát víc lidí, než do klubů v centru a tam se utváří hudební styl a netolerance k různým jiným hudebním stylům.
Narážíš tím na malé české, potažmo moravské poměry?
Yogurt: Jasně, v důsledku je to daný tou nízkou životní úrovní. Lidi se dostanou tak jednou za rok maximálně do Chorvatska na dovolenou.
Jam: A tam ani nemůžou nikam pořádně jít, protože na to nemaj.
Yogurt: Já bych chtěl říct, že pocházím z docela chudejch poměrů a když jsem byl na západě, tak jsem si na to tam vydělal sám, takže výmluvy, že si někdo nemůže cestování dovolit a třeba si rozšířit obzory… může, dneska každej. Stačí jen trošku chtít. Lidi jsou tady strašně líní jít vstříc svýmu osudu a něco pro ten svůj život udělat. Jdou na pracák a čekají, že se o ně někdo postará. Znám spoustu holek z bohatých rodin, které si nechají koupit v osmnácti oktávie a třípokojový byty a když mají jít na brigádu, tak ráno nevstanou. To je zas druhej extrém. A to se všechno promítá i v rádiích, tady ten sociální vliv.
Co říkáte na Superstar?
Jam: Sleduju Superstar, jsem zažranej do tý soutěže nejen kvůli svý profesi, ale mám hrozně rád reality show. Je to dobrý, i když koupený, funguje to úplně po celým světě. Porota je vybraná naprosto úžasně. Podle mě zastupuje přesně ty typy, který tam maj bejt. Oni do toho rejpnou, pohádají se a umí ten názor ze sebe prodat, takže jim to člověk uvěří. Zamiloval jsem se do Šárky, ale přebral mě ji Julián. Měla by to ale vyhrát Martina, ona je jediná, která mě vtáhla do muzikálu.
Yogurt: Mně se ta soutěž taky líbí. Líbí se mi obal soutěže, třeba režie a střih je výborný. V prvních dílech ty živý show nasadili vysoko laťku na tento typ pořadů. Moderátoři jsou taky dobře vybraná dvojce, i když on působí občas trochu nepřirozeně. Uzavřel bych to tak: Ať vyhraje Martina (s imitačním přízvukem). Držíme palce do Ústí. (smích)
Neplánujete prorazit do celoplošných médií jako baviči nebo novináři?
Jam: Přemýšlel jsem o kosmopolitním životě, ale drží mě tady ještě druhá práce a vyhovuje mi velikost města. I když mám občas problémy s lidmi, kteří tady žijí. Dokážu si představit, že až budu starší, tak budu dělat show, která u nás ještě nefunguje, typu: Běloch baví černochy vtipama na černochy a černoši se válí smíchy, jak je to běžný ve světě. Novinářem jsem byl a už nikdy víc. Nevděčná, hnusná práce.
Yogurt: Já bych nebyl skromnej a soustředil bych se na polskej trh, to je docela větší země.
Myslím, že v Polsku by se dala udělat díra do světa. Když nevyjde to Polsko, tak bych třeba zkusil zprávy. To mě baví.
Co se vám líbí a zároveň chybí na serveru RadioTv?
Jam: Líbí se mi, že se dělají rozhovory s moderátorama, protože to jsou informace, které se z novin ani z jiných serverů člověk nedozví. Asi mě tam chybí hodně informací ze života rádií celkově, protože informace z Rady si člověk může přečíst třeba z ČTK nebo jinde. Jsou tady informace o poslechovosti všech rádií, to jinak mají jen jednotlivý rádia. Co mě štve, tak to jsou diskuse, protože nechápu, proč český člověk pořád na všechno plive a je věčně nespokojenej. Rád bych si přečetl třeba o kolegovi, kterej dělá v rádiu v severních Čechách nebo na severní Moravě a tak.
Yogurt: Přesně tak. Rozhovory s osobnostma z regionů a z celoplošek, prostě neoficiální, familierní, co dělají kolegové v jiných rádiích. Máme kamarády, o kterých už dlouho nic nevíme.
Jak jste přivítali vstup do EU? Cítíte se být víc Evropany nebo Čechy (Moraváky)?
Jam: Strávil jsem ho odpočítáváním sekund o půlnoci na Kraví Hoře společně s Yogurtem.
První, co mě napadá a to bývá vždycky správná odpověď, tak se cítím být víc Evropanem v tom, že rád poznávám nový věci. Mám rád svět bez hranic. Přiznám se, že radši si dám víno francouzské než moravské.
Yogurt: Na mě ta půlnoc udělala magickej dojem, protože společně s Doktorem něco budujeme a byli jsme i v tom okamžiku spolu. Jsem eurooptimista, fandím tomu, mám příbuzný po celým světě, takže bych byl radši, kdyby to přišlo před pěti lety. I když někdy tu radost zas tak nemám, když se například podívám na lidi v tramvaji, tak si myslím, že je ještě brzo. A když se podívám do mé občanky, kolik mi je let (29, pozn. aut.), tak, že je pozdě. Já jsem kritickej Čech, kterej nečte Švejka, ale jí svíčkovou, protože Švejk je podlost a svíčková je dobrá.
Jam: Pěkná věta, filosofická. (smích).
Pánové, dík za rozhovor.
