RECENZE – Datum 31. ledna znamenalo pro druhý okruh veřejnoprávního Českého rozhlasu velký den. Jaromír Ostrý, šéfredaktor ČRo 2 – Praha, uvedl se svým týmem v život zcela nový okruh. Ještě před startem nové Dvojky se objevovaly první negativní ohlasy. Razance, s níž se ozývaly kritické hlasy, vybudila vedení k první změně hned po sedmi dnech od startu. Jaký je nyní okruh Dvojka?
Tolik času, kolik jsem strávil poslechem Českého rozhlasu 2 – Praha, resp. Českého rozhlasu Dvojky od ledna letošního roku, jsem snad nikdy jejímu poslechu nevěnoval. Silné momenty jsou střídány slabšími, vyloženě kritický moment je snad jeden jediný…
Jaromír Ostrý si na sebe vzal skutečně obtížnou a nevděčnou roli zároveň. Silně konzervativní posluchačská obec druhého okruhu Českého rozhlasu nepřipouští sebe menší změnu, přesto se počet zužuje a je třeba jednat. Když přišla Barbora Tachecí s transformací ČRo 1 – Radiožurnálu, nesdělila předem ani slovo o tom, jak bude vlajková loď vypadat… dnes víme, že měla více s posluchači komunikovat. Ačkoli podíváme-li se, jak se ozývají posluchači Dvojky nyní, tak se mohou šéfredaktoři či ředitelé snažit sebevíce a stejně sklidí kritiku. A mohou komunikovat, jak chtějí. Třeba pan Ostrý komunikoval až příliš?
Dokáži si představit paniku v očích, jakou zažívali kmenoví posluchači Českého rozhlasu 2 – Praha, když poslední lednový den naladili Dvojku. Zvýšený výskyt infarktu nenastal, tak se podívejme na projekt Dvojky z různých hledisek.
Dvojka nebo Praha? To je oč tu skutečně běží?
Je s podivem, co posluchačům všechno dokáže vadit. Místo dosavadního označení „ČRo 2 – Praha“ používají členové týmu Českého rozhlasu název „Dvojka„, prozatím jen neoficiální, posvěcení se dočkáme asi až od nového generálního ředitele, na něhož marně čekáme. Snad tomu bude již brzy jinak. Hlavní argumentací je fakt, že jméno stanice nekoresponduje s celorepublikovým pokrytím a chce se distancovat od nálepky označující stanici jako určenou pro Prahu a okolí.
DOPORUČUJEME: Šéfem ČRo bude Duhan, Hikelová či Matoulek
Poměrně dost dobře nechápu, proč se všichni bouří. Dvojka ve mně neevokuje zásadně nic ponižujícího, jak namítají odpůrci. Vždyť Česká televize používá rovněž označení, co tedy „chudáci“ na Čtyřce (ČT4), nebo nedej bože „Čtyřiadvacítce“ (ČT24), vždyť není 24. v pořadí. Má-li to být jen zástupný symbol, nechť je po vašem.
Hudební složka – Achillova pata všech rádií
Než přejdu k programu, zastavím se u velmi bolavého místa všech rádií a zejména těch veřejnoprávních stanic. Žádná o tom, že zahraniční složka Dvojky je (nebojím se toho označení) téměř „luxusní“. Dovolil jsem si lehce expresivní výraz, protože takovou muziku skutečně žádné tuzemské rádio nehraje. Ovšem (k velké škodě) je v menšině.
Playlistu dominuje česká tvorba, což na jednu stranu chápu, jde o Český rozhlas, přesto by její množství mělo být nižší. „Šlágry“ 50. let jistě žádné české rádio nehraje, přesto tolik „šlágrů“ tu není a za chvíli se ohraje. Ještě, že se písně nehrají z vinylů, asi by drážky nevydržely. Snad posluchači zapomínají rychle. Někdy si člověk říká: „Ještě jeden Gott, Vondráčková, Bobek,… a mám dost!“
Zvukový obal a staniční hlas jsem záměrně vměstnal do této kolonky. Václav Postránecký dodal svým hlasem nový směr a zajímavou dynamiku. Ani samotné jingly nejsou provedeny špatně a opět nepostrádají dynamiku. Ale neskutečným průšvihem je znělka zpráv. Dámy pějí o sto šest, asi mne chtějí odehnat od reproduktorů (před celou to skutečně dělám, abych si naladil zprávy na Radiožurnálu, mám jen jedny nervy – ač pevné). Navíc jim nejsem schopný porozumět, zda zpívají „Český rozhlas – Dvojka“ nebo „DVOJNA“ – anebo se chystá „VOJNA“?. Na proplachu uší jsem byl u svého lékaře relativně nedávno, takže chyba patrně nebude na mém přijímači. Naštěstí pan šéfredaktor sáhnul do svého svědomí a pracuje na nápravě. Prý, aspoň to psal na webu.
POSLECHNĚTE SI: HLAVNÍ STANIČNÍ IDENT ZPRÁV
Na Dvojce je „osobnostně překontaktováno“
Pohoda, kontakt s posluchačem a zajímavé osobnosti – hlavní krédo nové Dvojky. Bohužel to nezní tak nevině, jak se na první pohled zdá. Pohodu bych možná ještě snesl. Kontakt s posluchačem už nikoli. Neskutečně mě iritují snad i nesmyslné názory a nevím, proč musí našinec říkat zasvěcené názory na vše a za každých okolností. Nikomu nechci upírat názor na svobodný názor, přesto je ho snad i trochu moc. Ráno nepotřebuji poslouchat příběhy posluchačů, dopoledne „Jak to vidíte aneb anketní otázka“ a tak bych mohl pokračovat. Ovšem to je věc názoru.
Várka osobností (neplést s celebritami) je snad i mírně přehnaná. Jak to vidí je stálicí a základním kamenem vysíláním, nedivím se, že bylo vedení bombardováno. Co na tom, že se pořad přesunul na odpoledne. Ale nadílka osobností pokračuje, po deváté hodině nastupují dámy, „které mají co říct„, v jedenáct hodin host a jeho příběhy, odpoledne pokračuje telefonická „Přepadovka“ a ochuzeni nejsme ani večer. Nedovolil bych se tvrdit, že tyto osobnosti nemají co říci, ovšem všeho moc škodí.
SOUVISEJÍCÍ: Na Dvojku ČRo se vrací “Jak to vidí?”
Nedivím se, že ač jsou moderátorky dopoledního proudu „Je jaká je“ sebelepší a kultivované, mají posluchači dojem, že se vrátili zpět v čase na vlny jisté soukromé kytičkové stanice (doplňte si prosím sami, nemyslím to hanlivě, vyrůstal jsem na ní). Nebuďme jen negativní, i v dopoledním proudu jsou záchranné body (například rubrika Ježkovy oči).
Brilantní Odpoledne s Dvojkou
Dovolím si aspoň jeden odstavec pět pouze pochvalné ódy. Pokud se něco skutečně podařilo, pak je to Odpoledne s Dvojkou. Šéfredaktor Ostrý měl neskutečně šťastnou ruku při volbě moderátorů Pavla Kudrny a Jiřího Kokmotose. Ukázkové vysílání, oba pánové si „sedli“ a kultivovaně se mezi sebou „špičkují“. Humor nechybí, potěší a ještě se něco dozvíme. Takový pořad v českém éteru chyběl a osobně si za něj dovolím poděkovat. Odpustit si lze i „celebritní telefonát Přepadovka„. Velmi dobrý je i páteční formát „Šťastnou cestu“, tentokrát v roli průvodce slýcháme Jana Rosáka.
Říká se, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Ukázkovým příkladem je formát „Čaj pro dva aneb Jak to vidíte?„, úmyslem bylo rozšířit pořad „Jak to vidí“ a zapojit do něj posluchači, ti se ještě nedávno mohli zapojit přímo tím, že se zastavili do studia. Příchozí posluchači Dvojky byli prakticky vždy natolik nevychovaní (tentokrát si snad i dovolím jednu generalizaci) a vícekrát je museli hosté (vzpomeňme například na Ondřeje Neffa) umravňovat. Naštěstí či bohužel, to posuďte sami, se nápad neujal a posluchači naštěstí mohou jen využívat telefony či e-maily.
Děti na druhé koleji?
Další bouři vytvořilo zrušení pořadů Periskop a Polštářek. Dětem samozřejmě zůstává denní pohádka Hajaja a Domino (včetně novinky Domina na cestách). O víkendu čeká děti a mládež dvojitá porce rozhlasových her či pohádek. Pořadu Periskop je škoda, ale argument na to, že se kryl například s pořadem Meteor lze ještě pochopit.
Polštářek musí dětem rozhodně chybět. Neříkejte mi, že by se nenašlo v programu 30 minut pro dětské pásmo. Stačilo by zrušit nedělní reprízu pořadu „Zpátky si dám tenhle film s Karlem Gottem„, jednou týdně v sobotu je mistra až dost. Ale i tu se sjednává i zjednává náprava (ale zatím to jsou jen úvahy).
Večer a víkend plný rozporů
Kontakt Dvojky ve 20:05 hodnotím ve většině případů kladně a příchod premiérové tvorby místo repríz snad ani jinak nejde. Noční mikrofórum má jistě také své mouchy, ale dojmy mám obdobné jako v předchozím případě. Rozporuplné dojmy mám však z víkendového vysílání. Osobnostní dopoledne si Dvojka neodpustila ani v sobotu. Karel Gott nemusí být každému po chuti, ale proč ne, v sobotu ráno naštěstí spím.
Nezatloukat aneb My dva a čas, pořad Hany Švejnohové, nám servíruje známé osobnosti a jejich vyprávění o manželských vztazích. Paní Švejnohová je profesionální dáma, vážím si jí. Nebudu se ovšem k tomuto pořadu vyjadřovat, protože není určen mně. Ale proč zase povídání s většinou známými lidmi? Víkendové večery oplývají zajímavou původní (nejen) dramatickou tvorbou.
Internet – věc veřejně záludná
Mocné médium jménem internet opět ukázalo svou moc. Tolik negativních ohlasů si snad odnesla jen Barbora Tachecí za Radiožurnál a ředitel Frekvence 1 Mirek Škoda za nový „Dámský klub“. Vznikají petice požadující zrušení „Dvojky“ a vrácení „Prahy“, pod články čelí šéfredaktor Ostrý velmi silné kritice a kladné ohlasy jsou prakticky umlčeny. To, že se na internetu prakticky neobjevují kladné ohlasy, je z velké části proto, že spokojení lidé nemají většinou moc potřebu se vyjádřit.
Český rozhlas uveřejnil článek „Posluchači hodnotili vysílání Dvojky Českého rozhlasu„. V diskuzích se zbrojí proti názvu „Dvojka“, v průzkumu se ovšem vyjádřila pouhá tři procent, kterým se nový název nelíbí. „Slibným signálem je hodnocení posledního poslechu stanice. 96 % dotázaných se vyslovilo, že se jim vysílání líbilo, pouze čtyři procenta uvedla opak. Jako „pohodovější“ než dříve vnímá program stanice 87 % respondentů, záporně odpovědělo 11 %,“ doplňuje Český rozhlas na svém webu.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: ČRo 2 – Praha projde v únoru změnou, nová „Dvojka” bude více kontaktní
René Zavoral, ředitel Odboru komunikace a vnějších vztahů Českého rozhlasu, k výsledkům průzkumu dodal: „S ohledem na výše uvedené údaje lze reakci posluchačů celkově hodnotit jako pozitivní. Spokojenost s programem byla v průzkumu detailně hodnocena z hlediska obsahových a stavebních prvků programu. Velmi intenzivně však i nadále sledujeme na těchto stránkách probíhající diskusi části našich posluchačů a všechny náměty, připomínky a komentáře, pozitivní i negativní, pečlivě studujeme.“
Závěrečné resumé
Boj s větrnými mlýny, jak jinak nazvat počínání Jaromíra Ostrého. I dobré kroky jsou posluchači na internetu odsouzeny. Aspoň se šéfredaktor nebojí a velmi často diskutuje o budoucím směřování. Přestože, bylo vykonáno mnoho práce a úsilí, stále se nenaplňují touhy o tom, mít skutečně moderní veřejnoprávní okruh. Hrůzostrašná znělka zpráv je naštěstí v éteru jen jednou v hodině (i když na pocuchané nervy je to i mnoho). S hudbou se rovněž budu muset spokojit, nevypadá to, že by podíl české tvorby měl ubýt.
Bohužel tyto prvky umí rozbít pozitivní dojem z vynikajícího programu, jakým je Odpoledne s Dvojkou. Vězme, že Dvojka bude méně „kontaktní“ (názory na možná i nemožná témata), odepře si tucet rozhovorů s osobnostmi denně. Snad někdy dojde Dvojka na cestu, kdy s ní budeme všichni spokojeni… ale to je asi utopie. Ovšem ne tak velká jako touha po tom, mít moderní stanici pro mladou a střední generaci, je sice těžké zavděčit se i věkově pokročilejším. I když já jsem třeba otrlý, ne každý dokáže poslouchat podobnou skladbu – a to se od února dynamika mnohonásobně zvýšila. Nu asi by jádro posluchačů psychicky nevydrželo.
