Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že tento rozhovor je velmi obsáhlý (trval 1,5 hodiny bez přestávky), rozhodli jsme se ho rozdělit na dvě části. Dnes nabízíme druhou, minulý týden jsme nabídli část první.
Pokračujeme v rozhovoru, který je velmi obsáhlý. Dozvíte se v něm vše, na co jste se báli zeptat. Vedení Radia Agara ochotně odpovídalo a nebálo se pojmenovat věci správným jménem. Exkluzivně, jen pro RadioTV.
Připravili se na mne všichni čtyři: ředitel Radia Agara Kamil Havlík, výkonný ředitel Jaroslav Průša, promo manager Petr Král a hudební dramaturg Dan Rakaczký. Rozhovor probíhal v příjemné prostorné pracovně v prostorách Radia Agara, sídlícího na historickém chomutovském náměstí.
Proč hrajete tu hudbu, kterou hrajete? Proč se nepokusíte „vybočit“ z těch současných mantinelů, které jsou v Česku v současné době nastaveny? Stále se říká, že zdejší rádia hrají to, co německé stanice. Domnívám se, že to není pravda. Proč se česká rádia bojí udělat, menší revoluční, krok k tomu, co se hraje „na západě“?
Rakaczký: Asi to nelze udělat tak rychle, protože to je třeba důkaz Expresu. Podle mne tady není na to místo ani čas, aby to rádio vyzkoušelo něco jiného. Nemůže si dovolit experimentovat třeba i s muzikou.
Havlík: V průzkumech, které mi děláme, nám posluchač řekne, že nechce být vychováván. Ale je tu třeba Expres, který to netvrdí a pak je tu zase trend Blaníku. Mladí posluchači nám třeba řeknou, proč bychom to neposlouchali, když nám bylo čtyři pět deset a my s rodiči seděli u táboráku a ty písničky tam hrály. Mě to překvapuje, že tato generace má k tomu pozitivní, ne negativní, vztah. Vnímají to jako součást svého dětského bytí a zůstalo to v nich.
Nemyslím vychovávat a zdůrazňovat, že tohle musíte poslouchat, protože se to hraje „na západě“, ale jenom jim to nabídnout, zahrát to a nekomentovat…
Havlík: Ale každý desátý Čech to dostal nabídnuto. Ten kdo žije v Praze dostal alternativu Radia 1 nebo Expresu. A ukazuje se, že to ty lidi nechtějí chápat.
Vnímáte tedy Expres jako testovací rádio, na kterém vidíte, že ani Pražané nový styl nepřijali?
Havlík: Ten vzorek ve velkých číslech bude platit i tady. A jestliže ten vzorek, který tam je to přijal v nějakém měřítku, to samé bude i tady.
Král: Hudba je součinnost masmédií. Rádio je zrnko. Každé rádio, kromě Českého rozhlasu, musí být samofinancovatelné. My jsme v podstatě závislí na trendech, které jsou asi těžko definovatelným mechanismem nastavené. Ale my samozřejmě víme, kdo dává do Esa písničky, kdo nasazuje do hitparád…
Domníváte se, že to co se bude hrát už je určeno hned v počátku? U manažerů, hudebních vydavatelství… Ty si řeknou, dáme to do televize, má velkou moc, rádia se už přizpůsobí.
Král: Nyní jste to řekl.
Je to tedy ovlivněno hudebními vydavatelstvími? Na nich záleží, jaká hudba se v Česku bude hrát?
Král: Jednoznačně ne…
Havlík: Záleží to i na hudebním redaktorovi. On musí mít cit, co se hraje. Nejlepší způsob je testování. Díváte se i na konkurenci, co hraje.
Kdo určuje rádiu, co bude hrát? Řídí to hudební vydavatelství, nebo manažeři rádií?
Průša: Vydavatelství nemohou změnit formát rádia. Je to ale věc určitého kompromisu, který musí vyhovovat oběma stranám. Pokud už je jednoznačně dané, že to je interpret takového zvučného jména, tady nikdo nepochybuje. Když ale přijde někdo nový, rádio zváží, jestli ho bude hrát nebo ne. A vydavatelství na tom nic nezmění.
Havlík: Rádio musí být natolik silné, aby odolávalo různým lobbistickým skupinám. Nejde to, aby do programu mluvily hudební vydavatelství, to pak mohou mít svoje rádia… Ale zase platí, že rádio dělá hity.
Král: Oni to pochopili a dneska se nás naopak ptají.
Rakaczký: Jsou konference, kde jsou všichni z rádií, oni tam pouštějí písničky, vzorky a ptají se. Spolupracují s rádiem, aby udělaly přímo ten hit do toho rádia. Snaží se vyjít vstříc. Kdysi to bylo, že nám vydavatelství nabízely všechno, ale dneska už vědí, co které rádio hraje a tak mi třeba neposílaji Nedvědy. Pokud si myslíme, že se to hodí do formátu, tak to dáme do programu.
Havlík: Dnes bych spíše řekl, že nastává kontakt interpret vs. rádio. Interpreti hodně lobbují, aby získali smlouvu s vydavatelstvím. A pokud se někdy dohodneme, tak se nebráníme otestování.
Průša: Abych to shrnul, proč nejdou komerční rádia do toho, aby nabídly hudebně něco jiného. Myslím si, že tato role jednoznačně přísluší veřejnoprávnímu médiu. Už dlouho se diskutuje o okruhu, který by nabídl rádio takovéhoto typu. Domnívám se, jestli se to má změnit v rámci celé republiky, tak to může jedině veřejnoprávní médium. Když to udělá lokální rádio, tak se to nesetká s efektem, navíc bude mít ekonomické problémy. Proto do toho nejde žádné rádio.
Program Radia Agara je postaven na kontaktním formátu. Ne na telefonickém, ale na SMS, které využíváte v různých formách – soutěže, ankety, seznamky, písničky na přání… Koho to napadlo, kdy tento program byl spuštěn a inspirovali jste se někým?
Havlík: Nelze říci, že s tím někdo přišel. Všichni jsme věděli, že chceme kontaktní rádio…
Král: Byla snaha o oboustrannou komunikaci.
Havlík: Spustili jsme to na Vánoce 2001, kdy jsme zprovoznili SMS centrum a řekli posluchačům, že to mají od nás pod stromeček. A tuším, že jsme byli první, co posílali lidem na mobil, co hrajeme. Dneska to je běžné, ale platí se to. Od nás to je zdarma.
Co se týče kontaktnosti, tak nejúspěšnější je sexy seznamka.
Kde jste objevili moderátorku tohoto pořadu?
Král: Je to paradoxní, ale u moře. Byla výherkyní naší soutěže a já jsem si jí tam všiml, protože má příjemný hlas. Pozvali jsme si jí a vyklubala se z ní velmi inteligentní cílevědomé děvče. Letos maturovala a bude studovat medicínu v Praze, takže nám bohužel odejde.
Průša: Ale už nyní máme další adekvátní náhradu.
Král: Je nutné ale říci, že do té současné polohy jsme ji nastavili my. A jak z Novy víte, není jednoduché sehnat ženu, která v takovém to pořadu není vulgární, aby měla sexistický hlas…
Havlík: První pokus byl v roce 1998-99. Jmenovalo se to Sex na ex a nepodařilo se to. Tam to vyznělo vulgárně a tak jsme od toho ustoupili.
Co vás vedlo k použití automatu na noční vysílání?
Havlík: Pouze ekonomické důvody. Až se tady u nás bude žít v noci, nebráníme se moderovaných nocí.
Jakou roli ve vašem rádiu hraje zpravodajství?
Havlík: Řídíme se poučkou: Informovat, ale neobtěžovat. V licenčních podmínkách je informační složka, tak to naplňujeme.
Domníváte se, že velkou roli v propagaci hraje logo stanice, a že rádio má mít své kvalitní internetové stránky?
Havlík: V dnešní době je to důležité, ale jak jsem viděl jak se dělají návrhy třeba na loga, tak je to věda.
Král: Je to špatně popsatelné, je to o pocitech. A rádio našeho typu by mělo mít propracované internetové stránky.
Jsou rádia, která si řeknou, web je nám k ničemu, my vysíláme. Jak se na tento názor díváte?
Král: To je zajímavá otázka a osobně jsem se tím hodně zabýval. My to zatím posuzujeme jako doplňkovou službu, protože text snese mnohem více, než hodně věcí říkat přes éter.
Havlík: My co zcela úmyslně ignorujeme, je vysílání po internetu. Dokud nebude jasně dáno, že je to image stanice a OSA se na to bude dívat jako na obohacování a jsou velké poplatky, tak nemáme zájem. Je to pouze o image. Tady nejde o masový jev.
Král: Je sice příjemné dostat mail, kde nás poslouchají, ale je to pouze pro naše vnitřní blaho. Praktický význam to nemá.
Myslíte si, že za dobu 12let se vám tady podařilo vybudovat image značky Radio Agara?
Havlík: Já si myslím, že ano. Báli jsme se nástupem Blaníku, že ji lidé „zašlapou“, degradují, taková doba je, naštěstí se to nepovedlo.
Co znamená název Agara?
Havlík: Je to historický název pro Ohři. Je to z keltštiny. Máte to jako Eger, Egrensis. A ten pták v našem logu je říční orel, který se zde vyskytoval. My to chápeme jako dravec v éteru.
Co vás přivedlo k rádiu?
Havlík: Byznys.
Jenom byznys? Nebyla impulsem láska k rádiu?
Havlík: Jsme dva společníci, co podnikají společně, a když jsme si rozdělovali, co budeme obstarávat, tak vzhledem k tomu, že jsem si vzpomněl na svá studentská léta a obstarávání studentského rádia, tak jsem zvolil, že se budu starat o Agaru. Náš vstup do Agary byl kapitalizací našich financí a skončilo to, že jsme koupili celé rádio.
