Ranním průvodcem byl Honza Boček. Mladý, uvolněný, ne však za každou cenu odvázaný muž. Mluvení mu jde, nemusí se do ničeho stylizovat, nehledá slova. Mluví ovšem velmi hovorově, místy až důsledně …
Radio Delta
Datum: 11.1. 2002
Čas: 6:30 – 7:30
Po vánoční a novoroční přestávce se mi opět zastesklo po jiné ranní hodince, než mi poskytuje můj rozhlasový budík, i zatočil jsem knoflíkem a objevila se výše uvedená stanice. Jak jste si možná všimli, vysílání rádia má vliv i na formu mého článku – někdy popisuji minutu po minutě, to když jsou tam perly v dobrém nebo špatném slova smyslu, jindy rozdělím článek podle jednotlivých atributů – to když vysílání tak nějak plyne a já se nemám moc čeho chytit – rovněž míněno v kladném i záporném slova smyslu. Hle – zde je tedy samotný článek.
Moderování
Ranním průvodcem byl Honza Boček. Mladý, uvolněný, ne však za každou cenu odvázaný muž. Mluvení mu jde, nemusí se do ničeho stylizovat, nehledá slova. Mluví ovšem velmi hovorově, místy až důsledně nespisovně – na jednu stranu je to zřejmě adekvátní, vzhledem k publiku tohoto rádia, na druhou stranu si přeci jen říkám, kde se ty nebohé děti naučí mluvit aspoň trošku spisovně, když i jejich oblíbený moderátor má důsledně všechna přídavná jména na -ý, nebo -ej. Ale fakt je, že působil přirozeně a jistě, i když používal různá pomocná slova, nezněla od něj jako berličky. Neměl totiž brepty – a to je asi to, co činí i mě za uši tahající Honzovu češtinu v tomto případě sympatickou. Snad jen občas v koncovkách „zpívá“ a otevírá „i“ a „y“ skoro až do „e“ – to by chtělo trošku ohlídat.
V rozhovorech s posluchači byl stručný, i když místy nevěděl na co se zeptat, a tak zůstával u obvyklých dotazů na počasí a na to, co kdo bude dělat a většinou to ani nijak vtipně neokomentoval, spíš jen tak odsouhlasil – ale špatné to taky nebylo. Jednou ulétl trochu do hraného afektu, když žertovně vyčítavě říkal posluchači: „I ty jeden, i ty jeden“ – to bylo nepřirozené jak tónem, tak volbou slov, vzhledem k charakteru celého ostatního projevu. Naopak se mu povedla dobrá slovní hříčka s názvem ruské skupiny Tatu (?) a veršem z písně skupiny Buty („Chcete-li vidět skupinu Tatu, musíte za nimi na chatu, jak zpívají Buty.“). Možná nemusel u Afromana zdůrazňovat, že je „to ten dobrej, zkouřenej“ a u popisu cédéčka sdělovat: malý, kulatý, stříbrný, lesklý, chlupatý (?) – ale to je věc vkusu. Ano, jako budiče bych ho snesl, neprudil, byl svěží. Mohl by víc uvádět písně (to si zas v pasáži Hudba počtete.)
Ale také toho moc neřekl – jedna aktualita o kouření v Itálii a jinak vlastně jen soutěže – ony to nakonec ani soutěže nebyly – kdo se dovolal, ten něco dostal. Nejprve Tomáš si mohl vybrat písničku na přání, když místo nejvyšší lednové teploty 15 stupňů řekl 11 (nebo naopak?), ale Honza mu to uznal. Potom Marcel dostal kazetu, a pak bylo několik vstupů s odpověďmi na ranní otázku, která mimochodem moc originální nebyla – to se divím, že jí za léta existence rádia použili až teď: Co byste dělali, kdyby vás váš partner přistihl v choulostivé situaci s někým jiným? Odpovídal i dvanáctiletý Tomáš, ten by se to snažil zakamuflovat, další posluchač by partnerku pozval ať se přidá, podle Honzy byla nejvtipnější posluchačka, která by předstírala opilost a tvrdila, že si myslí, že to dělá se svým partnerem. Její kolegyně v práci se královsky bavily, jak bylo slyšet. Celkem se za hodinu dovolalo 5 posluchačů, alespoň podle citací.
Redakce
Kromě uvedené zajímavosti o Itálii žádná další podstatná informace nebyla. Všechny se soustředily do zpráv, které šly v 7.00 a které byly jednak docela stručné (popularita politiků, Telecom, Dakar,silnice a počasí), a jednak trošku oddrmolené. Měla je na starosti Lucka Šilhánová, byly jí asi celkem ukradené, říkala „prosencového“ a „prezedenta“ , možná i nějaké „r“ a „ř“ by se našlo.
Obal a reklama
Jingly šly mezi každou druhou písničkou, mezi každými dalšími dvěma byl vstup nebo reklama. Jingly byly takové chudší, trošku bez nápadu, byť to podstatné – jméno a frekvenci – říkaly. Ale ve srovnání s jinými rádii. Jingle „.Nejvíc informací..“ vzhledem k množství informací v této hodince dokonce trochu (trochu dost) lže. Reklama byla převážně místní, mladoboleslavská (což je pro mě důkazem, že rádio žije se svým krajem), některá i docela vtipná, zejména ta vlastní, na ples Delty nebo upoutávka na večerní pořad Dance mission. V hodině byl 4 porce reklamních vstupů, každý měl okolo 3-4 reklam, celkem to bylo ve snesitelné délce i množství.
Hudba
nejprve obecně: Všechny tři české písničky byly soustředěny hned po celé – tedy po zprávách v 7.00. Možná je to záměr, aby přeci jen slabší česká produkce v žánru, na který se Delta specializuje, nebourala nadupanou zahraniční část muziky. Zbytek hudby byla produkce zahraniční (s potěšením jsem objevil i ruštinu a italštinu – není to zas až tak běžné) a velmi dobře šlapala. Přestože to není hudba mého srdce, s chutí jsem si jí poslechl, nenudil jsem se a dovedu si představit, že se při ní velmi dobře vstává. Nemyslím, že by to byly samé hity, ale spíš bylo znát, že je vybírána se znalostí požadavků na ranní tempo a náladu. Snad jen dvakrát trošku „spadl řemen“, ale nevadilo to.
Co se hrálo (aneb pasáž pro moje kritiky): Fats and Small (Change), Afroman (Because I Got High), Suzanne Vega , Tatu (Nás nedohoní), Roger Sanches (Another Chance), dále písně, kde se zřejmě zpívalo m.j. toto: The Once Flowless, Dream of head of you, Tell Me Why Snow Is Falling, Imatro a ještě dvě-tři zcela neidentifikované a z českých: Holki (Ty jsi vážně senzační), Chinaski (Strojvůdce) a Zejtra mám svůj den.
A jak u mě tedy Delta dopadla? (1 je nejhorší a 5 je nejlepší)
- Moderování – 3
- Muzika – 4
- Redakce – 1
- Reklama a obal – 2
