Česká hudba má mnoho tváří – normalizační, pohodovou, lidovou – na každou už nějaké to rádio přišlo. A tak jsem byl zvědav, čím mě Hey probudí. No, našlo tu čtvrtou zbývající tvář – pojmenujete si ji jistě sami, po dočtení tohoto …
Radio Hey Praha
Datum: 16.5. 2003
Čas: 6:25 – 7:25
Ráno na rádiu… Hey Praha
Česká hudba má mnoho tváří – normalizační, pohodovou, lidovou – na každou už nějaké to rádio přišlo. A tak jsem byl zvědav, čím mě Hey probudí. No, našlo tu čtvrtou zbývající tvář – pojmenujete si ji jistě sami, po dočtení tohoto povídání.
V 6.25 mě probouzejí Bacily se Zdí. Optimistické probuzení. Hned poté moderátor – představí se, čas, frekvence, počasí teď, co je ve dvou novinách, znovu čas a co bude. Jingle Ráno je hej! V průběhu hodiny jsem zjistil, že jméno, čas, počasí teď a upoutávka jsou neměnnou součástí všech vstupů. Moderátorem je Michal Klein, mluví rychle, až trochu drmolí, stěžejním slůvkem bude „tak“. Trošku neladí s okolní unylou muzikou, je zřejmě zvyklý spíše na hitové rádio než na rádio pohodové a ještě k tomu české. Míchale, trpíš hodně? Moderuješ to totiž tak, jako kdybys ty písničky nevnímal, resp. se ze všech sil snažil je nevnímat.
Následuje Michal David s Ivetou Bartošovou a cajdákem Konto štěstí a je půl sedmé. Přichází Soňa Hamalová a čte jednovětá oznámení o nemocnicích, metru a Špidlovi. Později se ukazuje, že tyto upoutávky budou rozvedeny ve zprávách v celou. Věty jsou od sebe odděleny srandovním zvukem, který vypadá jako „ťap-ťap-ťap“. Ze záznamu se ozývá ještě Bára Něničová, která oznamuje, co který redaktor bude celý den dělat, jingle Dobré ráno Praho! Upozornění, že téma dne bude o fandění a jde Karel Gott: Stále mlád. Třetí pomalá věc za sebou.
V 6.34 Michal odhlásí Gotta, opět čte cosi o fandění, má to titulek Pražská heyovina, jingle: Hej Praho – Dobré ráno! a upoutávka na další vstup. Následuje Mig 21: Snadné je žít. Těžko říct, kdo snesl Gotta a Davida, nesnese asi tohle. Je 6.39, obvyklé formality u vstupu moderátora, uvede Soňu, jingle počasí a Soňa čte. Pomalu, důkladně a rozvážně. Tím vychytala brepty, ty nemá, to je fakt. Teď se ale, Soňo, soustřeď na posazení, barvu a intonaci hlasu, občas skoro kňouráš. Nastupují reklamy – auta, elektro, bahenní zábaly, odděleno velmi dynamickým, jistě ne českým a pohodovým jinglem. Navazuje zase Michal, opět se představí, upozorní na Hvězdný duel, hovoří o vstupenkách do ZOO a ta dvě OO se mu promítnou i do předcházející předložky: doo zoo – a jde Kamelot: Zachraňte koně. Zrychlujeme!
Je 6.45, po obvyklém začátku nastupuje hvězdný duel. Hvězdami jsou Lucie Vondráčková a Jitka Molavcová. Děvčátko a dáma odpovídají na otázku Jak chodíte do školy. Jejich odpovědi fascinují Michala tak, že se nezmůže na víc než: „vždycky se vrátila, to je kouzelné“. Uzavře to jinglem Hej Praho a jde Benjamin Hany Zagorové, kterého Michal uvede jako Bendžemína. Michale, takhle to za totáče, kdy tahle písnička vznikla, nešlo vyslovovat. To by Hanička rychle následovala Martu.
V 6.50 informace o výročích dne – sv. Jan Nepomucký, bylo zatmění (smůla, bylo v půl sedmé) + pár narozenin herců. Přidá moudro pro tento den, výrok Johanky z Arku (nebo Jana Husa) „Už se mi zapalují lejtka“. Když měl výročí ten Nepomucký, bylo by vhodnější třeba “Už mi teče do bot“. Helena Vondráčková zpívá Deja vu a zase zpomalujeme. Od písničky skupiny Buty (Pepíček, trenýrky, kukátko, sluníčko – víc mi neutkvělo) je oddělena jinglem, parodujícím Oldřicha Nového.
Objevují další Michalovu libůstku, rád zpřídavňuje číslovky: šestá hodina padesátá sedmá minuta, zase upoutávka na zoo a na dětské odpovědi na anketu. Do sedmé dojede Večerníček Karla Černocha. No to by si snad ani při spojeném vysílání Blaníku a Country radia nedovolili zahrát v tuto ranní dobu. Je 7.00, zprávy se jmenují Hey Noviny, jsou to podrobnější titulky z půl sedmé plus informace o výstavě Ten žere to a ten zas tohle v Botanické zahradě. Naváže moderátor a informuje, že se bude hovořit o sexu. Poznamenávám, že do konce mého poslechu se nehovořilo a nakonec to Michal přesunul tuším že na osmou. Kolik minut poslouchá průměrný posluchač ráno? Má cenu avizovat v 7 něco, co do 8 nebude?
První písnička po sedmé: Petr Novák: Čtrnáctiletá, vstup Michala začínající obvyklými informacemi (teda – často mi vadí, když se moderátor za celou hodinu nepředstaví, ale toto je snad moc) a pak následuje Pražský pouliční servis – je na téma Jak hubnou slavní a jsou to jen převzaté plky. Nějak se mi ta témata dne pletou. Kolik jich vlastně je? Kdo se k čemu bude kdy vyjadřovat? Dalibor Janda, melodie na usnutí Vždycky jsem to já, je od toho rána bezkonkurenčně nejrychlejší písně, novinky Františka Nedvěda Co s tím dělat můžu (Franta si tu troufl na samotného Knopflera!) oddělena jinglem a přicházejí Kluci a holky z naší školky. Robátka se vyjadřují k tématu Po čem se tloustne. No co by chudinky mohly dát dohromady: sušenky a bonbóny. Na ráno informace jak vyšitá. Korunováno variací na renesanční téma Vladimíra Mišíka. Má 50 vteřin intra, ale Michal to nevyužije a tak si ty housličky vychutnáme.
V 7.20 opět počasí se zprávařkou, reklamy a upozornění na nadcházející soutěž a následuje Karamela a Přízrak 7C. Jojo, to býval přízrak totalitních diskoték. A je tu soutěž. Myslel jsem, že to nejhorší, tedy štěkající a mňoukající mazlíčky po telefonu přímo do vysílání jsem si už odbyl na Blaníku, ale tohle předčilo všechny moje sny. Mňoukají přímo posluchačky! A to za pouhé vstupenky do zoo. Dovolala se Ilona a nejdřív mňouká jako hodná kočička, potom jako rozzlobená a pak jako kocour na lovu (Ilono, ten nemňouká, to by nic neulovil!). Představuji si, jak Ilonu pozorují její děti, chystající se do školy a bojí se, jestli maminku ještě odpoledne najdou doma, nebo v psychiatrické léčebně. Nejspíš ale v zoo, protože lístky vyhrála. Moderátor řičí štěstím, Ilona se směje, Reflexe hraje Buď si jistá. Trochu nad plán stíhám jednověté zprávy v půl osmé, jsou jiné než ty předchozí, což slouží Soně ke cti.
Chyběla mi doprava a nějaké vysloveně pražské informace, na to jak se akcentuje pražskost rádia mi to chybělo dokonce citelně. Je třeba přiznat, že bylo hodně vstupů, stále se něco dělo, vysílání se tvářilo, jako že je nabité, ale ve skutečnosti to byla vata – zpěvačky, děti, zvířátka. Jsem příznivcem české muziky, ale není česká písnička jako česká písnička – tady je to dost slyšet, ani Michala to ostatně moc neoslovuje a tak si jede „po svém“. Kterákoliv noční hodina Impulsu se mi zdá lepší. Zatím tedy spíš Ouvey než Hey.
A jak u mne pražský Hey dopadl? (
je nejhorší a 
je nejlepší)
- Moderování –
- Muzika –
- Redakce –
- Reklama a obal –
