Je 6.55, zapínám rádio a zní jingle s frekvencí a názvem rádia. Takových bude ještě docela dost, některé trošku nesrozumitelné v první části, ale identifikační účel plnící.
Radio Jizera
Datum: 4.2. 2002
Čas: 6:55 – 7:55
Malý, leč bystrý a svěží potok je Jizera u svých pramenů, cestou do nížiny se trochu zvětší a dost zleniví, aby se pak vlila do velkého Labe. Snad jen v době jarního tání Labe zpozoruje, že se do něj něco vlévá. Trocha vodopisu na úvod a teď už pojďme k dění v éteru.
Je 6.55, zapínám rádio a zní jingle s frekvencí a názvem rádia. Takových bude ještě docela dost, některé trošku nesrozumitelné v první části, ale identifikační účel plnící. Pak zní rytmická Girls of California (?), celkem příjemný střední proud. Opět jingle a je tu Kinematograf – moderátorka čte programy kin na Mladoboleslavsku, spolu se stručnou charakteristikou filmu. Čtení má trošku dramatický podkres, nutil mě, abych poslouchal, co se v něm děje, než co říká moderátorka. Tak do kina asi nepůjdu. Následuje Milujem se čím dál víc a je sedm.
Hlubší hlas sdělí, že bude zpravodajství. Zprávař Milan Filip čte zprávy do ticha, jednu za druhou, bez jakéhokoliv dělení, zvukového nebo aspoň intonačního. Ale headliny to nejsou, jsou to skutečně několikavěté informace ke každé události. Pouze jednotlivé okruhy zpráv – ze světa, sport a počasí jsou odděleny nadpisem. Milan nedělá ani čárky, zato seká slova a trošku drmolí – spojuje slova a písmena. Zní to poněkud rozškobrtaně. Nic z toho ale není neodstranitelné, pokud si zprávař sám sebe po vysílání poslechne a bude na sobě pracovat. Pro začátek by aspoň mohl mít něco pod sebou a nějaký předěl, aby se stačil soustředit na další zprávu. Obsahově to bylo docela pestré: Výhra ve Sportce, sníh na horách, Český lev, Pearl, Turecko a házenkáři. Následuje jingle a doprava. Tu čte moderátorka – Eva Reiterová (pokud se tak nepíše, tak se omlouvám) – ve srovnání se zprávařem je o třídu výše, ale časem se ukáže, že to také není úplně ono. Začne trošku nešťastně: „Jsou 4 minuty po sedmé, ne, teď už 5“.
První písnička po sedmé je česká (Basiková?), jingle Jizera a Jiří Korn s Ivetou. V 7.11 nastupuje Eva, říká čas, datum, kdo má svátek a co nás čeká v následující hodině a plynule přejde k výročím dne. Je toho celkem dost, informačně bohaté, skoro by to stálo za samostatný vstup – takhle je tento vstup docela dlouhý. Jednou trošku znejistěla, když četla že prázdniny potrvají od 4 do 8.2., zřejmě jí zmátla ta data (na týden je to málo) a pak to hned přiznala: „K tomu přidáme víkendový čas.“ Trošku se nedokázala vyhnout stereotypům, resp. frázím a tak se jí stalo i: „… a ještě připomínám, že se 4. února připomíná …“ Následuje zahraniční melodie, Tina Turner to nebyla, ale někdo hodně podobný, skladba docela moderně znějící v kontextu těch ostatních. Myslím, že posluchači ladí Jizeru spíš kvůli těm ostatním skladbám, než kvůli této, působila trošku rušivě.
Konečně jiný jingle než jen frekvence a název: „Jizera-ta pravá pohoda na …“ a následuje Matuška – Houpavá. Po něm dunivými bubny uvedený reklamní blok, sestavený jak z reklam celostátních, tak i regionálních. Po něm Total Eclipse of the Heart a v 7.27 krátký drb o tom, jak Olga Korbutovová kradla v samoobsluze. Moderátorka tvrdošíjně říká „Korbutová“, což je rusky. Poté Jana Kirschner zazpívá V cudzom meste, následuje jingle (to schéma: píseň-jingle-píseň-vstup je trošku zbytečně monotónní, zvlášť , když jsme kvůli němu promeškali půl osmou) a píseň Good Times, Bad Times (?), no a je 7.34 a moderátorka čte zajímavost o tom, kteří módní návrháři vydělali miliardu dolarů.
Pominu-li skutečnost, zdali je to přesně to pravé na ráno a zdali je vhodné právě lidi na Mladoboleslavsku dráždit cizími miliardami, tak to bylo dlouhé – přes 3 minuty čtení. Moderátorka si to nevyškrtala, jak to dostala, tak to četla. Moc nebyla očima před tím co vyslovovala, takže se občas musela zastavit. Chyby dělala jedině ve jménech, která ale byla zatraceně těžká, převážně francouzská a bylo jich moc. Já bych to číst nechtěl, a když, tak nejméně po trojnásobném přečtení a podtrhání těch strašných jmen. Teď je patrné, že Eva má příjemný, uklidňující a vyrovnaný hlas, jen při tom čtení trošku upadne do monotónnosti.
Trápení ukončil jingle „nejen pro pamětníky“ a zní Motorest Petry Janů. Další reklamní blok a avízo na pořad, písnička je ze zahraničí: Is This the Way to the Amarillo?“ Je 7.46 a je tu „Sport z tisku“. Moderátorka čte o házenkářích a cyklokrosařích, má pár breptů, plynoucích z téhož co minule: malý předstih očí před ústy (Evo, prozradíte mi, jestli to tak opravdu je?).
Vstup má příjemný podkres. Pak Tina Turner Simply the Best a v 7.53 Kalendárium, bez podkresu a opět s vadou, kterou už známe: fráze, tentokrát: „Další, o kterém budeme hovořit …“ – použito 3x. Vynikne to zejména, když se o dotyčném nehovoří, ale jen se jmenuje. Ovšem těch lidí bylo docela dost, informačně to bylo dobré. Jingle, Rottrová a Kytky a vymezená hodina uplynula.
Ne že bych se trápil nebo nudil, některá rádia vypínám po hodině s úlevou, od některých se mi naopak nechce, tady jsem prostě tak nějak vypnul rádio a bylo to. Informací bylo docela dost a nebyly povrchní, chtělo by to trénovat přednes u obou protagonistů. Podobně u muziky by to chtělo chytit jednu či dvě rušivé mušky, které v té hodině kazily dojem z vyrovnaného a cíleného hudebního záměru.
Moderování: **
Hudba: ***
Redakce: ****
Obal a reklama: **
