D
louho se mi do ČRo 2 nechtělo. Jednak mám zafixovánu ke stanici Praha jistou úctu z dob, kdy se při poslouchání rozhlasu na bedýnku přijímače také uctivě koukalo a nic jiného ostatně ani ke sledování nebylo, jednak mi to trošku evokovalo …
ČRo 2 – Praha
Datum: 19.11. 2003
Čas: 6:25 – 7:25
Dlouho se mi do ČRo 2 nechtělo. Jednak mám zafixovánu ke stanici Praha jistou úctu z dob, kdy se při poslouchání rozhlasu na bedýnku přijímače také uctivě koukalo a nic jiného ostatně ani ke sledování nebylo, jednak mi to trošku evokovalo pocit, že kdybych se pozorně zadíval do dálky, tak už uvidím svůj důchod.
Nakonec ale zvědavost převážila? čím se Praha ráno liší od Radiožurnálu a od Regin? Čím se liší sama od sebe z dob před 10, 20, 30 a 50 lety? Má své místo? Na poslední otázku mohu hned na začátku odpovědět, že ano, má, a i když to sem zdánlivě nepatří, tak mohu rovněž dodat, že o to méně vidím místo pro krajové mutanty. Od ČRo1 se liší dost, bohužel, když jsem hledal pojmenování, napadalo mě nejčastěji slovo profesionalita. Také by druhé slovo mohlo být bezprostřednost, spontánnost, ale to už byla slova, omlouvající některé přeci jen patrné nedostatky v profesionalitě. Sama od sebe se Praha moc neliší, připomíná samu sebe z lepších období své minulosti, což je nakonec ta lepší možnost, protože mívala i slabší časy.
Takhle rozsáhle jsem se rozepsal na úvod proto, abych nějak vysvětlil rozpaky a současně jistou spokojenost plynoucí z toho, co jsem slyšel. Zapínám rádio v 6.25, zpívá Petr Spálený o tom, že je za vodou, je to typický střední proud, volnější, uklidňující, moc nenutící vstávat, anebo umožňující vstávat pomaleji. Takové byly i všechny ostatní písničky – hudební tvář byla celkem konzistentní po celou hodinu ve zvoleném duchu. Písnička doznívá až do naprostého konce s krátkým tichem a pak jde upoutávka na dopolední pořad Host do domu. Tatáž je ještě znovu za půl hodiny a do půl se dojede písničkou Dire Straits – Walk of life (další zahraniční zase až přesně za hodinu, před další půlí).
Bohužel, tady je ta první neprofesionalita. Písnička má docela dlouhý úvod, který zněl celý, zatímco samotná píseň byla stažena nemilosrdně v půlce zpěvu PRVNÍ sloky. Z úvodu navíc zazněl kousek a pak vstoupil trochu nerozhodně (a tím dojmem působil po celou hodinu) Robert Tamchyna, aby jen tak řekl, co jsme slyšeli a že za chvíli bude půl. A úvodní instrumentální část pokračovala… Takhle se to fakt nedělá.
Zprávy čte Filip Dyda, jsou uvedeny znělkou ženským hlasem. Ostatně, všechny znělky oscilují mezi moderním zvukem a tradicionalismem – takže obecně namnoze znějí syntetické smyčce, které pomalu nabírají na síle a zase zeslabují, nebo průzračná cinkání a drnkání. O čem jsou zprávy: Uteklý znásilňovač chycen, 7 a 8. případ BSE, Klaus podepsal zákony, Cyril Svoboda uklidňuje rakouskou kolegyni, Bush je v Británii, v Tbilisi je vzpoura, v Itálii Sharon. Sport a počasí bez předělů. Celé je to bez jediné chyby, čteno vyrovnaným posazeným melodickým hlasem – že by záloha pro ČRo1? Robert Tamchyna navazuje v 6.35 a čte z tisku (jeho naprosto jiná barva hlasu a intonace skoro ruší). Klaus podepsal zákony (z HN) a o pojištění cestovek čte z LN, Škromach bude na vozíku (odkud to je nevím). Tytéž noviny se zopakovaly v 7.30. Na Čro1 v tuto dobu taky čtou z novin a taky to čte moderátor? Víc fantazie by neškodilo. Zpívá Vondráčková Deja vu.
Po písničce Robert Tamchyna hovoří o nostalgii (ano, to je možná to slovo pro ranní atmosféru), a krátké vyznání J.Valy uvádí frází o prchavosti divadelního herectví. Že je to J.Vala prozradí Robert Tamchyna ale až po skončení vstupu, společně s malým breptem ve věku úmrtí a jistým zaváháním při další citaci. Připojí několik osobních vzpomínek a celé to končí opět slovy J.Valy. Je to pěkná vzpomínka, ale přeci jen ráno? Ale možná je to chvilka pro zastavení ve shonu rána. Jen by to chtělo trochu orámovat, bylo to takové nezasazené. Po J.Valovi jde písnička Den šel už spát.
Je 6.45, tentokrát píseň končí přesně a máme tu pětiminutový telefonický rozhovor s Jiřím Velebným. Tamchyna ho uvede sice stručně ale nenápaditě: ??je třičtvrtě na sedm a s tímto časem je tu i?? Hovoří se o zákonech, které podepsal prezident, J. Velebný začíná zbytečně zeširoka a zbytečně uvádí laciné příklady lidí jezdících si pro soc. dávky v Mercedesech, denně převádějící nemovitosti (Tamchyna se směje) a pustí se zcela nepřípadně i do odborářů, kteří podle jeho názoru nepodařeně protestovali a nebyli tvrdší a spekuluje o tom, co by dělala ODS. Je to takový komentář-nekomentář, úvaha-neúvaha, rozhovor-nerozhovor, analýza-syntéza, motá do toho zcela nepřípadně i Rusko a uvažuje co by bylo, kdyby bylo něco jiného. Kecy. Zlatý Hoffmann z ČRo1. Nakonec ještě uvažuje o nadměrné spotřebě domácností a tady už začíná blábolit : ?Ekonomiku by měl táhnout vlastně výroba, měly by táhnout-měla by táhnout-měl by táhnout vlastně…? No běs.
6.50 a zní Olympic – Krásná neznámá. Po ní Robert recituje část Hrubínovy básně Rybník Hejtman, hlas ještě rozechvělejší než normálně, ovšem pak trochu opět váhá a touto recitací básně uvádí příspěvek redaktorky P.Kuchtové o tom, kam se V.Hudeček rád vrací. Evidentně kousek vytržený z delšího rozhovoru. No budiž. Robert to ukončí časem (v 6.55) a upoutávkou na galakoncert pro Karla Svobodu. A hraje se Nechte zvony znít, bimbání zvonů bylo podkresem pro poslední Robertova slova.
Je 7.00, opět Filip Dyda a zprávy. Jsou s headliny, podkres pulsující symfoňák a mají nesmělé předěly. Letadlo ČSA muselo přistát na Islandu, k tomu vstup redaktora a tiskové atašé amerického velvyslanectví s překladem. Zase o znásilňovači, i o Bushovi v Londýně. Dále Izrael a Palestinci, Světový den rozedmy plic (to je mimořádně optimistická zpráva na ráno) a rozhovor s lékařem (léčit se to nedá). Sport, opět jeden vstup – přestupující fotbalista říká, že se do Kazaně nebojí, pak počasí a nechybí jednoduchá doprava. Mimochodem, i tyto zprávy byly lepší než BBC nebo ČRo6, že se k tomu neustále vracím.
Robert Tamchyna představí zprávaře i sebe, popřeje dobrý den a jdou Milenci v texaskách. Po doznění Robert Tamchyna trochu romanticky zmateně rozjímá o této písni („…jeden neustále romanticky půvabný, jak melodicky, tak obsahově půvabný návrat do 60.let…“) a uvádí sport, s několika pousmáními. Sport je rozhovor o hokeji Aleše Procházky s Dominikem Haškem. Typický rozhlasový sportovní profesionál a na druhé straně typický sportovec. Co dodat. Nezdá se vám ten kontrast někdy až nápadně moc velký?
Tentokrát hudba podjíždí polední slova Dominika Haška a Zagorová s Rezkem začínají zpívat svůj Dotazník okamžitě poté, co brankář domluví. Časák ve čtvrt vyšel tak tak, spíš nevyšel, ale Robert se pochválí. Počasí uvádí pranostikou, rozhovor je s Marií Odstrčilovou (na ČRo 1 jde rozhovor s meteorologem za 5 minut, zavěšují vůbec?), stručné otázky, suché odpovědi. Nic proti tomu, ale… Popovídat se dá s meteorologem i veseleji. Robert se pokouší zpívat, ale text poplete. Aspoň závěr upoutá: „Moje díky-vám!“ Následuje Dobré jitro na silnicích – znělka začíná klidně a pohodově, v duchu všech znělek a předělů, pak trošku zaswinguje a nastupuje Štěpán Janda – Robert ho uvede. Informace jsou celkem slušné, obsáhlé. Kamelot – Honolulu je trošku nesourodý s předchozí muzikou.
Je 7.22 a je tu Malý kvíz Dobrého jitra. Je o čápech, hostem je Miroslav Bobek (kdysi ČRo2, takže nemá problém), který se těmito ptáky zabývá už dlouho a hovoří se o tom, jak letěli do Indie přes Novosibirsk, otázka je o délce té trasy, cenou je kniha D.Šťáhlavského, Robert Tamchyna připomíná telefon, a dává doplňující otázku, jak se pozná, že už jsou čápi v zimovištích. Mezitím se někdo dovolal, z režie ale Tamchynovi neřekli kdo, Robert ho označuje za výherce, i když je to zatím jen volající. Začíná sice dobře – navazuje na M.Bobka stejnými slovy, ale pak se to zas nepovede: „A můžeme také prohlásit, že máme teď už taky jednoho z našich výherců, nebo tedy muže nebo ženu, kteří si myslí, že znají správnou odpověď…“ a po navázání kontaktu pokračuje radostně: „Tak je to muž, to už víme…“ a zase „tak“: „Tak, pane Petře, jaká je odpověď…“ Posluchač odpověď zná, M.Bobek to doplní a ještě se pochlubí, že se na čápy pojede podívat. Poděkování a druhá zahraniční písnička této hodiny začíná necelé dvě minuty před půl a je opět brutálně stažena.
Závěr
Muzika – trošku to bylo moc středněproudé, myslím, že posluchači Prahy by trochu swingu či jazzu taky zvládli.
Moderování – čekal jsem, že bude trošku vynalézavější v drobnostech. Robert Tamchyna se připravoval na obsah (vstupy o J.Valovi apod.) a na taková ta drobná vyšperkování pozapomněl. Narážím na svůj minulý poslech ČRo1 s Janem Pokorným.
Obal – příjemně klidný, pomalu probouzející, zvukově barevný je soubor znělek a předělů. Hlavně je jednotný a ucelený, převažuje příjemný ženský hlas.
Redakce – bylo tam cosi navíc, než v běžném ránu, ale méně než bývalo kdysi, méně než na ČRo1 a mnohonásobně více než na Regionech.
A jak u mne tedy Praha dopadla? (
je nejhorší a 
je nejlepší)
- Moderování –
- Muzika –
- Redakce –
- Reklama a obal –
