VOLUME DOPRAVA? – Jak nám hrají naše české celoplošky?

RECENZE – Prázdniny jsou už dávno za námi a nastává nejvyšší čas pokračovat s recenzemi rozhlasových pořadů s názvem „Volume doprava?“.  V těchto článcích se snažíme podrobně mapovat zajímavé rozhlasové projekty a porovnávat je s dalšími rádii. Tentokrát se zaměříme na tři celoplošné stanice. Nebudeme však srovnávat pořady ale playlisty.

V dnešním textu se pokusíme srovnat playlisty tří českých celoplošných rozhlasových stanic – ČRo 1 – Radiožurnál, Frekvenci 1 a Impuls.

Rád bych v úvodu předeslal, že se nejednalo o jednoduchý úkol. Pokusil jsem si nejprve zjednodušit práci a poprosit rádia o jejich playlisty,bohužel (či naštěstí) mi rádia nemohla playlist poskytnout. Takže mne čekaly tři týdny non-stop poslechu. První minuty se začaly odvíjet v sedm hodin ráno, poslední chvíle poslechu mne čekaly v pět večer (u Radiožurnálu jsem udělal výjimku kvůli většímu množství mluveného slova v poledne a o půl šesté). Možná se ptáte, proč jsem ladil právě v tuto dobu, uvažoval jsem dobu od odchodu do práce až do jejího skončení.

DOKUMENT EXCEL – KOMPLETNÍ PLAYLIST RÁDIÍ

V každém týdnu jsem poslouchal jen a pouze vybrané rádio, naladěné jsem jej měl i po skončení zapisování jmen songů a interpretů. Přežil jsem živý a zdravý, přesto některé písničky už nikdy nechci ve svém životě slyšet. Mnohdy jsem však byl mile překvapen.

A ještě si dovolím krátkou poznámku. V přiloženém dokumentu je kompletní playlist rádií, světle žlutou jsou vybarveny písně, které se opakují poprvé, žlutou pak opakované podruhé, potřetí opakované mají oranžovou a konečně červeně obarvené jsou ty, jež se hrály popáté během týdne (tedy se 4.opakováním). Dvě písničky si pak vysloužily dokonce barvu hnědou, v jednom týdnu byly hrané hned šestkrát (tedy pětkrát opakovány).

ČRo 1 – Radiožurnál, doba: 31.srpna – 4.září 2009 (denně od 06:00 do 18:00)

Prvnímu okruhu Českého rozhlasu je vytýkána především hudební složka. Posluchači si například stěžují na velmi častou rotaci švédské skupiny ABBA. Byl jsem překvapen, že se za celý týden nezopakovala jediná stejná píseň (vyjma písničky S.O.S.). Na druhou stranu je třeba uznat, že se ABBA stala bezkonkurenčně nejhranějším interpretem vůbec. Odhadem během týdne zaznělo asi deset písní.

Mezi často hrané interprety lze zařadit Lenku Filipovou, její písničky jsem slyšel třeba i třikrát denně. Vyrovnané síly drží také Petr Kolář, Kryštof, Ready Kirken (potažmo Michal Hrůza), Miro Žbirka a v těsném závěsu Aneta Langerová. Překvapivě málo hraná byla skupina Chinaski.

Při poslechu Radiožurnálu jsem byl překvapen, že se tu písničky opakovaly nejméně ze všech celoplošných stanic. Sám jsem zastával stanovisky, že se songy často opakují. Problém je ovšem zcela někde jinde. Ačkoli rotace není častá, vadou na kráse je relativně nízký počet interpretů. Posluchač pak může nabýt dojmu, že právě hranou písničku už během dne (či týdne) slyšel a vůbec tak tomu nemusí být.

Kromě pestrosti písniček je třeba dbát i na pestrost interpretů. Musím uznat, že hudba na Radiožurnálu se ubírá lepším směrem. V posledních dnech se playlist rozšiřuje o dříve nehrané písničky. Není příliš vzácností, že se v playlistu najde místo i na nějakou novinku. Bohužel jako všude jsme svědky neustálého omílání songů dokola. Rekordmanem je píseň Kryštof – Tak nějak málo tančím, David Deyl – Teď hned, ty jsme mohly slyšet čtyřikrát během jednoho dne.

Hitem Radiožurnálu jsou však i další písničky – Alexandra Burke – Hallelujah, Michal Hrůza – Napořád, Richard Krajčo a Jana Lota – Přišlo mi to vhod, Maria Mena – All This Time, Katarína Knechtová – V tichu a Amy MacDonald – This Is The Life. Prakticky všechny jsou snad největšími hity českého éteru.

Závěr: Radiožurnál posluchám kvůli informacím pravidelně, příjemně mne překvapilo opravdu nízké opakovaní skladeb. Dojem snad tedy kazí jen relativně nízká pestrost interpretů a opakované nasazování aktuálních českých hitů, ty mohou od poslechu odradit. Hudba není prioritou, přesto je nedílnou součástí. Zlepšit by se také mohl výběr skladeb ve chvíli, kdy je hostem některého z pořadů hudebník. Pro ilustraci posluchačů by nebylo na škodu.

Frekvence 1, doba: 17. – 21.srpna 2009 (denně od 07:00 do 18:00)

Frekvence 1 změnila v létě svého hudebního dramaturga. Pravidelný posluchač tuto změnu zajisté zaregistroval. Při poslechu nastává příklon k současnější hudbě, přitom dříve kladla stanice důraz na starší muziku. Za Barbory Tachecí se stalo z F1 oldies rádio. Nyní je vše jinak.

V pondělí hrála naposledy novinka od několikanásobného Slavíka – Karel Gott – Tante cose da veder. Je s podivem, že jej tak česká rádia málo hrají. V případě Frekvence 1 nehraje ABBA hlavní roli. Nejhranějšími interprety jsou jednoznačně Robbie Williams, toho jsem zaregistroval nepočítaně. Vítězem se v tomto ohledu stává song The Road To Mandalay.

Na rozdíl od Radiožurnálu už je patrnější častější nasazování některých songů. V prvních třech dnech byla míra snesitelná, citelnější zásah na posluchačovu trpělivost nastal až zejména v pátek. Většina písniček se opakovala nejčastěji jednou (případně dvakrát).

Čtyřikrát během jednoho týdne se odehrály (mimo zmíněného Robbieho Williamse) písničky například od Europe (The Final Countdown). Londonbeat – I’ve Been Thinking About You, Miro Žbirka a Magdalena Šalamounová – Tento Song (jeden z nejčastěji hraných songů vůbec).

Nový hudební dramaturg si velmi rád pouští Barryho Whita (Let The Music Play). Co říci závěrem? Svěží vítr v playlistu Frekvenci 1 prospěl, jádro bylo zachováno, zároveň však přišlo s novými (či dříve nehranými) hudebními kousky. Nešvar časté rotace českých písní (Chinaski, No Name) se objevuje i tu. Velmi podobné kousky se po čase omrzí. Špatný playlist to však není.

Rádio Impuls, doba: 24. – 28.srpna 2009 (denně od 07:00 do 18:00)

Na závěr je čas také na nejposlouchanější rádio v České republice. Orientace na českou hudební scénu asi nikoho nepřekvapí, i proto je jasné motto: „Hrajeme česky. Rááádi“. A zde je tak trochu také kámen úrazu. Začnu však zahraniční populární scénou.

Zahraniční provenience se zpravidla neopakovala, do uší se mi dostaly i občas neprávem opomíjené kousky. Zahraniční složka se tak stala příjemnou součástí playlistu. Snad je mírně na nervy jdoucí se během týdne stala „ping-pong“ píseň od Enrique Iglesiase (Do You Know?) či Amy MacDonald (This Is The Life).

Ale pojďme k stavebnímu kameni, tedy české muzice. Tradičními interprety jsou Petr Kolář, Chinaski, Olympic, No Name. Chinaski jsou vůbec nejpopulárnějším českým hudebním tělesem, soudě alespoň podle zvýšené frekvence nasazení v playlistu.

Rádiu Impuls se však stává rekordmanem v opakování některých songů, inu posuďte sami:

Kryštof – Tak nějak málo tančím (5x během týdne)
Katarína Knechtová – Moj Bože (5x)
Miro Žbirka a Magdalena Šalamounová – Tento Song (5x)
Jaromír Nohavica – Mám jizvu na rtu (5x)
Lucie Vondráčková – Láska umí víc (5x)
Jana Kirschner – Pokoj v duši (6x)
Chinaski – Hvězdy nad hlavou (6x)

Ano, jednoznačně musím uznat, že česká celoplošná rádia rády opakují songy vícekrát během jednoho týdne (jednu píseň zvládnou rádia i dvakrát denně). Na obranu je třeba podotknout, že novinky se musí dostat posluchačům „do žil“. Místo kýžené transfúze se však dostaví odkrvení.

Rádio Impuls poskytuje poměrně kvalitní zahraniční muziku, ke slyšení jsou i ne často hrané písničky. Česká hudba dominuje, příliš se neopakuje. Dojem ale kazí zvýšená frekvence novinkových českých hitů.

Třítýdenní maraton jsem tedy přežil bez větší újmy. Poměrně pozitivní dojem na mě zanechal Radiožurnál. Ale ani Frekvence 1 či Impuls nepůsobila negativně. Na první poslech tato rádia songy často rotují, při pečlivém zkoumání člověka překvapí, že se jedná jen o stejné interprety, nikoli písničky. To však není omluva. Důležitý je celkový dojem, není-liž pravda? A teď hurá do normálního života záletnického přelazování po více vlnách. :-)