Ve středu 9. 1. 2008 jsem od 6.00 do 8.00 naslouchal západním Čechám, kde vysílá jedno z posledních „ručně“ dělaných rádií. Při poslechu se nabídlo srovnání s Radio Contanct Liberec, protože jsem opět nakoukl do historie, i když Egrensis nepůsobí tak upoceně a ukoptěně, jako severočeská stanice.
M O D E R Á T O R
Dle vlastních internetových stránek neexistuje na Radiu Egrensis ranní pořad. Během vysílání jsem však zaslechl něco ve smyslu, že zrovna poslouchám Ranní jízdu, tak budu s tímto názvem operovat.
Ranní jízdu moderoval Martin Orgoník a musím říct, že svou práci odváděl dost ležérním způsobem. Ani jednou se nepředstavil a já se jeho jméno dozvěděl až po 64 minutách z jinglu v rytmu budovatelských písní. Postupem času jsem pochopil, že jsem nejspíš jediný, kdo moderátora nezná. Ranní vysílání Radia Egrensis je založeno na přímém kontaktu s posluchači (telefonáty a sms). Ti do rádia volají často, rádi a svého moderátora důvěrně oslovují (např. „Martínku“). Otázku přesného času, jehož oznamování považuji za důležitý detail práce ranního moderátora, Martin Orgoník neřešil vůbec – časového údaje se nám z jeho úst dostalo pouze jednou.
Náplň práce Martina Orgoníka v drtivé většině spočívala právě v onom přímém kontaktu s posluchači. V první hodině šlo především o známou karetní hru Oko, kterou s telefonisty hrál. Kdo vyhrál (Ve středu to byli 3 posluchači.), ten byl zařazen do slosování o cd Terezy Kerndlové. (K cenám pro vítěze si dovolím jednu malou poznámku: V oku se mi objevila nostalgická slza, když jsem na Radiu Egrensis slyšel, co vše můžu vyhrát – „Cédéčka“, hudební časopisy nebo vstupenku do chebského kina…) Druhé hodině vysílání, kdy jsem poslouchal vévodila rubrika Písničky na přání. Tady se k telefonátům připojily i esemesky. Obojího byl dostatek, takže čas vesele běžel a skalní příznivci Radia Egrensis si „chrochtali blahem“ nad tím, jak je v médiích mají rádi.
Co se týče hlasového projevu, tak věřím, že má Martin Orgoník v kraji několik věrných fanoušků. Jeho projev je velmi uvolněný a já občas nabyl dojmu, že jsme u něj v obývacím pokoji. Mluvil pomalu, „spatra“ a bylo slyšet, že v telefonátech s posluchači má velkou praxi. V další věcech to už s jeho profesionalitou bylo horší. Vrcholem této neprofesionality a zároveň uvolněnosti a nenucenosti bylo, když jej překvapil konec písničky a Martin Orgoník začal mluvit do mikrofonu s plnou pusou, protože zrovna snídal. Dalším výrazným projevem amatérismu byla situace, kdy hrála podkresová hudba cca 15 vteřin naprázdno, než se ozval moderátorův hlas.
Můj pocit, že kdo alespoň jednou denně nezavolá do Radia Egrensis, nemá nárok na poslech této stanice kulminoval v „období“ Písniček na přání. Po konci písně okamžitě nastoupil posluchač, nebo čtení esemesky a vše skončilo stejně náhle jako začalo, zkrátka žádný začátek ani konec – jen prostředek.
Z práce Martina Orgoníka mám velmi rozporuplné pocity. Jeho projev není nesympatický a chvílemi je i příjemný, ale diletantský způsob, jakým přistupuje k moderování mu ubírá body. V kontaktu s posluchači je zběhlý, ale jakmile přijde i na něco jiného, zabředá do kalných vod amatérismu.
R E D A K C E
Zpravodajství začalo v 6.00 přibližně minutovým předtočeným Přehledem hlavních událostí dnešního dne. Redaktorka, jež danou věc připravila necítila potřebu představit se a já se dle dostupných informací domnívám, že šlo o Martinu Pokornou.
Po šesté hodině byl pak ve studiu přítomen živý redaktor Radek Švehla (Příjmení jsem opět musel vyhledávat na webových stránkách a můj pocit vyděděnosti sílil.), který se během vysílání projevoval tak výrazně, že jsem několikrát silně váhal, zda neposlouchám moderátorskou dvojici. Tento pocit se ve mně usídlil deset minut po šesté, kdy Radek Švehla společně s Martinem Orgoníkem ve velmi uvolněném dialogu vyřešili dopravní aktuality (Po hříchu jediné během dvou hodin poslechu.)
V sedm hodin proběhly regulérní krátké zprávy v tradičním složení (region, Česko, zahraničí, sport a počasí). O půl osmé pak zazněla výzva, že se někomu ztratil jezevčík a „ochutnávka“ zpráv, které budou v osm hodin.
Marně jsem očekával Přehled zpráv (měl být vždy v půl) nebo Čtení z regionálního tisku – obojí avizují internetové stránky. Z kulturního přehledu se vyklubal pouhý seznam filmů, které hrají regionální kina a jedno divadelní představení v Chebu.
Dle programu, co visí na stránkách Radia Egrensis jsem se těšil na bohaté regionální zpravodajství, ale dočkal jsem se jen chabých informací průměrného zpracovaní.
M U Z I K A
Absence i té nejzákladnější hudební dramaturgie na Radiu Egrensis je zřejmá. Rozptyl bez jakékoliv vůle návazností a logiky je neuvěřitelný. Všechno pěkně na jedné hromadě Roxette, Beach Boys, The Beloved, Sagvan Tofi, Lucie, Jon Bon Jovi, Erasure, Midnight Oil, Hana Zagorová. To vše mrzí zejména při skutečnosti, že na Radiu Egrensis pouští hudbu „ručně“.
Dalším závanem nostalgie pro mě byly Písničky na přání. Byl jsem velmi zvědav, co si budou posluchači přát a nebyl jsem zklamán: Waldemar Matuška, Lucie Bílá (hit Neposlušné tenisky), Michal David, Michal Tučný a vše završil Jiří Zmožek se smutným oznámením, že už mu není 20 let. Vkus aktivních posluchačů je zkrátka pevný jako Gibraltarská skála.
Písničky zde hrají většinou celé, když už píseň potřebují zkrátit, tak ji jednoduše useknou, nějaké hraní si s „fade outy“ tu nevedou. Muziky je relativně hodně – 11 kusů do hodiny, což je velmi slušný průměr.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Základním a nejspíš i jediným sloganem na Radiu Egrensis je „ Radio Egrensis – rádio pro tvůj čas.“ Toto heslo jsem během poslechu slyšel ve dvou podobách, nejprve zaznělo jako krátká kytarová poprocková věc a podruhé ji uječený ženský hlas vyzpívával tak nepříjemně, až mě běhal mráz po zádech. (Mimochodem, fixace na nepříjemný a uječený ženský vokál používaný do znělek je u českých rádií nepochopitelná a silná.)
Reklamy není na Radiu Egrensis mnoho a tudíž není tak otravná. Množství v jednotlivých blocích se pohybovalo v rozmezí 1 – 3 kusy.
Internetové stránky jsou zvláštní, jednotlivé rubriky musí člověk lovit myší na jedoucím pásu v horní části obrazovky – alespoň je to trošku zábavné. Údajů je na nich dostatek, i když o jejich pravdivosti lze pochybovat vzhledem ke skutečnosti, že obsah rubriky program byl během vysílání splněn tak z poloviny.
Z Á V Ě R
Ranní vysílání je velice nepřehledné, k čemuž nejvíce přispívá moderátor, jenž rezignoval na nějaké obecné základy své práce a soustředí se jen na ty, co jej poslouchají pravidelně. Pozitivní je silná vazba na posluchače, ale čeho je moc…. Vysílání by mělo obsahovat i jiné prvky, než jen telefonáty a esemesky. Celkově jsem nabyl dojmu, že jsem opět navštívil „skanzen“, kde zůstává zachována původní atmosféra začínajících soukromých rádií.
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 2 body
Redakce – 2 body
Muzika – 2 body
Obal, reklama, internet – 2 body
Celkové hodnocení – 2 body
