NÁZOR – V jednom z prvních rozhovorů, které poskytl staronový šéfredaktor Jan Pokorný médiím, nastínil své plány. Uvažuje o zlepšení informací, které zaznívají z vysílání ČRo 1 Radiožurnál a hodlá oživit i hudební složku, která je neustále pod palbou kritiky, i když už prošla zajímavým zlepšením z minulosti.
Jan Pokorný slibuje lepší a dynamičtější zpravodajství. To by mělo spočívat v živých vstupech a komentářích, tedy v podobných žánrech, které dnes nabízí například zpravodajský kanál ČT 24. S tím lze souhlasit, i když si myslím, že tímto směrem se rozhlas ubírá už nějakou dobu, a dělá to dobře. Co je ale zvláštní, je snaha Pokorného zlepšit hudební složku. O to se už pokoušela řada jeho předchůdců, ale žádnému se to – alespoň dle veřejného mínění – nepovedlo.
Osobně nesdílím názor, že hudba na Radiožurnálu je „strašná“. Právě naopak. Již od Báry Tachecí je cítit ve vysílání změny k lepšímu. A ani ten nejlepší průzkum trhu by nenašel optimální model pro tak širokou cílovou skupinu posluchačů, na jakou se zaměřuje informační Radiožurnál. Konkrétně – rozhlas přestal hrát Helenu Vondráčkovou a výrazně omezil interprety z doby minulé. Naopak přibyly aktuální písně. Lze souhlasit s tím, že Radiožurnál je hudebně nevyprofilovaný, ale to souvisí právě s příliš širokou cílovou skupinou. Ale rozhodně si nezaslouží tak ostrou kritiku, jaká je už několik let v módě.
S tím souvisí i otázka v titulku – je v tomto směru vůbec co zlepšovat? Za současné situace se domnívám, že hudební složka je v pořádku. Ale ať udělá nový šéf Radiožurnálu cokoliv, zřejmě nezbaví tento okruh dlouhodobé kritiky v oblasti hudební dramaturgie. Ta je prostě v módě. Dokonce i sám Pokorný to v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl celkem výstižně: „Přečtu si třeba, že hrajeme jen Michala Davida, což není pravda. Pak se nám vytýká, že naopak nehrajeme Mandrage. Jejich písničky ale v programu jsou. Zavděčit se všem je však nemožné.“
Nezbývá než souhlasit.
