Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zveřejnila na svých webových stránkách materiál o možné změně současného duálního sytému, tedy systému založeném na komerčních a veřejnoprávních médiích, na systém terciální. Oním třetím prvkem by měla být komunitní média. Zatím to vypadá, že si tohoto materiálu málo kdo všiml a při tom by mohlo jít o začátek největší změny mediálního trhu od začátku devadesátých let.
Tericiální systém není v Evropě žádnou novinkou
Materiál nazvaný Komunitní média, který je na stránkách RRTV ke stažení pod kolonkou K veřejné diskusi, je pouze prvotní analýzou možné změny mediálního systému. Nenavrhuje konkrétní řešení pro případnou změnu systému, ale zaměřuje se především na analýzu fungování terciálního systému v jiných zemích a ukazuje možnosti, jak by změna z duálního na terciální systém mohla vypadat.
Význam této analýzy je větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Nejde totiž pouze o první dokument, který se reálně zabývá možností aplikace terciálního systému do našeho mediálního prostoru. Zatím co až do zveřejnění tohoto materiálu byla otázka tericiálního systému a tedy i existence komunitních médií čistě hypotetickou, možná trochu snovou záležitostí, nyní se dostává do fáze obecné diskuse. To výrazně zvyšuje šanci, že dojde v budoucnu realizace v podobě změny vysílacího zákona a dalších norem a předpisů.
>>Přečtěte si: Vzniku komunitních médií brání vysílací zákon
Nutno dodat, že terciální systém není v evropském mediálním prostoru nic neznámého. Funguje například v sousedním Rakousku, Německu, Belgii, ve Velké Británii a v řadě dalších zemí. Pokus zavést terciální systém proběhl, i když neúspěšně, i v Polsku, velmi diskutabilní jsou jeho výsledky v dlouhodobě problematickém Maďarsku.
Komunitní média je těžké definovat
Pojďme se podívat, v čem by změna z duálního na terciální systém spočívala. Základní rozdíl je v celku jednoduchý. Zatím co duální systém stojí na dvou pilířích, kterými jsou soukromí vysílatelé na straně jedné a veřejnoprávní na straně druhé, terciální systém přidává ještě třetí pilíř. Tím jsou nezisková, komunitní média. V praxi to znamená, že se do celého systému zapojí ještě jeden prvek, stojící na pomezí vysílatelů veřejnoprávních a komerčních.
Funkčnímu terciálnímu systému ale musí předcházet pečlivá analýza, stanovené podrobných pravidel pro rozlišení komunitních médií, pravidel pro jejich ekonomické fungování, majetkové vztahy a další. Právě o to se materiál, který RRTV zveřejnila, snaží. Najdeme v něm totiž možná srovnání situace a fungování komunitních médií v jiných evropských, i mimo evropských zemích.
>>Celý materiál Komunitní rádia na webu RRTV (PDF)
Zásadním úkolem nejen jakékoli analýzy, ale především následné diskuse ale bude vůbec definovat, co komunitní média vlastně jsou. Dokument, který rada zveřejnila, dává určitý návod, byť pochopitelně ne tak jasný jaký je například u soukromých médií, jak by mohla být komunitní média rozeznatelná.
Komunitní rozměr: Prvním v uváděných kritérií je komunitní rozměr, tedy zapojení konkrétní komunity do činnosti média a jejich vzájemný přístup a provázanost. Jinak řečeno, studentské rádio se jen těžko může označovat za komunitní, pokud jej provozuje komerční broadcaster s nulovou provázaností na studentskou obec v dané lokalitě.
Alternativní rozměr: Druhé z kritérií upozorňuje na fakt, že většina komunitních médií má alternativní přístup nejen k hudební dramaturgii, nebo programování stanice, ale i k vedení stanice. V řadě komunitních rádií funguje systém demokratického rozhodování.
Občanský a rhizomatický rozměr: Následující kritéria by bylo možné použít spíš při zpětném hodnocení, než při samotném licenčním řízení. Propojení komunitních médií mezi sebou a především s občanskou společností, nebo to, jestli dané médium funguje jako propojující prvek, či chcete-li styčný bod a názorový katalyzátor pro jednotlivé organizace a hnutí je totiž předem jen těžko doložitelné.
Pravidla jsou potřeba už jen kvůli paranoie broadcasterů
Může se zdát, že současná právní úprava změnu snad ani nepotřebuje, vždyť copak někdo nějaké komunitě brání, aby si pořídila třeba své vlastní rádio? Situace je ale přeci jen o něco složitější. Nejen že neexistují jasná pravidla, jak by měla komunitní média vypadat, nebo jak by mělo vypadat jejich financování. Současná právní úprava například ani nepočítá s možností, že by mohla být provozovatelem vysílání nezisková organizace, nebo že by vysílatel vůbec mohl fungovat na neziskovém principu. Pokud chce jakékoli neziskové, komunitní médium překročit hranice internetu, má v současné době smůlu. RRTV podle zákona nezná jiné než komerční financování a žadatel tak licenci nemá šanci získat. Protiargument, že kdyby RRTV chtěla, tak by mohla přimhouřit očko, také bohužel nefunguje. V době, kdy řada rozhodnutí o udělení licence míří k soudu, by se přimhouření očka nejspíš krutě nevyplatilo.
I proto je víc než nezbytné vytvořit pravidla, podle nichž by mohla komunitní média legálně vznikat a to včetně zajištění jejich financování. Právě možnostem financování komunitních médií, včetně reálnosti jednotlivých možností v tuzemském mediálním prostředí se budeme věnovat v dalších článcích.
