„Před více než deseti lety se skupinky nadšenců kolem Sdružení pro rozhlasovou tvorbu (SRT) rozhodla splatit dluh svým předchůdcům a začala se systematicky věnovat zpracování bílých míst rozhlasové historie, “ říká v úvodu knihy 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů Eva Ješutová, vedoucí Archivních a programových fondů Českého rozhlasu. Český rozhlas, Radioservis a SRT vydávají novinku.
K 80. výročí zahájení pravidelného vysílání v českých zemích připravil Český rozhlas a Sdružení pro rozhlasovou tvorbu první ucelené zpracování historie rozhlasu – Od mikrofonu k posluchačům. O pět let později vyšla publikace 99 významných uměleckých osobností. Autorům knih se podařilo několik velmi úctyhodných věcí. Zejména u žádného ze jmen nechybí fotografie. Což na první pohled může znít poněkud vtipně, přesto často bývá podobný úkol nadlidským.
Ředitelé, moderátoři a autoři se představují
Sdružení pro rozhlasovou tvorbu nabízí pohledy na známé osobnosti dokumentu, i na ty méně známé. Běžnému posluchači nebude neznámé jméno Miroslava Bobka, aktuální ředitel pražské ZOO, je v knize zmiňován zejména v souvislosti s nezapomenutelným projektem Odhalení. Ano, pamatujete si zcela správně, gorily nížinné mezi sebou soutěžili v reality-show o několik melounů. Netradiční akce částečně parodovala někdejší boom „kontejnerových“ reality-show. Miroslav Bobek spolupracoval s Českým rozhlasem již d roku 1990, po dobu tří let se jednalo o spolupráci na externí bázi, jako absolvent oboru speciální biologie a ekologie pracoval posléze jako dramaturg a mimo jiné stál za vznikem Radia Wave.
Svůj portrét zde má rovněž režisér, dramaturg, autor, pedagog a od roku 2010 předseda výkonného výboru Michal Bureš. Vypsat zde vše, na čem se podílel, by vydalo na samostatný článek. S Českým rozhlasem Olomouc spolupracuje od ledna 1994, kdy bylo toto studio obnoveno. V posledních letech, konkrétně od roku 2011 organizuje spolupráci moravských stanic Českého rozhlasu (Brno, Olomouc, Ostrava), několikrát do roka tato studia vysílají projekt Moravský rok.
Rozhovor: Michal Bureš: Digitální technika v rozhlase usnadňuje práci, ale samotnou tvorbu za vás neudělá
Ve výčtu osobností spojených s rozhlasovým dokumentem nesmí chybět ani jméno Miloně Čepelky. Věděli jste, že začínal jako autor pořadu „V neděli se nevelí“ a „Polní pošta“? Pravidelný nedělní magazín pro vojáky byl založen na principu písniček na přání, postupně do něj zařazoval další útvary (komentáře, ankety, rozhovory,…). Po roce jeho působení zavítal do téže redakce i Zdeněk Svěrák. Jeho osobitý humor zněl v ranních tipech nakladatelství Naše vojsko, později společně ve fiktivní „Vinárně U pavouka“. Jejich společné účinkování v rozhlase skončilo roku 1969. Důvodem bylo uvědomění si, že je stejně čeká vyhazov.
Zapátrat můžete v knize Českého rozhlasu, Radioservisu a Sdružení pro rozhlasovou tvorbu i v krátkém životopisu Petera Duhana, generálního ředitele veřejnoprávní instituce. Dozvíte se více o Bronislavě Janečkové, někdejší šéfredaktorky Českého rozhlasu 2 – Praha. A za zmínku stojí i její nástupce, Jaromír Ostrý, šéfredaktor Českého rozhlasu Dvojka.
Webové stránky projektu Odhalení
Životní příběhy skutečných osobností se odkrývají
Kniha 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů nezprostředkovává svým čtenářům pouze medailonky osobností známých. Na svých více než 262 stranách se odkrývají pozoruhodné životní příběhy těch, které sice nevídáme na titulních stranách periodik, přesto si nezaslouží býti opomenuti.
Pozoruhodným je rozhodně Jan Sulovský, redaktor, dramaturg a dramatik je spojen nejen s Českým rozhlasem Olomouc. V roce 1982 je dramaturgem Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, v době normalizace klade důraz na českou a světovou klasiku korespondující se současností. Pro rozhlas připravuje velmi kvalitní slovesnou tvorbu, která byla několikrát oceněna. V roce 2005 to byla například Cena Českého rozhlasu zaregionální slovenskou tvorbu, několikrát získal čestné uznání v soutěži Prx non pedant na téma „Média na pomoc památkám“. A tak bychom mohli jmenovat dále.
DOPORUČUJEME: Šéfredaktor ČRo Olomouc: Naši moderátoři znají své publikum
Zajímavým bude čtení o Ottě Bednářové, v roce 1962 se totiž v pořadu Všudybyl věnovala nedostatky v národním hospodářství a to značně kriticky. Všudybyl sám sebe charakterizoval takto: „Jsem prostě vymyšlená figurka. Většinou mi říkají Všudybyl, někde ještě Čmuchal, Slídil nebo Šťoural, jsem namalovaný na nálepce a přilepován všude tam, kde jsou nevyužité stroje a materiál.“ Po jednom roce se paní Otta dostává do Československé televize, externí spolupráci obnovuje s rozhlasem až po revoluci.
Věra Horká byla velkou popularizátorkou vědy. Do rozhlasu nastoupila roku 1953, o pouhé tři roky později už připravuje náročný projekt Rozhlasová univerzita. Na podzim 1962 prosadila do vysílání „Myšlenky do příštích let„, v něm chtěla poskytnout prostor pro diskuzi posluchačů o problémech doby i budoucnosti. V této souvislosti je třeba připomenout i Jarmilu Kobělkovou, i ta se podílela (nejen) na Rozhlasové univerzitě.
Jan Sulovský, foto: Libor Teichmann, zdroj: webové stránky Českého rozhlasu Olomouc
Reportáže a komentáře Františka Kocourka mají hodnotu i po letech
Příběhy přináší životní zvraty, seznamují nás s leckdy netušenými a pohnutými životními osudy. Vyprávění to nejsou vždy úsměvná, někdy znemožnila totalita lidem pracovat, jiní se snažili do ideově zabarveného vysílání propašovat něco odlišného. Není možné zmínit jména všech, přesto jeden osud na mne zapůsobil o něco více a dovolím si ocitovat kousek z textu v knize. Tou osobností je František Kocourek (1901-1942). Do širšího povědomí se dostává jedinou větou, pronese ji v rozhlasové reportáži 19. března 1939, přesto byl novinářem hodným obdivu. Novinářskou dráhu zahájil na začátku 20. let minulého století, jeho tištěné reportáže zachycují například Mussoliniho vítězný pochod na Řím (1922).
„Z několika nahrávek, jež se dochovaly v Archivu ČRo, můžeme posoudit, proč se Kocourek stal tak široce populární osobností,“ píše v knize o Františku Kocourkovi Jiří Hubička, dramaturg a redaktor Českého rozhlasu (Archivní a programové fondy), a dodává: „Měl nejen příjemný, barytonově položený hlas s náznakem nosového témbru, dokázal především mluvit jasně a srozumitelně. Nespěchal, ale současně dával svým slovům náležitý důraz, využíval dobře intonačních schopností češtiny.“ Současně podle Jiřího Hubičky ve vypjatých chvílích „nepropadá nadměrnému afektu„.
REPORTÁŽ: Jak se točí detektivka aneb Pohled do zákulisí Českého rozhlasu
Významné období Františka Kocourka je spojeno s obdobím ohrožení a zániku Československa. Osmého května 1938 se vysílá „Okénko“, autor Miloslav Disman do svého kolektivu pozve právě pana Kocourka. „Dne 18. září 1938 komentoval pohřeb obránců hranic ve Falknově, 23. září (v ten den, kde se shodou okolností ženil) hovořil ve francouzsky čteném komentáři o zradě Francie, 27. září odpovídal na Hitlerovu řeč proslovenou v Norimbergu.“ Zářijová tvorba roku 1938 nabývá na hektičnosti.
Nesložitější úkoly jej potkávají roku 1939, komentuje rozpad státu, okupaci a 14. března promluvil v rozhlase na téma „Předvečer nového státního přelomu“ a postupně oznamuje obsazení. V témže roce zahajuje intenzivní přednáškovou činnost, neboť promlouvat v rozhlase má zakázané. Kolínské gestapo jej roku 1941 zatýká, nejprve přemlouvá ke spolupráci a nakonec jej odváží do Terezína, aby o rok později byl hromadným transportem převezen do Osvětimi. „Řekni mamince, že jsem šťasten, že mi dala život. Byl hezký. Plný událostí, práce, zkušeností a radosti,“ píše své ženě 22. února 1942. V květnu onemocní tyfem a zápalem plic, to vážil jen 36 kilogramů. Umírá 13. května 1942 a jeho poslední slovem je „Miluji.“
Zde skončím. Kniha 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů potěší nejen příznivce rozhlasových dokumentů, a jak zde bylo doloženo, zprostředkovává zajímavé životní příběhy.
František Kocourek komentuje přehlídku wehrmachtu na Václavském náměstí, Foto: Radioservis
