Mediální skupina PPF a vydavatelství Mladá fronta letos rozjely dvě „hyperlokální“ periodika – Naše adresa a Sedmička. Chtějí vytěžit prostředky, které lokální trh nabízí za pomoci různých synergií a společných aktivit. V zahraničí na podobném principu fungují i některé lokální stanice, které vysílají doslova pro několik stovek lidí v malých obcích na neziskovém principu. Jak můžou podobné projekty fungovat?
Být lokální je „in“…
Lokální média jsou na českém a slovenském trhu v těžké situaci, což se projevuje nejen v době ekonomické krize ale i mimo ní. Pokud chcete provozovat malé rádio nebo televizi, bez veřejných dotací se většinou neobejdete. Tedy pokud nemáte štěstí a nenarazíte na štědré komerční sponzory, kteří vás uživí přímo ve vašem domovském regionu. Z tohoto důvodu je většina rádií nucena expandovat, hledat nové kmitočty, a nové regionální trhy pro své podnikání. Konkurence na lokálních trzích přirozeně roste a každý vysílatel si musí velice přísně hlídat své náklady. Jenže s přibývajícími frekvencemi a rostoucí expanzí se vytrácí lokální charakter původního projektu, a každé rádio se je dříve nebo později nuceno přehodnotit svůj teritoriální profil.
Nicméně pokud odhlédneme od specifik českého a slovenského trhu, kde sílí tendence vytváření sítí, v zahraničí můžeme najít i malá rádia postavená na „hyperlokálním“ principu. A nemusíme chodit daleko – stačí se podívat do Maďarska. Tamní regulátor před sedmi lety podpořil vznik prvních menších rozhlasových stanic, které ani nemusely předkládat podrobnou programovou strukturu. Stačila jen vhodná frekvence, vysílač nízkého výkonu, a finanční krytí. Médium bylo v mnoha případech postaveno na nekomerčním principu a financováno přímo posluchači nebo různými sdruženími. Do informační mozaiky se tak zařadil další pilíř.
Místní rozhlas pro místní komunity
Ačkoliv se provoz podobného média může zdát na jedné straně jednoduchý, není tomu tak. Pokud by podobné lokální rádio mělo vzniknout v podmínkách české nebo slovenské legislativy, muselo by si připravit několik desítek tisíc korun měsíčně pro autorské svazy, další finance pro základní personál, plus určitou startovní investici. I když celkové náklady by ve srovnání s jinými stanicemi byly menší, určitě by provoz podobného rádia nebylo možné financovat jen z peněz dobrovolníků nebo z rozpočtu průměrné obce. Proto je důležité, aby se pro podobné projekty vytvořilo legislativní zázemí.
Česká legislativa zatím nezná pojem nekomerčního rádia. Jedinou alternativou ke komerční sféře je médium veřejné služby, a tím je ze zákona Český rozhlas. Pokud by ale chtěl soukromník provozovat médium veřejné služby, zřejmě by narazil. Nemohl by počítat se žádným výtěžkem z koncesionářských poplatků, nedostal by žádné úlevy od autorských svazů a vysílací zákon by mu nedával žádná zvýhodnění. Přitom v zemích, kde nekomerční rádia existují, se podobné benefity udělují.
Médium veřejné služby logicky nemůže uspokojit úplně všechny vrstvy obyvatelstva. Některé služby tak celkem logicky přebírají nezisková rádia, která jsou pro tento účel zřízena, a dokonce mají vyhrazenou určitou malou část frekvencí v FM a AM pásmu. Regulační orgány jim vycházejí vstříc, minimalizují se autorské poplatky i byrokracie. Práce v podobném rádiu i financování je úplně dobrovolné.
Neziskové projekty můžou vzbudit zájem i mimo FM
Pokud lze v České republice mluvit o nadbytku frekvencí, je to zejména mimo FM pásmo. Střední vlny nebo jiné vysílací platformy, to je základ, na kterém můžou neziskové projekty nyní stavět. Střední vlny jsou zejména pro mluvené slovo ideální. Problémem je jen ekonomika a dostupnost. Na středních vlnách nelze postavit projekt lokálního významu a financovat celoplošné vysílání by bylo příliš nákladné. Nicméně i střední vlny mohou sloužit jako významný doplněk pro neziskové projekty.
Dočkáme se v digitálu?
Vhodnou půdou pro rozvoj hyperlokálních a komunitních rádií se stává internet. Přes síť si dnes může vysílat prakticky každý s minimálními náklady. Jaké získá publikum pak závisí čistě na marketingu a šikovnosti. Ještě lepším základem pro fungování podobných stanic ale bude zejména digitální terestrické vysílání. To sice nepřinese okamžitou úsporu nákladů protože provozovatelé digitálních sítí budou muset investovat výrazné prostředky do jejich vybudování a náběh digitálního trhu bude velmi pomalý. Jenže v ideálním případě přinese digitál mnoho nového prostoru a prakticky zmizí problém s nedostatkem vhodných frekvencí.
Díky tomu se ke slovu určitě dostanou i lokální a komunitní rozhlasové stanice a další menšinové projekty ať již hudební nebo obsahové. Výrazný technologický rozvoj ale může tuto úvahu i obrátit – v momentu, kdy bude u nás rozvinuto digitální vysílání do té míry, že se provoz samostatných digitálních stanic vyplatí, stejnou měrou může být rozvinuto i vysílání na internetu. To se stává čím dál více masovým a v horizontu pěti až deseti let může být zejména u nové generace prakticky jedinou alternativou. Ať bude blízká budoucnost jakákoliv, je velice pravděpodobné, že bude přát i menšinovým a neziskovým projektům. Ty se stanou vedle média veřejné služby a komerčních stanic dalším pilířem duálního systému. Jen si třeba na ně počkat.
Ilustrace: Petr Novák / RadioTV
