POZNÁMKA– Probíhající volba generálního ředitele České televize ukazuje, jak moc se tato instituce vzdaluje svému ideálu. I když přihlášky do konkurzu podalo 36 kandidátů a většina z nich byla připuštěna i k faktické volbě, zdá se, že televize bude i nadále více v područí politiků než diváků, kteří ji financují.
Tato úvaha může samozřejmě znít utopisticky. Veřejnoprávní médium se sedmimiliardovým rozpočtem a významným dosahem na společnost přece z principu nemůže být nezávislé. A když ano tak pouze na papíře. Podívejme se ale, jak by měl vypadat alespoň ten ideální stav na papíře a jak moc se mu současná Česká televize vzdaluje.
Je výběrové řízení psáno „na míru“?
Pokud jde o samotnou volbu generálního ředitele, měla by vypadat úplně jinak, než dnes působí. Když se nejdéle sloužící ředitel rozhodne „ze zdravotních důvodů“ odejít, měla by Rada ČT vypsat standardní výběrové řízení, do něhož se může přihlásit kdokoliv, kdo splní předepsané předpoklady. Tyto předpoklady by pochopitelně neměly být napsány jednomu člověku na míru, tak jako se to stalo před několika lety u výběrového řízení na programového ředitele ČT. Tehdejším podmínkám konkurzu by totiž nevyhověl ani sám generální ředitel ČT.
K TÉMATU: ČT1 zpravodajská, ČT4 na životní styl – projekty na ředitele ČT
Nicméně pokud se přihlásí kandidáti, kteří splňují předepsaná kritéria, pak by mělo dojít k prezentaci kandidátských projektů a následné volbě. V ní by měla ideálně rozhodovat jen a pouze kvalita projektů a nakonec i osobnostní předpoklady dotyčného kandidáta. Jenže jak se zdá, projekt každého kandidáta je mnohdy pouze jen formalitou a místo osobnostních předpokladů jde o předpoklady politické. A nemusí jít jen o kandidáta, který se bude líbit politikům. Musí to být především člověk, kterého bude akceptovat vnitřní prostředí ČT a především odbory.
SOUVISEJÍCÍ: Rada ČT zveřejnila již 22 kandidátské projekty potenciálních ředitelů České televize
Zkušenosti s „neakceptací“ zevnitř mají především bývalí ředitelé Jiří Hodač a Jiří Balvín. Ten první se do ředitelského křesla neměl nikdy dostat, protože selhal u svých podřízených už jako ředitel zpravodajství. A ten druhý se snažil vládnout televizi silnou rukou, no nakonec byl „vystřelen“ ze svého křesla tou samou Radou ČT, která mu předtím dala důvěru.
Situace okolo ČT stále daleko od ideálu
Česká televize působí navenek jako dobře řízený a rychle se rozvíjející podnik. Nabízí kvantitu i kvalitu a nedá se jí upřít výrazný náskok před veřejnoprávními institucemi okolních postkomunistických zemí. Jenže stále je daleko od ideálu. A bude minimálně do doby, než politici budou moci přímo mluvit do volby Rady ČT a než odbory a různé skupiny uvnitř České televize budou mít možnost přímo i nepřímo ovlivňovat volbu generálního ředitele.
ZÁPISNÍK RADIOTV: Hrubky a nesmysly v projektech potenciálních ředitelů České televize
Takže ideální stav by byl, pokud by Rada České televize složená z mediálních odborníků a nezávislých respektovaných osobností vypsala výběrové řízení, do něhož by se přihlásilo několik vzájemně se respektujících mediálních manažerů. Odborníci v Radě ČT by posoudili jejich projekty, porovnali pozitiva a negativa každého kandidáta, zhodnotili reálnou navržených cílů a vybrali by toho, který by byl pro Českou televizi nejprospěšnější. A samozřejmě, členové rady by kontinuálně vyhodnocovali plnění vítězného projektu a mohli by v případě nesplnění stanovených cílů ředitele případně i odvolat. Nebo by v ideálním případě kandidát sám odstoupil a nemusel by tak vést s radou slovní nebo kompetenční válku.
PŘEČTĚTE SI: Jiří Janeček končí, kandidáti už zveřejňují projekty
Zdá se vám to jako z pohádky? Máte pravdu. Realita je daleko pragmatičtější. Ale papír snese všechno a proto je vhodné si občas připomenout, jak by to v té pohádkové realitě mělo vypadat.
