Veřejnoprávní televizi čeká volba nového generálního ředitele. Co by měl splnit ideální kandidát, kterého budou akceptovat jak zaměstnanci, tak radní a potažmo i politici. Má reálnou šanci i kandidát z komerční sféry, nebo dokonce kandidát, který v České televizi nikdy nepracoval? I na tyto otázky se pokusíme najít odpověď.
Pokud chcete řídit Českou televizi, potom teoreticky stačí splnit zákonem a výběrovým řízením dané podmínky a především, přijít se zajímavým a z hlediska rozvoje inovativním projektem. V projektu by neměla chybět slova jako úspory, efektivita, nebo vyváženost. Jenže v praxi ani sebezajímavější projekt nemusí mít žádnou váhu.
Česká televize je z hlediska managementu velmi specifický podnik a i když jsou vyjmenované podmínky důležité z čistě formálního hlediska, tak ve skutečnosti jejich pouhé splnění ještě žádnému kandidátu na funkci generálního ředitele úspěch nepřineslo. Reálné podmínky jsou trochu jiné a jejich soupis nikde nenajdete.
Na kavčích horách už se pár ředitelů vystřídalo. Jen málkokterý ale vydržel.
Podmínka 1: Dlouhodobě dobré vztahy s politiky a lobbyisty
Pokud vůbec máte mít šanci na zvolení generálním ředitelem jakékoli veřejnoprávní instituce, měli byste mít pověst člověka, který ví, odkud vítr vane a který ví, že drobná „službička“ je věc dobrých vztahů. Měli bystě mít dobré vztahy vůči skupině politiků a lobbyistů, kteří tvoří reálnou politiku, ideálně byste s nimi měli být ve vztahu definovatelném jako „kamarádský“. Tyto vztahy ale nesmíte začít budovat až ve chvíli, kdy je vyhlášeno výběrové řízení. Klasická otázka, kterou si ten, jehož o podporu žádáte, položí je, „A co jste pro nás udělal?„.
Splnění této první podmínky vám zajistí, že vaše kandidatura nebude jen špatným vtipem a další zbytečnou kolonkou v životopisu. Bez dobrých vztahů napříč spektrem se o ředitelskou židli v ČT raději ani neucházejte.
Podmínka 2: Dostatečná čitelnost Rady ČT
Občas se stane, že se nějaké volba koná ve chvíli, kdy se dotyčná Rada, tedy orgán, který reálně dotyčného volí, nachází ve stádiu nestability. To znamená, že vazby mezi politiky a klíčovými radními, kteří měli být pilíři podpírajícími jednotlivé politické frakce, jsou zpřetrhány a jednání některých členů je nečitelné. Rada České televize i Rada Českého rozhlasu je sice formálně nezávislá, no dokud budou jednotlivé členy rady volit přímo politici, do té doby bude politický vliv na chování radních očekávatelný. Pokud ale vazby mezi politiky a radou nefungují ideálně, v takovém případě se nevyplatí jít do souboje o generálního ředitele. Pokud totiž Rada zvolí ředitele bez politické podpory (tedy navzdory většinové politické vůli), dotyčný nevydrží ve funkci dlouho.
Podmínka 3: Dobrá znalost vztahů uvnitř ČT
Tato podmínka se u jednotlivých veřejnoprávních médií liší, ale zůstaňme v reáliích České televize. V jejím případě totiž třetí podmínka zní: Musíte pocházet z velké rodiny ČT.
Ideálním kandidátem na funkci generálního ředitele je člověk, který má za sebou dlouhou praxi ve veřejnoprávní televizi, ideálně takový, kterého ČT profesně vychovala. Jen tak si totiž zajistíte podporu odborů a celkově zaměstnanců a zároveň jen tak můžete tušit, jaké plány je reálné uskutečnit a jaké jsou a vždy budou jen pouhopouhým snem. Snem, který se sice vyplatí deklarovat před Radou, ale rozhodně se jej nevyplatí zkoušet vyplnit.
Nemáte-li podporu zaměstnanců, potom vás může zvolit třeba deset rad, podporovat celá politická sféra, ale nebude vám to nic platné. I když budete zvolen, může se snadno stát, že jakýkoli váš plán narazí na tichou, ale efektivní zaměstnaneckou blokádu a nakonec se od vás odvrátí i vaši bývalí podporovatelé, protože vaše schopnost splnit jakoukoliv dohodu bude nulová.
To, že tento bod funguje nejen na úrovni generálního ředitele, ale prakticky na jakékoli úrovni, dokládá zážitek jedné nejmenované manažerky, která kdysi nastoupila do ČT s hromadou plánů a radostně je přednesla shromážděným zaměstnancům. Později zjistila, že už v té chvíli, kdy své vize nadšeně recitovala, většina shromážděných věděla, že se z jejích plánů nezrealizuje absolutně nic, ale přesto jí nechali, ať si mluví a radostně se bavili.
Podmínka 4: České televizi zatím nešéfovala žena
Asi jste si všimli, že zásadně píšu o kandidátech v mužském rodě. Není to dáno genderovou nevyvážeností, ale faktem, že ženy nemají při kandidatuře téměř žádnou šanci. Možná je to náhoda, ale zatím ani jedna ze schopných žen se do čela České televize nedostala. Přitom minimálně dvě měly v minulosti reálnou šanci – Jana Kasalová a Kateřina Fričová. Druhá jmenovaná měla dokonce pro řízení televize prokazatelně lepší managerské předpoklady než současný ředitel Jiří Janeček. Nakonec se dostala alespoň na post programového ředitele.
Pokud odhodíme politickou korektnost, je určitě nutné si přiznat, že Česká republika je silně maskulinní. Věta ze starých pověstí českých „Běda mužům, kterým žena vládne“ tak stále funguje.
Nerad bych případné kandidáty, či kandidátky odrazoval, ale pokud přemýšlíte o kandidatuře a nesplňujete některou z uvedených podmínek, potom raději na ředitelské křeslo ve veřejnoprávní televizi rovnou zapomeňte. Uživíte se pravděpodobně i jinde a nestrávíte zbytečně řadu hodin nad projektem, který je ve světle všech ostatních podmínek vlastně nepodstatný.
