RECENZE: Česká televize přidala v pondělí další zářez do seriálové tvorby a nabídla divákům první, ze třinácti dílů seriálu Cukrárna. Podle prvních ohlasů tato programová novinka kritiky nenadchla vůbec a diváky zhruba z poloviny. Je opravdu novinka z pera veřejnoprávního mýdlového barda Jana Míky, vedená režijní taktovkou Dušana Kleina tak špatná jak píší kritici, nebo má i světlé stránky? Podívali jsme se.
Nejlepší jsou úvodní titulky
Vlastně mě z celého seriálu nejvíc potěšily úvodní titulky. Vím, je hloupé něco takového psát hned ze začátku recenze, ale bohužel je to tak. Zatím co všechno ostatní, děj, herecké výkony, kamera, splývá v jakousi kompaktní šeď, tak úvodní titulky, včetně melodie, působí velmi svěžím dojmem. Z velké části je to díky hudbě, která se zvukem silně podobá melodiím dvorního skladatele francouzských komediálních filmů Vladimira Cosmy.
Na české televizní poměry je relativně hravá i vizuální stránka znělky, a kdyby ji autoři nepokazili podivně neumělým vložením záběrů ze seriálu, ale zůstali pouze u grafiky, která si hraje s různými cukrárenskými motivy, mohl být výsledek perfektní.
Znělkou ovšem dobrý pocit ze seriálu nejen začíná, ale i končí. Všechno co po ní následuje je totiž zpracováno sice řemeslně poctivě, ale zároveň i velmi nudně. Oficiálním heslem Cukrárny by tak mohlo být, „Cukrárna – seriál, který nepřekvapí“. Autoři vás totiž vedou příběhem za ručičku tak pečlivě, že už po pár minutách dokážete odhadnout, jak se bude děj vyvíjet dál.
Fotografie z natáčení seriálu Cukrárna (Foto: Česká televize)
Tak trochu nudný příběh
Tak například, tušíte, že pokud má někdo zachránit krachující cukrárnu poblíž hřbitova (což je vážně podivný nápad), nemůže to být nikdo jiný, než skupinka postarších dam, ve složení Iva Janžurová, Jana Štěpánková a Naďa Konvalinková. Jiný důvod proč by se v seriálovém cukrárenském pajzlu objevily, se totiž prostě nenabízí. Tím pádem vás ani nijak nepřekvapí, že jedna z hlavních hrdinek, Iva Janžurová, neodjede společně s rodinou do Spojených států, ani že si nenajde za celý první díl jakoukoli smysluplnou činnost, ale za to pečlivě ukazuje, jak se sama nudí.
Nepřekvapí vás ani, když tu stejnou hrdinku kdosi vykrade, protože o několik scén dříve se po zařízení bytu rozhlíží lačným okem Oldřich Vlach, který hraje padoucha snad v každé ze svých rolí. Poslední zmíněná výtka je sice zatím pouze předpokladem, rozuzlení krádeže se diváci dočkají až v některém z dalších dílů, ale klidně se vsadím, že je můj předpoklad správný.
Vlastně jediné co vás může překvapit, je stopáž seriálu. Natáhnout tak předvídatelný a nudný děj na hodinu, to už chce totiž vážně odvahu.
Autoři průběžně dostávají diváka do situace, kdy může děj napovídat a to je jen část nudy, kterou je Cukrárna prosycena. Hlavním problémem je až neuvěřitelný nesoulad v charakterech postav.
Tak například, již zmíněná Iva Janžurová. Její postava je sice od začátku divákovi předkládána jako babička – pečovatelka, která si bez rodiny ani nedojde na záchod, jenže později se dozvíme, že dotyčná byla původně zaměstnána jako provozní cukrárny v centru Prahy. Pokud by při takovém zaměstnání trpěla fixací na rodinu, potom by mohla prodávat tak akorát hřebíčky do rakvičky vlastního podniku a ne řídit cukrárnu.
Scénárista se vůbec na rodině, kolem které se točí celý první díl, příliš nevyřádil a místy to dokonce vypadalo, jako by vůbec netušil, jak takoví běžní lidé reagují. Pokud by totiž v reálném životě večer manžel rodině oznámil, že se všichni stěhují do Spojených států, pravděpodobně by si přivodil úraz hlavy způsobený kombinací ruky některého dalšího člena rodiny s nejbližším tupým předmětem. Ne tak ale v seriálu Cukrárna. V seriálu projeví celá rodina radostné nadšení, že se může vzdát svých zaměstnání, přátel a kamarádů a to bez jakékoli diskuse. A takových chyb by se v příběhu, i v charakterech jednotlivých postav dalo najít víc.
Tvůrci oslavují. Otázka je, jestli je co oslavovat. (Foto: Česká televize)
Nevyužitá Janžurová a neznalost autorů
Logické chyby, byť by se v charakterech postav objevovat neměly, jsou ale ještě odpustitelné. Většina diváků si jich totiž ani nevšimne, protože budou brát seriál zkrátka tak, jak je jim předkládán. Co už je ale chyba přímo neodpustitelná, to je nevyužití talentu jednotlivých herců a nedotažení naznačených vtipů.
Například herectví Ivy Janžurové rozhodně nesluší, když jí scénárista a režisér staví do role fňukající ženštiny. Při tom by bylo bývalo velmi snadné posunout její roli mírně do komické polohy, což mohlo seriálu dát nádech lehké komedie. Přesto, že k tomuto směřování některé scény přímo vybízely, scénárista ani režisér toho nevyužili. Asi mysleli na rakvičky a věnečky.
Seriál Cukrárna režiséra Dušana Kleina a scénáristy Jana Míky mne sice nijak neoslovil, ale to ještě neznamená, že si svého diváka nenajde. První díl si v pondělí večer nenechalo ujít 1,27 milionu dospělých diváků a Cukrárna tak s přehledem porazila novácký Okresní přebor, i Cesty domů, vysílané na Primě. Je to ovšem vítězství pouze v uvozovkách. Vysoká sledovanost prvního dílu totiž ještě nezaručuje úspěch celé série.
Osobně se mi po zhlédnutí prvního dílu chtělo pouze vykřiknout cosi o zlatých Četnických humoreskách, či celkem povedeném Smyczkově Poste restante. Nakonec jsem ale jen vypnul televizi, vypojil ji ze zásuvky a pro jistotu ještě přikryl dekou.
A snad jen ještě jedna prosba k autorům Cukrárny. Ne, dnes už většina počítačových her opravdu nepoužívá k ozvučení PC speaker a ne, není příliš pravděpodobné, že by si na cestu do USA kdokoli balil stolní počítač. Většina z nás, normálních lidí, dnes používá notebooky. To jsou takové ty počítače, které se vejdou do příručního zavazadla. Prosím, nezapomeňte na tuto informaci, až budete psát, či točit, další seriál ze žhavé současnosti.
