Evropský parlament varuje před digitální propastí a navrhuje zvláštní opatření, která by zamezila negativním společenským dopadům během přechodu z analogového na digitální televizní a rozhlasové vysílání. Ke zprávě francouzského socialisty Henriho Webera se vyjadřují i čeští europoslanci Tomáš Zatloukal a Richard Falbr.
Zpráva francouzského socialisty Henriho Webera předložená europarlamentu obsahuje statě o nových formách vyloučení ze společnosti vlivem digitalizace a navrhuje národní opatření, která by měla zajistit rovnováhu v nabídce služeb tak, aby byly pro občany přínosem, nikoli přítěží. Uskutečňování národních opatření by mělo předejít tzv. digitální propasti (Digital Divide), která vzniká tam, kde existuje výrazný rozdíl mezi přístupem k informačním technologiím mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva. Považuje za důležité, aby se informační společnost jako celek, včetně audiovizuálních služeb, nadále rovnoměrně rozvíjela po společenské, regionální, kulturní a jazykové stránce.
Při zavádění digitální technologie musí být zaručen evropský audiovizuální model, který je založen na plodné rovnováze mezi silnou a nezávislou veřejnoprávní službou a na dynamickém obchodním sektoru. Parlament v této souvislosti upozorňuje, že „…zpochybnění systému silného a nezávislého veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání by mohlo ohrozit pluralitu, svobodu projevu, kulturní rozmanitost, dostupnost audiovizuálních služeb a demokracii…“
Server RadioTV oslovil české europoslance a zeptal se na jejich názor k návrhu Henriho Webera (PES, FR).
Tomáš Zatloukal: Tato pomyslná propast odděluje lidi, kteří mají přístup k informačním a komunikačním technologiím, od lidí, kteří tento přístup nemají. Myslím si, že v případě přechodu na digitální vysílání v ČR není příliš velká – většina nových televizorů již příjem digitálního signálu umožňuje a cena set top boxů není tak vysoká, navíc vládní koncepce počítá s možností příspěvku na zakoupení základního přijímacího zařízení vybraným skupinám obyvatel.Co se týče evropského audiovizuálního modelu, předpokládá se existence dvou důležitých prvků – veřejnoprávního vysílání, které splňuje poslání kladené na veřejnou službu a komerčního vysílání, kde je hlavním motivem zisk. Česká televize tyto nároky splňuje.
Já osobně pod pojmem veřejnoprávní vysílání rozumím takové vysílání, které se od komerčního liší především svým hlavním úkolem, a to vysílat nezávisle jak na politických, tak hospodářských vlivech. Mělo by zaručovat nezávislost a nestrannost, dodržovat svobodu informací a projevu, vytvářet měřítko kvality, nabízet různé programy a služby pro potřeby všech společenských skupin – a navíc být odpovědné veřejnosti.
Evropský parlament si je vědom možnosti narušení proporčnosti vysílání ve prospěch komerčních stanic, proto doporučuje orgánům veřejné moci podpořit nabídku kvalitních obsahů na televizních stanicích.
Richard Falbr: V prvé řadě chci podotknout, že „digitální propast“ je poměrně nový termín označující rozdílný přístup některých skupin obyvatel k moderním informačním a telekomunikačním technologiím a dotýká se celé společnosti. Například lidé bez přístupu na internet jsou značně znevýhodněni při hledání zaměstnání – a takových příkladů i z jiných oblastí je celá řada. Rozvoj digitálního televizního vysílání s sebou zcela bezpochyby nese stejné riziko vyloučení pro ty skupiny obyvatelstva, které k tomuto typu vysílání z nějakého důvodu nebudou mít odpovídající přístup.
Aby se tato digitální propast (či vyloučení) pokud možno neprohlubovala, navrhuje Evropský parlament ve zprávě Henriho Webera řadu opatření. Já osobně považuji za důležité vzdělávání v oblasti digitálních technologií a nových sdělovacích prostředků (tzv. digitální alfabetizaci), a to už od nejútlejšího věku. Zároveň s tím považuji za zcela nezbytný rozvoj technických opatření, která by umožnila filtrovat obsah nevhodný nebo nebezpečný pro děti a mládež.
Rád bych ještě připomněl, že Evropský parlament se problémem digitální propasti nezabýval ve zprávě Henriho Webera poprvé. V listopadu minulého roku například přijal usnesení o urychlování přechodu od analogového na digitální rozhlasové a TV vysílání, ve kterém vyzývá členské státy, aby ještě před přechodem na digitální vysílání „přijaly patřičná opatření, včetně financování a poskytování srozumitelných informací, které zmírní náklady související s touto změnou pro ty členy společnosti, pro které bude pořízení a financování nového vybavení představovat problém.
Jsem toho názoru, že pořízení set-top-boxů by pro určité znevýhodněné skupiny obyvatel mělo být dotováno státem. Podle informací Ministerstva informatiky ČR zvažuje podobné opatření i Vláda ČR a to zřejmě obdobnou formou, jaká je uvedena v zákoně o elektronických komunikacích. Co se týče evropského audiovizuálního modelu, myslím, že splnění kritérií nebude pro ČR žádný problém.
