Minulý pátek dopoledne neschválila Rada ČTÚ produkt svého vlastního Úřadu zvaný „Technický plán přechodu …“ (TPP), a to hlavně pod tlakem argumentace TV Nova a Prima TV na čtvrtečním workshopu konaném na dané téma v sídle ČTÚ po před tím dané lhůtě k připomínkám dotčených osob (včetně nejširší veřejnosti) svou délkou 15 dnů nesporně způsobilé na zápis i do Guinessovy knihy rekordů.
Rada ČTÚ udložila svému úřadu dopracovat TPP zhruba do konce roku. Tím však odložený problém TV Nova a Prima TV (zejména s tzv. „bonusovou“ licencí) nekončí. Naopak – paradoxně tu přibývá jeden (“bonusový“) právní problém navíc:
Podle příslušných přechodných ustanovení tzv. digitální novely tzv. vysílacího zákona (č. 231/2001 Sb.) si shora jmenované televize mohou požádat o tu tzv. „bonusovou“ licenci v zákonné lhůtě, která (podle odpovídajícího počítání času) končí v úterý 29. srpna. Takže obě tyto televize mohou svou žádost doručit v uvedený den do konce pracovní doby podatelně Úřadu RRTV a nebo podat k přepravě (např. poštovní) do 23:59 uvedeného dne. Pak toto jejich přechodné tzv. „bonusové“ právo ze zákona skončí.
Ve zmíněné žádosti musí však splnit jednu ze dvou (citovanou novelou stanovených) zákonných podmínek, spočívající v jejich prohlášení, že souhlasí s TPP. Tedy právě s tím TPP, jehož návrh nebyl pár dní před posledním dnem zákonné lhůty schválen a doba k jeho přípravě byla (Úřadem – nikoli zákonem) prodloužena o několik měsíců cca. do konce tohoto roku. Lhůta k podání žádosti (včetně oné povinnosti souhlasu s TPP) dotčeným televizím však už ale prodloužena nebyla. To by totiž předpokládalo např. změnu zákona v dotčeném ustanovení a to tak rychle (ani nyní, kdy Sněmovna standardně nepracuje, ani jinak) bohužel zatím nelze.
Nicméně z právního hlediska dochází k paradoxu: Když do konce zákonné lhůty (tj. uplynutím úterka 29. srpna 2006) jmenované televize žádost o “bonusovou“ licenci nepodají, tak jim tento jejich nárok na tuto licenci uplynutím této lhůty prekluduje (tj. nenávratně skončí). A pokud svou žádost v zákonné lhůtě podají a v jejím rámci ve smyslu uvedené zákonné podmínky by vyslovily souhlas s TPP, pak by vystavily cosi jako nekrytý “bianco“ šek, protože by souhlasily s něčím, co jim předem není známo. A to by mohlo vykazovat například znaky neurčitosti takového právního úkonu, což by zase mohlo mít za následek možnost eventuálního zpochybnění takovéhoto jejich právního úkonu z hlediska jeho určitosti s případným následkem jeho neplatnosti.
To by však nemohlo být přičítáno k tíži těchto subjektů, činících takovýto úkon za dané situace (pokud chtějí zákonnou lhůtu v dobré víře dodržet a žádost podat), neboť v dané tísni jinou možnost nemají. Vlastně jednu možnost mají. A to opět v dobré víře zákonnou lhůtu nedodržet a tím neučinit předem (ne vlastní vinou) zjevně podstaně problémový právní úkon, a tím zároveň přijít (opět ne vlastní vinou) o své zákonné „bonusové“ právo… Inu právo vůbec není suchá šedá teorie. Právo je někdy v praxi velmi zajímavá věc, žijící si často svým vlastním nevyzpytatelným životem. A nemusí být ani „bonusové“.
