Bývalý předseda odborové centrály, dnes europoslanec za sociální demokracii, věří v sílu odborů i v médiích, nicméně nepředpokládá, že by v České republice v dohledné době došlo k nějaké změně. Proces digitalizace hodnotí jako dobře zvládnutý.
Činnost odborů je více spjata s průmyslovými podniky. Přesto se občas objeví i v médiích. Dokonce Syndikát novinářů kdysi uvažoval o založení odborů, ale zůstalo pouze u myšlenky. Jaká je vaše zkušenost s prací odborů v mediální sféře?
Je skutečností, že ideálním prostředím pro činnost odborů jsou velké průmyslové podniky organizované stylem, který jim dává možnost vybudovat strukturu, která členění průmyslových podniků odpovídá, tzn. do jednotlivých organizací, např. na úrovni podnikové, závodu nebo divizí, cechů a dílen. Velmi těžké je sdružování a vytváření odborových organizací v podnicích zajišťujících služby. Pokud jde o odbory novinářů, tam je situace slabší. Mimo jiné proto, že část novinářů považuje za nezbytnou součást své duševní hygieny kritiku odborů. Já sám jsem předpokládal, že syndikát novinářů (a syndikát znamená odbory) bude mimo ochrany svobod novinářů plnit funkci odborové organizace, to se ale z výše uvedených důvodů zřejmě nestane.
V době tzv. televizní krize jsme občas zaslechli jejich hysterický hlásek. Jak na vás působila činnost odborů v té době?
V době televizní krize byli organizátory protestu neodboráři. Po jednání s jejich štábem jsme jim jako ČMKOS poradili, aby vyhlásili stávku, do jejíhož čela se postavili odboráři Dekoj a Dub. Teprve tehdy požívala akce „televizáků“ ochrany mezinárodních úmluv upravujících právo na stávku. Je paradoxem, že do té doby komentovali televizní redaktoři stávku jako něco nečistého, a když došlo na ně, na obrazovce byl po týdny nápis stávka. Proto jsem dodnes přesvědčen, že televizní stávka přinesla prospěch i těm, kteří se jí nezúčastnili – to jest jednotlivým odborovým svazům a jejich centrále. S panem Dekojem jsem několikrát jednal a k podrobnostem těchto jednání se nechci vyjádřit…
Změnilo se podle vás něco od té doby?
Myslím si, že vše se vrátilo do starých kolejí a pánové Dekoj a Dub (pokud jsou ještě ve funkci) ustoupili do pozadí.
Lze nabídnout nějaký funkční odborářský zahraniční model?
Nevím o žádném.
Většinu médií ovládá německý kapitál. Jak fungují podle vašich informací odbory v médiích v Německu?
Nemám bohužel žádné informace o zákulisí médií v Německu.
Máte jako europoslanec možnost ovlivnit či napomáhat funkci odborových centrál?
Jako bývalý odborář udržuji samozřejmě úzké kontakty s vedením ČMKOS i některých odborových svazů. Komunikujeme spolu tehdy, když Evropský parlament projednává návrhy, které mohou mít vliv na postavení pracujících. Kromě toho jako bývalý člen vedení EOK poměrně často jednám s jejími představiteli. EOK spolupracuje velmi úzce s frakcí socialistů v EP – to se projevilo například při projednávání směrnice o pracovní době nebo směrnice o službách.
Řeší europarlament konkrétní otázky odborů?
V EU je samozřejmostí obhajoba existence sociálního dialogu, to jest dialogu mezi zaměstnavateli a zástupci. V dokumentech, které projednává parlament, se tato témata pravidelně objevují. Kromě toho je častým předmětem diskusí sociální odpovědnost podniků. Tezemi o sociální odpovědnosti se snaží ti, kteří ji prosazují čelit bezohledné praxi globalizované ekonomiky. Že se to příliš nedaří a naráží to na odpor, potvrzují poslední pokusy podnikatelských kruhů „vyšachovat“ z jednání o sociální odpovědnosti odbory. Z mých dřívějších odpovědí na toto téma i z odpovědi na tuto otázku je zřejmé, že celosvětově existuje silný „drive“ proti odborům. Někdo tvrdí, že jsou zbytečné, že se přežily, a že nejlepší je, když si každý jedinec pomůže sám. Nesmyslnost těchto argumentů vyvrátili ti, kteří odbory zakládali na konci 19. století. To ovšem nebrání některým představitelům dvou nejmenovaných politických stran plácat nesmysly o rostoucím a zhoubném vlivu odborů na ekonomiku. Jinak připomínám, že všechny členské státy Unie ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce upravující postavení odborů.
Zůstaňme ještě u veřejnoprávních médií. Plní Česká televize podle vás svoji roli dostatečně?
Plní ji velmi sporně. Je podle mého názoru neobjektivní a straní politickým stranám pravicového charakteru. Výběrem zpráv a jejich řazením upřednostňuje jasně jen některé…
Digitalizace zřejmě promění i tvář veřejnoprávního vysílání. Jakou podobu podle vašeho názoru získá?
To je otázka pro mediální odborníky. Já osobně na základě oficiálních informací očekávám, že více diváků bude mít možnost přijímat nejen větší počet stanic, ale bude jim nabídnuta i pestřejší a rozmanitější programová nabídka. To vše v lepší zvukové i obrazové kvalitě. Televizní a rozhlasové vysílání by navíc mělo být doprovázeno zavedením nových interaktivních služeb pro diváky, jako např. možností posílat e-maily, sázet nebo hlasovat v televizních anketách.
Jak se vám jako europoslanci jeví postup digitalizace v Čechách?
Pokud vím, digitální vysílání již bylo paralelně s analogovým spuštěno v Praze, Brně a Ostravě a další postup vychází z plánu EU, podle něhož má k vypnutí analogového vysílání ve všech členských státech EU dojít nejpozději začátkem roku 2012. Nejsem však „sto“ posoudit postupující digitalizaci televizního vysílání v ČR z hlediska technického nebo licenčního zajištění. Jako laik hodnotím tedy spíše dostupnost informací o přechodu na digitální vysílání, a ten je podle mého názoru Vládou ČR prozatím zajištěn dobře. Již v minulosti vláda deklarovala, že úkolem státu je zajistit dostatečné množství informací a minulý týden na informační kampaň uvolnila i potřebné finance (celkem jde o 95 milionů Kč). Obyvatelé se tedy s předstihem dozví, co bude přechod na digitální vysílání obnášet, jaké technické vybavení je k jeho přijímání nezbytné a jaké kroky musí učinit.
A jak jsme v tomto směru hodnoceni na půdě Evropského parlamentu?
Evropský parlament se otázce přechodu z analogového na digitální vysílání věnoval v minulosti již několikrát. Ve svých stanoviscích členské státy nehodnotí, ale spíše je vyzývá, aby plnily své národní plány přechodu na digitální vysílání, případně je urychlily.
Mapování a koordinaci zavádění digitálního vysílání má v popisu práce Evropská komise. Aktuální přehled plánů přechodu jednotlivých členských států je dostupný na její webové stránce. Přechod na digitální vysílání určitě nebude úplně bezproblémový, ale z hlediska technologického pokroku je podle mého názoru tento krok nevyhnutelný. Vezmeme-li v úvahu, že např. Japonsko plánuje ukončit analogové vysílání do roku 2011, Spojené státy do 1.1.2009 a taková Jižní Korea do konce roku 2010, je jasné, že ani Evropa by v tomto směru neměla zůstat pozadu.
A jaký je váš názor obecně na českou televizní produkci?
Pokud jde o „zábavu“ nebudu se ani vyjadřovat. Pokud jde o publicistiku, je mi nejsympatičtější Prima.
