Středovlnné vysílání se svou amplitudovou modulací (AM) kvalitou výrazně zaostává za ostatními způsoby distribuce rozhlasu. Jednou z možností, jak zlepšit kvalitu přenášeného signálu v AM pásmech, je digitální platforma DRM. Podstatu tohoto formátu, jeho výhody i nevýhody a jeho vyhlídky pro nasazení v praxi pro RadioTV popsala osoba z nejpovolanějších, předseda Mezinárodní konference pro koordinaci krátkovlnných kmitočtů (HFCC) Oldřich Čip, který je zároveň konzultantem Českého rozhlasu pro krátkovlnné vysílání.
Můžete popsat podstatu a vznik systému DRM?
Spektrum rádiových kmitočtů se často právem srovnává s ostatními přirodními zdroji, které lidé vyžívají. Potřebu zavedení DRM vidím právě v souvislosti s jeho existencí. Obrovská část spektra byla od vzniku rozhlasu ve dvacátých letech minulého století přídělena a intenzivně využívána AM vysíláním. Intenzita využívání se přibližně od konce období studené války snížila. Celé spektrum od dlouhých vln až po nejkratší pásma krátkovlnného rozsahu, regulované na celém světě řadou mezinárdních úmluv a frekvenčních plánů, však zůstává k dispozici. Zakladatelé konzorcia DRM se v letech 1996-1998 rozhodli, že nelze ignorovat rostoucí nespokojenost s kvalitou analogového přenosu AM, že nelze přehlížet jeho vysoké nároky na spotřebu energie i to, že se dokonce začíná vytrácet zájem o používání AM pásem. V době nástupu všeobecné digitalizace do záznamu a reprodukce zvuku je nemyslitelné, že by analogový přenos zůstal jedinou alternativou. Zároveň je stejně nemyslitelná představa, že by provozovatelé rozhlasu přestali vůbec používat úseky AM pásem, vyklidili je a přenechali jiným „službám“ – jak se ve slovníku telekomunikací označují ostatní uživatelé radiového spektra. Digitalizace proto vznikla zákonitě a je nevyhnutelná.
Jaké jsou jeho výhody?
Nebudu v tomto bodě rozebírat běžně známá pozitiva, pokud jde o snížení energetické náročnosti, možnost doplňkových informací nebo vyhledávání kmitočů pro příjem jak je to obvyklé i u dalších digitálních přenosů.
Je ale užitečné poznamenat, že systém DRM je volbou nebo i kompromisem mezi jinými možnými aplikacemi digitalizace AM. Považuji za důležité, že vývoj standardu DRM byl zahájen a řízen ve skupině s velkým podílem veřejnoprávních rozhlasových organizací, zejména těch, které vysílají do zahraničí, jako BBC, Radio France International, Voice of America nebo Radio Nederland. Tady je souvislost s další výhodou DRM, protože původní AM rozhlasové vysílání se od svého počátku bylo určeno jak pro šíření programů pro domácí, tak zčásti i pro zahraniční posluchače. To jsou unikátní vlastnosti, které rozhlasové vysílání na ostatních pásmech radiového spektra nemá. Další výhodou je, že rozdíl v kvalitě reprodukce programů přenášených prostřednictvím DRM je ve srovnání s kvalitou AM skutečně veliký a okamžitě patrný. Naproti tomu rozdíl mezi kvalitou DAB a přenosem FM, který ma DAB-T postupně nahradit, mnoho běžných posluchačů ani nerozezná.
DRM bylo přijato Mezinárodní telekomunikační unií (ITU) jako jediný digitální standard a náhrada AM na všech pásmech pro všechny světové oblasti. DRM je standardizován též evropskou ETSI (European Telecommunications Standards Institute) a celosvětově v IEC (International Electrotechnical Committee). Určitou výjimku tvoří ITU světová oblast 2 (Severní a Jžní Amerika). V podstatě jde o oblast Spojených států, odkud je v ITU registrován – a to pouze pro pásmo středních vln – digitalní systém IBOC (in-band on-channel digital sound broadcasting). V USA se dnes zavádí pod obchodní značkou HD-Radio. IBOC je produktem vývoje společnosti iBiquity, do které vložily mnohamiliónvý kapitál velké rozhlasové společnosti a další „strategičtí partneři“.
Vedení DRM přesto věří, že středovlnné DRM se zavede i v částech tohoto regionu.. Mezinárodní asociace HFCC*, které předsedám, konala v minulém roce jednu ze svých koordinačních konferencí krátkovlnného rozhlasového vysílání v Mexico City. Vedení DRM této příležitosti využilo a na stejném místě pořádalo sympozium pro rozhlasové organizace v regionu. Jedním z námětů bylo i pokusné vysílání, při kterém byl AM program jediné veřejnoprávní mexické stanice Radio Educacion přepnut na DRM. Účastníci si mohli zároveň poslechnout DRM vysílání několika dalších krátkovlnných stanic z různých částí světa. O DRM jsem mluvil s ředitelkou Radia Educacion Lydii Camacho i s ředitelem oddělení pro rozhlas a TV na ministerstsvu pro dopravu a spoje v Mexiku. Ten už před sympoziem poznamenal, že IBOC patrně není ideální pro jeho zemi protože potřebuje na středních vlnách více spektra než DRM, a že doufá, že se budou digitální systémy včetně DAB v Mexiku dále zkoušet. Sympozia se zúčastilí i zástupci Mexické komory rozhlasového a TV průmyslu. Od té doby proběhly další zkoušky DRM jak v Mexiku tak i v Brazílii.
V čem se DRM liší od dalších digitálních platforem, konkrétně od T-DAB?
Při různých pokusech o srovnání se někdy zapomíná na to, že se systém DAB začal vyvíjet už v osmdesátých letech minulého století, zatímco konsorcium DRM existuje jen od roku 1998. Postupy digitálního kódování zvuku se v té době dál zdokonalovaly. V řadě pohledů se proto považuje DRM jako pokročilejší verze standardu DAB, protože je jednodušší a hospodárnější ve využívání rádiového spektra. DRM je navíc pružný systém a může pracovat v několika různých módech podle účelu použití.
Konkrétní volba závisí zejména na tom, zda bude vysílání DRM určeno pro místní příjem v pásmech středních a dlouhých vln a nebo bude šířeno dálkově lomem od ionosféry zejména na krátkých vlnách. V této souvislosti se používá termín „robustnost“ vysílání nutná pro kvalitní příjem DRM v podmínkách ionosférického šíření. Místní nebo regionální vysílání DRM, které nahradí AM rozhlas, nemusí být robustní a bitový tok lze využít pro kvalitní příjem, odpovídající FM kvalitě dokonce s možností stereo nebo „pseudo stereo“. Naproti tomu dálkový příjem prostřednictvím ionosféry si vyžádá větší „robustnost“ a bitový tok se využije k doplnění chybějících složek signálu zkresleného ionosférou.
Obecně poměrně nízké bitové toky přenosu DRM nelze považovat za ukazatel nedostatečné kvality. Je tomu tak proto, že hlavní ze tří typů kódování zvuku pro DRM využívá metody Spectral Band Application (SBR), která je schopna prostřednictvím pomocného signálu přeneseného v bitovém toku DRM rekonstruovat v přijímači tu část zvukového signálu, kterou nelze v omezeném spektru přenést.
Jak je na tom DRM v praxi? V Česku proběhlo pouze experimentální vysílání, jak je tomu v zahraničí?
Valné shromáždění konzorcia DRM, které se konalo v březnu 2006 v Istanbulu konstatovalo, že téměř 40 stanic už začalo vysílat programy prostřednictvím DRM pro místní posluchače i do mnoha světových oblastí . Denní objem DRM provozu dosáhl téměř 700 hodin. Většina tohoto objemu je na krátkých vlnách – přesto je to dosud malý podíl z celkového denního objemu více než 16000 hodin, které naší členové koordinují v sezonních rozvrzích na krátkých vlnách.
Pro rychlý rozvoj DRM je určitě významný zájem ze strany lidnatých zemí a ze zemí s požadavky na pokrytí velkých oblastí. Jen připomenu, že Konzorcium DRM bylo založeno v Guangzhou (dříve Kanton) v Číně a na presentacích o DRM na letošní dubnové výstavě NAB v Las Vegas se objevila informace, že zpravodajství o olympiádě 2008 v Pekingu se bude vysílat i v DRM. O DRM se intezivně zajímá Ruská federace a stanice „Hlas Ruska“ už provozuje DRM na několika frekvencích. Rozlohou kontrastně mnohem menší Lucembursko sehrává při zavádění digitalizace rovněž významnou roli. Pamětnící mezi námi jistě dobře pamatují Radio Luxembourg – „Station of the Stars“ a její obdobné vysílání v němčině. RTL Group vysílá DRM po celých 24 hodin na dvou vysílačích ze stanoviště Junglister v Lucembursku a v kratších časových úsecích i na dvou kmitočtech středních vln. RTL Group využila loni Lucemburského předsednictví Evropské unie a koncem května přednesla zástupcům lucemburské vlády a Evropské komise svou vizi digitalizace, ve které hraje velkou roli DRM. Přítomen byl předseda konzorcia DRM Peter Senger i technický ředitel Evropské rozhlasové unie EBU.
Z evropských stanic, které pravidleně vysílájí DRM lze jmenovat RAI, BBC, Radio France, Deutsche Welle, Vatikán, Chorvatsko, Švédsko a další menší stanice. Mimo Evropu je to Kuwait, Japonsko, Čína, Vietnam, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland a Taiwan.
Na kterých pásmech lze DRM provozovat?
Jak bylo řečeno, DRM má postupně nahradit digitálním přenosem dosavadní analogové AM vysílání ve všech pásmech, která jsou tomuto způsobu rozhlasového provozu mezinárodně přidělena. Zároveň se při tom nabízejí možnosti, které byly v éře AM vysílání málo atraktivní. Z naší praxe mezinárodního plánování a koordinace víme, že některá pásma se pro dálkové krátkovlnné vysílání používají velmi málo. Jde o úseky spektra, která jsou sice přidělena rozhlasu, ale pro dálkové šíření se hodí jen ve špičce maxima jedenáctiletého cyklu sluneční činnosti. Jde na příklad o pásmo od 25670 do 26100 KHz kolem vlnové délky 11 metrů. Rádiová energie, která se na těchto frekvencích šíří při povrchu země má stejné vlastnosti i územní pokrytí jako z vysílačů v pásmech VKV. V pásmu 26 MHz je 43 kanálů v 10 kHz separacích. Jejich použití pro místní vysílání by mohlo řešit kritický nedostatek frekvencí pro FM rozhlas ve velkých městech a hustě obydlených oblastech. Zájem potvrzují informace o vysílání v pásmu 26 MHz například z Německa, Číny, Chorvatska, Brazilie, Mexika a Velké Británie.
Na základě rozhodnutí kozorcia z března minulého roku se však v příštích několika letech DRM systém rozšíří na VKV kmitočty do 120 MHz. Výhodou DRM na těchto pásmech by měla být úspora spektra. Zatímco dnešní FM potřebuje pásmo široké minimálně 220 kHz, velice kvalitní přenos DRM blízký kvalitě CD bude na VKV potřebovat pásmo jen 50 až 100 kHz. Na rozdíl od FM bude DRM v tomto pásmu schopné přenést několik zvukových kanálů.
Dokončení článku zítra…
*Asociace HFCC (High Frequency Co-ordination Conference) poskytuje nástroje a metody pro koordinaci rozhlasu na krátkých vlnách ve shodě s ustanovením článku 12 Mezinárodního radiokomunikačního řádu ITU. HFCC je členem Unie ITU – sektorou radiokomunikací v kategorii mezinárodních a jiných regionálních organizací. HFCC je též přidruženým členem konzorcia DRM.
Skupina specialistů z obou stran bývalé železné opony se po desítkách let neúspěšných pokusů plánovat a přidělovat kmitočty pro rozhlas na krátkých vlnách sešla v roce 1990 a založila mezinárodní skupinu, která se později ustavila jako HFCC. Je registrována v České republice. Jejími členy jsou organizace a specialisté, kteří koordinují krátkovlnné kmitočty všech důležitých světových stanic. V roce 1998 se členy HFCC stali zástupci rozhlasů Unie arabských států ASBU. Menší koordinační skupina v oblastí rozhlasové unie Asie a Pacifiku – kterou HFCC pomáhala založit – spolupracuje s HFCC od poloviny devadesátých let. V současné době existuje pouze jediná světová databáze krátkovlnného rozhlasu, kterou HFCC vede a trvale aktualizuje vždy v každém ze dvou sezonních období roku.
