Dabingová válka? Spíš typická česká hádka, která možná nakonec splní svůj účel

Už řadu měsíců probíhá dabingová válka. Následkem jsou přeobsazené role v několika seriálech a řada rozbitých osobních vztahů. Z mediálního hlediska jde o vděčnou záležitost, ale koho se vlastně opravdu týká a kdo rozmíšku mezi herci a studii začal?

Na ilustračném snímku slovenský herec Richard Stanke. Zdroj foto: Zoznam.sk

Na první pohled se rozmíška mezi herci a studii dotkla pouze několika skalních fanoušků. Na sociálních sítích vznikly skupiny podporující jednotlivé dabéry, nebo dokonce odsuzující chamtivost televizních stanic. Vznikla i nezisková organizace Na podporu dabérů v ČR. Jednostrannému pohledu podlehla i většina médií. I jindy kritická Mirka Spáčilová neodolala pokušení a udělala srdceryvný rozhovor s bývalými dabérkami seriálu The Big Bang Theory. Veřejné mínění je zkrátka na straně herců. Jenže jak už to tak bývá, realita není ani zdaleka černobílá.

Se změnou přišla Herecká asociace

Celý problém neodstartovala ani dabingová studia, ani televizní stanice jako zadavatelé, ba dokonce ani většina herců. Na úplném začátku šlo o iniciativu profesní organizace sdružující herce, tedy alespoň část herců, s názvem Herecká asociace. Právě zde vznikla myšlenka, že odměňování českých dabingových herců by mělo doznat změn, konkrétně, že by se mělo přiblížit modelu používanému v některých dalších evropských zemích, kde základní ceny i další pravidla určuje právě profesní organizace.

V zásadě to nemusí být úplně špatná myšlenka, v odměňování dabérů je často problém se splatností, v minulosti nebyla vyjímkou až půlroční splatnost, kdy museli herci částky zoufale vymáhat. Nějaké zastoupení by tedy nebylo od věci. Jenže Herecká asociace bohužel vstoupila do problému tak trochu jako slon do porcelánu. Místo toho, aby začala pomalu jednat se studii i s televizemi, které dabingovým studiím práci zadávají, zkrátka jednoho dne založila agenturu zastupující část dabérů a vyhlásila, že které studio nebude mít s touto novou agenturou uzavřenou smlouvu, pro to nebudou zastoupení herci dabovat. A nastal mírný chaos. Nově nastavené ceny byly vyšší než ceny, za které herci dabovali původně, nová pravidla se měla dotknout už roztočených filmů a seriálů.

Jenže dabingová studia nemají na konkrétní dílo neomezený rozpočet. Rozpočet je limitovaný zadavatelem, tím je u dabingu filmová distribuční společnost, nebo televizní stanice a rozpočet na dané dílo není možné měnit uprostřed natáčení. Vznikl tedy první problém, první spory a tahanice.

Dabing se od roku 1989 výrazně změnil

Pro pochopení celé situace českého dabingu se musíme podívat do minulosti, respektive ještě před rok 1989. V realitě socialistického Československa se, ve srovnání s dneškem, nedabovalo nijak mnoho. Do distribuce šlo omezené množství filmů, zahraničních seriálů bylo ve státní Československé televizi poskrovnu.

V předrevolučních dobách bylo tedy dabování o jiném stylu práce, než dnes. Herci měli možnost pochopit celé dílo v kontextu, probíhaly zkoušky, dabovalo se, dokud výsledek nebyl perfektní. Je logické, že na tuto dobu mnozí z dabingové branže vzpomínají s mírnou nostalgií. Oproti dnešku se jednalo o poctivě odvedenou práci.

Po revoluci se ovšem věci začaly pomalu měnit. Vznikala první soukromá dabingová studia. Začaly vznikat první komerční televizní stanice. O dalších dvacet let později je situace ještě výrazněji odlišná. Z jednotek komerčních televizních stanic se staly desítky a ceny dabingu jsou rozdílné stejně, kolik je rozdílných terestrických, kabelových a satelitních stanic.

S tím se změnil i styl práce v dabingu. Dabuje se velmi rychle, je jen minimum času na přípravu, herci často nemají sebemenší tušení nejen o čem je dotyčný seriál, nebo film, ale netuší ani co za postavu vlastně dabují. Nechci hodnotit, je-li to dobře, nebo špatně. Taková je realita.

Následky jedné nepřipravené akce

Do výše popsané reality tedy zasáhla Herecká asociace se svými požadavky a logicky způsobila řadu problémů. Dabingová studia sice mohla požadavky tlumočit klientům, ti ale mnohdy naprosto nechápali, proč by za stejnou práci, najednou měli platit cenu vyšší. Docházelo tedy k přeobsazování rolí a občas bohužel i k naschválům ve stylu „je v asociaci, nebude dabovat“.

Jenže tento problém se ani náhodou netýká všech dabérů. Zapomněli jsme totiž ještě na jednu významnou skupinu. Na druhou, a přiznejme větší skupinu herců, kteří nejsou Hereckou asociací organizováni. Řada z nich s postupem asociace nesouhlasí, řada z nich o celém sporu nic moc neví a nezajímá se o něj. Nelze tedy říci, že všichni dabéři iniciativu Herecké asociace bezvýhradně podporují.

Jak lze tedy celou, tak zvanou dabingovou válku, vlastně hodnotit. Nebyl to v zásadě špatný nápad, jenže provedení stylem diktátu prostě nefunguje. Místo vytvoření platformy, která by pomohla vytvořit lepší podmínky pro herce, se z ní stala hurá akce, která poškodila vztahy mezi herci, vztahy se zadavateli a vytvořila rány, které se budou dlouho hojit. Svůj účel možná nakonec splní, ale je namístě povzdech, proč jen to musí být takovým tím naším, maloměstským, upatlaným stylem.