Vysílací rada už několik let monitoruje hlasitost televizních reklam, zda nepřekračují limity. Z pohledu diváka jde zcela jistě o líbivé opatření. Televize ho však mohou efektivně obejít, když zařadí reklamu do tichých pasáží.
Ilustrační foto
Když reklama působí hlasitěji
Nyní se dostala do pozornosti médií hlasitost reklam na kanálech skupiny Prima. Vysílací rada se domnívá, že Prima „záměrně vkládá reklamu do tichých míst tak, aby byla oproti přerušovaným pořadům hlasitější“. Televize totiž nemůžou vysílat reklamu hlasitěji než ostatní pořady, ale dle regulátora mohou navodit subjektivní dojem hlasitější reklamy u diváka. Z tohoto pohledu se sice nejedná o porušení zákona. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však konstatuje, že v těchto případech není možné počínání televizí efektivně regulovat.
Jak je ale možné, že reklama působí u diváka hlasitěji než ostatní pořady, i když ve skutečnosti hlasitější není? Regulátor upozorňuje, že zákon nemá za cíl zajistit totožnou hlasitost reklamy a ostatních pořadů. Jejím cílem je limitovat pouze hlasitost reklam a obchodních sdělení jako takových. Když ale televize cíleně vloží reklamu do tichého místa v rámci určitého pořadu, divák může mít dojem přílišné hlasitosti reklamy, ačkoliv z pohledu zákona je vše v pořádku.
Prima: respektujeme celistvost pořadů
Zástupci televize Prima se vůči tvrzením regulační rady pochopitelně ohradili. Vedoucí PR a komunikace skupiny Prima Marie Fianová rozeslala médiím ve večerních hodinách stanovisko, v němž odmítá jakékoliv účelové zařazování reklamních sdělení do tichých pasáží pořadů. Toto tvrzení považuje Prima za nepravdivé a nepodložené.
„FTV Prima do vysílacího řetězce zařadila technické zařízení, které reguluje a vyrovnává hlasitost pořadů a reklamních sdělení tak, aby byla v souladu se zákonem a doporučením Evropské vysílací unie. Průběžně vyhodnocujeme zvukovou úroveň vysílání, nicméně pořady a reklama, byť jsou v současnosti natáčeny podle stejných norem, jsou zaznamenány na odlišných nosičích a jsou nasazovány do vysílání zvlášť. Legislativa pak dále ukládá, aby vysílatelé respektovali celistvost pořadu, tedy například aby nerušili dramatické, a tudíž pravděpodobně častěji hlasitější scény. Může se proto stát, že zvuková úroveň není vyrovnaná a reklamní sdělení tak subjektivně může působit hlasitěji než předcházející a následné vysílání,“ píše Marie Fianová.
Sama televizní skupina Prima si je vědoma reakcí diváků, kterým hlasitá reklama vadí. Fianová se proto domnívá, že televize nemají žádný zájem na vysílání hlasité reklamy. „S analýzou RRTV se tedy se zájmem detailně seznámíme a následně vyhodnotíme, na základě jakých měření a dedukcí dospěla RRTV k nepravdivým závěrům, které prezentuje ve své zprávě,“ dodala vedoucí PR a komunikace skupiny Prima.
Má regulace hlasitosti vůbec smysl? Nestačila by samoregulace?
Z tohoto pohledu by se tedy mohlo zdát, že obě strany mají pravdu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na základě konkrétního monitoringu potvrzuje své dřívější domnění o tom, že televize Prima záměrně vkládá reklamu do tichých pasáží pořadu tak, aby působila hlasitěji. Prima se logicky brání a argumentuje, že takový postup by byl v očích diváka kontraproduktivní.
Otázkou tak nakonec zůstává pouze to, zda má vůbec regulace hlasitosti reklam smysl. V očích diváka jde celkem jistě o líbivé opatření, jenomže – jak naznačuje i sám regulátor – podobná opatření lze efektivně obejít. V každém filmu nebo seriálovém díle lze najít tiché pasáže, které budou z pohledu vysílatele nejlepším místem pro vložení reklamního spotu. A vnímání hlasitosti je ve všech ohledech subjektivní. Daleko efektivnější než regulace ze strany státního orgánu tak bude především samoregulace vyvolaná zpětnou vazbou od diváků.
