Je to taková Prima tečka za tou naší digitalizací

GLOSA – Když krysy opouštějí dobrovolně loď, znamená to jediné. Plavidlo je definitivně na cestě ke dnu. Když velká televize opouští dobrovolně analog, znamená to jediné. Digitalizace je opravdu u konce. Tou pomyslnou digitalizační krysou se stala televize Prima, když se rozhodla ke zdánlivě neuvěřitelnému kroku. Vrátit licenci na vysílání svého hlavního kanálu. Kdyby podobný krok udělala před pár lety, osobně bych telefonoval do Bohnic.

Kde lobbing ani bitvy nezabraly, nakonec pomohla digitalizace

Digitalizace televizního trhu téměř od začátku připomínala klasickou hollywoodskou filmovou frašku se vším všudy. Nechyběly náhlé zvraty, nechyběla láska i nenávist, nechyběli padouši, ani nevinné oběti. Takovou pěknou digitalizační tečku, jakou si připravila Prima, ovšem nečekal asi nikdo. Na druhou stranu, film končí tak, jak by správná romantická fraška končit měla. Alespoň jeden z hrdinů si splnil svůj sen.

Když Prima, respektive nejprve Premiéra TV vznikala, vyžádalo si to hodně lobbingu, mnoho hodin italských seriálů a ještě větší množství finančních prostředků, nejprve od relativně naivních investorů, kteří si mysleli, že televize rovná se zisk.  Ona první licence pokrývala pouze Prahu a Střední Čechy, ale nová televize měla touhu růst. To se právě díky lobbingu nakonec podařilo, nebylo to ale nijak jednoduché. Jedinou licenci, která byla opravdu celoplošná, získala v době vzniku Premiéry společnost CET 21, tedy pozdější Nova a oficiálně žádná druhá vhodná celoplošná kmitočtová síť neexistovala.

Prima si nakonec kmitočtovou síť postupně prstíčkem vyhrabala, skládáním jedné frekvence ke druhé. Celé to mělo pouze jednu jedinou vadu. Prima musela tyto frekvence sdílet s malými lokálními televizemi. Tuto podmínku by se nepochybně podařilo časem zrušit, jenže politická síla, díky které se Prima mohla stát celoplošnou televizí, odešla ze scény a pozvolna se začal proměňovat systém komunikace s regulátorem.

Teoreticky se mohla zdát taková symbióza ideální. Prima měla své frekvence, malé stanice, které nebyly schopny naplnit program, natož získat divácky atraktivní akvizice získaly sledovanost, díky které mohly prodávat reklamu. Jenže proč by se mělo Primě líbit, že přihrává reklamu třetím subjektům. Začala tak dlouho trvající bitva, ve které hráli svou roli známí mediální lobbyisté, blokování části frekvencí a především průběžná snaha Primy zbavit se regionů. Paradoxně jí to nakonec umožnila pomalu končící digitalizace.

PODROBNOSTI: Prima od nového roku obětuje hlavní kanál a odstřihne regiony

Začátky Primy byly spojeny s pravým špagetovým programem z konzervy.

Otazníky kolem RTA

Pro Primu samotné vrácení původní licence neznamená nic jiného, než že možná nakonec upraví název svého hlavního kanálu a ani to není ani zdaleka jisté. Změna názvu stanice je v podstatě malou administrativní změnou, a kdyby se náhodou Prima rozhodla, že není zas až tak rodinnou televizí, jako název Prima Family hlásá, potom jí změna bude stát vyplnění jednoho formuláře a pár tisíc na správním poplatku.

Pro diváky půjde v každém případě asi o stejnou změnu, jako když se z Vysočiny stal Kraj Vysočina. Kopečky, Miloš, i v zimě neprůjezdné silnice, všechno zůstane stejné. Maximálně se změní cedule.

Teoreticky bychom mohli mluvit o ztrátu pro diváky, co se regionálního zpravodajství týče. Jenže buďme upřímní. Kolik se najde diváků, kteří cíleně vyhledávají zpravodajství z regionů. Ve zpravodajství sice vždy fungují zprávy, které se diváků bezprostředně dotýkají, jenže takové zprávy většinou v regionálním zpravodajství nenajdete. Zprávy z magistrátů, informace o místních dopravních stavbách, nebo o dvousetdvacátépáté prohře místního fotbalového týmu zkrátka diváky nikdy natolik nezaujme.

Daleko zajímavější otázkou, než případné krokodýlí slzy diváků je, co se stane s RTA, tedy Regionální televizní agenturou, která je na spojení s Primou do značné míry závislá. RTA rozhodně nemá dostatek výrobních, ani finančních prostředků k tomu, aby sama zajišťovala výrobu plnoformátového programu, který by regionální zpravodajství učinil snesitelným, nakonec kdyby ano, tak už se tento program objevil na scéně.  Jenže jejímu dosavadnímu majiteli, mediálnímu lobbyistovi Jaroslavu Berkovi, se zatím nepodařilo získat dostatek prostředků na rozběhnutí dlouho avizovaného televizního projektu, a jak se zdá, už se o to ani nehodlá dál snažit. Podle zatím neověřených informací mělo totiž z jeho strany dojít k prodeji RTA už před několika týdny.

Neodpustím si poznámku, že bych rád viděl toho sebevraha, který by RTA koupil s vážným úmyslem provozovat televizní vysílání. Takový by musel mít nejen velkou hromadu peněz, ale především vynikající kontakty na jednotlivé regionální politiky, kteří by mu byli ochotni zaplatit za dodávání televizního programu. Jinak se totiž podobná legrace, bez podpory velké televize, uživit nedá.

Kdyby se udělovala cena za nejvtipnější počin v rámci digitalizačního procesu, hlasoval bych všemi deseti pro tento tah televize Prima. Ukázala tím totiž kam, až došly původní myšlenky digitalizace, které hlásaly hromady nových kanálů, vetší množství vysílatelů na trhu, o vtipu s názvem doplňkové služby ani nemluvě. Dnes už tedy můžeme oficiálně říct, že většina velkých a slavných myšlenek televizní digitalizace odkráčela na smetiště dějin. Nechť dlouho hnijí.