Začátek září měl mít pro generálního ředitele ČT slavnostní nádech. Odstartovaly dva nové veřejnoprávní kanály, byť v úsporném balení. Petr Dvořák tak naplnil jeden z bodů svého kandidátského projektu. Slavnostní okamžik ale zkalilo jak pokrytí nového soukanálí, tak především události kolem Daniely Drtinové, které, díky komunikačnímu neumětelství, gradují do stále absurdnějších rozměrů.
Drtinová z pohledu zájmu médií smázla Déčko i Art
Kdybychom si nechali vyjet monitoring médií, potom je otázka, které téma by na počet článků vítězilo. Start Déčka sice zajímal, ještě víc ale zajímala jeho obtížná naladitelnost a stejně zajímala kauza kolem Daniely Drtinové a dnes i kolem bývalé šéfky Nových médií ČT Pavlíny Kvapilové.
Jestliže start Déčka byl informačně dobře zvládnutý, a s jeho pokrytím se toho mnoho dělat nedalo, protože tak zvaný veřejnoprávní multiplex není nafukovací a jakákoli další možná kombinace nemohla dát stejně kvalitní pokrytí, tak kauza Daniely Drtinové se stala ukázkou komunikačního neštěstí jak vně televize tak směrem dovnitř.
Politická objednávka? Z komunikačního hlediska je to jedno
Už jen začátek této kauzy ukázal, že je někde něco špatně. Na zpravodajství je od dob televizní krize, která se stala jakýmsi zvláštním tabu, nahlíženo jako na cosi nedotknutelného. Všechny personální přesuny byly od roku 2001 velmi opatrné, nikdo nechtěl vzbudit dojem, že manipuluje veřejnoprávním zpravodajstvím ve prospěch politiků. Tohle období skončilo ve chvíli, kdy došlo k přesunu Daniely Drtinové z Událostí komentářů do narychlo vyrobeného formátu Interview Daniely Drtinové. Ono vlastně ani nezáleží na tom, co za těmito škatulaty opravdu bylo, nebo nebylo. Z komunikačního hlediska totiž celý přesun působil jako politická objednávka. A opět. Z komunikačního hlediska je jedno, jestli o politickou objednávku šlo, nebo nešlo.
PSALI JSME: Nekritizujte Českou televizi a už vůbec jejího generálního ředitele
Generální ředitel České televize a dlouholetý šéf TV Nova Petr Dvořák s bývalou mluvčí České televize a Novy Michaelou Fričovou. Ilustrační foto – archiv RadioTV
Bude se opakovat rok 2001?
Po tomto prvním průšvihu působí pokračování kauzy v hlavní roli se šéfkou Nových médií Pavlínou Kvapilovou jako špatný vtip neschopného PR manažera. Ve chvíli, kdy už se na celou kauzu pomalu zapomíná, kdy většinová média už dávno přestala řešit personální obsazení Událostí komentářů, které průměrný, bulváru chtivý divák stejně nesleduje, se najednou Petru Dvořákovi podaří odvoláním Pavlíny Kvapilové celou kauzu znovu rozjet na plné obrátky. Průměrný čtenář denního tisku sice až dosud o nějakých Nových médiích ČT nic nevěděl, za to dnes už je o této součásti veřejnoprávní televize informován.
Celá situace skoro působí dojmem jako by Petr Dvořák stále nepochopil, že komunikačně je mezi soukromou a veřejnoprávní televizí rozdíl a to nejen vzhledem ke komunikaci uvnitř televize, ale rozdíl je i v tom, jak jsou kauzy vnímány veřejností. Samozřejmě, na Nově by se něco podobného nestalo, ale Česká televize není Nova. ČT není ani firmou s klasickou strukturou a s klasickým vztahem zaměstnanců k zaměstnavateli.
Ředitel by neměl brát pocity zaměstnanců na lehkou váhu
Ze strany generálního ředitele lze celou komunikaci a vlastně celé řešení situace kolem Pavlíny Kvapilové považovat za opravdu školáckou chybu, která může mít ještě zajímavé dozvuky. Je veřejným tajemstvím, že řada zaměstnanců ČT není s vývojem ve veřejnoprávní televizi příliš spokojena. Málokdo například chápe smysl producentského systému, či systém schvalování pořadů do výroby. Až do teď se ale nespokojenost ve větší míře netýkala zpravodajství, tedy té části televize, která právě v roce 2001 sehrála hlavní roli.
I když se historie většinou neopakuje do puntíku, doslova ani do písmene, tak by snad žádný generální ředitel České televize, který chce ve funkci zůstat, neměl brát nálady a pocity zaměstnanců na lehkou váhu a žádný manažer, který chce manažerem zůstat, by neměl zapomínat, že nejhůř se napravuje zpackaná komunikace.
Titulní foto – ČT 24
Dvořák je namyšlená figurka,která navíc nesnese opodstatněnou kritiku.
GŘ Dvořák vytvořil a živí ovzduší strachu. Jiný názor nepřipouští a Rada ČT spolu s odbory jsou jen figurky hrající si s veřejnoprávní televizí, takže hezky napsaný článek o komunikaci si dovolím doplnit, že jde jen o omyl. Dvořák není majitelem podniku, ale ředitelem veřejnoprávního média. ČT v podstatě obsadil managementem z televize Nova a podle toho jaký humbuk byl okolo nového programu, soudím, že si mysleli, že tupý divák nepochopí smysl. Je to jen „splnění“ úkolu ze slohové práce v přihlášce do konkurzu. Naprosto nepřipravené, jako kdysi 2. program k výročí sjezdu KSČ. Má-li se jednat o další program, musí být také celoplošný a nikoliv šířen jen regionálními „vykrývači“. A tak zvané nová grafika je jen Potěmkinovo vesnicí.