VIDEA A FOTKY UVNITŘ – Dnes vám přinášíme první díl letního seriálu, v němž budeme mapovat velké herní formáty, jako jsou „Po stopách Xapatanu“ nebo právě „Pevnost Boyard„. Každý týden s námi budete moci zavzpomínat na soutěže, se kterými někteří vyrůstali, dospívali či si jej prostě pamatují. Součástí každého dílu budou samozřejmě fotografie nebo videa. Rádi bychom zavzpomínali na klasiku, zároveň však plánuje představit českému diváku i třeba méně známé či zcela neznámé hry.
Tygr v pevnosti Boyard, foto: FTV Prima
Otec Fura, klíčník Jacques, strážce pevnosti, pánové temnot, 80 minut neúprosného časového limitu… indicie, které vedou k jedinému televiznímu formátu. Fort Boyard (v České republice uváděno pod názvem „Klíče od pevnosti Boyard„) vzniká v roce 1990, autorem francouzské herní show je Jacques Antoine. Pořad je například ve Francii stále populární, v létě dojde k obnovení formátu v premiérových dílech také ve Velké Británii. Soutěž s více než 20letou historií se dočkala mnoha regionálních verzí – švédské, řecké, ruské, belgické a mnoha dalších. Jakýsi „pionýr“ velkých herních formátů později inspiruje mnoho programů (například Faktor strachu). Nyní se vydáme do historie, ale neopomeneme ani současnost. Přiblížíme vám nové hry působící obzvláště futuristicky. Věříme, že uvnitř článku najdete spoustu zajímavých informací, videií a fotografií.
AKTUÁLNĚ: Česká televize vrací na dva letní měsíce Hry bez hranic
Skok do hodin dějepisu za pevností Boyard
Dobrodružná televizní soutěž „Fort Boyard“ se natáčí ve skutečném stejnojmenném objektu. Ten leží mezi ostrovy Île-d’Aix a Île d’Oléron v úžině Pertuis d’Antioche u západního pobřeží Francie. Stavba je 61 metr dlouhá a 31 metr široká, přičemž zdi sahají do výšky 20 metrů. Vybudovat ji chtěl nechat panovník Ludvík XIV., nakonec byla stavba započata až v roce 1801 Napoleonem Bonaparte za účelem ochrany pobřeží. O osm let později došlo k přerušení kvůli pískovcovým základům. Obnovu zařídil až Ludvík Filip v roce 1837, výstavba trvala dvacet let. Pevnost též sloužila jako vězení. Soutěž Fort Boyard se zde natáčí od roku 1990.
Historie formátu se začíná datovat v roce 1990
Duchovním otcem formátu je Jacques Antoine, ten přichází v roce 1988 s myšlenkou a celým konceptem „Les Clés de Fort Boyard„, jak zní originální francouzský název. Jednotlivé regionální verze se sice stát od státu liší, přesto základy zůstávají stejné. Šestičlenný tým kamarádů se snaží získat co nejvíce zlata, na cestě k pokladu jim ovšem stojí překážky… zatímco britská verze trvala 40 minut, francouzská si vyhradila v průběhu let čas 60-120 minut. Podívejme se na jednotlivé fáze soutěže.
Soutěžní formát Fort Boyard vzniká na stejnojmenné pevnosti poblíž Francie. Zdroj: France 2
Fáze jedna: Sběr klíčů od pevnosti Boyard začíná
Hra začíná ve chvíli, kdy „La Boule“ uhodí do velkého gongu a odstartuje hru. Britská verze vyhradila soutěžícím 40 minut času, francouzští hráči mají 60-120 minut (záleží na jednotlivých ročnících). Úkolem šestičlenného družstva je získat požadovaný počet klíčů, v britské verzi stačilo získat 4 klíče (v páté sezóně 5), ve francouzské je třeba nasbírat 7 klíčů, aby se brána v pokladnici otevřela úplně. Pokud má družstvo jen 5 klíčů, brána se otevře jen tak, aby účastníci mohli podlézt bránu, se šesti klíči se brána otevře sotva do poloviny.
Z ARCHIVU: Televizní zábava v devadesátých letech, příliš mnoho soutěží
V první fázi mají soutěžící na jednotlivé úkoly 2-3 minuty a čas jim odpočítávají „přesýpací hodiny“, v nichž je ovšem písek nahrazen modrou tekutinou. Zbylí členové družstva mohou s hráčem uvnitř komunikovat a napovídat. V případě, že disciplínu nesplní, musí se aspoň dostat pryč z místnosti v časovém limitu, jinak je zamčen a ve hře už nemůže pokračovat. V první fázi mohli být diváci francouzské televize prozatím svědky 165 her (v letech 1990 – 2010), přičemž každý rok jsou vymýšleny nové a nové disciplíny, o nich však níže.
Otec Fura je jednou z nejznámějších postav soutěžní hry Fort Boyard, ztvárňuje jej herec Yann Le Gac. Zdroj: France 2
Mezi nejznámější hry patří „Excalibur“, meč je zaseknut v dřeveném špalku a soutěžící jej musí vytáhnout, přetnout lano a získat klíč, dále si český divák může pamatovat na jakousi variaci„Skořápek“, protivník umístí klíč pod jeden ze tří pohárů a pohybuje s nimi. Soutěžící musí uhodnout, pod kterým se skrývá, v jiné disciplíně hráči překonávají točící se válce, lezou potrubím, bojují se zápasníky. Neméně známou hrou je výzva, jíž se účastní žena a muž, ta svému spoluhráči stojí na ramenou a otevírá schránky umístěné na stropě. Klíče lze získat i v „Hodinové věži“ (v angličtině „Watch Tower“), kde otec Fura pokládá otázky. Odpoví-li hráč špatně, klíč zahodí do moře a spoluhráč jej musí vylovit z moře.
NENECHTE SI UJÍT: Legenda jménem Hry bez hranic se vrátila, jen na čas
Nepodaří-li se v určitém časovém limitu získat klíče, hra se nekončí. Tým ale musí obětovat některé členy výměnou za jeden klíč. Po úspěšných disciplínách prvního kola putují francouzští soutěžící do katakomb, aby získali co nejvíce času pro „loupení“ zlata v pokladnici. A abych nezapomněl, ve francouzské verzi pobíhá za soutěžícími disciplínami jakási žena (pojmenujme je třeba „divoženka“) s rozpuštěnými vlasy a vždy odchytne jednoho soutěžícího. Ten může vyhrát měšec s mincemi, musí však najít mezi mincemi na stole ty, které mají jak rub, tak i líc.
Hlavním motivem celé soutěže Fort Boyard je „Hodinová věž“, v níž ve francouzské verzi sídlí otec Furat. Zdroj: France 2.
Mezifáze: Soutěžící se snaží získat čas navíc
Před tím, než se soutěžící vrhnout bojovat o indicie, mohou ve francouzské verzi Fort Boyard získat čas navíc, který budou moci využít v pokladnici. Každý z týmu se utká v relativně jednoduché hře proti „Pánům temnoty“, v případě, že uspějí, získá jednotlivec 15 sekund času. Jen namátkou zmiňme některé hry, v jedné zatlouká hráč hřebík střídavě s „Pánem temnoty“, kdo zatluče hřebík jako poslední, vyhrává. Dále je třeba si zapamatovat posloupnost barevných kuliček, udržet závaží jedním prstem co nejdéle, nepustit hořící papírovou vlaštovku a jiné.
V katakombách bojují soutěžící s „Pány temnoty“, pokud uspějí, budou moci strávit v pokladnici celkem až o minutu navíc. Zdroj: France 2.
Fáze dvě: Honba za indiciemi
Na druhou fázi mají soutěžící ve hře Fort Boyard něco méně než 15-20 minut, jednotlivá „dobrodružství“ už nechodí plnit všichni členové týmu za společného dohledu, ale v rámci úspory času se občas některý ze soutěžících vzdálí a jde se připravovat na plnění výzvy. Úkolem je nyní sbírat indicie, které mají tým dovést ke klíčovému slovu otevírající poklad. Francouzský tým do roku 2010 vymyslel už 71 hru. Jednotlivé disciplíny jsou fyzicky i mentálně náročnější.
DOPORUČUJEME: Aréna národů – stane se u nás novou legendou jako Hry bez hranic?
Bungee dumping z okraje pevnosti do prázdného prostoru se může rovnat s adrenalinem například v soutěži Faktor strachu. Odvahu a sebezapření vyžaduje projížďka jakými akvárii, v jednom jsou mouchy, v dalším pak šváby, žáby a jiná „příjemná“ stvoření, během procházky vidíme jen hlavu soutěžícího, ta se snaží nahlas volat na své kolegy slova. Ti je pak musí odškrtat na tabuli a zůstane jedno hledané slovo. I v této fázi soutěžící putují do „Hodinové věže“, aby uhodli záludnou hádanku otce Furata. Neodpoví-li správně, mohou na slovo přijít ještě v průběhu zbývajícího času, nebudou mít ale stoprocentní jistotu o jeho správnosti.
V této části soutěže už jednotliví členové družstva nemusí mít obavy, že by je někdo zamknul, pokud neopustí místnost v časovém limitu. Většina her se totiž odehrává v otevřených prostorách. Jestliže ale v časovém limitu disciplína není splněna, schránka s klíčovým slovem exploduje.
V druhé fázi se soutěžící snaží nasbírat co nejvíce indicií a odhalit klíčové slovo. Při plnění disciplín musí hráči pít neznámou tekutiny a navštívit třeba i šváby. Zdroj: France 2.
Hurá do pokladnice za zlatými mincemi!
Soutěžící už mají klíče od pevnosti Boyard a nyní musí přijít na to, co je společným jmenovatelem indicií. Potřebují-li další, musí jednoho člena týmu obětovat. Ten prostrčí ruku do tygří hlavy (samozřejmě, že sochy) a tam získá papírek s nápovědou. Co nejrychleji musí odhalit slovo, jakmile se totiž ozve gong podruhé (po vypršení časového limitu), začne se otevírat brána od pokladnice. Soutěžící se rozestaví na písmena v pokladnici (v případě malého počtu hráčů lze využít dělové koule). Pak už se jen pootočí socha tygří hlavy, uhádne-li tým heslo, spustí se proud zlatých mincí. Není-li heslo správné, brána se hned uzavírá a soutěžící musí utéct pryč.
GLOSA Z ARCHIVU: Původní formáty nejsou in, frčí licencované
Až do doby, kdy je brána otevřená, se soutěžící snaží pobrat co nejvíce zlata. Velmi často muži své kolegyně berou do náručí a mince shrábli na její břicho či klín. Ve chvíli, kdy se brána uzavře, jsou zpět vpuštěni živí tygři. Nakonec se mince zváží a tým se dozvěděl, kolik vlastně vyhrál. V letech 1990-1992 si zlato odnášel tým, později jdou peníze na charitu.
V pokladnici mají soutěžící 2-4 minuty na to, aby si odnesli co nejvíce zlata. Nesmí k tomu ale použít nic jiného než své tělo a oblečení. Zdroj: France 2.
Historie i současnost Fort Boyard na televizních obrazovkách
Francie je na svůj televizní formát velmi pyšná a vysílají jej dodnes. Moderátor Patrice Laffont, kterého znají i čeští diváci, se stal průvodcem v roce 1990 a celých devět let byl se soutěží neodmyslitelně spjat, rovněž tak otec Fura, či trpasličí muži. Letos se dočká formát Fort Boyard 22. sezóny. Vlastní verzi mohli sledovat diváci v několika krajinách, nejnověji například v Bulharsku (2010), Fort Boyard se dočkala vlastní produkce i v arabském světě (2002-2003), Argentině (1999-2000), Kanadě (1993-2001), ale překvapivě též na Slovensku, TV Markíza vysílala vlastní mutaci v letech 1998-1999. Polskou verzi pak sledovali diváci TVP 2 v letech 2008-2009.
PÁTREJME V ARCHIVU: Televizní zábava v sedmdesátých a osmdesátých letech, VUML na obrazovce
Čeští diváci se sice původní verze nedočkali, v letech 1992-1994 mohli sledovat francouzskou verzi na České televizi, později nasadila formát i TV Nova na počátcích svého vysílání a to vždy pod názvem „Klíče od pevnosti Boyard„. Mutace každé televizní stanice se v několika ohledech liší, například mezifáze je typická právě pro francouzskou, v britské se nevyskytuje. Poměrně značně se liší časové limity celé soutěže. Show se po osmileté pauze vrací též do Velké Británie, stanice CITV chystá verzi, v níž se utkají týmy 14-18letých teenagerů.
Otec Fura je znám jen francouzským divákům, britská verze měla „Profesora“ (The Professor), v páté sérii pak „Kapitána Pekaře“ (Captain Baker).
Díky vysoké popularitě vzniklo i několik variací formátu, například v roce 1996 diváci ve Francii sledovali noční speciální minisérii. Na vykonání jednotlivých her měli soutěžící (kvůli těžším podmínkám) o něco více času. Dokonce se v některých sezónách utkaly proti sobě hned dva týmy bojující ve stejný čas.
POČÁTKY ČST: Televizní zábava v padesátých a šedesátých letech, politika vždy a všude
Každým rokem prochází formát jistými inovacemi. Například v roce 2009 se formát Fort Boyard potýkal s odlivem divákům, a tak přišel tvůrčí tým s novým formátem „duelů“, většina zemí jej ale nepřijala a od roku 2011 pokračují bez něj. Jestli vás zajímá, jaké nové hry nasazuje například France 2, pak vězte, že jednou z nich je „Interactive Cell„, hráč musí skákat po interaktivní podlaze, kde se promítají modré a červené čtverce, přičemž může šlapat jen po modrých. Jinou novinkou je „Visual Enigma„, zde otec Fura pouští jakousi počítačovou hru – fiktivní závod myší, které po cestě žerou sýr. Soutěžící samozřejmě musí vše pozorně sledovat a uhodnout, kolik vybraná z myší snědla potravy.
Nová disciplína soutěže Fort Boyard s názvem interaktivní buňky (Interactive Cell).
Nová disciplína soutěže Fort Boyard s názvem interaktivní buňky (Interactive Cell).
Nová disciplína soutěže Fort Boyard využívající interaktivitu (Visual Enigma).
Nová disciplína soutěže Fort Boyard s názvem „Nádrže“.
Dostane Pevnost Boyard někdy své místo i u nás?
Odpověď na tuto otázku není nikterak snadná. Nejžhavějším kandidátem by mohl být kanál Prima Cool, stanice vysílá například Faktor strachu a diváci by jistě mohli se zájmem sledovat návrat aspoň v reprízách. Problém je s délkou, francouzská vydání však trvala mnohdy i více než 90 minut a formát by tak nemohl být vysílán právě místo Faktoru strachu okolo 19:20. Schůdnější by z časového hlediska byla britská verze, která má zhruba 50 minut. Lze předpokládat, že vlastní verze by byla příliš finančně náročná.
TELEVIZNÍ SOUČASNOST: Televizní zábava v novém miléniu, tvoříme hvězdy
Diváci mají „Klíče od pevnosti Boyard“ stále v živé paměti, svědčí o tom i dotaz na chatu České televize, kde odpovídal Ladislav Šticha, tiskový mluvčí České televize. Na otázku diváka, zda ČT neplánuje vymyslet „podobný velkolepý projekt„, například ve spolupráci se zahraničními televizemi, tiskový mluvčí odpověděl: „Samozřejmě může a není vyloučeno, že se tak stane někdy v budoucnu. Pevnost Boyard jsem měl také ve velké oblibě. Uvidíme, třeba už brzy nějaký podobný formát ve vysílání bude.“ Nechme se překvapit.
Jaké jsou vaše vzpomínky na tuto velkou soutěžní hru? A o jakých dalších hrách byste se chtěli dozvědět něco zajímavého? Podělte se s námi o své zážitky v diskuzi pod článkem.
