Mr. GS, taková lidová talk show

RECENZE: Jsou trapné věci, jsou zoufalé věci, je lidová zábava a pak jsou pánové Genzer a Suchánek. To je doslovný citát zaúpěni jednoho mého známého poté, kdy poprvé shlédl pořad Mr. GS. Nutno ale dodat, že jiný kamarád tuto dvojici naprosto zbožňuje a nedá na ni dopustit. Protože patřím mezi tu menšinu populace, která nováckou talk show zatím neviděla, rozhodl jsem se obětovat třicet minut života a strávit je právě s pořadem Mr. GS.

Scéna jako z laciného bordelu

Věčným neštěstím většiny televizních pořadů, které tuzemské televizní stanice nabízejí, je zoufale stísněná a přeplácaná scéna. Skoro slyšíte pláč architekta, který scénu navrhoval a nakonec dostal k dispozici sotva poloviční prostor oproti tomu, co by bylo potřeba. Stísněná scéna ale má i jiné efekty než jen architekta plačícího kdesi v koutku. Costo je celý prostor natolik stísněný, že je třeba problém používat kamerové jeřáby a tedy všechny možné efektní nájezdy, které známe z produkce zahraničních televizních stanic. Bohužel, obětí tohoto nešvaru je i talk show televize Nova Mr. GS. Pódium i hlediště se zdají tak malé a přecpané, že jsem místy dostával jen z pouhého sledování klaustrofobické záchvaty.

Pořad Mr. GS, který je mimochodem jedním z toho mála vlastí produkce Novy, která přežila záchvaty šetření, vznikl jako reakce na úspěch talk show Jana Krause, kterou tehdy vysílala Česká televize, pod názvem Uvolněte se prosím.  Nova, která velmi dobře zná svého průměrného diváka, ovšem vytvořila výrazně lidovější verzi tohoto formátu. Výsledkem je pořad, vizuálem připomínající bordel a humorem třetí cenovou těsně před zavíračkou. To není kritika, ale pouhé konstatování faktu.

Takové malé, ale naše. Klaustrofobické studio pořadu. (Foto: TV NOVA)

Vtipy jako přes kopírák

Mr. GS je postavený na formátu klasické talk show. Moderátoři nabídnou postupně dva hosty, přičemž první host pořadu je tím hlavním a je mu věnována delší stopáž, zatím co druhý host je jakousi zajímavostí, jakýmsi zvířátkem nakonec. Klasickým je i prvek živého hudebníka ve studiu, který zajišťuje hudební předěly, případně se místy vloží do konverzace mezi moderátory a hostem. Oproti konkurenčnímu pořadu Jana Krause mají ale pánové Suchánek a Genzer hudebníka pouze jednoho, vybaveného klávesami. To sice dává pořadu nádech klasicky špatné vesnické zábavy, ale pravděpodobně v tom bude dramaturgický záměr.

Průběh pořadu je pak stejně nepřekvapivý, jako dekorace, nebo výkon hudebníka. Pokud toužíte u obrazovky po překvapivých a nepředvídatelných reakcích moderátora, nebo v tomto případě moderátorů, pak Mr. GS není nic pro vás. Po zhlédnutí několika dílů pořadu jsem dokázal velmi dobře odhadnout, v čem bude spočívat reakce moderátorů, případně jaký bude následovat vtip. V zásadě se totiž vtipy v této talk show dají rozdělit do několika málo kategorií.  Na vtipy se sexuálním podtextem, na vtipy o alkoholu a na vtipy z bulváru. Tyto typy vtipů se průběžně opakují během celého pořadu. Aby ale nebyl nespravedlivý, občas se pánové moderátoři i odváží a nabídnou více či méně úspěšný improvizační pokus.
Kapitolou samou pro sebe a asi největším problémem celého pořadu, je vztah mezi moderátory a hostem. V klasické talk show je pravidlem, že moderátor musí hosta skvěle zvládat, ideálně nad ním mít mírnou převahu. Tento prvek je ale u pořadu Mr. GS velmi nejistou konstantou.
Pokud je hostem pořadu takový Zdeněk Troška, nebo Honza Nedvěd, potom je všechno v pořádku. Vyložený průser přichází, když si oba pánové do pořadu pozvou hosta, který je schopností improvizace a smyslem pro humor výrazně přesahuje, jako je třeba Milan Markovič. V tu chvíli se host stává vůdčí osobností celé talk show a Suchánek s Genzerem působí jako redaktoři školního časopisu při prvním rozhovoru.

Hlavní protagoniské pořadu mají oblíbené portfolio vtipů, které pravidelného diváka nepřekvapí. (Foto: TV NOVA)

Pro průměrného diváka jako ušité

Pokud jde o zpracování pořadu, potom jsem se v průběhu sledování nemohl ubránit pocitu určité křečovitosti. Smíchu diváků je příliš a objevuje i mizí příliš náhle. Oba protagonisté mají sice pečlivě připravený scénář, ale pokud dojde na nutnost improvizace, pak i ty pokusy, které projdou výsledným sestřihem, působí z padesáti procent velmi nejistě a nezábavně. Vlastně jsem během pořadu stále doufal, že se moderátoři zbytečně neztrapní a držel jsem jim palce, aby zvládli pochytit, co právě host říká a správně na to zareagovat. Sledování pořadu Mr. GS se tak stalo celkem vysilující záležitostí.

Abych byl ale spravedlivý. Na české poměry je talk show Mr. GS ucházející pořad, který zná své diváky a ví, co od něj diváci očekávají. Není to sice pořad, který by patřil do mé krevní skupiny, ale to pro mě nebylo ani první společné angažmá pánů Suchánka a Genzera, Tele Tele. Jejich humor ale, ať už si oněm myslím cokoli, baví řadu diváků a to je nutné brát v potaz.
Poslední dobou mám ovšem pocit, že většině televizních diváků by stačilo nabídnout přímý přenos z průměrné knajpy a bavili by se taky. Nakonec, vždyť většina pořadů, které u diváků bodují, mají v sobě totéž co většina hospod. Vaření, ošklivé a přisprostlé kuchaře,  místní šašky vyprávějící hloupé vtipy a kýčovitou architekturu.