Nástrahy producentského systému v České televizi

Česká televize pomalu začíná zavádět nový systém vnitřního fungování televize. I když se má nový, tak zvaný producentský systém naplno rozběhnout nejdříve se začátkem roku 2013, už teď se nad ním vznáší řada otázek. Tou nejzásadnější ale je, zdali bude to, co funguje ve velké BBC, fungovat i v malé ČT.

Návrat k časům Iva Mathé

Vnitřní fungování veřejnoprávní televize bylo dlouho kritizováno jako neprůhledné a to jak ze strany některých externích producentů, tak i ze strany odborné veřejnosti.  Už z projektu, se kterým šel Petr Dvořák do volby generálního ředitele se zdálo, že by mohlo teoreticky dojít ke změně, ale projekty bývají jedna věc a realita druhá. Jak to zatím vypadá, tak Českou televizi opravdu nějaké změny čekají. To jestli budou v praxi pouze kosmetickou úpravou už je ale druhá věc.

V případě producentského systému, ale nejde ani tak o změnu, jako spíš o návrat. Tak zvaný producentský systém totiž už ve veřejnoprávní televizi fungoval a to za vedení Iva Mathé.  Už tehdy byl producentský systém systém zaveden především v rámci dlouhodobé touhy naší veřejnoprávní televize přiblížit se velkému vzoru, tedy BBC a ani dnes britská inspirace nechybí. Tentokrát se ale k obligátnímu britskému přidal ještě jeden důvod, který je výrazně podstatnější. Sjednotit produkční systém v České televizi, a to tak aby proti němu pokud možno nikdo nemohl protestovat, aby systém umožňoval co nejmenší plýtvání prostředky a aby motivoval zaměstnance k co nejefektivnějším výkonům.

Takhle si většinou představujeme filmový štáb. V ČT by se ale do budoucna měli producenti uskrovnit. (foto: Andrew Dunn, zdroj: Wikimedia Commons)

Výroba na mírně komerčním principu

Producentský systém vlastně funguje na principu komerčního soupeření v nekomerční instituci. Zavádí totiž do výroby pořadů, praktickým oddělením výroby pořadů od vysílatele, prvek konkurence. V praxi tak budou v české televizi fungovat na jedné straně lidé zodpovědní za program, a to ať už za program obecně, nebo u jednotlivých kanálů a na straně druhé producenti. U producentů budou jednotliví šéfové programu objednávat typy pořadů a bude pouze na producentech, jestli dokážou nabídnout pořady, které budou odpovídat poptávce, budou dostatečně atraktivní a za příznivou cenu.

Rád bych zdůraznil, že nápad na znovuzavedení producentského sytému považuji za velmi dobrý. Být to v jiné instituci a v jiné zemi, potom bych mu předpovídal světlou, ba dokonce zářivou budoucnost. Ne ale v malé České republice a v ještě menší České televizi.

Tento systém by sice na první pohled měl hospodaření televize přinášet jen samé výhody a samá plus, jenže už na druhý pohled začíná představa hladce fungujícího systému mírně drhnout.

Producenty čeká soupeření možná jen na papíře

Producentský systém totiž počítá se situací, kdy k sobě obě strany, tedy vysílatel (myšleno programový šéf jednoho z kanálů ČT) na straně jedné a producent na straně druhé přistupují jako k obchodním partnerům. To je ale přístup, který dotyční zvolí jen velmi těžko, i kdyby chtěli sebevíc.

V naší malé veřejnoprávní televizi se totiž všichni, nebo téměř všichni dobře znají, chodili spolu do školy, nebo alespoň na pivo. Nehledě na to, že jsme malá země a tak se znají i ti, kteří v životě školu viděli jen na obrázku a kolem hospody chodí obloukem. Jenže ke kamarádovi budete jen těžko přistupovat s nadhledem čistě obchodního vztahu.

Nejen kamarádství ale hraje proti producentskému systému. Nedostatečnou motivací k úsporám mohou snadno začít trpět i šéfové jednotlivých kanálů. Ve chvíli kdy by totiž v jednom roce reálně ušetřili za dodávané pořady, mohli by čekat, že v následujícím roce bude jejich rozpočet o něco nižší. Do takového rizika půjde bez další motivace jen málokterý šéf kanálu. Řešením by mohlo být například navázání odměn šéfa kanálu na úspory, jenže ani to není motivace, která by fungovala vždy a která by byla pro všechny situace úplně ideální.

Štáb jednoho z pořadů České televize (foto: Česká televize)

Kde vzít producenty a nekrást

V souvislosti se zavedením producentského systému ale čeká veřejnoprávní televizi ještě jeden problém. Kde vzít schopné producenty. Ti, kteří fungovali za Iva Mathé, v řadě případů televizi opustili a mají vlastní produkční společnosti, někteří odešli do důchodu. Česká televize by tak potřebovala přitáhnout nové tváře a to alespoň z části ze soukromého sektoru aby minimalizovala ony hrozící příliš kamarádské vztahy, jenže je otázkou, zdali se jí podobný kousek povede. Podmínky, které bude moci ČT nabídnout, totiž rozhodně nebudou na stejné úrovni, jakou nabízí soukromý sektor.

Touha změnit systém vnitřního fungování České televize, zvlášť v situaci, kdy si dlouhá léta jednotlivá studia vykládají oficiální ceníky spíš jako orientační doporučení, než jako závazný dokument, není rozhodně od věci. Producentský systém je v zásadě dobrou myšlenkou a minimálně oficiálně se tento systém nepochybně podaří spustit. Jaká je ale šance, že bude opravdu fungovat a přinese České televizi efektivitu, to bych se v zájmu naděje raději nepokoušel ani odhadnout. Nakonec, i zázraky se dějí.