Poslední dva roky se nesou ve znamení poměrně intenzivní diskuze o přechodu z pozemního analogového televizního vysílání na digitální. Ve změti technických termínů, zkratek a cizích slov se běžný divák ne pokaždé dobře orientuje. Proto náš server přichází se seriálem, který si klade za cíl co možná nejsrozumitelněji popsat nejfrekventovanější pojmy z této oblasti.
Jednou z nejčastěji používaných zkratek, které se v souvislosti s digitalizací televizního éteru používají, je DVB-T. Jedná se o výraz vzniklý zkratkou z anglického Digital Video Broadcasting – Terrestrial. Označuje novou formu přenosu televizního signálu „vzduchem“ – tedy pozemní cestou. V budoucnu převezme otěže od současného analogového způsobu přenosu signálu z vysílačů a převaděčů k anténám a potažmo televizorům v jednotlivých domácnostech.
Nyní je DVB-T k dipozici na zhruba polovině území České republiky (Praha a okolí, Brněnsko, Ostravsko, Ústecko, Plzeňsko a Domažlicko). Zájemci o příjem digitálního signálu musí být vybaveni moderní technikou. Jejich televizor musí být vybaven digitálním tunerem (v nabídce elektro prodejců je u těchto typů také používána zmíněná zkratka DVB-T) či ke svému staršímu přístroji zapojí set-top-box. Za tuto malou „krabičku“, která je nejsnazším prostředníkem k dosáhnutí na novou technologii, zaplatí zákazníci od tisícikoruny výše. Připojí se mezi anténní kabel a televizor. Příznivci notebooků mohou DVB-T přijímat prostřednictvím USB modulu či speciální DVB-T karty.
Technologie digitálního přenosu je samozřejmě odlišná od původní analogové. Obraz i zvuk plus všechny ostatní složky (EPG – programový průvodce, teletext či VPS) jsou nejprve zdigitalizovány a poté jsou dopraveny k divákovi společným datovým kanálem. Ten je vysílán z tzv. multiplexů, které obsazují pozice po jednotlivých analogových kanálech. Multiplexům se budeme podrobněji věnovat ve druhém dílu našeho seriálu.
Jedním z hlavních argumentů příznivců a propagátorů digitálního vysílání je vysoká kvalita obrazu a zvuku. Ta však závisí na rozhodnutí provozovatelů multiplexů, kteří sami zvolí jaký stupeň komprese u obrazu i zvuku zvolí. Čím kvalitnější signál budou přenášet (= nizší komprese), tím vyšší budou nároky na objem přenesených dat. S tím samozřejmě souvisí vyšší náklady, které distributoři budou mít a tím pádem je promítnou provozovatelům jednotlivých stanic. Jak na lékařských vahách se proto musí vyvážit stupeň komprese (a tím přímou úměrou kvalita obrazu a zvuku) s finanční náročností takového přenosu. A čím vyšší je kvalita vysílaných kanálů, tím nižší může být jejich počet v jednom multiplexu.
