Public postavil příjmy na skryté reklamě

Podle tiskové zprávy z posledního zasedání RRTV to skoro vypadá, jako kdyby v Česku vznikala nová teleshoppingová televize. Televize Public, která samu sebe definuje jako lifestylovou, totiž obdržela několikanásobné varování, kvůli odvysílání skrytého obchodního sdělení. Rozhodli jsme se proto udělat malý monitoring vysílání této malé televize, abychom zjistili nakolik Public opravdu porušuje zákon.

Uvař co umíš, poznej co piješ, prodej co můžeš

Sledovali jsme celkem pět pořadů. Kuchařskou show Uvař co umíš, poznej co piješ, kterou Rada kritizovala za skryté obchodní sdělení, magazín pro děti UPparáda, který rovněž neunikl kritice Rady a k tomu jsme přibrali pořad Cyklotoulky a pořad určený rodičům Baby Club.

Hned u prvního sledovaného pořadu jsem ovšem musel dát Radě pro rozhlasové a televizní vysílání téměř okamžitě za pravdu. Pořad Uvař co umíš, poznej co piješ, je od začátku do konce jedním velkým obchodním sdělením. Moderátor Zdeněk Podhůrský se diváky sice hned na začátku pokusil opít rohlíkem a zarputile tvrdil, že vinař, který evidentně pořad sponzoroval, je jedním z hostů pořadu, ale v zápětí začala až neuvěřitelně drzá reklamní masáž. Postupně jsem se dozvěděl, jak je pan vinař šikovný, jaký krásný vybudoval podnik a jaké všechny služby v něm nabízí. Pravda, do pořadu se kupodivu vešlo i vaření, ale kuchařské vložky působily spíš jako výplň mezi opěvováním sponzora a opěvováním sponzorových produktů, které nakonec pěkně v detailu zabrala kamera.

Ne, pořad Uvař co umíš, poznej co piješ, není jen na přátelské varování, ale na opravdu mastnou pokutu. V tomto pořadu totiž ani zdaleka nejde o jedno jediné skryté obchodní sdělení, ale o jednu velkou půlhodinovou reklamu.

Moderátor Pudhůrský právě divákům vysvětluje, že sponzor je vlastně hostem. (Foto: Public TV)

UP paráda, dětičky kupujte časopis

Dalším pořadem, který jsem odvážně zapnul a který RRTV kritizovala za skryté obchodní sdělení, byla UP paráda.  Říkat že se tento pořad rovná týrání dětí je asi zbytečné. Špatné zpracování se jako červená nit táhne celým pořadem od námětu, přes scénář až po technické zpracování.

Co ovšem pořad korunuje je ono, Radou kritizované, skryté obchodní sdělení. Těsně před koncem pořadu, i když u UP parády je těžké rozeznat kdy pořad opravdu končí a kdy jen jeho protagonisté konec slibují, si nejprve časopisem Báječná školka listuje loutka a následně jej slovy „Život je báječnej, všechno je báječný, a taky je báječný časopis Báječná školka“ velmi nápadně doporučí i samotný Václav Upír Krejčí.

Jistě, děti jsou dobrou cílovou skupinou a i takový pořad jako je UP paráda musí z něčeho žít, jenže snažit se tímto způsobem vnutit časopis dětským divákům, to už je opravdu nejen za hranicí zákona, ale i základní morálky.

Upír Krejčí možná vypadá naivně, ale velmi dobře ví jak na dětech vydělat. (Foto: Public TV)

Cyklotoulky obchodním sdělením

Pořad Cyklotoulky sice nepatří mezi ty, které kritizovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, ale za to patří do skupiny pořadů, které divákům nabízejí víc, než jsou ochotny přiznat. Nutno ovšem podotknout, že Cyklotoulky jsou, narozdíl od obou předchozích pořadů, připraveny i natočeny kvalitně. Pořad evidentně vychází ze smysluplného námětu a štáb i postprodukce vědí, co mají dělat.

Ani tento, jinak zajímavý pořad ale nešetří diváky v oblasti skrytých obchodních sdělení. Na konci pořadu totiž moderátor, místo aby se hezky způsobně rozloučil, případně avizoval příští vydání a pak se rozloučil, zapadne do jakéhosi hotelu a nadšeně hupne do hotelového bazénu. Jako divák pochopitelně netušíte proč, jenže jakmile moderátor prozradí, že bazén vyzkoušel, protože je jedním z největších v republice, začnete tušit cosi nekalého. Když se pak v následujícím záběru moderátor objeví v hotelové restauraci a začne vychvalovat vše, službami počínaje a kuchyní konče, máte jasno.

Cyklotoulky jsou ukázkou, jak dokáže skryté obchodní sdělení otrávit dojem z jinak dobrého pořadu. Závěrečná reklama na jakýsi šumavský hotel totiž působí jako pěst na oko a je stejně průhledná jako byly reportáže na objednávku, které v devadesátých letech vysílala snad každá lokální televize.

Nebýt závěrečné reklamní masáže, jsou Cyklotoulky příjemným pořadem. (Foto: Public TV)

Baby Club s jednou firmou

Pořad určený pro maminky s malými dětmi není v podstatě špatný formát a pro televizi velikosti Publicu je dokonce naprosto ideální. Pravda, v dílu, který jsem měl tu čest sledovat, mírně haprovala technika a polovině hostu nefungovaly mikroporty, což je u předtočeného pořadu velmi zvláštní, ale koncepčně by mohlo jít o dobrý formát.  Bohužel, díl, který jsem shlédl, byl jednou velkou prezentaci jednoho jediného výrobce dětských postýlek.

Nijak by nevadilo, že autoři věnovali díl dětským postýlkám, nijak by ani nevadilo, kdyby v pořadu byli hosty výrobci dětských postýlek, jenže propagovat ve třicetiminutovém pořadu výrobce pouze jediného, natočit v jeho prodejně reportáž, udělat s výrobcem rozhovor a ještě pečlivě dodat hezky barevnou webovou adresu výrobce do titulků, to je přeci jen trochu moc dobrého najednou.
Minusové body také přidává fakt, že jde o pořad cílící na novopečené, nebo nastávající maminky, které jsou logicky rozhodnuty koupit pro své dítě to nejlepší, co je k dispozici. Budete-li takové mamince dostatečně dlouho vykládat že právě taková a taková postýlka je pro dítě ideální, snadno v ní navodíte pocit, že by svému dítěti ublížila, pokud by doporučený výrobek nekoupila. Celkově tak na mě tento konkrétní díl pořadu působil jako ukázka zneužití mateřského pudu ke zvýšení prodeje.

U pořadu Baby Club si ale nejsem jistý, že šlo skutečně ze strany tvůrců o podobný kalkul. Nevyvážený výběr hostů mohl být zapříčiněn i dobrými vztahy mezi hosty a moderátorkou pořadu, nebo prostě jen pouhou leností tvůrců shánět širší portfolio hostů.

Public si dal fotografii jednoho z kritizovaných momentů pořadu Uvař co umíš, poznej co piješ dokonce na stránky. Drzost, nebo hloupost? (Foto: Public TV)

Špatnou koncepci si Public stále nepřipouští

Celkově je ale dojem z vysílání televize Public jednoznačný. Tato malá stanice se snaží přežít, jak to jen jde. Kvůli tomu, bez ohledu na zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, cpe propagaci partnerů naprosto bezhlavě do všech pořadů, případně takovému jednání nijak nebrání u externích dodavatelů.

Ne že by to byl postup nepochopitelný. Public se nepochybně pohybuje hluboko v červených číslech a vedení televize se snaží ztrátu alespoň mírně snížit, respektive o něco pomaleji prohlubovat. Cesta, kterou si televize Public vybrala je ale jak za hranou zákona, tak i za hranou etiky a k dlouhodobému nárůstu sledovanosti rozhodně nevede.

Publicu zkrátka stále chybí to nejzákladnější. Rozumná koncepce, která by z „televize o nás“ vytvořila televizi pro diváky. Z jednotlivých vyjádření vedení této televize, i ze zarputilého pokračování ve zmatené programové koncepci ale vyplývá, že tento fakt žádné ze zodpovědných osob zatím stále ještě nedošel.