Divák koncesionář si zřejmě v nejbližších letech bude muset vybrat, zda skousne návrat reklamy do vysílání České televize nebo případné zvýšení koncesionářského poplatku. Podobné opatření není na pořadu dne, časem však bude nutností.
UPRAVENO, DOPLNĚNO 11:52: V původní verzi článku jsme mylně uvedli, že generální ředitel České televize Petr Dvořák hodlá v nejbližších letech prosazovat zvýšení koncesionářského poplatku. Není to pravda, Česká televize ve svých pětiletých plánech nepočítá se žádnou úpravou výše koncesionářských poplatků a debatu o tomto tématu ani neiniciovala. Za chybnou interpretaci se omlouváme.
Česká televize se vzdala reklamy, zavedla ve větší míře sponzoring
Koncesionářský poplatek za Českou televizi nyní činí 135 korun měsíčně. Když za tuto sumu před lety loboval tehdejší šéf televize Jiří Janeček, obhajoval to mimo jiné tím, že se televize časem vzdá reklamy a na dlouhou dobu půjde o poslední zvýšení poplatku. Jenže už tehdy bylo jasné, že přijde doba, kdy i 135 korun měsíčně bude málo, a že je potřeba se zamyslet i nad jinými formami financování.
Česká televize mezitím skutečně přišla o možnost vysílání reklamy, ale jen na svém prvním programu a na zpravodajské čtyřiadvacítce. Divákům ale začala ve větší míře servírovat sponzorské vzkazy a různé minipořady obalené právě sponzorským sdělením. Vůči tomuto postupu nelze nic namítat – o reklamní prostor ve vysílání České televize je a bude mezi inzerenty zájem nehledě na to, zda jde o klasické spoty nebo „jen“ sponzoring.
Poplatky nebo přímé dotace od státu?
Pokud však jde o možné zvýšení koncesionářských poplatků, v tomto směru je vedení televize opatrné a prozatím jakékoliv pohyby vylučuje. Rovněž je namístě otázka, zda by šlo o vývoj správným směrem. Koncesionářský poplatek má totiž formu určité extra daně a na televizním trhu z něj těží prakticky pouze jeden subjekt. Existují však i jiné formy financování média veřejné služby. Jedním z nich je přímý transfer peněz ze státního rozpočtu v podobě určitého podílu na hrubém domácím produktu.
Podobný model chtěli před několika lety zavést i politici na Slovensku, kde jednu dobu dokonce došlo ke zrušení koncesionářských poplatků. Jenomže náhlé střídání vlád v roce 2012 tento plán zhatilo a nastupující levicová vláda se rozhodla koncesionářské poplatky ponechat. Lidé jsou na tento poplatek zvyklí a tak nehrozí, že by se tento krok setkal s výrazným veřejným nesouhlasem.
Financování ze státního rozpočtu nemusí zvýšit závislost médií na politicích
Financování médií veřejné služby – pokud se správně nastaví – však má i své výhody. Když se politici zákonem zavážou, že budou každoročně odvádět určitý malý podíl státních příjmů médiím veřejné služby a tato částka se bude každoročně zvedat o inflaci, tak média veřejné služby budou mít v nejbližších letech jistotu stabilního příjmu, který nebude devalvovat. Obavy o to, že by veřejnoprávní média byla následně závislá na státní moci, nejsou racionální. Politické tlaky na tato média jsou i dnes, nehledě na to, zda je financují občané přes tzv. koncesionářský poplatek nebo formou určité přímé daně.
Pokud však má divák do budoucna skousnout jakékoliv zvýšení koncesionářského poplatku, je zároveň potřeba zdržet se snah o navrácení plnohodnotné reklamy do vysílání České televize. Nebo si vybrat jedno z těchto dvou řešení. Reklama by část problémů s financováním vyřešila, vůči divákům veřejnoprávních médií by to však nebylo fér. Na druhou stranu, znovuzavedení reklamy by mohlo být určitým kompromisem, aby se časem nemusel zvyšovat právě koncesionářský poplatek.
Pokud dojde ke zvýšení koncesionářského poplatku, odhlásím TV přijímač. Již dnes sleduji televizi (= ČT) cca hodinu denně. Nevyberu si ani na veřjnoprávních ani na komerčních kanálech – opakovaně uváděné recykláty, přihlouplé Partičky, Všechnopárty, Vyvolení, drmolící Šíp, hysterická Jílková, infantilní hra na Oskary a Ameriku (na celebrity a velkolepé vyhlašování cen – Lvů, Slavíků, TýTý, Miss, …) – je to jak zpravodajství TV Nova, které nemá co uvést a tak kromě den starých zpráv uvádí Láďu Hrušku s „levnými a chutnými“ recepty, sněhového inspektora, 12 narozených štěňátek a pod. Jaké štěstí !
Nedávno jsem uklízel na chalupě a objevil noviny z roku 1973 – z doby „normalizace“. Tehdy byl celoplošný pouze první program, druhý jen ve velkých městech a v místech dosahu páteřních vysílačů. Každý den byl uváděn film, který nebyl každých 15 minut přerušován reklamou, trvající 7 minut, dalo se na něj dívat aniž by divák musel po jeho skončení utírat krev před obrazovkou nebo sbírat vystřelené nábojnice – samozřejmě nadsázka – seriál (dnes odsuzovaný a přesto oblíbený), nebo inscenace, která měla „hlavu a patu“ – třeba oblíbené pondělní inscenace z Bratislavy.
Kvalita se pozná – proč je tak oblíbený „major Zeman“ – údajný hnusný komunistický policajt, proč je oblíbená Žena za pultem, … a mohl bych pokračovat.
Byly to asi seriály pro obyčejné lidi, žijící v té době – a ne vymyšlené hlouposti z produkce USA, o nichž se dá prohlásit, že autor zřejmě neabsolvoval ani jednu hodinu fyziky, chemie nebo biologie. Mám na mysli snímky jako Armageton, Sopka, Jádro, Těžko ho zabít, Smrtonosná past 1, 2, 3, … , v nich je nejdůležitější upocený a zakrvácený Bruce Willis, nebo neprůstřelný Steven Seagal – a stupidní příběh o ničem, zcela postrádající realitu.
Nějakou dobu jsem se domníval, že jen já jsem nnějak zapšklý a konzervativní, ale časem jsem shledal, že můj názor sdílí poměrně značné procento lidí.
Nakonec proč si lámat hlavu s kvalitou, když mnozí si pustí televbizi jen jako kulisu, „aby na ně někdo v bytě mluvil“. K tomu účelu nemusím draze platit a živit televizi, stačí mi rádio.
Televizi by pomohla hlavně výměna ředitele…
A po výměně ředitele by ani nebylo potřeba zvyšovat poplatky…
Jistě by s ním odešli i ti, kvůli nimž žádá o zvýšení poplatků:-)
Nemyslím si, že potřebujeme nějakou státní televizi (snad jen s výjimkou mimořádných událostí jako vojenská invaze nebo přírodní katastrofa), a už vůbec ne takový obrovský moloch polykající miliardy a manipulující s veřejným míněním. ČT zredukovat na max. jeden kanál a ten hradit přímo z rozpočtu. Nic jiného pro mě není přípustné.