S recenzí nejnovějšího pořadu, jehož hlavním protagonistou je kuchař Zdeněk Pohlreich jsem záměrně počkal až po odvysílání několika dílů. Poslední dobou už totiž začínám mít veškerého televizního vaření tak trochu plné zuby, vlastně mám občas pocit, že se televize věnují hlavně tomu co jím, jak to jím a kdy to jím.
Nízkonákladový gril
I když vynechám stanice, které se na televizní vaření specializují, jako je TV Paprika, pořád ještě se cítím tak trochu jako Drážďany na konci války. Televizní stanice mne bombardují až neuvěřitelným množstvím pořadů, v nichž hrají hlavní roli vařečka, hrnce a pánve. Tak namátkou, mohu vařit s Italem, mohu vařit s exhibicionisty z pořadu Prostřeno, mohu si zařádit s Kluky v akci (bože, to je opravdu hrozný název), mohu zavolat Kuchařskou pohotovost, zablbnout si s Babicou a nejnověji tedy grilovat s Pohlreichem.
Nejnovějšímu vařečkovému počinu Primy musím přiznat několik kladů. Především jde o pořad, který musí být na výrobu až neuvěřitelně levný. Produkce pravděpodobně zvládla všechny díly natočit v průběhu, no dobrá asi ne jednoho, ale maximálně několika natáčecích dnů a vzhledem k vysledovatelnému počtu kamer, prostředí a grafice musel být na celém pořadu nejdražší honorář hlavního představitele.
„Tak se podívejte jaký jsem chytil macky“.
Nízkonákladovost pořadu je ovšem takovým kladem-nekladem. Pro producenty jde nepochybně o výrazný klad, jenže mám pocit, že už to občas s tou nízkonákladovostí opravdu trochu přehnali. Například použitá grafika je tak nízkonákladová až vlastně není.
Druhým kladem pořadu je jeho samotná koncepce. Kombinace známého jména, začínajícího léta a faktu že Češi poslední dobou radostně grilují vše, co není přišroubované, tvoří ideální kombinaci pro divácký úspěch.
Třetím kladem, je kombinace předchozího s mírně bulvárním nádechem pořadu. Bulvárek má úspěch vždy a když ne tak platí předchozí.
V bulvárním okénku si přijdou na své všechny klepny z okolí.
Bulvární Halina
Na samotném pořadu toho vlastně mnoho k recenzování není. Každý díl má své kuchařské téma a Zdeněk Pohlreich griluje a griluje a griluje, průběžně pronáší své charakteristické hlášky, ale jinak se nic moc neděje. Nebýt toho, že se jedná právě o Pohlreicha, šlo by o velmi průměrný a velmi nudný pořad.
Je mi vlastně tak trochu záhadou proč se autoři nepokusili pořadu dát nějaký trochu živelnější nádech. Kdyby například učil Pohlreich grilovat konkrétní lidi, ideálně nás, naprosto běžné patlaly, získal by okamžitě pořad na zajímavosti několik set procent. Jenže pravda, byl by na produkci výrazně náročnější a na výrobu dražší.
Jediným atypickým prvkem celého pořadu je předěl v podobě bulvárního okénka Haliny Pawlowské. Ten je zařazen zhruba v polovině a jde o jakýsi profilový rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem na pokračování. Sice chápu, proč autoři pořadu tento prvek zařadili, už mi ale není úplně jasné, proč musel angažovat právě Halinu Pawlowskou. Nakolik si této dámy vážím coby scénáristky, natolik mě děsí kdykoli se ona sama objeví na obrazovce. Okamžitě mi naskočí nekonečná trapnost pořadů, jako byly Banánové rybičky a mám silné nutkání utéct od televizního přijímače co možná nejdál.
V pořadu nemůže pochopitelně chybět ani vložená reklama.
Šéf na grilu je zkrátka pořad, který se sice asi nezapíše do televizní historie čímkoli jiným než je obyčejná tužka a na některé jeho boubelatější momenty osobně raději rychle zapomenu, ale v poměru cena výkon zcela nepochybně funguje tak jak by měl. Kvůli Zdeňku Pohlreichovi ale doufám, že jeho další televizní angažmá bude o něco originálnější. Po úspěšném Ano šéfe! a rozpačitém Na nože je Šéf na grilu opět o stupínek níž. Další schod by proslulého šéfa poslal vstříc nížinám dnes již bývalého Publicu.
