Výrobci smartkaret se snaží čelit útokům hackerů, kteří se na placené kanály dokáží dívat bez toho, aniž by provozovateli platili. Ani kuře nehrabe zadarmo a zadarmo nehrabou ani provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání. Jen způsob, jakým získávají peníze, se liší. Veřejnoprávní provozovatelé mají přísun financí od koncesionářů, státní od státu (u nás je takto provozováno rozhlasové vysílání do zahraničí ČRo7 Radio Praha), církevní financuje církev případně dárci a komerční? U těch existují dva způsoby. Prvním jsou příjmy z reklamy a sponzoringu, druhým pak poplatky od televizních diváků. To je případ placených kanálů Pay-TV.
Historie placení poplatků sahá až do začátků rozhlasového a televizního vysílání. Když začal v Praze vysílat Radiojournal, platilo se tehdy 50 korun měsíčně. Teprve s nárůstem počtu koncesionářů se mohl poplatek snížit. Už tehdy se objevily případy poslechu na černo. Tehdy za nepřihlášení přijímače hrozil dokonce trest odnětí svobody. A ten kdo takového černého posluchače udal, mohl zase naopak počítat s finanční odměnou. Problémy s černými diváky jsou dodnes. V případě veřejnoprávních médií neexistují žádné technické bariéry, které by příjem neplatičům znemožňovaly. Tak tomu ale není u placených kanálů.
Výrobci smartkaret se snaží čelit útokům hackerů, kteří se na placené kanály dokáží dívat bez toho, aniž by provozovateli platili. V úterý 29. listopadu se v německých a rakouských médiích (Digitalfernsehen.de a Der Standard) objevila zpráva o tom, že nové kódování placené nabídky německého provozovatele Premiere hackeří překonali. Průlom se podle zpráv z webových fór, kam píší i hackeři, podařil o víkendu. Údajně jim k tomu stačí čistá kódovací karta jménem Cerebro. Na ní se nahraje speciální software a kanály Premiere je možno sledovat bez toho, aniž by divák zaplatil jejich producentovi jediný cent. Karta za přibližně pět euro je od hackerů k mání za 80 až 100 euro. Řada lidí se snaží ušetřit a tak si kupuje tyto nelegální karty. Redaktor serveru Digitalfernsehen.de Marc Hankmann, který se pirátstvím na poli pay-TV zabývá, tvrdí, že divák-podvodník může prodělat. To jak dlouho bude falešná karta fungovat, záleží na softwaru, který dodávají hackeři. V minulosti se už stalo, že hackeři software neupgradovali a místo toho přišli s jinými kartami, aby znovu vydělali na těch, kteří si myslí, že nákupem nelegální karty ušetří.
Když si hackeři usmyslí, budou se napálení diváci dívat jen na černou obrazovku. Na tu se minulý týden museli dívat i ti, kteří za příjem nabídky Premiere řádně platí. Příčinou byl výpadek dodávky elektrického proudu. Ten znemožnil jak vysílání, tak kódování programů. Druhý uplink umístěný v Norimberku nemohl být zcela využit, protože ten neumožňuje provádět zákódování.
Ten, kdo ilegální kartu používá, se dopouští trestného činu. To ale televizi příliš nepomůže. Ta potřebuje, aby černému dívání byl konec. Musí se proto hledat způsob, jak znemožnit příjem přes hacknuté karty. Jedním z východisek je i výměna legálních karet za jiné. To je sice nákladné, ale Premiere s tím nebude mít žádné vydání. Kódovací systém totiž pro Premiere provozuje společnost Nagra. Televize má ve smlouvě ošetřeny případy, kdy dojde k prolomení kódu. Náklady spojené s případnou výměnou karet proto nese právě Nagra.
Kódování Nagravision se v Německu používá od října 2003. Kromě Premiere si tento způsob vybral i kabelový operátor Kabel Deutschland. Podle encyklopedie Wikipedia se u Premiere vyskytuje jedna zvláštnost. A to sice ta, že její smartkarty systému Nagravison používají algoritmy BetaCryptu.
Diváci se ale placení za sledování programů Premiere vyhýbají i jinými způsoby. Sportovním fanouškům se nechce utrácet za sledování oblíbených fotbalových přenosů Bundesligy a Ligy mistrů a tak hledají pomoc na internetu. A našli ji. Práva na některé přenosy totiž koupila kupříkladu čínská státní televize CCTV-5. A ta je vysílá i na internetu. Někteří fanoušci, kteří za sledování sportovních programů poctivě platí, se ale rozhodli o zážitky ze zápasů podělit s ostatními a přenos vysílají přes srbské, chorvatské, ruské nebo dokonce i české stránky na internet, píše magazín Focus. Fotbalové svazy jen bezmocně přihlížejí. Legální internetové přenosy by se měly objevit v příštím roce. UEFA Media Technologies pracuje na opatřeních, aby se němečtí fanoušci například nemohli dostat ke stránkám určeným Francouzům.
A nakonec se podíváme i na koncesionářské poplatky. Kdo si přečetl, jak je to u nás s koncesionářskými poplatky a prodejci rozhlasových a televizních přijímačů, ví, že prodejci neplatí z každého přijímače, ale pouze za jeden stejně jako domácnosti. V Německu se tento týden řešil spor mezi veřejnoprávním WDR a provozovateli diskontních prodejen.
Soud v Düsseldorfu nakonec rozhodl, že řetězce specializující se především na prodej potravin, nemusí platit koncesionářské poplatky z přijímačů, které prodávají. Platit nemusí do té doby, dokud je rádio nebo televizor v originálním balení. V případě, že ho prodejce vybalí, ať už kvůli předvedení zákazníkovi nebo odzkoušení výrobku, musí za každý takový přijímač zaplatit koncesi.
