Od 3.3. 2003 mohli lidé ve Znojmě a blízkém okolí zaregistrovat malou změnu a to v podobě místního televizního regionálního zpravodajství. O něm a problémech začínající malé televize jsme si povídali s výkonným ředitelem …Znojmo – okresní město s 36 tisíci obyvateli, vysokou nezaměstnaností a dalšími problémy, vyplývající z pohraniční oblasti. Zdánlivě nepřitažlivý region a přece od 3.3. 2003 mohli lidé ve Znojmě a blízkém okolí zaregistrovat malou změnu a to v podobě místního televizního regionálního zpravodajství. O něm a problémech začínající malé televize jsme si povídali s výkonným ředitelem televize Karlem Burianem.
„Naše televizní studio působí pod názvem „Moravská televize“ – regionální studio TV Znojmo. Pořady vyrábíme v koprodukci s Fatem TV, která je držitelem licence pro regionální vysílání na sdílených kmitočtech TV Prima na 55. kanále ve Znojmě a 52. kanále v Třebíči, kde by do budoucna mělo také vzniknout TV studio. Vysílá se z vysílače TV Prima, který je umístěn na budově, kde sídlíme. V současné době má výkon asi 10 W, přičemž povolený vyzařovaný výkon je až 20 W. To nás trochu trápí, protože bychom mohli dosahovat větší pokrytí, ale ze strany TV Prima zřejmě není o zesílení signálu zájem, jelikož velkou část Znojemska pokrývá vysílačem Jihlava – Javořice, který ale regionální vysílání neposkytuje. Zároveň rozšiřujeme signál přes místního kabelového providera,“ rozvíjí rozhovor ředitel Karel Burian.
Na otázku, jak došlo k vlastnímu vysílání odpovídá: „V únoru 2003 Fatem TV ve Znojmě vysílání přerušila z důvodu ukončení spolupráce s koprodukčním partnerem a bylo třeba situaci do začátku března 2003 vyřešit. Na rozmyšlenou jsme měli sotva 14 dní a poněvadž mám téměř třicetiletou zkušenost z veřejnoprávní televize, praxe v oboru byla prvořadým předpokladem pro takový počin, domluvil jsem se s Alešem Pohankou, který je jednatelem firmy Medial agency s.r.o. a zároveň rádia Petrov a vyjednali jsme s Fatem TV podmínky spolupráce. Pak už to šlo ráz na ráz a bylo to docela hektické,“ uzavírá větu.
Studio vyrábí pořad pod názvem „Znojemský večerník“, který je každý pracovní den v podvečer vysílán. Jedná se o 9 a půl minuty zpravodajství a zbylých asi 90 vteřin je určeno pro reklamu. Komerční televize se reklamou živí, takže jak ji získat v tak malém městě, kde je slabá produktivní síla a poměrně vysoká nezaměstnanost, žádné velké firmy, takzvaní „tahouni“? „Všem, kteří takto chtějí začít podnikat, bych doporučil zvážit podnikatelské zázemí v regionu a zjistit si, jestli se médium na reklamním trhu v lokalitě uživí,“ říká ředitel a pokračuje: „Naše obchodní oddělení se stále vytváří a teprve nyní mohu říct, že uzavíráme první zakázky,“ reaguje na poznámku o slabých firmách.
K rozjezdu TV studia bylo zapotřebí technologické zařízení nejen odkoupit, ale neprofesionálně nainstalované kabeláže předělat, rozebrat do šroubku poněkud starší zařízení, které pamatuje natáčení seriálu „Nemocnice na kraji města“ a dát opět do provozu. K výrobě reportáží slouží dvě kamery formátu DVcam, digitální střižna „Casablanka“, zvukový pult a režie Panasonic, ze které se vysílání odbavuje. Součástí je i studio s nezbytnou osvětlovací technikou, určené k moderátorským a živým vstupům. To v současnosti zatím není využíváno.
„Po minulém majiteli studia jsme převzali technika a kameramana, kteří jsou schopni zastávat všechny nezbytné funkce od řidiče až po střih. Oba se přizpůsobili naší výrobě a jsou to dnes už profesionálové,“ líčí dál situaci. „Redaktory jsme museli zprvu vozit z Brna. Jezdili jsme sem v 6 hodin ráno a večer ve 23 hodin jsme se vraceli zpět do Brna. Mezitím jsme přestavovali studio a hledali nové lidi.“
Samotné vysílání se připravuje v systému DVcam, což je digitální záznamová technologie, která se zpracovává v počítači a zpětně se ukládá v digitální podobě na Dvcamový recordér nebo vysílá přímo z počítače. „Je docela těžké sehnat ty správné lidi,“ pokračuje v rozhovoru Karel Burian. „V současnosti pořád formujeme televizní tým. Jsou to mladí lidé, kteří nemají mnoho zkušeností a Znojmo je město, kde chybí žurnalisté a odborníci přes elektronická média. Například u nás nyní začala pracovat redaktorka až z Plzně, která se sem přestěhovala. Dál tu pracují dva místní redaktoři.“
Na otázku, kolik bych musela zaplatit za zařízení takového studia, sdělil ředitel váhavě: „Starší zařízení se dá pořídit pochopitelně levněji, novou kameru koupíte od 250 do 500 tisíc Kč, střižnu kolem 100 tisíc korun. Tak za 2 miliony by se určitě pořídilo nové, dobře vybavené TV studio.“ Další náklady jsou ale lidská práce a provoz. Celkovou částku radši ředitel nechce komentovat. „Zúžený štáb má vliv na kvalitu pořadů a to musím jako profesionál přiznat. Je třeba se naučit šetřit a myslet ekonomicky, garantovat lidem plat a nezbytný provoz. Počítáme každou kazetu a každý výjezd mimo Znojmo. Byla by to velká škola pro všechny zaměstnance veřejnoprávní televize. Například na některé natáčení chodíme pěšky a to je zase výhoda malého města. Zároveň nás lidé mají příležitost blíže poznat, což je důležité pro důvěru občanů v médium. Na dobré cestě je také spolupráce s radnicí. My se naopak musíme snažit o názorovou vyváženost zpravodajství. Pokud nebude reportáž sedět místním lidem, dají to okamžitě vědět, jelikož se jich to hmatatelněji dotýká,“ uzavírá myšlenku.
„Sledovanost je asi v hrubém odhadu kolem 20 tisíc diváků a vzhledem k tomu, že každý zná každého a televize je v tak malém městě hodně zřetelně vidět, točit například investigativní reportáže, které hraničí s korektností, je velmi složité a ne vždy šťastné,“ dodává ředitel Burian.
A co říká stručně na otázku rozdílu mezi televizí a rádiem jako médii? „Rádio má kouzlo v tom, že dokáže být rychlým médiem, dokáže pružněji reagovat. Na zpravodajskou reportáž vyjedete jen s minidiskem nebo telefonem a pohotově hned sdělíte do éteru, co potřebujete. Musím říct, že mě v současné době více oslovuje a naplňuje rádio než televize. Televizní tým vytváří celý den pár minut zpravodajských šotů, na jehož konci je jedno odvysílání, ale i to má pochopitelně svůj smysl. V malé televizi je naprosto rozhodující sehraný kolektiv, kde se jeden na druhého musí spolehnout a nikdo nesmí nikoho nechat ve štychu.“
Co by se muselo stát, aby šel od toho? „Špatná finanční situace“, říká bez přemýšlení. „Je to práce, kde se může člověk realizovat a pohlcuje ho celého.“ Na adresu lidí, kteří na obrazovce chtějí být jen vidět a když poznají, co práce obnáší, tak odejdou nebo lidé, kteří se po celodenní práci už ani nepodívají na vysílání, odpovídá: „Beru to jako poslání a kdo k tomu tak nepřistupuje, tak ať do médií radši pracovat nechodí. Není to práce jen o penězích a osmihodinové pracovní době.“
