Publicistika či dokonce kulturní pořady jsou především v menších soukromých médiích téměř nežádoucím jevem. Zbytečně zatěžují konzumenta, nepřitahují pozornost mas a navíc jejich příprava je finančně náročná. Útěchou je, že na tyto náročnější formy tu přece máme veřejnoprávní rozhlas a televizi. Jenže jak dostat kvalitní obsah k běžnému posluchačovi či divákovi soukromé stanice? Těžký úkol. O řešení se pokouší mediální rada v německé spolkové zemi Sársko.
Sárská mediální rada Landesmedienanstalt Saarland (LMS) vydala stanovisko “Privater Rundfunk und public value“. Stanovisko o soukromém rozhlasu a televizi a jeho hodnotě pro veřejnost má být podle Radioszene.de výzvou soukromým stanicím, aby plnily své povinnosti vůči veřejnosti. Celá zpráva je v německé verzi ve formátu pdf dostupná zde: http://www.lmsaar.de/upload/pdf/publicvalue.pdf. My Vám přinášíme výtah toho nejdůležitějšího. Autoři ve zprávě kritizují skutečnost, že komerční média, jedno jestli televize nebo rádia, neberou v potaz skutečnost, že i jejich vysílání přispívá k celospolečenské diskuzi. Publicistiku a další náročnější žánry jako kulturní pořady z ekonomických důvodů přenechávají pouze veřejnoprávním stanicím. Posluchač či divák přitom při tvorbě svého názoru tolik nedbá na to, co se dozvěděl z komerčního a co z veřejnoprávního média. Nehledě na to, že řada konzumentů médií ani veřejnoprávní stanice nesleduje.
Určité věkové skupiny (zpráva nekonkretizuje které) sledují pouze jednu jedinou televizní stanici, která se tak pro ně stává vlastně jediným zdrojem informací. Daná stanice by pak tedy měla plnit základní informační povinnost, kterou jinak plní veřejnoprávní kanály.
Zpráva zmiňuji tak trochu opomíjený fakt, že privátní média mají pomáhat udržet rozmanitost názorů. A to nezávisle na formě podání. Studie sárské mediální rady uvádí jako příklad bulvárně laděné stanice. Ty bývají považovány za ploché bez hlubšího významu. Tím ale nejsou zproštěni svého vlivu na veřejné mínění. Každý žurnalista ví, že i bulvár, pokud je kvalitní, má své místo ve společnosti. LMS proto bulvární ladění informací a kulturních pořadů vůbec nezatracuje, ale říká takovýmto stanicím, že musí provokovat ke kritickým otázkám, které jsou zárukou plurality názorů.
Úplně v pořádku není podle LMS ani metoda, která se ujala jak v privátních tak veřejnoprávních médiích a to sice “odkládání“ méně atraktivních pořadů na tématický zaměřené žánrové programy (informační, hospodářské, dětské atd.). Ty programy, které sleduje přes deset procent publika, by měly podle zprávy LMS nabízet téměř vše, protože řada diváků či posluchačů nepřeladí na žánrový program a je tak o řadu informací ochuzena.
Veřejnoprávní rozhlas a televize platí všeobecně jako “domov kvality“, píše se v bodě šest studie Privater Rundfunk und public value. To podporuje i řadu let trvající imageová kampaň. LMS vyzývá, aby se na straně soukromých médií přešlo od abstraktních formulí k propagaci pořadů, které kvalitou stojí za povšimnutí. Je politováníhodné, že v boji o pozornost často zaniknou pořady, ve kterých se ona public value objevuje i v komerčních médiích.
Snaha vygenerovat co největší zisk je u podnikatelských subjektů samozřejmá. Všude ale platí zákonná omezení. Rádia a televize se musí řídit licencí a mediálními zákony. V bodě VII.3 studie autoři naráží právě na tento fakt. Informační a kulturní pořady se v komerčních médiích stále silněji omezují, protože se v daný vysílací čas nevyplácí a majiteli licence tak nepřinášejí patřičný zisk. Aby se naplnila licence, přesunují takovéto pořady do méně atraktivních časů a diskutabilní je i dodržování objemu daných pořadů. Takovéto jednání už ale vede k porušování licence a tudíž i k porušování zákona, čímž dané médiu ubližuje kulturnímu dědictví, jehož je součástí.
Hned v úvodu už autoři dokumentu připouštějí, že donutit privátní média, aby jednala zodpovědně k úkolům, které mají ve společnosti, je komplikované. Licence sice může určovat kolik procent vysílacího času se má věnovat jakému typu pořadů, těžko ale může určovat kvalitu obsahu. To už by znamenalo omezení svobody dané stanice ze strany státu. Zda tady zapůsobí neviditelná ruka trhu a přispěje k názorové různorodosti, ale zůstává otázkou.
