Řecký parlament odsouhlasil nový mediální zákon. Koncerny tak budou nuceny odprodat své podíly v médiích. Novela mediálního zákona má zabránit korupčnímu propletení podniků a sdělovacích prostředků. Pro Řecko jsou totiž typické nepřehledné vlastnické struktury. Například největší řeckou televizi Anténa TV vlastní přes irské offshorové firmy rejdař Minos Kyriakou a jeho rodina. Protože Kyriakou není odkázán na státní zakázky, bude si smět svůj televizní program ponechat. Úplně jinak je to ale u stavebního podnikatele Jorgose Bobolase, jehož rodina vlastní stavební firmu Aktor.
Bobolas vlastní druhou největší televizi v zemi Mega-Channel. Právě kvůli tomu mu teď utekla mezi prsty zakázka na stavbu silnice v severním Řecku. Státní kontrolní rada jeho firmě neudělila certifikát transparentnosti, kterou nyní potřebuje každý, kdo se chce podílet na státních zakázkách. Bobolas dostal na výběr. Buďto televize nebo stavebnictví. Firma Aktor je přitom největší stavební firmou v Řecku. Nikdo jiný si na výstavbě olympijských sportovišť nepřišel na takové peníze jako právě Bobolas, který se běžně podílí na stavbách dálnic nebo přehrad. V době vlády socialistů (1993-2004) dostával Bobolas státní zakázky naprosto bez problémů. A to i přesto že v roce 2001 vstoupila v platnost úprava Ústavy, která zakazovala firmám s velkým podílem na médiích dostávat státní zakázky. Ta byla jen na papíře a tak se dál vesele hospodařilo podle pravidla moje stanice, moje firma, můj stát. Socialisté jsou od loňského března v opozici. Při hlasování o současné novele byli proti, aby i v opozici zůstali věrní klanům, které vlastní velké firmy.
Na státní zakázky nyní nedosáhne nikdo, kdo v nějakém médiu vlastní více jak jedno procento. Více jak jedno procento přitom nesmí vlastnit ani děti, manželka nebo další příbuzní až přes třetí koleno. Média proto nově smějí vydávat jen akcie na jméno. V porovnání s dalším jižanským státem Itálií v čele s premiérem Berlusconim poměrně přísné podmínky. A to tak přísné, že Evropská komise vyjádřila pochybnosti, zda nový zákon neodporuje evropskému právu o hospodářské soutěži. Žádný div, že Mega-Channel dal prostor komunistickým poslancům, aby nový zákon řádně pohaněli. Bobolas teď všechna svá média prodává. Kromě televize Mega-Channel ovládal i bulvární plátek Ethnos, hospodářský list Imerisia a společenský časopis Lipon. V mediální skupině Pegasus (vlastník zmíněných médií) vlastní Bobolasova rodina 70 procent.
Odhaduje se, že 30 procent řeckého mediálního trhu ovládají koncerny, které média používají k ovlivňování veřejného mínění a jako nástroj nátlaku. Média často ani nejsou výdělečná. Ostatně zisk není primární, protože příjmy ze státních zakázek jsou mnohem vyšší.
Na trochu podobnou kauzu můžeme narazit i v sousedním Německu. Jak uvedli Frankfurter Allgemeine Zeitung, nakladatelství Axel Springer AG se snaží získat takový podíl v koncernu ProSiebenSat.1 Media, aby mělo hlasovací práva. V současné době patří Axel Springeru 12 procent podniku. Zbylých 88 procent vlastní společně s fondy velkoakcionář Chaim Saban, který celou mediální skupinu převzal po Leo Kirchovi. Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung se měl o víkendu setkat předseda představenstva Axel Springer Mathias Döpfner a většinový vlastník skupiny ProSiebenSat.1 Media Chain Saban. Sabanův hlavní obchodní zprostředkovatel tento záměr sice dementoval, ale díky spekulacím cena akcií ProSiebenSat.1 Media stoupla v pondělí ráno o deset procent. Jako další důkaz, který zavdal k této spekulaci, je zpráva německých Financial Times, že Axel Springer už kontaktoval v souvislosti s obchodem Deutsche Bank. Takovou informaci samozřejmě banka potvrdit nemůže. Její mluvčí listu řekl pouze toto: “Zprávy o vztazích se zákazníky se nekomentují.“
O převod ještě nikdo ani oficiálně nemluvil s kartelovým úřadem. Komise ke zjišťování koncentrace v mediální oblasti (KEK) nechala otevřenou otázku, jestli už proběhla alespoň nějaká předběžná jednání. Úkolem komise je zajistit, aby žádný podnik ovládající média, neměl převládající vliv na veřejné mínění. To znamená, že nesmí jeho televizní programy v celoročním průměru dosáhnout více jak 30-ti procentní podíl na sledovanosti. V případě že někdo takové sledovanosti dosáhne, není mu už umožněno získávat licence na další programy nebo jiné stanice nakupovat. Podobné opatření se ale týká také působení v jiných médiích. V případě že televize oslovují 25 procent diváků, může se sice ještě rozšiřovat na poli televizním, ale přezkoumává se působení v jiných médiích. Ani tato podmínka by ale v případě akvizice Axel Springeru a ProSiebenSat.1 Media nebyla zřejmě na překážku, protože skupina docílila podle posledních měření sledovanosti GfK 24,4 procent.
