Vážený pane Štěpánku,
tak jako Vy nepochybujete o tom, že jsem špatný novinář, nepochybuji ani já, že jste špatným členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Rád bych Vám ovšem připomněl, že ze lži a manipulace, které jsem se měl dopustit – jak tvrdíte ve svém otevřeném dopise – v Lidových novinách, jste mne nikdy neusvědčil. Doporučuji Vám znovu si přečíst inkriminovanou přílohu Média@komunikace z roku 1999.
Chápu, že povolební vývoj je pro Vás poněkud traumatizující. Osobně jsem nezaregistroval, že byste musel při naší vzájemné komunikaci překonávat nějaké sebezapření, o kterém píšete – a to ať jde o telefonické dotazy, nebo rozhovor o prodloužení licence televizi Nova. Kromě tři roky starého konfliktu, který jste v dopise připomněl, jsme navzájem komunikovali bezproblémově.
Za neseriózního novináře mne tento týden označil i mluvčí Vaší Rady, pan Pavel Barák. Musím zde použít jeho citaci, protože je v souvislosti s Vaším dopisem poněkud úsměvná: „Nechováte se jako seriózní novinář. Přitom to neděláte všem (Petru Štěpánkovi třeba ne), ale mně tak činíte soustavně až zavile.“ Soustavně a zavile se totiž snažím úřední odpovědi na otázky převádět do řeči, které by rozuměli naši čtenáři.
V úterním pořadu Nad věcí na Českém rozhlasu 1 – Radiožurnálu jsem při předávání symbolického dárku – klíčenky – posluchači s nejzajímavějším dotazem (který se týkal nominací kandidátů na členství v regulačních orgánech v oblasti elektronických médií) v nadsázce a žertem řekl, že „bohužel není vázána v kůži členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale doufejme, že Rada bude v následujících letech složena z odborníků a že v ní nebudou členové politických stran.“
Samozřejmě neusiluji o to, aby se kůže členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání používala na balení klíčenek. Pokud jsem svým výrokem někoho urazil, jsem připraven se mu omluvit. Spíše mi šlo o to říci, že současný způsob obsazování tohoto regulačního orgánu není dobrý, a že by v Radě neměli sedět členové politických stran. Ostatně, tento názor sdílím už delší dobu, a rozhodně ne proto, abych se přidal ke kampaňovitosti a stádovitosti „žurnalistických týpků“, jak označujete kritiku Rady v médiích.
S pozdravem
Jan Potůček,
mizerný novinář
11. července 2002
