ROZHOVOR – RadioTV.cz se stalo mediálním partnerem festivalu Academia film Olomouc (AFO). Dnes vám přinášíme rozhovor s Petrem Bilíkem, ředitelem festivalu. Dozvíte se, že ne na každém festivalu můžete vidět jen to, co nabídne program, nebo zda jsou DVD spolehlivá média pro archivaci filmů.
Petře, mohl bys v úvodu představit čtenářům festival AFO?
Academia film Olomouc má velmi dlouhou tradici, v podstatě je nejdéle trvajícím festival dokumentárních filmů v České republice – bez přerušení a na jednom místě. První AFO proběhlo již v roce 1966, letos tedy máme 44. ročník. Od samého počátku se AFO orientovalo na zprostředkování informací skrze film, respektive skrze audiovizi v obecnějším rozměru. Ta je zde používána nejen jako artefakt, ale především jako médium, které sděluje nejnovější poznatky v oblasti lidské činnosti a lidského uvažování.
Jakým vývojem si AFO prošlo?
Academia film má za sebou poměrně překotnou historii. V nedávných letech se snažil přeorientovat na autorský dokument, ale nový tým, který AFO dělá tři roky, je toho názoru, že je potřeba držet právě tu originální linii a konkurovat si z evropskými festivaly, ne s českými. Proto jsme přešli na populárně-vědecký film a zpátky k linii audiovize jakou média, které sděluje to podstatné. Dále také audiovizi zkoumáme v odborných blocích jako takovou – její teorii a historii.
Ty jsi zmiňoval, že nehledáte konkurenci mezi festivaly v Česku. Platí to i pro partnery? Máte nějaký český partnerský festival?
Není to tak, že bychom v českém prostoru vůbec neměli konkurenci. V Praze (dříve v Hradci Králové) například existuje Techfilm, ale domnívám se, že se rozsahem našeho programu i jeho výstupy dostáváme poněkud na jinou úroveň.
Hlavním partnerem AFO je Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě, což je kooperace se vším všudy. Spolupracujeme spolu na všem, co je pro festivaly důležité.
A zahraničí?
Největší festivaly našeho druhu jsou v Paříži a v Milánu. Dnes už také můžeme mluvit o jakési formě partnerství, jelikož s oběma festivaly máme poměrně úzkou vazbu. Ředitelka milánského festivalu je letos na AFO v porotě, do Paříže jsme zajeli, víme, jaké parametry má tamní Pariscience. Možná to teď bude znít trochu velikášsky, ale musím zmínit, že v řadě důležitých aspektů (katalog, televizní zpravodajství, divácký zájem) je Olomouc nad těmito festivaly. Přesto je kupříkladu Paříž velkolepá a hodně se hledí na to, aby tam z popularizace vědy byla společenská událost.
Slovo „academia“ v názvu festivalu odkazuje na akademické prostředí. Jak moc – se právě kvůli tomu univerzitnímu statusu – liší AFO od „běžných“ festivalů? Po organizační i obsahové stránce.
Já bych žádný velký rozdíl neviděl. My máme zkrátka svého zřizovatele, respektive jsme pod hlavičkou Univerzity Palackého. Každopádně je patrný náš akcent na vzdělávání, na edukativní činnost, na nové formy sdělení, na nové technologie, akcent, jenž do jisté míry kopíruje potřeby univerzity.
Každopádně je AFO otevřeno snad všem vrstvám – akreditace je dokonce bezplatná. Jsme zaměřeni na všechny cílové skupiny, i když tu jednu si hýčkáme obzvláště – to je ta běžná festivalová skupina, studenti, mladí lidé od 16 do 30 let, kteří přijíždějí s baťůžky. V tuto chvíli máme několik set akreditovaných z celé České republiky.
Co se týká organizačních záležitostí, je velmi příjemné, že můžeme využít prostředí UP. Mimo odborné vybavení je taky nebývalé, že na AFO spolupracuje dejme tomu sto studentů, možná i víc, kteří se tak skrze festival dostávají k praktické průpravě a později se uplatňují třeba na mnohem větších festivalech v poměrně vysokých funkcích. Festival tak představuje jakousi „chráněnou dílnu“, kde si desítky studentů vyzkoušejí, co všechno festival znamená, a pak jsou schopni v reálném prostředí obstát.
Je AFO součástí výuky?
Víceméně je to součást výuky, protože jsme schopni participující studenty ohodnotit kredity.
A nějaká negativa práce pod hlavičkou univerzity nejsou?
Samozřejmě kromě těch pozitiv s sebou nese tato koncepce i určitá negativa. Za univerzitu může podepisovat veškeré dokumenty pouze rektor. Každý, kdo kdy dělal festival, si dokáže představit, co to znamená pro každé lejstro shánět jeden konkrétní podpis – někdy je to martýrium. Ale pozitiva jednoznačně převládají, například jsme velmi vděčni, že můžeme využívat nádherného prostředí Uměleckého centra UP a jiné prostory.
AFO svým zaměřením odkazuje na vědu. Jak je na tom AFO s vědeckým pokrokem? Jak se vyrovnáváte s masívním nástupem digitálních technologií? AFO žije od roku 1966, tudíž si touto obrodou muselo nějakým způsobem projít.
Snažíme se sledovat nejnovější trendy, které v audiovizi existují. V našem programu najdete spoustu momentů zaměřených právě na technologie. A mimo jiné jsme takřka kompletně přešli na digitální nosiče. Budeme se snažit začlenit do sdílené sítě dokumentárních filmů Doc aliance. V letošním roce přijede Miloš Čermák a bude mluvit o podcastech. Podcastovou sekci už jsme měli před dvěma lety, kdy toto médiu v českém prostředí zcela začínalo. Vedle toho představíme blok věnovaný stanici Discovery a jejímu prestižnímu pořadu Time Warp, což je série, která využívá kamer, které jsou schopny snímání dvacet tisíc obrázků za vteřinu. To vše dává dohromady jakýsi koncept, kterým se snažíme audiovizi nejen mapovat, ale i posouvat v českém prostoru dopředu.
Existuje oblíbené cizí slovo „interaktivita“. Jste interaktivní?
Interaktivně jsme komunikovali s návštěvníky mnohokrát a snažíme se o to nejen prostřednictvím technologií, ale především prostřednictvím besed. Každý blok, kde se vyskytuje nějaká možnost diskuze, je diskuzí uveden a nebo zakončen. Takže naše interaktivita je opravdu maximální.
Pevnou součástí AFA je i Doc.port. Co to je?
Doc.port je rozvíjející se idea trhu s populárně-vědeckým filmem. V podstatě jde o to, že prostřednictvím celosvětové sítě Datacal oslovujeme producenty a nabízíme jim možnost prezentace a zařazení do audiovizuální knihovny. A producenti nám posílají filmy, každoročně jde o několik set titulů.
Ony filmy jsou k dispozici během festivalu. Každý, kdo přijde a nechce zrovna na konkrétní projekci, má možnost zajít do doc.portové videotéky, kde si může pustit jakýkoliv z filmů, který tam nabízíme. Ty filmy jsou potom k dispozici rovněž v univerzitní knihovně pro studijní účely. Budeme se velmi snažit, aby výběr z doc.portu putoval nejen po českých zemích, což občas děláme v rámci sekce AFO do kraje, kdy vozíme ty filmy do škol. Rádi bychom, aby byl Doc.Port začleněn do sdílené sítě, kde se budou moci běžní diváci po celé Evropě, popřípadě vysokoškolští studenti, na filmy podívat.
A archiv roste?
Do toho archivu ročně přibude 200 až 300 filmů, takže se utěšeně rozrůstá. Já bych možná varoval všechny, kdo pořádají nějaké festivaly, aby se nespoléhali na DVD nosiče. To je velká bolest moderních médií. Velmi intenzivně uvažujeme, jakým způsobem budeme data zálohovat, a zda budeme využívat nějakou formu rozsáhlého harddisku. Protože DVD, byť zpočátku vypadalo uživatelsky přívětivě, se ukazuje jako velmi nespolehlivé médium.
AFO je mezinárodní akce, která promítá i snímky, jenž nejsou opatřeny distribučními titulky. Jak řešíte český překlad?
Velká většina audiovizuálních prezentací na AFU je ze zahraničí a to opravdu z celého světa. Jestli se nepletu, tak pravidelně dosahujeme až k počtu padesáti zemí. Každá z kopií,která je nám zaslána, musí být opatřena anglickým překladem a my následný překlad do češtiny řešíme tou nejjednodušší formou, která se v posledních letech nabídla. Po vyzkoušení všelijakých softwarů a doplňování titulků přímo do kopií jsme se rozhodli pro formu promítání titulků pod film, který zrovna běží. Je to forma opravdu velmi banální a dalo by se říct, že technologicky zastaralá, ale je spolehlivá. Překladatel si nakalibruje titulky, pak sedí v sále při projekci a odentrovává doslova a do písmene téměř jako wordu jeden slide po druhém a titulky naskakují přímo pod film.
Všechny filmy tedy mají české titulky?
Ano.
Poslední tradiční otázka. Na co se nejvíc těšíš na AFU a neříkej, prosím tě, až skončí.
Já se těším na plné sály, protože program je nesmírně rozsáhlý a velmi barvitý. Pro letošní rok jsme nevolili centrální téma festivalu. Témat je opravdu celá řada, od nejnovějších poznatků v oblasti vesmíru, černých děr, atp., přes psychologická a psychiatrická témata, jak se chová dav, když je vystaven extrémním podmínkám, máme medicínská témata – Dr. House; historii, gender…
Děkuji za rozhovor.
Příští týden vám přineseme rozhovor s Jakubem Kordou, dramaturgem festivalu AFO.
