(Tento článek odmítla minulý týden MF Dnes s odůvodněním, že se nehodí na názorovou stránku, protože komentuje informace, které předtím MF Dnes nezaznamenala (!!!) na zpravodajských stránkách. Odpovědný redaktor mi doporučil, abych si o tom napřed popovídal se zpravodajci. Měl na mysli umanutého „protinováckého“ Jindřicha Šídla, který již řadu měsíců pracuje na tom, aby se ke čtenářům MF Dnes dostaly jenom ty „správné“ informace. Vypadá to sice jako špatný vtip, ale bylo to opravdu míněno vážně.)
Stará poučka protřelých profesionálů zpravodajských služeb zní: Chcete-li ovlivnit běh událostí směrem, který potřebujete, nevymýšlejte velké lži. Vymyslete lež malou a tu pak nenápadně vložte do jinak pravdivých materiálů. I postup Ronalda Laudera a CME v kauze arbitráží vykazuje všechny znaky dobře vedené zpravodajské hry včetně manipulace veřejného mínění. A proč by také ne, když cílem je několik miliard korun. Vše je dovoleno.
V tzv. londýnské arbitráži Lauder ještě soustředil všechny své síly, aby arbitry přesvědčil, že jej Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poškodila během správního řízení s jeho servisní ČNTS v letech 96 – 97. Nepodařilo se. Arbitráž naopak konstatovala, že zajistit dodržování mediálního zákona bylo povinností rady. O několik měsíců později ve Stockholmu proto Lauder už svoji taktiku pozměnil. Klíčový okamžik údajného „zničení“ své investice přesunul na březen 99. A tady začíná ona zpravodajská hra.
Jedním z důkazů stockholmské arbitráže je „zápis“ z jednání (v podání některých novinářů dokonce tajného jednání) rady s Vladimírem Železným dne 2.3.1999. Na této schůzce prý bylo dohodnuto, že rada Železného podpoří při jeho zničení investice CME. A skutečnost? Schůzka se Železným se toho dne opravdu uskutečnila, jenže nebyla ani tajná, ani inspekční, jak pro změnu uvádějí arbitři. Šlo o standardní informativní schůzku v režimu tzv. návštěvního dne. Takových schůzek rada absolvuje desítky, stovky. A co je důležité, žádný zápis se z nich nikdy nepořizuje. Do spisu CET 21 však posléze někdo vložil dokument, který se vydává za zápis rady z jednání se Železným. Řada věcí v něm souhlasí, ale obsahuje také klíčovou větu, že Železný požádal radu o podporu při poškozování zájmů ČNTS (CME). A to je ta „malá“ zpravodajská lež. Na jejím konci je škoda za 10 miliard.
A nyní přičítejme další fakta. Arbitrážní nález se zmiňuje také o tom, že CME mělo na radě svého informátora, agenta nazývaného Gazela. Jeho identita arbitry kupodivu vůbec nezajímala!!! (Únik informací z rady byl v roce 1999 předmětem šetření policie, která však nic konkrétního nevypátrala.) Dále: Materiály pro ministerstvo financí, které republiku v arbitráži zastupovalo, kompletovala nikoli rada (ta se spisem nepřijde vůbec do styku), nýbrž úředník. Táž osoba vypovídala před arbitrážním tribunálem. A perlička nakonec: Úředník krátce poté odjel na dlouhodobou stáž do USA. Asi nejsem jediný, koho napadne myšlenka, zda Gazela, tedy onen od CME placený informátor, autor „zápisu“, ten, kdo jej vložil do spisu, a nakonec i ten, kdo poté svědčil o jeho pravosti, není stále jedna a tatáž osoba. Záhadou přesto zůstává, proč právní zástupci ČR takovýhle „důkaz“ vůbec připustili a arbitři jej akceptovali jako hodnověrný materiál.
O co šlo na jednání 2.3.1999? Železný informoval o vážných finančních problémech CME v okolních zemích a zároveň radu požádal, zda by mohla zrekapitulovat (Toto slovo si zapamatujme!) výsledky správního řízení z let 96 – 97. O totéž druhý den dle dohody požádal také oficiálním dopisem CET 21. Šlo o rekapitulaci několika zásad, jak mají být upraveny vztahy mezi licencovanou společností a její serviskou. Teze vycházely z odborných expertíz Ústavu státu a práva, přičemž všechny měly svůj základ přímo v zákoně. Stejné věci rada požadovala i po ostatních provozovatelích, domácích i zahraničních (Prima, Alfa). A tady opět přichází ke slovu onen „malý“ zpravodajský podvrh. CME s obrovským humbukem vypustila informaci, že podobné teze, nalezli i v počítači Železného. Bomba? Ale vůbec ne. Vždyť jsme se o ty teze, o každou větu, se Železným během správního řízení (96 – 97) handrkovali více než rok. Kdyby Lauderovi „detektivové“ pátrali i jinde, našli by obdobné věty také v počítačích Ústavu státu a práva, který pro radu vypracoval několik právních expertíz, ba dokonce přímo v zákoně.
Chápu, že to pro nezasvěcené zní naprosto neuvěřitelně a že budu podezříván, že si vymýšlím, že mlžím, že se vymlouvám. Ale je to opravdu tak: Podle stockholmských arbitrů, pánů Kühna a Schwebela, jsme Lauderovu investici zničili tím, že jsme si dovolili žádat jeho CME, aby dodržovala naše zákony. Přičemž hlavní předmět doličný je podvržený nepodepsaný cár papíru z počítače vydávaný za zápis a „korunní svědek“ je anonymní placený informátor jménem Gazela. Lauderův mediální zástupce Michal Donath, dle oficiálních stránek ministerstva vnitra několikanásobný agent StB, odvádí vskutku dobrou práci.
Petr Štěpánek
Aktuální poznámka č. 1: Onen trojjediný úředník se nyní objevuje mezi adepty na členství v nové RRTV. Bravo!
Aktuální poznámka č. 2: Pan Donath se nedávno v jednom pořadu ČT pochlubil, že pracuje za 250 dolarů na hodinu a že těch hodin odpracovaných pro CME bylo už více než sedm tisíc. Budiž mu ty peníze přány. Zaslouží si je. Ve srovnání s 10 miliardami je to stále jenom pakatel.
