Ve více jak stovce zemí znají vyšetřovatele s váčky pod očima. Derrick slouží v Číně dokonce jako instruktážní film při výcviku policejních důstojníků. Seriál běžel v Německu celých 24 let. Společně s dalšími seriály jako je třeba Der Kommissar nebo Der Alte přibližuje každodenní život v Německu v době svého vzniku. Režie několika dílů Derricka se ujal i český režisér Zbyněk Brynych.
Divák se hned na začátku dozví, co se stalo a kdo je pachatelem. Pak jen sleduje, jak se policie snaží pachatele dopadnout a usvědčit. I to je jeden z možných způsobů, jak přistupovat k detektivce. Do sedmdesátých let se takto německé detektivky ale netočily. Divák byl zvyklý na to, že pachatel vyjde najevo až na konci. Ukázat ho na začátku se odvážil americký Colombo. V Německu s tím přišel Derrick. A sklidil úspěch. I když první reakce byly rozpačité a seriál se v ledasčem musel přizpůsobit vkusu diváka. Mj. se krátilo. Z původních devadesáti minut pro epizodu na 60. Tvůrci prý proto nerozpitvávali Derrickův soukromý život, protože na to nebyl čas. Přiznány byly pouze dvě přítelkyně, ty ale divák neměl možnost spatřit.
S negativními reakcemi diváků, které usměrňovaly tvůrce, se Derrick setkal i později. V devatenáctém díle (Tote Vögel singen nicht) bylo příliš mnoho mrtvých. Tři byli zastřeleni, jedna osoba otrávena kyselinou, pátá zabodnuta a šestá utopena v rašelinové koupeli. Šest mrtvých na jeden díl bylo moc a tak se přijalo pravidlo maximálně tří mrtvol na epizodu. Zádrhel byl i u dvacátého dílu. Tady bylo totiž zabito dítě. Při reprízách se proto tento díl vynechával.
Derrick se začal vysílat 20. října 1974. Vznikl jako koprodukce tří veřejnoprávních televizí německé ZDF, rakouské ORF a švýcarské SF DRS. Poslední díl běžel v premiéře čtyřiadvacet let po prvním. A to 16. října 1998. Scénář ke všem 281 dílům napsal Herbert Reinecker. Ten zemřel letos v lednu ve věku devadesáti dvou let. Začínal už v patnácti jako novinář. Podepsaný je pod desítkami televizních scénářů. Psal řadu dalších seriálů mj. 11 Uhr 20 nebo Der Kommissar. Ke konci Komisaře už pracoval právě na Derrickovi.
Naposledy stál u zrodu další detektivky Siska. Jeho vzorem byl Georges Simeon, který staví do popředí psychologii postav. Producentem Derricka byl Helmut Ringelmann a jeho firma Telenovela-Fernsehproduktion. Ringelmann se mj. také podílel na seriálu Siska. Podepsán je i pod seriálem Das Kriminalmuseum nebo Der Kommissar či Der Alte. V režisérském křesle Derricka usedlo celkem 19 lidí. Jedním z nich byl i český režisér Zbyněk Brynych, který od konce šedesátých let působil v SRN.
Inspektor Harry Klein se objevil už v seriálu Der Kommissar. Hrál ho dokonce i Fritz Wepper, který ve své roli pak pokračoval v Derrickovi. Německá televize tak už v sedmdesátých letech připustila cross-over mezi seriály. Právě z tohoto seriálu, konkrétně z dílu Ende eines Tanzvergnügens, pochází hlášky “Harry, fahr schon mal den Wagen vor“ či “Harry, hol schon mal den Wagen“ (Harry, přivez ten auťák). Tyto kultovní hlášky znají úplně všichni fanoušci seriálu Derrick v německy mluvících zemích. V Derrickovi ale za celých 281 dílů nezazněly ani jednou!
Používaná označení vrchní kriminální inspektor a kriminální inspektor (Kriminaloberinspektor a Kriminalinspektor) pro Derricka a Kleina se v bavorské policii už nepoužívají. Tyto hodnosti byly zrušeny v první polovině sedmdesátých let. Je to podobné jako u komisaře Rexe, protože rakouská policie hodnost komisař nepoužívá.
První epizoda Derricka Waldweg je první pouze z hlediska vysílání. Podle natáčení byl první díl Mitternachtsbus. U prvního vysílaného dílu zaznamenala veřejnoprávní ZDF sledovanost přes 30 milionů diváků. To bylo v době, kdy ještě neexistovala komerční televize. ZDF vysílalo tento seriál nejprve v neděli. Teprve od roku 1978 v pátek ve 20.15, což je pravidelný čas pro detektivky.
Podobně jako se Kojak po té, co přestalo být kouření in, dal na žvýkačky, stal se z Derricka zapřísáhly nekuřák. Na rukou stále nosil hodinky Rolex. Ještě jedna značka je s ním dost výrazně spojena. A to BMW. Protože Derrickovým působištěm je Mnichov, jezdil jako správný Bavorák bavorským autem. Těch za celou dobu vystřídal několik. Jeho kolega Harry Klein jen příležitostně jezdil vozy jiných značek. Např.: Audi 50. Ve 164. díle se objevil Mercedes-Benz řady 190. Derrickovu autu nikdy nechyběl telefon a zároveň automatická převodovka.
Se značkou BMW byl Derrick spojen ještě jedním způsobem a to jaksi opticky. Derrickovi váčky pod očima připomínali redaktorovi jednoho časopisu pro motoristy reflektory BMW třetí řady z roku 1998 a tak tento vůz označil jako model Derrick. To se rychle ujalo mezi čtenáři i jeho kolegy a dokonce i mezi zaměstnanci automobilky.
Derrick je podle internetové encyklopedie Wikipedia nejúspěšnějším německým seriálem. Byl prodán do více jak stovky zemí. Oblíben byl samozřejmě i v Německu. Jinak by se nevysílal více jak dvě desetiletí. Derrick je znám na všech kontinentech. V Číně se dokonce používal při tréninku policejních důstojníků jako ukázka efektivního ohledání místa činu.
Seriál byl i několikrát parodován. Například v show RTL Samstag Nacht. Legraci si z Derricka a mj. i z hlášky, kterou nikdy neřekl (viz výše) dělal ve svém pořadu Harald Schmidt. V dubnu 2004 se v kinech objevil animovaný film Derrick – Die Pflicht ruft (Derrick – povinnost volá). Všechny postavy tady namluvili původní herci z hraného seriálu jako Horst Tappert nebo Fritz Wepper.
A nakonec ještě zakončení seriálu. To bylo dlouhou dobu tématem častých diskusí diváků, jak Derrick skončí. Jestli po dvě stě osmdesáti úspěšně vyřešených případech udělá chybu, která ho bude stát život nebo nakonec Derrick nezemře. Tvůrci se nad diváky smilovali a místo smrti zvolili kariérní postup. Derrick je povýšen a odchází k Europolu. V epizodě, kde se loučí s Mnichovem, mu přijdou poblahopřát i kolegové ze seriálu Der Alte.
