Bývalý dlouholetý radní RRTV Petr Štěpánek po nuceném odchodu z tohoto regulačního orgánu využil příležitosti a přihlásil se do výběrového řízení na post generálního ředitele České televize. Zároveň zatím jako jediný zveřejnil svou vizi, kam by měla ČT směřovat.
Jako mnoho dalších, i já jsem si se zájmem přečetl jeho strukturovaný záměr určený pro výběrové řízení na generálního ředitele České televize vyhlášené Radou ČT dne 12. června 2003. Ačkoliv v mnoha věcech s panem Štěpánkem nesouhlasím, zvláště s jeho až dogmatickými politickými názory a někdy se pousměji nad jeho mediálním exhibicionismem, při čtení a bližším prostudování jeho textu o budoucím směřování veřejnoprávní mediální instituce, jsem nabyl dojmu, že bychom si v tomto konkrétním tématu dokonce padli kolem ramen. Kdybychom se osobně znali…
Štěpánek začíná svou práci mottem: Česká televize nesoutěží, nabízí! a pokračuje jeho rozebíráním: Má-li veřejnoprávní televize přežít (…), musí divákovi za povinný poplatek nabízet něco zcela odlišného, než zdarma poskytují televize privátní. Myslím si, že s tímto názorem se lze ztotožnit. Proč by veřejnoprávní televize měla nabízet „hollywoodské“ komerční filmy a pořady hodící se spíše pro soukromý sektor? Prostě by neměla. Od toho tu jsou skutečně komerční média, pro které to je většinou hlavní náplň jejich vysílání, i když pravda, u nás se už řídíme směrnicemi Evropské unie, která nařizuje vysílat určité významné procento evropské tvorby. Což zase české televize pochopily po svém a přeorientovaly se na německé seriály.
Adept na generálního ředitele České televize pokračuje: Skutečně veřejnoprávní musejí být oba programy ČT. Je to až s podivem, ale i v tomto se Štěpánkem souhlasím. Dnes totiž je veřejnoprávní skutečně jen druhý kanál ČT 2, zatímco ČT 1 balancuje mezi veřejnoprávností a komercí. Už třeba jen kvůli reklamě, která se na prvním programu České televize objevuje. I když pravda, ta mi nevadí.
Po úvodních tezích následuje popis obsahu prvního a druhého kanálu České televize, které autor-kandidát pracovně a přitom výstižně přejmenoval na ČT Info a ČT Arte. Co by měl jednotlivý kanál vysílat, je patrné už jejich názvu. Tak třeba ČT Info by měla vypadat asi takhle, jak jsem to pochopil: Každou hodinu zprávy. Dopolední a odpolední blok věnovaný dětem a mládeži. V podvečerních a večerních hodinách publicistické a diskusní pořady, sportovní přenosy apod. Já bych k tomu doplnil, že by všechny pořady měly být opatřeny skrytými titulky pro sluchově postižené diváky a zároveň by neustále mohly běžet flashové titulky s nejaktuálnějšími informacemi, tak jak je to běžné třeba u amerických informačních televizí. A stačí pouze v jedné řadě, nemusí to být ve třech, tak jak je to např. u MSNBC. I když pravda, Štěpánek s tímto rovněž počítá a ve své práci to s dalšími relevantními maličkostmi uvádí. Vize ČT Arte se příliš neliší od současného formátu ČT 2 s tím rozdílem, že sport by byl právě přemístěn na ČT Info, zatímco třeba pořad
Cestománie z ČT 1 na ČT 2 alias ČT Arte.
Co k výše popsanému dodat? Že by to bylo hezké, ale prostě se to neujme. Prosadit něco nového v Česku, zvláště pak v institucích napojených na stát, se nenosí. Možná by Petr Štěpánek mohl sám zavzpomínat na své účinkování ve velké mediální radě, kterým projektům dávali přednost a naopak jaké projekty potopili. Ve své práci nám popisuje vizi české BBC, přitom se dlouhá léta spolupodílel na tvorbě domácího rozhlasového trhu o takové kvalitě, že je to na samostatné zamyšlení. Nebo at si vzpomene na výroky významných představitelů „své partaje“, která by nejraději celou Českou televizi zrušila úplně. Pak se asi nemůže divit, že se jeho, pravda u nás reformní až revoluční projekt, v Radě ČT neujme a nezíská potřebnou podporu. Můžu se však mýlit a radní ho pustí dál, až k veřejnému slyšení. A tady nepochybuji o tom, že by Štěpánek, zdatný mediální exhibicionista, neuměl radní, třeba Helenu Fibingerovou nadchnout. Právě naopak.
Druhá část strukturovaného záměru na post generálního ředitele ČT se zabývá sloučením obou veřejnoprávních institucí – televize a rozhlasu. Štěpánek míří vysoko a chtěl by postupně, v návaznosti s Parlamentem docílit legislativních změn, aby fúze mohla proběhnout. Opět velmi revoluční záměr. A proč ne? Když to funguje v Rakousku (ORF), ve Velké Británii (BBC) nebo třeba v Německu, mohlo by to fungovat opět i u nás. Píši opět, protože až do roku 1957 televize byla součástí rozhlasu. Petr Štěpánek si to ale pravděpodobně představuje obráceně, že Český rozhlas bude součástí České televize. Ale ne! Štěpánek si to vlastně představuje jinak. Má namysli princip rovný s rovným. Podle něj by to mělo vypadat takto: generální ředitel, ředitel ČT Info, ředitel ČT Arte, ředitel rozhlasové divize, ředitel internetové divize. Nevymyslel nic nového a aby to mělo punc manažerského projektu, tak specifikuje účel takové zásadní reorganizace: Cílem spojení je v maximální míře využít synergie jednotlivých médií, zlevnit jejich provoz a především ve zpravodajství a publicistice nedublovat posty.
Kupodivu jsem nenašel žádný nástin toho, že kdyby byl Štěpánek zvolen generálním ředitelem ČT a bude usilovat o sloučení obou veřejnoprávních institucí, na jaký post se i on přetransformuje, když jeho funkce, jak sám navrhuje, skončí. Nechce se věřit, že sám dobrovolně odejde, když se změny uskuteční v horizontu šesti let, tj. délka funkčního období, protože ani kapři si sami rybník nevypustí.
Bylo by zajímavé vědět, jak se Štěpánkova vize líbí lidem z Českého rozhlasu, zvláště vrcholovému managementu. On jim vlastně chce zrušit místa! Chce jim do toho mluvit! Ze samostatné instituce s vlastní právní suverenitou chce udělat jenom divizi! Asi si říkají: Štěpánku, tebe nám byl čert dlužen. A Petr Štěpánek by se tomu neměl divit. Sám nadává na současnou vládní koalici, která se rozhodla přikročit k nějaké reformě, a volá: Špidla nás zruinuje, Špidla nás (radní) odvolal nezákonně apod. Počkejme si jak dopadne výběrové řízení o post generálního ředitele ČT. Aby to nedopadlo jako reforma zemědělské politiky Evropské unie. Štěpánek míní, Rada ČT mění.
