Přinášíme doslovné znění projektu Jiřího Balvína, se kterým zvítězil ve výběrovém řízení na generálního ředitele České televize. Podle tohoto projektu by se měla v letech 2001 až 2007 vyvíjet veřejnoprávní televize.
1. Pozice České televize
1.1. ČT je tu kvůli službě divákům, ne kvůli konkurenci!
Česká televize je nedílnou součástí duálního systému. V rámci něho musí zajistit vedle informování veřejnosti a nabídky svých tradičních formátů především ty programy, které provozovatelé komerčního televizního vysílání neposkytnou vůbec nebo jen v omezené míře. Má totiž za to výhodu stabilního příjmu z koncesionářských poplatků.
Česká televize musí svou službu, tedy tvorbu a šíření programu poskytovat v divácky přitažlivém pojetí. Sledovanost však není prvním nebo dokonce jediným kritériem této služby.
1.2. Posílíme službu divákům
Česká televize musí být i nadále nositelem tradičních kulturních hodnot. Mezi ně patří především původní dramatická tvorba, prezentace kompletního divadelního umění, činohry, baletu a opery. To, co však musíme zásadně změnit, je hledání takových uměleckých forem, které přinesou renesanci zájmu širší divácké obce.
Zpravodajství se musí stát hodnotovým pilířem naší společnosti. Zasadím se proto především o nastavení kritérií opřených o profesionalitu, o Kodex České televize, výzkum a analýza a o kontinuální péči o redakční týmy.
Rovněž edukativní a dokumentární tvorba musí být ztvárněna divácky zajímavou formou.
Zábava prezentovaná na obrazovce České televize nesmí jít nikdy cestou podbízivosti a nesmí klesnout pod elementární kulturní úroveň
Naším novým úkolem ze zákona je budování samostatných regionálních studií a jejich organizační, technologický a programový rozvoj. Budu podporovat samostatné regionální zpravodajství a publicistiku, včetně celoplošně vysílaných pořadů s regionální tématikou; jsem pro spolupráci s regionálními nezávislými producenty a respektuji jejich právo ucházet se o další programové formáty.
Rozvoj propojení regionů s Českou televizí jako vysílatelem je pro mne zároveň redefinicí vztahu „centra“ k regionům, resp. k vyšším územně správním celkům.
Podpora českého filmu je zakotvena v zákoně a my jsme již našli mechanismus, jak se co nejhospodárněji a zároveň při nezmenšené kvalitě zapojit do kvalitní české filmové produkce.
Vysílání ČT a vystupování jejích pracovníků by mělo být na takové úrovni, aby bylo vždy normotvornou osou celé mediální krajiny, ať už jde o novinářskou etiku, jazykovou, kulturní či profesionální úroveň.
Česká televize má stálou odpovědnost za vlastní technologickou vyspělost, která musí udržet krok s celosvětovým vývojem techniky. Oproti komerčním televizím jsme nositelem a propagátorem rozvoje digitálních technologií a spoluzodpovídáme za jejich zavedení v České republice. Nezastupitelná je naše role podporovat z vlastních zdrojů dostupnost nových technologií divákům.
Aktivní činnost v EBU je základním východiskem pro naší spolupráci s ostatními veřejnoprávními partnery v Evropě . Česká televize je již dnes v této organizaci nepřehlédnutelným členem. V době integračního procesu vstupování do EU pro nás EBU znamená především užší spolupráci při přípravě zpravodajství a pořadů na toto téma, včetně lepšího využívání programové nabídky a služeb s tím souvisejících.
2. Transparentní systém řízení a ekonomika
2.1. Transparentní hospodaření a vyšší efektivita
Česká televize musí svoji službu veřejnosti poskytovat efektivně. Tj. v nejvyšší dosažitelné kvalitě a přitom hospodárně tak, aby přesvědčivě prokázala legitimitu a transparentnost nakládání s veřejnými finančními prostředky.
Prioritním úkolem nově zvoleného vedení ČT musí být zpracování střednědobého výhledu vývoje čerpání nákladů a výnosů. Z toho musí vyplynout návrhy na opatření tak, aby bylo možno opustit rozpočtové provizorium a vrátit se ke kontinuálnímu financování ČT. Nezbytným opatřením je též posílení průběžné kontroly.
2.2. Hledání cesty
Česká televize není první evropskou televizí veřejné služby, která je nucena hledat směr dalšího vývoje. Při pohledu na probíhající reformu v polské televizi či na dříve započatou reformu BBC si lze všimnout, že důsledné uplatňují ve svém vnitřním fungování jen principy tržního hospodářství.
Po celou dobu existence je ČT kritizována za nízkou efektivitu, neprůhlednost hospodaření a přezaměstnanost. Konkrétním projevem neprůhlednosti je oprávněně kritizované členění nákladů na externí a interní. Z něho vyplývající nesouměřitelnost nákladů na výrobu pořadů České televize s výrobními náklady jiných producentů na televizním trhu.
Výroba pořadů založená na vnitropodnikové nákladové ceně je chybná. Nemotivuje pracovníky a vede k nehospodárnosti.
Negativními účinky stanovení ceny z vyšší úrovně řízení podniku jsou chybná alokace zdrojů, komplikované vyhodnocování výkonů středisek, řetězec chybných cen a nemožnost objektivního rozdělení nepřímé režie.
Způsob stanovení ceny má přímý vliv i na organizaci a její řízení. Současnou chybnou motivací řídících pracovníků je přesvědčit plánovače při sestavování rozpočtu o nutnosti co možná nejvyšších nákladů a o velmi omezených možnostech v oblasti plánovaných výnosů. Při stanovení rozpočtu tak může dojít k tomu, že náklady jsou nereálně vysoké, skutečná efektivnost prováděných služeb je nízká, a firma jako celek ztrácí. Dlouhodobou efektivnost je třeba řídit direktivně, mimo jiné soustředěním zdrojů do rukou vysilatele, který bude ve vnitřní struktuře ČT oddělen od výrobce.
2.3. Metoda jedné koruny
Systém uplatňování tržní ceny při výrobě pořadů je transparentní z hlediska skutečné efektivnosti jednotlivých aktivit. Umožňuje hmotnou zainteresovanost zaměstnanců, vede k jinému přístupu k zákazníkovi, znamená kvalitnější servis, větší pocit identifikace s firmou a vede k marketingovému jednání každého pracovníka. Vnitřní systém nemusí ceny na vnějším trhu slepě kopírovat, v případě strategického zájmu lze ve vnitropodnikovém obchodování ceny regulovat.
Typickým příkladem používání vnitropodnikových tržních cen je tradičně BBC. Aby poskytovatelé vlastních kapacit BBC přežili, soutěží o zakázky s externími dodavateli služeb (producenty) podle rovných podmínek. Producenti musí nejprve získat zakázku v konkurenci nabídek vnitřních i vnějších výrobců na půdě vysilatele, tj. ředitelství programu. Na výrobu obdrží jediný balík externích finančních prostředků, za které nakupují veškeré služby a kapacity na výrobu pořadů. Je na jejich rozhodnutí, zda koupí službu u interních či externích dodavatelů.
2.4. Efektivní využívání kapacit
Před nastolením této interní tržní strategie je nutno zajistit konkurenceschopnost vnitřních zdrojů následujícími kroky:
Eliminací nadbytečných kapacit – objem kapacit byl vždy udržován pro zvládnutí nejvyšší poptávky po nich, bez ohledu na efektivitu. Obdobné služby jsou přitom mnohdy levněji dosažitelné v nezávislém sektoru a tak je možno prostředky investované do nadbytečných kapacit přesunout do tvorby pořadů.
Snížení rozsahu pomocných služeb ve vlastní režii – neefektivní vnitřní služby redukovat a využít externích dodavatelů s nižšími náklady tzv. outsourcing.
Zavedením nové strategie nakládání s nemovitým majetkem – snížením jeho rozsahu o nadbytečný majetek. Nejde o rozprodávání, ale o omezení obrovských nákladů na správu nadbytečných kapacit, jejichž využití pro ČT je minimální.
Tato opatření jsou nezanedbatelným zdrojem úspor.
Podle platných pravidel vnitřní ekonomiky je z rozpočtu ČT přímo financována činnost všech útvarů ČT. Jejich podíl na výrobě výsledného produktu – pořadu – se ve struktuře nákladů objeví ve formě přímých externích nákladů (EN), interních nákladů (IN) a režijních přirážek (RP).
EN – prostředky vynakládané produkcí při výrobě pořadu na úhradu materiálů a služeb poskytovaných externími subjekty,
IN – prostředky vynakládané na provoz vlastních výrobních útvarů ČT poskytujících služby při výrobě pořadů. IN se promítají do nákladů na pořad jako ceny vnitropodnikových výkonů (technické kapacity, dopravní provoz, scénický provoz – osvětlovací technika, stavebně dekorační technika, masky, rekvizity, atd.).
RP – finanční ohodnocení nákladů spojených s chodem organizace
(vytápění, osvětlení, služby atd.)
Ve struktuře nákladů producenti předkládají aproximativní rozpočty na jednotlivé typy pořadů v přihláškách do vysílacího schématu. Takže např. již ve druhém čtvrtletí roku 2001 se musí rozhodovat, které služby při výrobě by mohli pokrýt v roce 2002 z vlastních útvarů ČT (rozpočet IN) nebo zda využít identických služeb externích (rozpočet EN). Při jejich rozhodování bohužel nehraje roli efektivní cena služby, ani její kvalita, ale snaha získat co největší objem prostředků. Přímých EN-peněz je ve výrobním úkolu (VÚ) málo. I když paradoxně o jejich objemu v jednotlivých kapitolách rozpočtu rozhoduje ČT sama. Producenti jsou nuceni pokrýt maximum činností při výrobě z vlastních prostředků, a tedy z rozpočtu IN. Vzniká tak při tvorbě rozpočtu ČT uzavřený kruh: bez ohledu na potřeby a bez znalosti VÚ jsou přiděleny finanční prostředky útvarům, jejichž činnost není ani producenty využívána.
Z výše popsané situace lze vyvodit, že intenzivnějšímu využívání externích služeb brání samotná Pravidla vnitřní ekonomiky ČT, především pak strukturování nákladů na externí a interní a používaný princip tvorby rozpočtu.
Jedním z hypotetických postupů je přechod na externí spolupráci. Za současných podmínek je však převedení celé výroby pořadů jednotlivých profesí nebo služeb mimo ČT nevhodné. Riziko takového postupu je, že by se ČT mohla stát hříčkou v rukou monopolního dodavatele.
Naopak optimální možností je využívání vlastních kapacit a současné najímání kapacit externích. I v tomto případě se však existence interních a externích nákladů projevuje velmi negativně. Tvůrčí skupiny obvykle nemají rozpočtovány prostředky na výrobní kapacity v EN, nelze je tedy jednoduše koupit na trhu, přestože tam k dispozici jsou.
Proto východiskem z této situace je změna způsobu financování útvarů ČT, která zruší dvojí náklady (EN a IN). Producenti po získání zakázky obdrží na výrobu jediný balík, podle současné terminologie externích finančních prostředků, za které nakupují veškeré služby a kapacity na výrobu pořadů. Je na jejich rozhodnutí, zda koupí službu u interních či externích dodavatelů. Vystavení vlastních servisních útvarů vnější konkurenci je mimořádně silnou motivací. Především pak závislost jejich odměňování na objemu získaných zakázek, tj. na úrovni a ceně poskytovaných služeb. Tyto útvary budou moci omezit rozsah těch kapacit, které trh poskytuje a naopak investovat ve větší míře prostředky do těch kapacit a služeb, které jsou na trhu nedostatkové.
Odstranění dvou druhů nákladů jde ruku v ruce s oddělením vysílání (chápané jako objednatel) od výroby – produkce (chápané jako dodavatel). V současné době je téměř nemožné vyjádřit přesné náklady na pořady vznikající v ČT Praha, Studiu Brno a Studiu Ostrava. A to z důvodu pouze procentního zahrnutí některých režijních nákladů, např. asistence hasičů, osvětlení, vytápění, pojištění a dalších služeb, které samozřejmě v případě dodavatelského způsobu zajištění výroby vstupují do nákladů pořadů přímo. Pozitivem oddělení těchto dvou činností je vznik ekonomického tlaku na všechny náklady související s výrobou pořadů.
Nepřehlédnutelným důsledkem zavedení pouze jednoho druhu nákladů bude i mnohem jednodušší kontrola čerpání finančních prostředků jednotlivými útvary.
Předpokládám proto vznik produkčních subjektů Studio Praha , Studio Brno, Studio Ostrava, respektive dalších nově vytvořených regionálních studií na principu územněsprávního uspořádání.
2.5. Programové schéma a výrobní úkol
Programové schéma je v současné době v České televizi připravováno a přepisováno do výrobního úkolu převážně ručně. Náklady jsou pak vyčísleny až po navržení první verze schématu a často pak značně překračují naše ekonomické možnosti. Zcela tu chybí kompetentní hodnocení producentů na základě vyhodnocení zkoumaných ukazatelů.
Česká televize provozuje systém PROVYS určený pro zajištění vysílání a systém SAP pro finanční řízení a řízení výroby. Dal jsem pokyn rozšířit softwarový systém PROVYS o funkce tvorby vysílacího schématu, rozpočtu a výrobního úkolu.
Programové schéma musí být vždy finančně realizovatelné. Je nutné v každém okamžiku znát čerpání nákladů na výrobu pořadů zařazených do vysílacího schématu ve vazbě na celkový finanční limit. Zavedením nového systému dojde k podstatnému zrychlení a zjednodušení schvalování výrobního úkolu. Kromě sledování předpokládaných i skutečných nákladů na pořady budou sledovány i provozovací honoráře za opakovaná vysílání a pod.
Získání a poskytování kvalitní informace pro plánování a průběžné hodnocení umožní modelaci vysílacího schématu a pořadů v něm s předpokladem dosáhnout doporučené sledovanosti u cílových skupin a nákladů ve vazbě na rozpočet.
Je nutné vytvářet programové schéma průběžně a na delší období. V něm pak může být více pořadů vyráběno pro konkrétní vysílací okno. Lze dále efektivněji pracovat s převzatými pořady, protože běžné licence platí tři roky. Jsou k dispozici i informace o odmítnutých projektech, které je možné operativně použít. Zrychlí a zjednoduší se fáze předložení vysílacího schématu pro určité období kolegiu GŘ. Lze také včas reagovat na nabídku určitého typu tvorby.
Budu usilovat, abychom poté včas definovaným způsobem poskytli informace externím subjektům a zainteresovaným pracovníkům uvnitř ČT. Jedná se zejména o producentská centra, redakce, studia, oddělení public relations, externí producenty a agenturu zajišťující prodej reklamy a získávání sponzorů.
2.6. Kontrola
Pro zajištění racionálního a efektivního chodu ČT posílím vnitřní kontrolní systém. Vycházím ze zásady, že každý vedoucí má v rozsahu své působnosti právo a povinnost kontroly. Každému stupni řízení přísluší povinnost kontroly přiměřená jeho odpovědnosti. Toto právo uplatním především z pozice generálního ředitele při zadávání plánovaných i namátkových kontrol.
Kontrola musí být zaměřena na to, jak podřízení pracovníci a útvary plní své úkoly, kterými jsou pověřováni. Úkolem je zjišťovat výsledky práce, ale i podmínky, za kterých byly dosaženy, tedy také hospodárné využívání přidělených finančních prostředků a kapacit lidských i výrobních.
Kontrolní činnost je vykonávaná odbornými útvary vůči jiným útvarům v rámci odborného zaměření. Zde mám na mysli např. kontrolu prováděnou ekonomickými útvary finančního ředitele, které mají ve své náplni určité metodické činnosti nebo dokonce výslovně uloženou povinnost kontrolovat nějaké činnosti. Ale obecně, jestliže přiděluji finanční prostředky, měl bych kontrolovat jejich využívání.
Kontrolní útvar vychází z potřeb a požadavků vedení ČT a musí mít stejnou váhu jako externí audit. Vnitřní kontrolní systém je doplňován každoročně externími účetními audity. Vedení ČT dále musí předpokládat provádění pravidelných auditů na hospodaření celé organizace.
3. Změna struktury
3.1. Změna organizační struktury:
Vzhledem k potřebě efektivnějšího využívání finančních prostředků je bezpodmínečně nutné přizpůsobit organizační strukturu novému způsobu řízení organizace.
Producentský systém tvoří základ organizační struktury České televize od jejího vzniku v roce 1992. Byl koncipován na principu silných producentů, kteří měli garantovat podporu tvořivosti zaměstnanců. Zvolené řešení se ukázalo jako neefektivní a tento systém dnes vykazuje závažné nedostatky.
Vedení ČT se v letech 1998 – 1999 pokoušelo o jejich odstranění.
Základním problémem byl však samotný producentský systém, resp. komplikované řízení tvůrčích skupin. To bylo příčinou dublování produkce, zároveň některé formáty či žánry z obrazovky ČT zmizely. Ředitel programu byl a i dnes je odkázán na tvůrčí skupiny, bez alternativy.
Vznik skupiny hlavních dramaturgů pod vedením ředitele programu v roce 2000 byl principiálně krok správným směrem. Ta měla připravit kvalitní vysílací schéma pro dva komplementární kanály veřejnoprávní televize s delší perspektivou. Právě na uvádění schématu do života se však ukázaly nectnosti producentského systému. Dramaturgové byli závislí na producentech, bez možnosti volby a neexistovalo žádné konkurenční prostředí.
3.2 Oddělení vysílatele od výrobce
Nutným předpokladem pro transparentnost ekonomického prostředí uvnitř firmy je oddělení vysílatele od výrobce (producenta). Tj. oddělení útvaru generálního ředitele, ředitele programu a dalších režijních útvarů s celotelevizní působností od výrobních útvarů, které budou soustředěny do vznikajícího Televizního studia Praha. Ředitel programu tak bude plnit roli zadavatele vůči výrobním útvarům – dodavatelům.
Je proto nezbytné vybudovat silné ředitelství programu oddělené od výrobce. Jinak vznikne na vnitropodnikovém trhu nerovnováha.Strana poptávající má zúžený prostor a byla by nucena přijímat, co by jí bylo producentskými centry ČT nabídnuto. Naopak strana nabízející by neměla dostatek informací o trhu, popř. by na něj nebrala ohled.
V systému silného ředitelství programu podpořím, aby své projekty mohli ve větší míře nabízet i externí nezávislí producenti. To souvisí i s nutností vybudovat regionální studia a podpořit rozvoj nezávislé regionální produkce. Konkurenční prostředí, které je obecně ověřenou metodou, je také cestou k přirozenému stlačování výše rozpočtů na výrobu televizních pořadů za rovných podmínek.
Organizační struktura ČT především musí podpořit průhlednost hospodaření, kopírovat finanční toky, umožnit přehledné financování výroby, podporovat konkurenční prostředí.
4. Kodex České televize a Kariérní řád
4.1. Kodex České televize
Kodex je veřejný závazek ČT a jejich zaměstnanců k respektování obecně uznávaných pravidel a standardů profese. Při přípravě kodexu je nutné vycházet z hodnot všeobecně uznávaných etických zásad profesionálního chování. Zpravodajství a publicistika v procesu přípravy Kodexu zejména zohledňuje zkušenosti s obdobnými dokumenty sesterských organizací EBU. Zkušenost napovídá, že Kodex sám o sobě nestačí. Pro účinné přijetí každé normy je nezbytné ztotožnit se s ní a zakotvit ji v každodenní redakční práci.
Kodex doplní podrobný manuál určený pro zvažování právních a etických otázek v redakční práci. Ten bude obsahovat závazné interní definice a postupy vyplývající z povinnosti Kodex dodržovat. Metodika manuálu vyjde z moderních postupů kladení vnitřních otázek každou osobou, která se podílí na přípravě reportáže. Manuál v tomto smyslu jasně popíše rozhodovací pravomoci a tím i odpovědnost.
Redakční statuty dále vymezí vztah redakcí k vnějšímu prostředí, včetně kodifikace vztahů mezi redakcemi a managementem ČT. Při dodržení postupů popsaných v Kodexu je pak zaručena možnost programově řídit redakci a garantovat zároveň odpovědnost za vysílání České televize a tvůrčí svobodu a novinářskou nezávislost.
4.2. Kariérní řád
Součástí struktury ČT musí být přehledná kategorizace pracovníků podle odbornosti, délky praxe a jejich současné profesionální schopnosti. Zvláštní pozornost bude věnována jejich dalšímu vzdělávání a profesnímu rozvoji.
Je třeba stanovit jasná pravidla kariérního řádu, která odpovídají organizační struktuře ČT a zavést na určené pozice systém vnitřních i veřejných výběrových řízení.
Předpokladem je zásadní reorganizace, která zajistí tlak na vyšší výkony pracovníků a lepší organizaci práce, dále jasně stanovené a diferencované pracovní kategorie, přechod na kontraktační způsob zaměstnávání, včetně změny způsobu odměňování důsledně závislé na poskytovaných výkonech a kvalitě.
5. Programová strategie
Filozofie vysílání ČT proto musí vycházet se vzájemně se doplňujících kanálů ČT1 a ČT2, které tvoří jednotný systém vysílání a programové nabídky. ČT1 je určen pro většinového diváka s akcentem na hodnotné a vkusné programy a ČT2 má sloužit diváckým menšinám. Tímto systémem dvou provázaných a společně programovaných kanálů může ČT naplnit službu veřejnosti v celé šíři. Nutné je především strukturovat vysílací schéma tak, aby zaujalo širokou veřejnost, ale zároveň zůstalo citlivé vůči potřebám menšinových skupin.
Program televize veřejné služby musí reflektovat rozmanitost filozofických koncepcí, náboženských vyznání, kulturních potřeb, musí poskytovat prostor pro nestranné a nezávislé zpravodajství a sport, podílí se na definování našeho kulturního obrazu v rámci celoevropského kontextu.
Programová skladba musí stát na dlouhodobých, několikaletých plánech provázaných s ekonomickými možnostmi organizace. Jen takto je možné zaručit kontinuální vývoj a racionální plánování vysílacího schématu a tvorbu vlastních programů.
V první řadě je nutné dlouhodobě zhodnotit vývoj jednotlivých žánrů, narovnat programové rozkolísanosti vysílacího schématu z posledních let, kdy byla neuváženě likvidována původní dramatická tvorba na úkor extenzivního rozvoje publicistiky. Tento úkol je přirozeně provázán s organizačním a finančním narovnáním celé organizace.
Sféra aktuální publicistiky svoji tvář teprve bude muset najít. Naopak co se týká nadčasové publicistiky lze říci, že musí najít rovnováhu v nabídce: omezit dublování formátů, případně jejich nekoordinovanou výrobu. To se týká i dokumentární tvorby. Zde je potřeba se zasadit i o vznik tzv. velkých (90-minutových) dokumentů české výroby a pokračovat v tvorbě tematizovaných společenských dokumentů typu „Ženy na přelomu tisíciletí“.
Náboženská témata, stejně jako programy pro národnostní a kulturní menšiny, by neměly být pouhými ghety v rámci vysílání. Měly by procházet napříč celým programovým spektrem, nevyjímaje i žánry zábavné a dramatické. Nalezení kvalitního času pro ekumenický „Křesťanský magazín“ a znovuzavedení pořadu „Sváteční slovo“ ve schématu 2002, stejně jako nové pořady o lidové kultuře, či nové kulturní magazíny („Artróza“, „České divadlo žije“) jsou tou správně nastavenou programovou cestou.
ČT musí pokračovat ve zkvalitňování služeb pro handicapované spoluobčany, jako jsou skryté titulky, či simultánní překlady znakovou řečí, internet atp.
ČT se musí více zasadit o prostor pro nastupující mladou tvůrčí generaci. Ta se v budoucnu stane hlavním pilířem programové tvorby.
Musíme zásadně podpořit technologie, které slouží úkolu uchovávat a archivovat umělecké hodnoty pro další generace. Především divadlo, hudba a další časově pomíjivé žánry si tuto péči zasluhují.
Otázka vzdělávacích pořadů je prioritou každé televize veřejné služby. ČT musí vyhradit jasné a přehledné vysílací pásmo pro tyto pořady. Především mladý divák by měl být cílem těchto programů. Jazykové kurzy, pořady o astronomii, přírodních vědách apod. jsou vždy divácky vítané pořady.
Tvorba pro děti a mládež je přímo povinností veřejnoprávní televize, protože komerční televize se tomuto žánru nevěnují. Večerníčky, pohádky, dětské filmy, komponované programové bloky atd., to je jistota pro diváky ČT. Je nutné klást důraz na atraktivnost a modernost publicistiky pro děti a mládež, tak aby je oslovila i složitější témata jako jsou otázky drog, sexu, rasismu, morálky. Příkladem této cesty je např. nová ekologická soutěž pro rok 2002 „Hra na zelenou“.
Vlajkovou lodí ČT je bezesporu dramatická tvorba. Zde je nutné především znovu nastavit porušený rytmus dlouhodobé tvorby a výroby původních českých seriálů a televizních filmů. Divák na ČT hledá především tyto žánry. V racionální míře pak musíme zvažovat spolupráci při výrobě distribučních filmů. Některé z nich jsou pak součástí zlatého fondu ČT s dlouhodobou užitnou hodnotou. Dramaturgie hraných pořadů by měla akcentovat současná témata, která se však mohou zrcadlit i v pokladnici klasické literatury. Příslibem do budoucna jsou jistě tituly připravovaných seriálů jako „Nemocnice na kraji města po 20 letech“, „Jan Hus“, či „Cejch“ a řada dalších. Zvláště při výrobě seriálů musíme navázat na tradici koprodukcí z počátku 90. let.
Oblast zábavy musí projít novou definicí svého poslání. Je nutné najít nové tváře, které by splňovaly nároky kultivované zábavy a diváci si je oblíbily. Zde je možné čerpat inspiraci i prověřené formáty ze zahraničí, např. z BBC.
Hudební pořady mají v ČT kvalitní dramaturgické zázemí, které si zasluhuje péči ve vysílání. Od oper až po noční jazzové koncerty. Zde stojí za intenzivnější pozornost soustředění na lidové hudební žánry, které mizí nejen z obrazovek, ale i radií.
Převzaté pořady mají na obrazovce ČT trvale vysokou úroveň, ať jde o kvalitní seriály či filmové kluby. Zařazované zahraniční dokumenty jsou pověstné svojí hodnotou a je nutné pokračovat v nastoupené cestě tematizovaných nabídek typu „Hitlerovi muži“, či „Putování s dinosaury“.
ČT si musí do budoucna definitivně vyřešit svůj vztah k nezávislým producentům, což jí nyní ukládá i zákon, ale je to též služba infrastruktuře filmové a televizní výroby. ČT se tak stává stabilizujícím prvkem na naší mediální scéně a tento vztah napomáhá a zkvalitňuje rozvoj obou stran.
6. Zpravodajství a publicistika
6.1. Svoboda slova a odpovědnost
Zpravodajství a publicistika České televize musí respektovat ideu svobodné, nezávislé a vlastní témata vyhledávající žurnalistiky podle doktríny „hlídacích psů demokracie“. Tuto ideu musí skloubit s požadavkem důsledného respektování právních a etických pravidel profese a zároveň i odpovědnosti za vyváženost a objektivitu poskytovaných informací. Novinář ČT zprostředkovává divákům události veřejného zájmu, přičemž kritériem jejich významu není převažující mediální vlna, ale váha předpokládaných dopadů na veřejnost. ČT musí v tomto smyslu ukazovat realitu z různých úhlů pohledu a testovat ji, aby si divák mohl utvořit vlastní názor. Zpravodajství a publicistika ČT zásadně nezvěstuje obecné a svým původem neidentifikovatelné pravdy. Není však v rozporu s výše uvedeným, že výchozí reportážní pozice vychází z nezpochybnitelné úcty k demokratickým hodnotám otevřené společnosti lidských práv a svobod.
Za obsah zpravodajství odpovídá generální ředitel jako statutární orgán ČT, který deleguje pravomoci i odpovědnost prostřednictvím ředitele zpravodajství (ŘZ) na jednotlivé šéfredaktory a šéfproducenta a ty jsou pak jimi dále delegovány až na jednotlivé redaktory. Samotný proces přípravy pořadů vychází z jednoznačně definované organizační struktury. Každý pracovník zná přesně své místo, resp. úkoly v procesu přípravy pořadu.
Je nutné důsledněji vést k odpovědnosti za to, že vedoucí pracovníci zpravodajství i redaktoři dbají na oddělení zpravodajství a komentářů.
Reportáže musejí vznikat na principu jednoduchosti, přímočarosti a odstupu. Musí být srozumitelné bez ohledu na komplikovanost tématu. Pokud se redaktor rozhodne zpracovat danou problematiku, je nepřípustné, aby v jedné reportáži rozebíral dvě či více různých témat, přičemž by nebylo v dané reportáži jednoduché určit, jakým konkrétním problémem se zabývá. Reportáž musí poskytnout vyvážený prostor všem aktérům, účastníkům, stranám apod., zachovávat náležitý odstup a nesmí být výkladem události. Nestranní odborníci, vystupující v reportáži, nesmí být využíváni k přechylování reportáže směrem k jednomu názoru nebo výslednému vyznění.
Je nutné vždy pečlivě zvážit dopad vedlejších efektů vyvolaných např. využíváním archivních či jiných záběrů nebo komentářů nesouvisejících přímo s problémem nebo vyvolávajících zavádějící výklady a asociace. Reportáže se musí vyhnout záběrům a komentářům odkazujícím nevhodným způsobem k jiným podobným kauzám, využívání grafických a hudebních motivů, které vyvolávají jedním směrem orientovaný psychologický tlak na diváka apod. Zpravodajství a aktuální publicistika nemá atributy umělecké a tedy autorské publicistiky a dokumentaristiky. Tímto není dotčena samostatnost redaktora při výběru a zpracování témat.
6.2. Monitoring a analýza zpravodajství a publicistiky
Záměrem je garantovat zpravodajství, které poskytuje informace umožňující divákům ČT utvořit si vlastní nikým nemanipulovaný názor na stav a vývoj společnosti. Základními nástroji jsou:
– Kontrolovatelná metodologie pro kontinuální obsahovou analýzu a shrnutí obsahu a formy zpravodajství.
– Ochrana nezávislosti vysílání ČT proti vnějším vlivům a tlakům.
– Transparentní způsob informovati veřejnosti o vyváženosti zpravodajství a publicistiky a poskytnutí detailních analýz pro odborné diskuse, resp. diskusní panely.
– Průběžná kontrola a reflexe případných dlouhodobých trendů zpravodajství a publicistiky ve srovnání s domácími i zahraničními televizními společnostmi.
6.3. Hlavní úkoly zpravodajství
Předpokládám zásadní soustředění veškerého potenciálu na kvalitní profilové formáty, optimalizaci jejich množství a programové zařazení dle cílení. Zpravodajství a publicistika zastaví současný extenzivní rozsah a podřídí se programovým potřebám diváků.
Přirozenou dominantou zpravodajství se musí stát regionální vysílání, které občany nejvíce zajímá, zatímco dnes podle výzkumu a analýzy převažují reportáže s pražským pohledem.
Zároveň je však nutné rozvíjet síť zahraničních zpravodajů v souvislosti s naším vstupem do EU. Nejde jen o přinášení informací ze světa velké politiky, ale více se musíme zaměřit na informace o životě běžného občana EU a na integraci České republiky právě v souvislosti s dopady na naše občany.
Sportovní programy mají tradičně své místo na obrazovce, a to od menšinových sportů až po MS ve fotbalu a olympiády, včetně paralympiád. Zde musí ČT plnit své poslání vůči divákům, protože sport je neodmyslitelnou součástí naší kultury. Je však nutné respektovat proporce vysílacího schématu, abychom nevyhnali od obrazovek i diváky s jiným programovým zaměřením.
Nově je nutné zformulovat odpovědnost zpravodajství a publicistiky za informačně-tématické relace a šoty věnované výchově a prevenci v oblasti bezpečnosti silničního provozu. A to jak samostatně, tak jako solitérů v hlavních vysílacích časech a dále jako součást stávajících pořadů „Dobré ráno“, „Černá, bílá“ atd.
7. Rozvoj technologií
7.1. Technologická inovace a příprava na digitalizaci
Vstup České televize do oblasti pozemního digitálního televizního vysílání předjímá od ledna 2001 i platná právní úprava. Zákon výslovně ukládá České televizi vyvíjet „činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb“.
ČT tuto povinnost zajišťuje trvalým financováním údržby a obnovy technického vybavení tak, aby bylo na srovnatelné světové úrovni . Proto už dnes je ČT vnitřně technologicky připravena na digitální pozemní vysílání. Kromě toho si uvědomuji, že musí být také jedním z hlavních propagátorů a podporovatelů rozvoje a dostupnosti digitálních technologií pro širokou veřejnost.
Představa ČT o programové náplni nových samostatných kanálů postupně prodělala mnohé strukturální změny, ale přesto podle mne, jejími pilíři zůstávají:
Kanál ČT3 zaměřený na zpravodajství, sport a aktuální publicistiku
Kanál ČT4 zaměřený na dokument a vzdělávání
Po jejich realizaci lze uvažovat o reprízovém kanálu ČT5, který by divákům zpřístupňoval bohatství filmových a televizních archivů, o dětském kanálu ČT6, pro který hovoří úspěšné zahraniční zkušenosti apod.
Česká televize předběžně počítá s termínem zahájení pozemního digitálního vysílání v roce 2003. V té době bude vybavení českých domácností televizory, umožňujícími příjem DVB-T, nebo potřebnými přídavnými zařízeními (Set Top Box), statisticky zanedbatelné. Úkolem České televize tedy bude oslovit statisticky významný počet televizních diváků a postupně je motivovat k pořízení potřebných koncových zařízení.
Česká televize momentálně zvažuje, že po spuštění digitálního multiplexu nabídne kanály ČT3 a ČT4 v analogové podobě provozovatelům kabelových sítí. Tento krok by zároveň znamenal mnohem efektivnější využití veřejných finančních prostředků, věnovaných na nákup a výrobu pořadů pro ČT 3 a ČT 4, a mimořádně účinnou propagaci možností pozemního digitálního televizního vysílání.
Pokud má Česká televize skutečně zahájit vysílání dvou nových specializovaných televizních kanálů v září 2003, pak musí zahájit nákup a výrobu pořadů pro ně už v průběhu roku 2002. Jejich programová koncepce proto musí být schválena do konce roku 2001.
7.2. Archiv
Technická a výrobní oblast digitalizace znamená nutnost přejít na digitální, kvalitativně vyšší videoserverové technologie. V první fázi to bude znamenat zvýšené nároky na investice, ale později to přinese nižší provozní náklady a lepší ochranu archiválií atd.
8.Závěr
Od prosincových událostí roku 2000 byla v České televizi nejen ukončena stávka, ale došlo k zásadní stabilizaci nešťastně narušených vnitřních poměrů. Dnes je však třeba, aby se Česká televize přestala dívat dozadu či sobě pod nohy, ale začala hledět kupředu tak, aby mohla rozvíjet svou službu divákům, podobně jako naše partnerské veřejnoprávní televize v EBU.
Chci se také zasadit o normální a profesionální vztahy jak uvnitř ČT, tak i ve vztahu k Radě ČT. Zkušenosti Evropské unie jasně ukazují, že vzájemný respekt, nezávislé a rovnocenné postavení všech, neodmyslitelně patří k demokratickému systému moderního světa.
Možnost řídit Českou televizi, instituci, ve které jsem profesionálně vyrostl a strávil zde více než 25 let, je pro mne nejen výzva, ale především pocit odpovědnosti za její budoucnost.
Jiří Balvín, srpen 2001
