Přinášíme vám doslovný přepis včerejší tiskové konference České televize k incidentu mezi redaktory ČT a bývalým generálním ředitelem ČT Jiřím Balvínem, ke kterému došlo na večírku po sobotním vyhlašování výsledků ankety TýTý za rok 2002.Přinášíme vám doslovný přepis včerejší tiskové konference České televize k incidentu mezi redaktory ČT a bývalým generálním ředitelem ČT Jiřím Balvínem, ke kterému došlo na večírku po sobotním vyhlašování výsledků ankety TýTý za rok 2002.
Kavčí hory, televizní salonky 17. února 2003, 15:15
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na dnešní tiskové konferenci. My jsme si vás dovolili pozvat takto aktuálně a rychle, abychom vás seznámili se stanoviskem České televize k incidentu na večírku při předávání cen TýTý. My jsme se věnovali dnes na jednání managementu celé této záležitosti a ČT považuje tu skutečnost, že v této potyčce hráli úlohu zaměstnanci ČT, což jsou tedy redaktoři zpravodajství ČT a také pan Jiří Balvín, který je stále zaměstnancem ČT, tak to považujeme za velmi politováníhodné a nevhodné v souvislosti s postavením zaměstnanců veřejnoprávní televize. Celou situaci řešil už v neděli pan Jiří Janeček, ředitel zpravodajství, a udělil panu redaktoru Marku Wollnerovi napomenutí. Počínání zaměstnanců ČT také odsoudil pan Petr Klimeš, prozatímní ředitel a ČT vyčká rozhodnutí Policie ČR v této záležitosti. Pane řediteli, já bych vás poprosil o dvě věty (ke Klimešovi).
Petr Klimeš, prozatímní ředitel ČT: Dobrý den, dámy a pánové. V podstatě jenom velmi stručně. Tento incident bereme tak, že tedy se stal mezi vlastně zaměstnanci ČT, ovšem při veřejné akci, což prostě není určitě a správné a bereme to tak, že prostě takovéto jednání z obou stran je na veřejnosti nepřijatelné, ale nicméně celou situaci musíme řádně zanalizovat, to znamená máme určité možnosti, nebo prostě hledáme další očité svědky, kteří by nám přesně popsali průběh událostí tak, abychom měli co nejobjektivnější představu o tom, co se vlastně stalo a jak se celá záležitost sběhla. ČT nezbude nic jiného, než se omluvit vlastně všem hostům toho večera za to, že ta záležitost se stala a že vlastně pokazila večer z předávání cen TýTý. Čili i tedy chování pana Jiřího Balvína bude přezkoumáno z pohledu jeho postavení jako řádného zaměstnance podle pracovně-právních a vnitřních předpisů ČT. Pan Balvín byl také na dnešní tiskovou konferenci pozván, stejně jako všichni ostatní zúčastnění zpravodajci na tomto incidentu. (Jiří Balvín se tiskové konference nezúčastnil, protože mu lékař vystavil potvrzení o pracovní neschopnosti, pozn. RadioTV) Takže asi tolik z mé strany.
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Děkuju a poprosil bych pana Jiřího Janečka, ředitele zpravodajství.
Jiří Janeček, pověřený ředitel zpravodajství ČT: Tak pan ředitel řekl naše stanovisko, je to asi stanovisko nás všech. Mně se samozřejmě nelíbí, že verbální – možná verbální – urážky se řeší neverbální cestou, to je samozřejmě špatně. Já jsem napomenul pana redaktora Wollnera.
Nemám s tím žádný problém, pokud se prokáže, že redaktoři pochybili, budou potrestáni. Teď to vnímám jako tvrzení proti tvrzení. Něco říká pan Balvín, něco říkají oni. Já nemám důvod jim nevěřit, ale nemám také důvod podnikat jakékoli kroky, dokud se ta situace nebude vyšetřena.
Richard Klatovský, mluvčí ČT: A nyní promluví sami účastníci incidentu.
Marek Wollner, redaktor zpravodajství ČT: Tak asi začnu to kolečko já. Asi půjdu trochu nad rámec toho včerejšího velice stručného vyjádření. Nechtěl bych vás dlouho zdržovat, unavovat, ale prostě popíšu ten incident, jestli dovolíte, jak se seběhl, do větších podrobností. Přišel jsem jsem na záchod, už tam byl pan Jiří Balvín (novináři na tiskové konferenci propukají v smích). Je to skutečně spíše k smíchu, z mého pohledu. Při, při… (opět smích) … Zkrátka pan Balvín mě oslovil a řekl: Á, naši féroví zpravodajci. Já jsem se zeptal, co to znamená, jestli to myslí ironicky, jestli jsme teda neféroví. Každý jsme stáli v jiné části té místnosti (novináři se znovu smějí). A on řekl samozřejmě, že jsme neféroví. A já jsem řekl „Proč?“, a on řekl, že to není nic osobního, ale po kraťoučké pauze dodal, že já jsem postupoval – použil velice vulgární slovo, nevím, jestli ho smím říct na tiskové konferenci – že to bylo svinstvo, co jsem udělal s Fischerem.
Já jsem řekl, že by mi to měl vysvětlit, proč. Načež on řekl, že o tom, že jsou nepojištěné kanceláře, cestovní, že jich je mnohem vím, že nejenom cestovní kancelář Václava Fischera, že jich je asi deset. Já jsem mu řekl, že o tom nevím, že jsem vycházel z informace, kterou mám. Vycházel jsem z toho, že Asociace cestovních kanceláří podala podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže kvůli tomu, že cestovní kancelář Václava Fischera není pojištěna. Toto je startovací moment celé té záležitosti. Pan Balvín se pousmál, že to tak celé není a že jsou další nepojištěné cestovky. A já jsem znovu řekl, že kdybych to věděl, zřejmě bych mohl takovouto informaci publikovat, nicméně ověřenou jsem měl pouze tuto, načež jsem ještě řekl, že… On řekl, že bych to teda neměl hrát. Já jsem řekl, že kdybych byl policajt, tak že chytnu jednoho zloděje, tak ho taky nepustím, protože je možná dalších patnáct kolem, o kterých nevím. On se znova usmál a řekl, že to pozadí bylo úplně jiné. A já jsem řekl „Jaké?“. On řekl, že jsem si vzal peníze.
Tak na to jsem já řekl, že tedy to je slovo, za které se normálně dává facka. On říkal znovu totéž, že tedy jako to bylo za úplatu. No a já jsem ho znova varoval, že bych nerad, aby něco takového opakoval. Pan Balvín to znova zopakoval. Stáli jsme tváří v tvář – to je naprosto podstatné – já jsem zopakoval své varování, že nechci, aby takovéhle věci říkal. On to zopakoval, takže tváří v tvář jsme stáli, a já jsem ho vzal pod krkem. On mě vzal taky pod krkem. Při té příležitosti on vycouval z toalet, otevřel si jednou rukou, a vycouval ven, do toho předsálí, kde byla zkrátka jakási společnost širší, no a celá ta záležitost proběhla během pěti vteřin. Já jsem do něco skutečně, řekl bych docela decentně žďuchnul, a on se povalil na zem, spadl na zadní část těla a tím pro mě opravdu celá záležitost skončila, protože byla kolem moje dívka, ta mě jako víceméně už ubránila před panem Balvínem, který se na mě sápal a pokoušel se mě trefit pěstí. Já jsem mu uhýbal a v podstatě to bylo vše.
Dál na jeho výpady už jsem nijak nereagoval, on zkrátka na mě útočil a já jsem se pouze bránil, uhýbal jsem jeho výpadům. Nedostal jsem žádnou ránu, ani on ji nedostal. Tím záležitost skončila, já jsem se vrátil – tak jako pan Balvín – do společnosti, kde jsem celou věc převyprávěl svým kolegům. A pak je další etapa, a to je fáze, kterou asi už nebudu povídat, protože jsem v ní nefiguroval v hlavní roli. Já bych k tomu chtěl říci jedno: samozřejmě asi je pravda, skoro jistě je pravda, že se na verbální útoky nemá reagovat fyzickou silou. Já jsem zřejmě zapomněl, že nežiju v době kavalírů, ale spíš v době mediální, která nahrává spíš než těm kavalírským duelům mediálním manipulátorům, takže z tohoto ohledu jsem asi udělal závažnou chybu, protože jsem zkrátka jaksi se nechal vyprovokovat. Jsem přesvědčen, že to byla cílená provokace a pan Balvín tím zřejmě sleduje jakési komerční cíle vzhledem ke své knize. To je můj dojem. Takže z tohoto pohledu je mi má reakce líto.
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Rak já bych poprosil nyní pana Černého.
Filip Černý, redaktor zpravodajství ČT: Já se pokusím popsat stručně, co se dělo potom. V podstatě Marek přišel k nám ke stolu, popisoval nám, že se dostal do docela závažného konfliktu s Balvínem, měl potrhanou košili. Vyprávěl nám, že ho obvinil z toho braní úplatku. Popsal nám celou tu záležitost. Já mimochodem, shodou okolností – protože sedím s Markem v jedné kanceláři a vím, jak ty reportáže vznikaly, znám to pozadí – to obvinění z braní úplatků považuji snad za nejhorší vůbec možné vůči novinářům a myslím si, že to je velmi hrubý útok na profesní čest, protože tato práce, jak asi všichni víte, se nedá dělat bez nějakých morálních kréd a to je naprosto nehorázné obvinění. Chvíli jsme se o tom tam bavili a já jsem potom šel asi pět minut poté za panem Balvínem ke stolku, kdy on byl se svojí manželkou a s ještě nějakými dvěma muži, které jsem neznal. Zeptal jsem pana Balvína, co si to dovoluje nás takto obviňovat. To jsem podcenil bohužel pana Balvína, který byl hodně opilý, vlastně na mě začal řvát, co to dovoluji já, strčil do mě, minimálně dvakrát, začli jsme se tam pošťuchovat, dostal jsem od něj ránu pěstí, spadly mi brejle a tím byl vlastně z celé potyčky vyřazen (novináři se smějí). Načež vlastně mě tam – protože do té potyčky se zapojili také ti lidé kolem pana Balvína, kteří se tam drželi jeho, někdo držel mě, tak mě přispěchal na pomoc potom kolega.
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Děkuju a poprosím pana Zárubu, aby pokračoval.
Robert Záruba, sportovní komentátor ČT: No tak moje úloha v celé té záležitosti byla asi nejkomičtější ze všech těch zúčastněných. My jsme se tam docela dobře bavili předtím, než přišel Marek Wollner s tou potrhanou košilí a tak já jsem se jenom tak velice kuse dozvěděl, co se tak asi odehrálo, a jinak jsme se bavili dál. Balvín stál opodál asi patnáct metrů od nás.
Nejbližší další související obrázek je, že já jsem byl zrovna otočen v tom směru, kde pan Balvín stál a viděl, jak udeřil pěstí, nebo rukou – já jsem viděl tu ruku a ty letící brýle a tu vrávorající postavu Filipa Černého a další ruce, které se k němu vztahovaly, takže já jsem se do toho v podstatě zamotal tak, že jsem mu šel na pomoc, protože on tam byl proti asi čtyřem lidem. V tu chvíli nebylo jasné, co bude následovat dál a já jsem ho šel bránit a nevím přesně, jak se vyvíjely věci předtím, to jsem se dokonce dozvěděl až potom, takže k tomu nemám moc co říci. Tam právě nebylo úplně zřejmé, jaký poměr…
Takhle. Byl zřejmý tam ten poměr sil, že tam byl Filip Černý sám, a jak se tam začali trhat ty lidi od sebe, to na mě začalo působit dojmem, že je tam sám proti značné přesile, protože všichni ostatní kolem byla společnost, kterou tam měl pan Balvín a já jsem tedy šel Filipovi na pomoc, chtěl jsem ho dostat tam odtud. A ty lidi dostat od něj pryč. No a pak začalo to moje neštěstí, že já jsem měl boty, které mi hrozně klouzaly (novináři propukají v smích), takže když jsem tam přiběhl… Teda já jsem směřoval k panu Balvínovi, a než jsem k němu stačil doběhnout, tak se přede mnou, tak mi cestu zastoupil muž, vysoký muž, kdy jsem pochopil, že to jako bude ten můj soupeř, ta překážka na té cestě (novináři se hlasitě smějí), takže jsem se snažil ho odstrčit, on mě taky. A bohužel, já jsem měl tu nevýhodu, že jsem měl skutečně tak klouzavé ty boty, že jsem okamžitě spadl na hlavu. Takže já jsem skutečně tam utrpěl skutečné zranění, přivodil jsem si ho sám pádem na zem.
Vstal jsem, a okamžitě jsem se pustil znovu do strkanice s tímto pánem. Marně jsme se snažili jeden druhého zasáhnout (smích). Já jsem se tomu včera smál taky, dneska se už tomu nesměju, když vidím, co z toho je. Já jsem znovu upadl a roztrhl jsem si ruku, tentokrát a pak už mě teda odtáhl kuchař a nějací další lidé, kteří tam byli na blízku, a tím to skončilo. Mezitím musím říci, že on se tam nikdo moc nepral. Zaprvé mě úplně udivilo, jak to někdo popsal, že jsme napadli a dokonce zmlátili snad pana Balvína, což já nevím, jestli tam někdo byl, nebo jestli si to někdo přimyslel, nebo jestli to někdo chtěl napsat jako takovou lež, to je dost velký nesmysl. Já jsem šel bránit Filipa Černého, k panu Balvínovi se nikdo z nás v tu chvíli nedostal. Pan Balvín mi tam jenom přes hradbu před ním stojících ochránce dost hrubě nadával. Nevím proč, protože jsme nikdy spolu neměli žádný konflikt, žádný problém, měli jsme vždycky spolu neutrální vztah. Křičel na mě slova, která slyšela celá řada lidí, která to může dosvědčit. Já ta slova nebudu opakovat teď, tady na tomto místě, rozhodl jsem se, že to neudělám. Řeknu to zájemcům individuálně, ale abych to říkal oficiálně na tiskové konferenci, to prostě, to dělat nebudu. Tímto skončilo další dějství tohoto případu.
Já ještě můžu přidat další, a to je odchod náš společný z celé té události, kdy my jsme se sebrali a šli jsme domů. Já jsem pak úplně v klidu panu Balvínovi při cestě po schodech dolů řekl, jestli tohleto má zapotřebí. Pan Balvín mi neodpověděl, a v šatně potom, kde mi šatnářky zalepily ruku, protože to dost krvácelo, tak tam před těmi šatnami jsem si vyzvedl svůj kabát a přišla ke mně nějaká paní, podala mi ruku a řekla mi, že je paní Balvínová. To už jsem opravdu úplně v klidu. Předtím jsem byl trošku otřesenej, protože jsem se fakt dost praštil do té hlavy. A ona říkala: Já jsem si vás vždycky vážila, pane Zárubo, ale tohleto jako bylo trošku moc. Něco v tom smyslu. Já jsem říkal, paní Balvínová, váš muž tady fyzicky napadl mého kolega a jednoho předtím zřejmě napadl slovně. A ona říkala, že to není pravda, že to tak nebylo.
Tak jsme se tam chvilku o tom bavili. Opravdu jsme se ale skutečně bavili, už to byla debata, bez jakýchkoli náznaků nějaké agresivity. Přišel tam i pan Balvín, nejdřív na mě křičel, nebav se s nima. Nevím, proč bych se s nimi neměl bavit, já s tím nemám žádný problém. Říkal jsem paní Balvínové, že mě její muž předtím urážel, a že jsem to slyšel dobře. Ale také jsem jí řekl, že to bylo samozřejmě v emocích, že to tak beru a nevím… Dobře, stalo se to a nechme to být. A bylo to v emocích, že jo pane Balvíne? A pan Balvín mi přisvědčil, podali jsme si ruce a to podání té ruky byl jediný kontakt – já nevím o tom incidentu, který měl Marek Wollner u těch záchodů – ale to byl jediný kontakt, který kdo z nás s panem Balvínem. Takže jestli jsme takhle zmlátili pana bývalého ředitele Balvína, tak opravdu to zranění musí být velmi vážné.
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Děkuju. Já bych si teď dovolil odcitovat názor pana Jiřího Balvína, jak celý incident viděl: „Považuji za nešťastné, až nehorázné, že jsem byl napaden za to, že jsem řekl nějaký svůj názor. Neřekl jsem panu Wollnerovi, že bere peníze, ale připustil jsem, že jsem rád, že jsem mimo televizi vzhledem k tomu, že se tam v poslední době natáčejí tendenční reportáže. M. Wollner se zeptal jaké a já jsem jako příklad uvedl problémy s pojištěním cestovní kanceláře Fischer, když podobné problémy mají desítky cestovek. Jeho odpověď byla, že je z toho vidět, jak tomu nerozumím. Odpověděl jsem Wollnerovi, že tomu opravdu nerozumí, ale za peníze by tomu asi porozuměl. Poté jsem vyšel ze dveří a Wollner mne zezadu srazil na zem a dal mi pěstí. Budu po něm požadovat minimálně omluvu.“ A teď k té druhé kauze: „S Filipem Černým jsem neměl žádný fyzický kontakt a s panem Zárubou jsme si vše vyříkali a na rozloučenou jsme si podali ruce.“ Teď bych poprosil o pár slov ještě jednou pana prozatímního ředitele.
Petr Klimeš, prozatímní ředitel ČT: Tak. Takže děkuju. Já jenom se pokusím o nějaké stručné shrnutí z pohledu managementu, jak se ta situace jeví nám dnes po nějakém projednávání se zúčastněnými, a jak jsem říkal, i se svědky, kteří celou tu situaci viděli. Vidíme prostě z toho, že ta situace nebyla taková, jakou ji líčila včera a dnes některá média, jednostranně. Nicméně tu situaci dořešíme a dovodíme důsledky, protože se v principu jedná o konflikt dvou zaměstnanců, ale bohužel na veřejné akci. Prostě je z toho vidět, že to zjednodušené tvrzení, že jacísi opilí redaktoři veřejnoprávního média napadli, že toto prostě toto tvrzení já osobně odmítám.
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Děkuju. Dámy a pánové, teď je prostor na vaše otázky.
Svatopluk Štefl, majitel vydavatelství Formát: Já se vám představím. Já se jmenuju Svatopluk Štefl, nejsem tady jako novinář, ale jsem tady jako vydavatel té knížky a člověk, který se bezprostředně zúčastnil toho konfliktu. Pan Wollner mě poznává, samozřejmě. Panu Janečkovi se představuji, včera jsme spolu mluvili telefonicky, myslel jsem, že mě pozve na tu tiskovou konferenci.
Já teda, jestli dovolíte, zůstanu sedět. Samozřejmě je to velmi roztomilé a vtipné odpoledne, kreré úsměvně tady všichni prožíváme. Vyplývá z toho, že se vlastně vůbec nic nestalo. Pan inženýr Klimeš dokonce zaujímá stanovisko, ačkoliv de facto nemohl absolutně, nebo nemůže v danou chvíli absolutně znát situaci, než z vyprávění jedné strany, což je tedy pozoruhodné. Já jsem u toho incidentu byl – ne na tom WC, to přiznávám – zapojil jsem se do toho incidentu v okamžiku, kdy jsem viděl, že tři muži, které jsem v té době nebyl schopen identifikovat, v podstatě fyzicky napadli pana Balvína. To už se odehrálo v hlavním sále před zraky mnoha celebrit a mnoha médií.
Paní redaktorka Perglerová byla přímým svědkem, protože stála u našeho stolku. Připadalo mi to velmi nefér. Já na rozdíl od pánů Wollnera, Filipa a Záruby se klidně přiznám, že já jsem tedy do toho vstoupil fyzickým násilím – s člověkem, který tady není a který se jmenuje pan Kaizr. Já jsem v té době ani nevěděl, že to je pan Kaizr, nicméně byl to jeden z té skupiny, která na pana Balvína útočila. Pana Kaizra jsem tedy fyzicky napadl, ne proto, že bych měl něco proti panu Kaizrovi, ale proto, že mi připadalo krajně nefér, když tři muži jaksi npadají jednoho. Myslím, že těch svědků je tam dostatek, takže si myslím, že si naše svědectví můžete, nebo naše tvrzení můžete ověřit od naprosto nezávislých zdrojů.
Vzhledem k tomu, že pro mě je v prví řadě neuvěřitelně, neuvěřitelně… Musím říct, že nemám nic proti pánům ani prvnímu, ani druhému, ani třetímu, pro mě je něco naprosto nepochopitelné, že když redaktoři veřejnoprávní televize se na veřejném místě před zraky spoustu lidí dostanou do fyzického kontaktu nebo do fyzického útoku s kýmkoliv, ať už byli vyprovokováni – já netvrdím, že nebyli vyprovokováni, to je docela dobře možné, slovně, verbálně – podotýkám, že nevím, co se stalo, a umím si docela dobře představit, že určitým způsobem je verbálně vyprovokovat mohl, že tito redaktoři dále působí v ČT, jsou na obrazovce. Myslím, že nikde v Evropě by se to absolutně nemohlo stát, minimálně do vyšetření celého případu by byli odvláni z funkcí, pokud ne hned. Možná by mě měl pan ředitel Klimeš v tomto směru oponovat – asi ne moc úspěšně, protože kdyby se to stalo kdekoli ve světě, tak by to takhle být nemohlo.
To, jak kdo reagoval a jestli reagoval mužněji či méně mužněji, to nechme. To ať si posoudí ten… Každopádně chci říct, že ten konflikt nebyl nevinný, že to byla docela slušná hospodská rvačka čtvrté cenové skupiny v jisté fázi, ve fázi, kdy jsem se k tomu dostal já. Možná, že na tom WC to bylo jaksi mírnější, nebo nějakým způsobem decentnější, ale když jsem byl svědkem té události já, tak to už teda v žádným případě nebyl nevinný konflikt. Na rozdíl od pánů já to přiznávám, že jsem do toho vstoupil a že jsem teda udeřil jednoho redaktora ČT – klidně na mě může podat žalobu, přiznávám to před svědky – ale bylo to prostě jenom proto, že se mi zdálo krajně nefér ten nepoměr sil. Mně se zdálo, že to bylo úplně opačně, než pan Záruba říkal, že ten poměr sil byl, že lidé kolem Balvín nějakým způsobem atakovali nějakého nevinného redaktora ČT. Já jsem to prostě viděl v té době jinak. Já jsem u toho byl.
Robert Záruba, sportovní komentátor ČT: Můžete mi říci, jak já jsem napadl pana Balvína?
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Promiňte, nebudeme teď diskutovat…
Robert Záruba, sportovní komentátor ČT: To je škoda, protože bych se rád zeptal.
Petr Klimeš, prozatímní ředitel ČT: Já si dovolím jenom úplně krátkou reakci. Já neříkám, že se nic nestalo. Stalo se, a je to dost vážné, v tom s vámi souhlasím. Ale odmítám zjednodušující tvrzení, protože prostě včera média přinesla určitým způsobem zjednodušující tvrzení, my se je snažíme ověřit, došetřit, sehnat prostě dostatečné množství svědků, aby prostě ta tvrzení byla objasněna ze všech možných stran. Toť vše.
Jiří Janeček, prozatímní ředitel zpravodajství ČT: Teď já jenom poznámečku. Možná jste mě neposlouchal, tak já vám to ještě zopakuju: Já jsem říkal, že pokud se prokáže, že redaktoři pochybili, tak budou potrestáni. Rozuměl jsme mi předtím? Pokud se prokáže. Ale vy jste mě nepřesvědčil, oni mě nepřesvědčili. Je to tvrzení proti tvrzení. Rozumíme si?
Richard Klatovský, mluvčí ČT: Děkuju. Pojďme k novinářským dotazům. Nějaká otázka, prosím? (ticho) Tahle situace se mi zdá naprosto neuvěřitelná. Nikdo? Takže dámy a pánové, já vám děkuji za to, že jste přišli, omlouvám se ještě jednou za zpoždění této akce. Díky a nashledanou příště.
