Doslovný přepis dnešního veřejného shromáždění Nezávislé odborové organizace České televize s generálním ředitelem Jiřím Balvínem o platové situaci v letošním roce a chystané reorganizaci.
Garáže České televize, Kavčí hory 17. ledna 2002 – 12:35
Moderátor: Dobré odpoledne, úvodem jenom pár slov k tomu, proč jsme se tady vlastně dneska shromáždili. Jsme tady pouze a jedině za účelem informace o stavu kolektivního vyjednávání a o vizi dalšího vývoje a směřování ČT. Nejedná se o žádný politický mítink, nebudou se tady podepisovat žádné petice a protože máme málo času, abychom to stihli všechno v té krátké polední pauze, tak všechny, kteří budou vystupovat, poprosím o jasná, krátká a stručná vyjádření. Na úvod poprosím předsedu odborů Antonína Dekoje, aby stručně poinformoval o stavu kolektivního vyjednávání, pak poprosím pana ředitele Balvína, kterému děkuji, že přijal naše pozvání, aby nám řekl něco o těch výhledech a vizi do budoucnosti a vidím tady spoustu novinářů… Tak novináře bych poprosil, aby zatím v průběhu té schůzky posečkali s dotazy, abychom všechny kolegy nezdržovali. Budeme vám k dispozici až skončí ta informativní schůzka. Takže předávám slovo panu Dekojovi.
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: Dobrý den, jsem rád, že jsme se tady sešli po dlouhé době, a ta pětiminuta, jak to říkal Jirka, je naším obvyklým zvykem, protože ta budova je rozsáhlá, než se sem všichni dostaneme… Takže ještě nejdřív, než vám řeknu o stavu kolektivního vyjednávání, musím přeci jenom zmínit určité okolnosti, které stav kolektivního vyjednávání ovlivňují zásadním způsobem. Od určité doby se v ČT hledají stále zázračné modely, které by organizační strukturu nějakým způsobem vylepšily.
Víme, že dle auditorských firem v minulosti ty struktury nebyly zkonstatovány jako špatné, akorát potřebují schopného generálního ředitele. Například audit firmy Blaut uskutečněný v roce 2000. Několikrát opuštěné modely, které se neosvědčily, jsou znovu zaváděny do praxe. Počet zaměstnanců je to, co leží všem kritikům zřejmě nejvíce v žaludku, a bez jakéhokoli racionálního zdůvodnění se dožadují jeho snížení. Přitom ČT je podle údajů EBU ve srovnání s televizemi veřejné služby v Evropě jednou z nejefektivnějších. Je jasné, že nejsnáze řídím – jako v jednotce vojenské – když nikoho nemám. To znamená, že to je nejlepší řízení, nemít nikoho. Zabývat se zefektivněním vlastních provozů je samozřejmě… To dá více práce. A proto je nejlepší dosáhnout co nejnižšího počtu zaměstnanců.
Řidiči jsou první, kteří budou odejiti z ČT a pak budou následovat ostatní; přesně podle tohoto klišé. Naše televize, jak jsem říkal, je opravdu nejefektivnější, a na výrobu jednoho programu TV Nova potřebuje několikanásobně vyšší rozpočet než my na dva. Takže prosím, výběrová řízení, která dále jsou tady takovým dalším zaklínadlem, ta jsou ušitá na míru pro předem vybrané osobnosti bez schopností a mnohdy i bez vzdělání a praxe. Pouze dokončují započatou likvidaci takzvaných „neposlušných“. Rozhodnutí jsou zdůvodňována argumentem „udělám to, protože mám na to právo“. Občanům pak zbývá doufat, že ten, který na to má právo, bude mít taky zdravý rozum a nerozprodá televizi soukromníkům. Zaměstnancům, kteří nemají právo mluvit do řízení, by pak zbývalo jen to, doufat, že ten, který má na to právo, nestihne po nich zničit dřív, než mu to někdo zatrhne.
Kolektivní vyjednávání, nebo spíš nevyjednávání, je na mrtvém bodě. Ještě se nestalo, abychom v tuto dobu, v druhé polovině ledna, neměli pro patřičný rok uzavřenu kolektivní smlouvu. Půjde-li vše jako dosud, tak ČT nepřežije tento rok, a její nadcházející padesátka bude pro ni stejně kritická, jako je to u mužů. V současné době máme před sebou zřejmě už jenom otevřený konflikt s panem Balvínem. 12. února požádáme zprostředkovatele, jak nám ukládá zákon o kolektivním vyjednávání, a někdy po 12. dubnu bohužel budeme muset použít další, zbývající prostředek – neradi, ale budeme muset – jediný, který je dán zákonem o kolektivním vyjednávání, a který je v civilizovaném světě naprosto běžným instrumentem při kolektivním vyjednávání, a tím je stávka. Děkuji vám.
Moderátor: Takže já děkuji za krátkou zprávu a poprosil bych pana ředitele, jestli by chtěl reagovat, nebo nám říci několik slov k těm vizím do budoucna.
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Já samozřejmě zareaguji. Já zareaguji tak, jak jsem zareagoval dneska ráno, kdy jsem předal panu Dekojovi moje stanovisko ke způsobu takovéto komunikace. Já to nepovažuji za šťastné, protože kolektivní vyjednávání probíhá, probíhá podle zákona o kolektivním vyjednávání, podle Zákoníku práce, podle dosud podepsané kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouva na rok 2002 je v podstatě v 90, nebo 95 procentech dohodnutá, problémy jsou ještě s rekreací (smích v hledišti) a hlavně s 13. a 14. platy a s valorizacemi – jarní a podzimní. Nejsou to 13. a 14. platy, je to remunerace, ale je to 13. a 14. plat. Pokud organizace na to nemá finanční prostředky, nemůže si to dovolit. I v minulosti byla vždy valorizace podmíněna dobrým hospodařením, někdy se vyplácela ve vyšší částce, někdy se vyplácela v nižší.
Valorizace se velmi výrazným způsobem promítá do mzdových nákladů dalších let, to znamená, že organizaci velmi zatěžuje. Remunerace, neboli 13. a 14. plat, ne. Pokud – opakuji znova – v rozpočtu na rok 2002, a pokud tato organizace chce přežít, a není to ani vinou mou, že se dostala do tohoto stavu, že v uplynulých třech letech se tady dost vytratily řídící mechanismy, na čemž se podílela řada lidí, takže pokud tato organizace chce přežít rok 2002 a dočkat se plánované úpravy zvýšení, nebo změny způsobu financování veřejnoprávních médií, abychom to nenazývali jenom zvýšením koncesionářského poplatku, tak prostě musí přistoupit k těmto restriktivním opatřením, a pokud na to nemáme peníze, tak si to nemůžeme dovolit vyplatit.
Rezervní fond se samozřejmě bude v roce 2002 čerpat, ale nemůžeme si dovolit naplánovat jeho vyčerpání do absolutní nuly. Pokud zůstane v rezervním fondu přibližně 100, 150 milionů korun, bude to velmi dobrý výsledek, který je samozřejmě podmíněn také tím, že se novému vysílacímu schématu bude dařit a že se nám podaří také získat větší finanční částky z reklamy, a že nepropadne příjem z koncesionářského poplatku tak, jak předpokládáme. Což samozřejmě vychází z dlouhodobých analýz. V současné době je jak v mediální komisi parlamentu, tak na ministerstvu kultury předložen poměrně, myslím si, že velmi dobrý zákon, kterému se pracovně říká „o přísnění výběru koncesionářských poplatků“.
Vy jistě znáte tato čísla, tolikrát zveřejňovaná v tisku, že máme přibližně 600 tisíc neplatičů, za které ovšem podíl poště odvádíme. Takže kdyby se nám podařilo na základě tohoto zákona, jehož přijetí je přislíbeno a mělo by k němu dojít v jarních měsících tohoto roku – to znamená v únoru nebo březnu – kdyby se nám třetinu z toho podařilo vybrat, ČT si bude moci dovolit i remuneraci, i valorizaci. Proto také – a to je samozřejmě velký problém kolektivního vyjednávání – si nemůžeme dovolit podepsat kolektivní smlouvu, kde tyto finanční prostředky budou vázány, že se vyplatit musí, protože jestliže budou obsahem kolektivní smlouvy, tak musí být taky v rezervě a musí být ČT připravena tyto prostředky vyplatit. To si nemůžeme v současné chvíli dovolit, proto zřejmě pokud nedojde k dohodě, skončíme tak, jako říkal pan Dekoj.
To znamená, že 12. února jedna z vyjednávacích stran požádá ministerstvo práce a sociálních věcí o určení rozhodce, kterému se předloží kolektivní smlouva a bude se dále jednat. Já samozřejmě neznám jiné východisko než se v této chvíli chovat tak jako jakákoli jiná soukromá firma, to znamená, můžeme si naplánovat na vyplacení to, na co máme. Pokud se týká dalších perspektiv ČT, to znamená tolik zaklínované reorganizace a restruktualizace, nemohla práce na tom začít probíhat dříve, než jsem byl definitivně potvrzen ve funkci. Tedy nejenom zvolen, ale i potvrzen, což bylo v polovině listopadu. Od té doby se sešla jedna taková velká schůzka i za účasti personálního oddělení a organizačního vlastně…
A ta práce na tom začala. Bude velmi, velmi náročná, protože to není jenom ze dne na den rozhodnutí o tom, kdo pod koho přijde a nepřijde, bude podléhat a nebude podléhat, ale je to velká organizační změna, která se dotkne sice takového banálního – pro mnohé lidi – ale takzvaného přečíslování středisek, atd. (nesouhlasné výkřiky v hledišti). To znamená, že není možné ze dne na den přeorganizovat instituci, ale je potřeba to velmi pečlivě připravit a překlopit takzvaně k 1.1.2003. Já, byť vím, že se vám to zdá směšné, ale je to pro organizační a personální, a pro všechny útvary na tom zúčastněné, velmi, velmi, složitá a velmi náročná práce.
Diskuse o tom, jak se změní plánovaná organizační struktura, začaly a budou samozřejmě pokračovat, ale nemůžeme si dovolit přeorganizovat a přestrukturalizovat televizi ze dne na den. Proto k tomu dojde, oficiální vyhlášení reorganizace, nejspíše k 1.3.2002. A to takzvané překvapení… (smích v hledišti)… překlopení do nové organizační struktury v lednu 2003.
Moderátor: Takže já bych poděkoval panu řediteli za nastínění perspektiv a ještě se přihlásil o slovo pan místopředseda odborů Dub.
Karel Dub, místopředseda Nezávislé odborové organizace ČT: Já jenom pár postřehů a potom jedno organizační. Pan ředitel mluvil o tom, že to bude jako v každém jiném soukromém podniku. Prosím vás, ještě nejsme soukromým podnikem. Zatím. Potom k jeho poměrně… přecenění… stavu kolektivního vyjednávání. Je pravda, že většina kolektivní smlouvy není otázkou sporů, ale to jenom proto, že ta byla předena z let minulých. Jinak to, co dali na stůl zástupci vedení podniku a na druhé straně my, tam jsme se ještě skoro na ničem nedohodli.
Teď dva postřehy. Já jsem to samozřejmě panu řediteli říkal, není to pro něj žádné překvapení, že to tady zmíním. Já nevím… Když se podíváte na složení dnešního kolegia, tak prostě všichni, kteří se přibližně před rokem postavili na odpor tomu, co se mělo tady v tom podniku stát, už tam nejsou. Je lhostejno, jestli odešli sami ze svého rozhodnutí, je lhostejno, nakolik byli k tomu rozhodnutí dotlačeni, je lhostejno, jestliže někteří z nich byli nakonec, když nevolili tento postup, odvoláni. Skutečnost je prostě taková, jaká je.
Na druhou stranu tam zůstali lidé, kteří právě před tím rokem věnovali veškeré své síly tehdejšímu vedení a dali se do jeho služeb. Já to nehodnotím, já to říkám jenom proto – s tímhle tím jsem na to taky upozorňoval pana ředitele – že někteří z nepřejníků za vraty tohoto podniku by to mohli chápat jako něco, co mělo proběhnout před rokem a podařilo se dokončit až teď. Já to neříkám, že to tak je, ale někdo by to tak mohl interpretovat (smích v hledišti). Stejně tak, to už, co nakousnul Tonda Dekoj – některá místa jsou skutečně obsazována lidmi, kteří nepopiratelně nemají vzdělání na funkci, kterou mají zastávat.
Pan ředitel mi to včera vysvětlil. Říkal, že jsou to lidé, o které byla na trhu práce nesmírná rvačka (smích v hledišti), že jsme vlastně neobyčejně šťastní, že se nám je podařilo angažovat. Doufám, že budoucnost dá za pravdu jemu a ne těm, kteří by o tom mohli pochybovat. Teď ještě to poslední organizační opatření, já schválně koukám na hodiny, já bych si ještě dvě minuty schoval na závěr pro nějaké takové vyznání. Takže teď jenom organizačně: Dneska nám ráno pan ředitel předal proti podpisu informaci ohledně tohoto našeho setkání.
Tak prosím vás, já jsem rád, že jste tady v tak hojném počtu, ale nevím, jestli to všichni víte: musíte si to napracovat. Nemůžete říkat, že jste tu byli místo oběda. Vedení podniku velice záleží na tom, abyste se najedli, takže jedině napracovat. To za prvé. Za druhé, prosím vás, neperte se tady. Kdyby se komukoli z vás cokoli stalo, nebude to považováno za pracovní úraz (smích v hledišti). Díky, a já pak bych ještě to vyznání na konec… Díky (potlesk). Jednu doušku si ještě neodpustím. Tohle nám nenapsal ani soudruh Batrla tenkrát, když tady byl v těch garážích (potlesk).
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: Já vám ještě něco dodám k těm úsporným opatřením. Nás mrzí, že pět let – prosím, to jsme se neprobudili teď – pět let jsme ujišťováni o tom, že problémy, které byly nastaveny ve špatném způsobu financování – nejde vždycky absolutně o výši, v první fázi vůbec ne – ale jestliže někdo postaví rozpočet, my jsme říkali pokrytecký rozpočet, tak, že on vyžaduje ve své vstupní konstantě, že musí být nejenom nepřekročen, ale musí být ještě úsporný, aby se prostě všechno splnilo, co nám zákon nařizuje, a ještě splnilo… A to se podmiňuje potom případnými kroky ke změně financování ČT.
To je neřešitelné, prosím. A jestliže jsme my říkali při schválení rozpočtu, že ten rozpočet jsou hrátky s čísly, což nazvali sami radní, a tento pokrytecký rozpočet… Samozřejmě s ním nesouhlasíme, protože ještě kromě toho bychom měli věnovat 20 procent ze svých mezd na tyto „hrátky s čísly“, které by tuto televizi stejně nezachránily. Ta situace se prostě po těch pěti letech do té míry zhoršila, a to jsme na to upozorňovali, že už dneska není jiného řešení, než okamžitého řešení způsobu financování ČT. V první řadě aby platilo těch 600 tisíc domácností, potom mluvme o reálné hodnotě toho poplatku, o stanovení reálné hodnoty jeho výše. A navázání do budoucna na inflaci. Takže prosím toto jsou ty věci. My jsme se neprobudili teď, chyba je někde jinde prosím. Taky někde tam (ukazuje na část hlavní budovy ČT, kde sídlí generální ředitel).
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Já si neodpustím reakci na to. Já s tím, co řekl Tonda Dekoj, stoprocentně souhlasím. Já jsem nezpůsobil… Já jsem tady nevedl tu televizi tři roky, kdy se tady děly ty věci, kdy se ta televize částečně – podle mého názoru – tunelovala, a kdy se nikdo nesnažil o tu změnu. Tady pánové Jirák a spol zvolili chlapce… Jak se jmenoval… Jakuba Puchalského, a následně pana Chmelíčka. Takže já to dědím a všichni vy, co tady jste, tak to dědíme. Tady se prostě čtyři roky nic nedělo.
Já s tím naprosto souhlasím a děláme všechny kroky proto, aby se jednak přijal ten první zákon, který by nám velmi – alespoň P.R. způsobem – pomohl, a lidi by si uvědomili, že mají platit, protože si nikdo nedovolí platit elektriku, plyn, vodu, telefon, ale hrdinství je v této republice neplatit televizi, která nejde zkontrolovat. Elektriku a plyn odepnou, ale televizi… My do těch bytů nikdo nesmíme. A platební morálka je tady prostě nižší než ve všech zemích.
Takže já to stoprocentně podepisuji a naší snahou je samozřejmě donutit ty orgány, které to mohou rozhodnout, a také jsme zvolili tu cestu v případě zákona o zpřísnění výběru koncesionářských poplatků nejít přes ministerstvo kultury, kde to velmi dlouho trvá, tento legislativní proces, ale zařídí to, aby to byla poslanecká iniciativa, která je mnohem rychlejší, a která by nám velmi pomohla. A následně je samozřejmě všechny přesvědčit, k úpravě – já to opravdu tak nazývám – způsobu financování veřejnoprávních médií, protože se to netýká jenom ČT, týká se to Českého rozhlasu a všech veřejnoprávních institucí. A musí to být naší společnou snahou, i s Českým rozhlasem, pokud se s ním nespojíme i fyzicky, což by bylo samozřejmě nejhospodárnější. Ale ta úprava prostě…
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: Není to pravda.
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Je to pravda. Je samozřejmě řada zemí v Evropě a na světě, kde jsou tyto instituce spojeny a je to ekonomicky výhodnější. Takže já jsem si neodpustil tuto doušku k tomu, že já jsem Tondo (k Antonínu Dekojovi) nezpůsobil tento stav, já jsem nezpůsobil podepsání kolektivních smluv v minulých letech, já prostě jenom nesu ty následky. A když na to nemáme ty peníze, tak prostě nemůžeme se k tomuto zavázat. To bych byl velmi rád, aby všichni pochopili.
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: Kolektivní smlouvy nejsou ty, které způsobují, že ČT je v této ekonomické situaci. To bych chtěl říct za prvé. Za druhé jsem rád, že některé verbální výroky jsme tě už naučili (k Jiřímu Balvínovi), protože samozřejmě zvyšování poplatku, zvyšování mezd, když pouze jedná o úpravu na inflaci – Němci tomu říkají inflazion korektur – je to přesnější. Tak to jsme samozřejmě chtěli. Děkuji za to, že jsme alespoň v tomto společně stejného názoru. Ale jinak, co se týká věcí, já si myslím, že této myšlence škodí zejména, když se navenek říká, že se ty úspory najdou. Že tady je přezaměstnanost. Proč se nejdřív neprovede racionalizace provozu, a ruší se ty provozy? Proč? To se ptám. Nejdřív se připravuje jakási organizační struktura, která ještě není usazená, a přesto se už propouštějí ti lodníci, zatímco admiralita má ještě úředníky, případně ještě narůstají ta místa. Děkuji (potlesk).
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Jistě narážíš na autoprovoz a velmi dobře víš, že otázka autoprovozu se tady začala řešit v roce 1995.
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: A vždycky ve prospěch autoprovozu.
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Já myslím, že bohužel právě proto, že toto je jedna z nejsnadnějších služeb, které si můžeme najímat z venku a je to ekonomicky výhodnější pro organizaci.
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: Ne, ne.
Moderátor: Pane řediteli, já bych ještě jenom trošku chtěl reagovat na tu poznámku o tom spojení s rádiem. My jsme si dělali v členských státech EBU takový průzkum. Dotazovali jsme se managerů jednotlivých společností, ať těch spojených, či rozdělených, a výsledek tohoto průzkumu zněl: Má to svoje historické kořeny. Protože v době vzniku televize měly…
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Ano, já to znám ze školení.
Moderátor: No, tak vidíte. Dnes je to historicky tak, jak to je, a nám to nic nepřinese, ani když se rozdělíme, ani když se sloučíme. To jenom krátká poznámka.
Karel Dub, místopředseda Nezávislé odborové organizace ČT: Já bych zůstal u konkrétního. Spojení s rozhlasem nám nehrozí. Hrozí nám jiné věci (smích v hledišti). Takže my nejsme profesionální použivatelé mikrofonů, tak jsem na dvě věci zapomněl při reagování na pana ředitele. Prosím vás, zůstatek 150 milionů v rezervě, který pan ředitel svého času dokonce interpretoval jako přebytek letošního roku – to už nedělá – stejně není skutečností. V rezervě nic nezbude na konci roku. Tohle to jsou zřejmě nějaké předešlé informace. Druhá věc: remunerace. Tam skutečně nezáleží na tom, jestli to pan ředitel podepíše nebo nepodepíše. Pro letošní rok platí dlouhodobá část kolektivní smlouvy, která platí až do konce tohoto roku, tam je remunarace pevně zakotvena. Není o čem jednat. To je druhá připomínka. A já nevím, jestli ještě kolegové budou mít něco… Ne. Teď možná necháme chvilku času na vaše dotazy a jinak to budeme úpěnlivě hrnout ke konci, abyste se nemuseli příliš napracovávat. Já bych pak jenom nakonec řekl to vyznání.
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: Já bych ještě techniky, promiňte mi to, ale skutečně já vím, že bohužel – páni novináři prominou – ale tisk nám není většinou příznivě nakloněn, a je k nám kritický. Budiž k nám kritický, my jsme rádi, že k nám bude kritický, ale na základě racionálních údajů. A to, že se řekne 13. a 14. platy, automaticky podsouvá, že se jedná o jednu a potom ještě jednu výplatu. Ono to tak není. Ony obě dvě ty výplaty dohromady nedávají ani jednu a půl. Takže bych byl rád, abyste to věděli. To jedna věc. Rozdělili jsme si to na třináct a půl hromádek. A remunerace, prostě, proto se jmenují remunerace, protože mají jiná pravidla vyplácení.
Moderátor: Takže jestli už nikdo nechce reagovat, nebo nikdo nemáte nějaké dotazy zásadního rázu. Zaměstnanci tedy, v tuto chvíli… Ke kolektivnímu vyjednávání… Jsou nějaké dotazy. Támhle vidím…
Zaměstnankyně ČT: Chtěla bych se zeptat, jestli ČT neškodí zdvojování funkcí ve vedení, ke kterému v současné době dochází. Pak bych chtěla znát důvod, proč jste odvolal ředitele výroby a techniky Víta Novotného, a jaké bude jeho další pracovní zařazení. Co vedlo ke jmenování Petra Erbena do funkce ředitele výroby? Před chvílí jste kritizoval mladé ředitele, nezdá se vám, že není příliš nemladý? (smích v hledišti)
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Já nevím, o jakém zdvojování funkcí mluvíte, takže to nebude rozhodně…
Zaměstnankyně ČT: Místo šéfproducentů budou šéfproducenti a šéfdramaturgové.
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Není to zdvojování funkce, je to vlastně rozdělení (smích v hledišti). Je to samozřejmě trošku návrat k redakčnímu systému, to znamená dvojí kontrole. Co se týká pana Erbena, pan Erben je mladý, ale pan Erben prošel narozdíl od dvou jmenovaných předtím desetiletou praxí v oboru. Ani pánové Puchalský, ani pánové ti… neprošli žádnou praxí a nikdy neměli nic společného s médii. Takže…
Moderátor: A ten poslední dotaz byl ještě o odvolání pana Novotného a jeho další perspektivy v tomto podniku.
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Bylo vypsáno výběrové řízení na ředitele výroby. Všichni čtyři, kteří se toho výběrového řízení zúčastnili, měli hodně podobné projekty. Nikdo nepočítal s funkcí ředitel výroby a techniky, a všichni měli poměrně stejnou podřízenost producentských center ředitelství výroby. Z tohoto výběrového řízení vzešel nejlépe pan Erben a samozřejmě v momentě, kdy vzešel z tohoto výběrového řízení, odvolal jsem ředitele výroby a techniky, pana Novotného, a jmenoval jsem ředitelem výroby Petra Erbena. Je věcí Petra Erbena, v této funkci, koho si vybere za šéfa techniky, koho si šéf techniky vybere na další a další místa, která v tomto oddělení jsou.
Jindřich Bareš, vedoucí produkce ČT: Mě hodně svrbí ruka, protože v tom výběrovém řízení na ředitele výroby jsem byl taky. Jmenuji se Bareš, jsem tady více než 12 let. Mám vysokoškolské vzdělání. Jak říkal pan ředitel, ty projekty byly velmi podobné. Já jsem ten projekt psal v ohledu na organizační strukturu velmi volně, protože jsem netušil, jaké jsou záměry. Nicméně jsem tam uvedl nějaké teze, které by tam měly být, a hlavně jsem se zaměřil na to, jak by ta organizační struktura měla fungovat, a jak by se měla vylepšit a ne jak by měla být postavena. Nicméně chci tady jít do sporu, protože to výběrové řízení podle mě nebylo výběrové řízení na funkci ředitel výroby, ale na funkci pana ředitele Erbena (potlesk). Osobně proti němu nic nemám, ale vím, že pochází… Několik let pracoval, nebo možná i ne let, v televizi Prima a studoval přitom FAMU, kde skončil horko těžko druhý ročník. Dál se zatím nedostal. Tak si porovnejte, jak kteří kandidáti vypadali a jak jsou na tom.
Jiří Balvín, generální ředitel ČT: Mě to mrzí, Jindro, že se pouštíš do takovýchto úvah. Pan Erben studuje, je ve třetím ročníku s průměrem jedna celá něco, takže neskončil, pochopitelně (smích, potlesk). Beru to jako zbytečnou osobní invektivu, protože není to tak. Nepouštějme se do takovéto diskuse, jestli někdo studuje nebo nestuduje.
Jindřich Bareš, vedoucí produkce ČT: Já jsem měl pocit, aspoň když jsem sem nastupoval, a ve spoustě dalších věcí, že na některá místa byly určité požadavky. Požadavek na mou funkci, kterou teď zastávám, je bezpodmínečně vysoká škola, nebo minimálně 12 let praxe. Můj asistent musí mít vysokou školu nebo aspoň osm let praxe. Tenhle člověk vysokou školu nemá a má tři roky praxe, které byly někde napsané. Nechci to nijak srovnávat, ale prostě nějaké podmínky na ty funkce jsou, a vždycky ta vysoká škola byla jako podmínka. Mě to přijde, že si ten diplom můžu někam vyvěsit a můžu se tomu smát, protože někdo má nějakou profesionalitu, nějakou praxi, nějakou zkušenost, a někdo jiný přijde z ulice, studuje, a je na tom holt lépe. Já nevím, jaká srovnání tam jsou, ale takhle to já vidím (potlesk)
Moderátor: Protože se naše shromáždění chýlí ke konci, tak bych chtěl ještě dodat, že nejenom že nedostaneme valorizaci, remuneraci, letní či zimní, já si myslím…
Antonín Dekoj, předseda Nezávislé odborové organizace ČT: No počkej, nedostaneme… Možná na ní máte nárok. Minule jsme taky měli nárok a bylo nám řečeno, že se můžeme soudit. A já tvrdím, že nemáme peníze ani na celý rok na výplaty. Takže uvidíme, jak to dopadne někdy v říjnu tohoto roku.
Moderátor: Takže asi bychom směřovali to naše shromáždění ke konci, abychom se mohli věnovat svým pracovním povinnostem. Poprosil bych ještě pana Duba.
Karel Dub, místopředseda Nezávislé odborové organizace ČT: Já ještě k té remuneraci. Remuneraci dostanete, jde jenom o to, kdy. Jestli proběhne soud, a potom ji dostanete, nebo jestli ji dostanete hned. To vyznání, no… Byli jsme včera na Radě ČT, téměř v současném kompletním složení, pozvat je, aby se dnes zúčastnili. V podstatě to neodmítli, ale několik radních dost vehementně se nás dotazovalo, jestli se tu nebude podepisovat něco proti panu Klausovi (smích). Nesmějte se. Samozřejmě jsme řekli, že nikdo nic podepisovat nebude. Já bych na tohle to rád reagoval. Prosím vás, mezi těmi, kdo se tázal, byl i pan Knížák. Já vím, že se to nemá, když tady není, ale byl pozván a nepřišel. Zvláště u něho mě to zarazilo, protože on, který se v podstatě pasuje do apoštola pravicovosti a toho, kdo vyznává „Velkého Kormidelníka“. Je mi pak velice divné, že nám dává takovouto návodnou otázku. Protože to vypadalo, že jestliže jsme na to nepřišli, že bychom to měli udělat. Takhle nějak jsem to chápal (smích). Takže já, prosím vás, tady z tohoto místa říkám: Takhle ne, pane malíři, tudy cesta nevede, pane básníku (smích). Já bych to rád zdůvodnil, proč tento vzkaz panu Knížákovi adresuji. Já neznám v celém tomhle státě jiného velikána toho typu, který by byl schopen během jednoho měsíce, možná dvou, zasvěceně promluvit do duše výboru pro udělování Nobelových cen Královské akademie věd ve Švédsku co do nominací za ekonomii. Neznám nikoho dalšího, kdo by za chvilku na to fundovaně zhodnotil kinematografii za posledních deset let, která natočila to, co natočila – tady u nás. Neznám nikoho dalšího, kdo by dokázal mně, pomýlenému, vysvětlit dodatečně, čeho jsem se to vlastně dopustil, když jsem spolupodepsal Tři otázky, které narušují integritu jeho svobody, a cituji dále: „svobodu nás všech“. Já bych to ještě rozvedl: svobodu všech na této planetě. Já neznám nikoho, kdo dokáže tohle všechno, a proto mi dovolte říci nakonec s klasikem: „Volili jsme ho, abychom ho měli. Sláva mu, piškrumda žumpajdá!“ Ať žije Václavda Klaus! (smích, potlesk)
Moderátor: Takže já vám děkuji za účast, doufám, že jste se dozvěděli, co jste se dozvědět potřebovali
