Uvažuji o tom, že se pustím do politiky, říká v rozhovoru pro RadioTV bývalá moderátorka „oficiální“ České televize z dob předloňské krize Dušica Zimová, která po účinkování na obrazovce ČT marně shání zaměstnání.
Moderátorku Dušicu Zimovou mohli diváci České televize nedávno spatřit v kulturní revue Artóza. Téměř dva roky po krizi na Kavčích horách se tak poprvé na obrazovce veřejnoprávní televize objevil někdo z bývalého týmu Jany Bobošíkové, který podporoval narychlo zvoleného generálního ředitele ČT Jiřího Hodače. Čtenáři si jistě vzpomenou na Události odvysílané z hotelových pokojů nebo jiných místností, které měly nahradit obléhaný newsroom na Kavčích horách, kterými provázela právě Zimová. Co dělá tato moderátorka dnes?
Nedávno jste se objevila v pořadu Artóza na České televizi. Jde o pravidelnou spolupráci? Je to docela překvapivé, vzhledem k tomu, jak se ČT po loňském nástupu Jiřího Balvína do funkce prozatímního ředitele zbavila lidí, kteří byli na straně Jany Bobošíkové.
To jste řekl moc hezky, že se zbavila lidí, kteří byli na stejné straně s Janou Bobošíkovou. Ono to sice vyjde nastejno, ale my odešli po „vzájemné dohodě“, ačkoli jsme mohli zůstat. Konkrétně mně končila pracovní smlouva v červnu. Ale dovedete si představit, že bychom šli za panem Klepetkem, aby nám přidělil práci? A přesně takhle nám to pan ředitel Balvín řekl. Dovedete si představit, že bychom v oné situaci mohli zůstat mezi lidmi, kteří na nás plivali? Na to jsme neměli žaludek. Ze zbabělosti nás jistě nikdo podezírat nebude.
Jak to bylo s Artózou?
Zavolal mi Radim Špaček, který je jedním z tvůrců tohoto pořadu, že by tam chtěl mít Listárnu a že vzhledem k tomu, jak to bude dělané, by se mu docela líbilo, kdybych v ní vystoupila. A že to je pro Českou televizi. Řekla jsem mu, že jsem pro každou legraci a že když je to pro ČT a bude se to natáčet na Kavčích horách, udělá mi to skutečně radost. Reakce některých lidí jsem si totiž dovedla představit a faktem je, že jsem se nezklamala. Stačilo, že jsem byla při natáčení vidět na chodbě na monitoru.
Co říkali?
„Co tady dělá Zimová!? To je nějaká legrace, žejo?“ Když se dozvěděli, že je to normální pořad, asi nevěděli – jak se říká – která bije. Následovalo prohlášení pana Dekoje v tom smyslu, že televize je rozkládaná zevnitř, o čemž mělo svědčit mimo jiné i to, že jsem se na dvě minuty objevila na obrazovce. Tak to už žádná legrace není. Co říká pan Dekoj je mi jedno, stejně jako mnoha jiným, jenže dá-li předseda odborové organizace ve veřejnoprávní televizi najevo, že vlastně – jinými slovy- kádrují, je to dost na pováženou.
Čili ta spolupráce se týkala jediného pořadu a jediné scénky v něm, kde jste napodobovala Vladimíra Železného a jeho pořad Volejte řediteli?
Jediný pořad, jediná scénka, ale pana Železného a jeho pořad jsem nenapodobovala.
Ale vyznělo to tak, že to je parodie na Volejte řediteli.
Ne, v žádném případě. Kdokoli si dnes sedne za stůl, bude mít brýle, bude číst dopisy a bude to v jisté nadsázce, bude to samozřejmě vypadat jako parodie na Volejte řediteli. Jenom to svědčí o tom, že se pan Železný zapsal nesmazatelným písmem do podvědomí lidí.
Vaše vystoupení v Artóze ale skutečně připomínalo Volejte řediteli, a nebylo to jenom tím, že jste seděla s brýlemi za stolem.
Když už, tak to daleko spíše byla připomínka našeho legálního, ilegálně provozovaného vysílání z doby krize v ČT. Už tím, že jsem to byla já. Ostatně, v posledním vydání Artózy seděla v listárně Jolana Voldánová a za ní stáli tvůrci pořadu stejně, jako tehdy stáli zasmušile závažně televizní povstalci a jejich příznivci s bikolorami.
Reagovala nějak na vaše vystoupení v Artóze Jana Bobošíková, která z ČT odešla do televize Nova moderovat Sedmičku?
Ne, ani nevím proč by měla. I kdybych Vladimíra Železného parodovala. Jenže znovu opakuji,že tohle mne vskutku ani ve snu nenapadlo. Nehledě na to, že by to ani nebylo originální a už z toho důvodu by to asi v Artóze její autoři nechtěli. Pokud by se jim dalo něco vytýkat, nedostatek originality by to jistě nebyl. Spíš si myslím, že to bylo založeno na onom obrovském protikladu hlasatelského klišé vzhledem k uvolněnosti, v jaké je Artóza dělaná.
Nedávno deník Právo zveřejnil fotografii, na které jste s premiérem Milošem Zemanem na oslavě čtyřicátin člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petra Žantovského, která se konala v pražské restauraci U Magistra Kellyho. Vztahy s tak vysoce postavenými politiky máte od krize v ČT?
Vztahy s vysoce postavenými politiky? S panem premiérem jsem mluvila vůbec poprvé. Využila jsem toho, že na oslavě byl, abych mu řekla, že je škoda, že odchází z politiky. Domnívám, že pan Zeman i pan Klaus jsou takové osobnosti, že se jejich velikost a význam zhodnotí až s odstupem času. Bohužel. Co se týká pana premiéra Zemana, je fakt, že naši novináři si ho vybrali jako terč díky jeho bonmotům, mnohdy dost nekonformnímu vyjadřování a díky tomu, že častokrát nazývá věci pravými jmény, aniž by si dal práci je diplomaticky opentlovat. Někdy se vyjadřuje skutečně pregnantně, nicméně jsou situace, kdy si myslím, že to je docela potřeba.
Vraťme se k samotné akci. Měli by mít politici tak úzké styky se členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání? Panu Žantovskému byl poblahopřát jak premiér, tak předseda Poslanecké sněmovny.
Já bych to vzala z jiného hlediska. Dala by se tím dokázat nezávislost člena Rady, protože tam byla jak pravice, tak levice a dokonce byste tam nalezl průřez napříč českým politickým spektrem. Špatně by bylo, kdyby tam byl jenom pan Klaus, nebo jenom pan Zeman. A že se členové Rady (ale opravdu nevím, jak jsou na tom osobně ti další) znají s politiky? Jsou to většinou lidé z oblasti kultury nebo novináři, takže je to docela přirozené. A český dvorek je moc malý na to, aby se tito lidé neznali. Asi by to bylo spíše absurdní. Ať děláte co děláte, už jen při společenských příležitostech o sebe musí tito lidé neustále zakopávat.
Přeformulovala bych ovšem vaše konstatování, že pánové Klaus a Zeman přijeli pogratulovat panu Žantovskému. Domnívám se, že lepší by bylo patrně říci, že jak premiér, tak předseda sněmovny, stejně jako mnoho dalších, přijali pozvání pana Žantovského na oslavu jeho narozenin. Jistě to od nich bylo velmi milé. A pokud jde o úzké styky: návštěva obou pánů byla, co do úrovně, stále návštěvou premiéra a předsedy sněmovny, byť ve velmi příjemném, neformálním duchu.
Jak to setkání vůbec probíhalo?
Z mého pohledu takto: pan premiér přijel první, nezdržel se dlouho, než jsem pojedla něco malého z pohoštění, které bylo připraveno mimo bar a popovídala si s dalšími, co dostali hlad, zastihla jsem ho vlastně už na odchodu. Pan předseda sněmovny s chotí přijeli o něco později, chvilku poseděli, příjemně si pohovořili s tím, kdo s nimi chtěl hovořit a po době, kterou by i anglická královna označila za dostatečně dlouhou pro milé gesto a dostatečně krátkou na to, aby nemohla být brána jako nic jiného, zase odjeli.
Říkáte, že tam byla pravice i levice, a tím to bylo v rovnováze. Ale ODS drží ČSSD drží při moci.
Já se domnívám, že opoziční smlouva byla naprosto nutná. Kdyby byly nové volby, dopadlo by to úplně stejně. Proto opoziční smlouva ušetřila peníze a udělala čáru přes rozpočet malým stranám, hlavně lidovcům a unionistům, které začaly nemravně vydírat. Nic jiného to nebylo. Nedrží se vzájemně u moci, ale přes veškeré rozdíly v programech dokázaly tyto antagonistické strany udržet stabilitu země. A cožpak, podle novinářů, neriskovaly? Vždyť jsme byli stále krmeni tím, jak se od nich voliči odvracejí. Takže to byl snad i dost statečný kousek, ne? V zájmu téhle země. No a novináři to neocení a neocení. Na sociální demokracii mi ovšem vadí, že nepodpořila většinový volební systém, protože to je to, co by tato země potřebovala. Jinak se budeme neustále motat v bludném kruhu.
Myslíte si, že by politici měli udržovat přátelské vztahy s lidmi z regulačního orgánu, který kontroluje elektronická média?
Ale probůh, nakolik přátelské jsou tyto vztahy, na to se zeptejte pana Žantovského a máte-li jakoukoli pochybnost stran nějakého ovlivňování v důsledku téhož, není nic jednoduššího než si to, jako novinář, prověřit. To může a dokonce by měl, v případě jakýchkoli pochybností, udělat každý novinář. Bohužel, u nás se články píší zhusta jen na základě pochybností a předpokladů. To však má být na počátku úmyslu o něčem psát. Ne obsahem článku. Pokud se nejedná o bulvár. A nemyslíte, že chce-li někdo něco ovlivňovat, že to dělá spíše potichu za bukem, kam není vidět? Jen si říkám, proč je v téhle zemi každý politik, každý člen nějaké rady nebo komise a co já vím čeho , potenciální gauner?
Důležité je ještě jedno. Je celkem patrné, že Petr Žantovský bude asi volit ODS a nijak se tím netají. Každý z rady bude někoho volit. Většina lidí v této zemi bude volit. I tomu, kdo nebude volit je některý politik více či méně sympatický nebo odporný. Jestliže není člověk duševně zaostalý, není apolitický. Domníváte se, že například pan Karásek, který z rady odešel, je apolitický? Ale mám pocit, že jeho přátelské vazby by nikomu nevadily. Takže: ať se každý přátelí s kým chce. Svobodná společnost si dokáže vyžádat účty, je-li to potřeba.
Po krizi na Kavčích horách jste Českou televizi opustila. Čemu jste se dál profesně věnovala? V jedné diskusi na portálu iDnes jste dokonce řekla, že byste šla klidně prodávat zeleninu do stánku na Dejvické, pak se objevila informace o vašem zájmu pracovat ve slovenské zpravodajské televizi TA3…
S tím stánkem to byla tehdy samozřejmě nadsázka. Chtěla jsem tím říci, že i kdybych měla riskovat kariéru, nezměnila bych nic na svém postoji podpory legálního vedení. I po té zkušenosti, kterou jsem získala. TA3 byla jedna z možností, kam jsem zkoušela napsat a zajímat se o místo. V tomto případě českého zpravodaje. I když se mi slovenština líbí.
Jaké byly reakce společností, u kterých jste ucházela o zaměstnání?
Začnu Primou, kde jsem několik let pracovala a poté externě namlouvala upoutávky. Hned první den, kdy jsem se ocitla v novinách vedle Jany Bobošíkové, mi dopoledne volali z produkce. Produkční mi poměrně vesele oznámil, že už nemusím chodit, že se vedení self promotion dohodlo, že se budou měnit hlasy. Asi si právě přečetli noviny a spěchali, aby mne nenechali na pochybách, o co jde. Samozřejmě se změnil pouze můj hlas. Jednali velmi operativně.
A co se týká období po odchodu ČT?
Několikrát jsem se pokoušela sehnat práci a musím říci, že v mém oboru je to absolutně neprůstřelné. Potkala jsem například bývalého kolegu z Vinohrad, který teď dělá v jednom soukromém rádiu na významném postu. Ptal se mě, co dělám, a tak jsem mu vylíčila, že prakticky nic. Ne že bych čekala, že mi nabídne práci nebo že bych si o ni chtěla říkat, ale přesto jsem měla tak trochu naději, že snad… Náš rozhovor ale skončil tím, že mě – velmi rozesmátý – dal přátelskou herdu do zad a pravil: „No jo, když ty ses musela zaplést s Hodačem.“ A odkráčel. Takových zkušeností mám více.
Zkoušela jste se uplatnit jenom v oblasti médií?
Ne. Špatnou zkušenost mám ale i odjinud. Ucházela jsem se o místo ve firmě, která pracuje mimo jiné i na poli sociálním. Potřebovala člověka do PR a ke shánění peněz. Vypadalo to velmi nadějně, protože se jim známý člověk zamlouval. S panem ředitelem jsme si otevřeně pohovořili, byl to sympatický a šikovný člověk. Měl se do týdne ozvat, ale poslal mi pouze SMS, že se rozhodli pro někoho jiného.
To se stává celkem běžně.
Taky jsem mu odpověděla textovkou, že to samozřejmě akceptuji, nicméně že bych ráda věděla proč, abych se mohla do budoucna lépe připravit. Odpověděl mi, že člověk, pro kterého se rozhodli, měl patřičné vzdělání, které je pro ně důležité a měl o tu práci eminentní zájem. Na to jsem mu odepsala, že jsem měla taky eminentní zájem a nevím o tom, že by existovaly školy na shánění peněz. Tak mi bylo odepsáno, že kladou důraz na to, jak se zapojí do kolektivu. To už jsem navrhla, protože nerada někoho trápím, že pokud jsou v tom nějaké ideové důvody, ať mi už neodepisuje, že si ušetříme čas a já budu vědět o co kráčí. Už nenapsal.
Čili teď jste na volné noze a máte různé externí spolupráce?
Kdyby nebylo oněch událostí, nastoupila bych jako moderátorka do rádia Classic FM. Už jsem byla na zácviku, protože bych se musela naučit technickou obsluhu. Jen jsem řešila, jestli se mám zaučovat na „starou“ techniku nebo počkat na novou, která byla, jak se říká, na spadnutí. Je to rádio, blízké mi svým zaměřením a dělá to dobře, žádná zatuchlá konzerva. Jsou tam schopní a příjemní lidé, na které jsem se i jako na kolegy těšila. Protože jsem ale věděla o postoji pana ředitele ke krizi v ČT, považovala jsem za zbytečné se potom ještě ozývat. Nervů jsem měla i tak dost. No a oni se pochopitelně také neozvali.
K tomu bych bývala měla tu Primu, sem tam nějaké drobné, jako reklamy a podobně. Teď nemám nic. Takže k vašemu dotazu: na volné noze sice jsem, ale žádné externí spolupráce nemám. Vlastně, abych nezapomněla. Volala mi jedna kolegyně z Českého rozhlasu . Mohla jsem pro ni točit nějaké ankety. Ale za takových finančních podmínek, že bych si na tenhle koníček musela spíš sehnat sponzora. Když jsem jí to řekla, jedovatě opáčila: „No já myslím, že ty si teď snad nemůžeš moc vybírat.“ Inu, zklamala jsem tu dobrou ženu. A jistě mi tak chtěla pomoci.
Jak jsou na tom ostatní lidé z týmu Jany Bobošíkové, kteří s vámi připravovali oficiální zpravodajství ČT v době krize?
Já jsem většinu lidí z týmu, který pracoval pod Janou Bobošíkovou, ani neznala. Takže ani dnes o nich mnoho nevím. Vím jenom, že Dana Makrlíková je na Primě, někdo v Supru. Jsem ráda, že už je zaměstnaný Antonín Zelenka, který měl velké problémy. Už byl třeba dohodnutý, čekala ho poslední schůzka, kde si měli „plácnout“ a přišla mu SMS, že by byl přece jen na tom postu pro zákazníky kontroverzní osobou a že tedy litují. Také si to hezky užil. Pak ještě vím o tom, že jedna společnost, která pro nás dělala, přišla téměř o všechny zakázky. Pracovala totiž hlavně pro ČT. Museli začínat znovu téměř od nuly. Snad už jsou na tom lépe.
Od televize Nova jste nabídku neměla? Jana Bobošíková moderuje Sedmičku, nepotřebovali třeba produkční?
Co se týká moderátorství, byla jsem v určité době natolik známý obličej, že kdyby Nova měla zájem, kontaktovala by mě. Sice mi to může být líto, ale formát Jany Bobošíkové prostě nejsem.Tečka. Je zcela logické, že po ní Nova sáhla. Byla to ředitelka zpravodajství České televize a je skvělá redaktorka. Navíc se domnívám, že je mi přece jen více, než je věkový průměr nováckých moderátorek. Co se týká třeba produkční v týmu Sedmičky, nevím, neptala jsem se, ani mne nenapadá, proč bych to měla dělat. Protože je tam Jana? To by mi bylo dost trapné. Nicméně, pokud by potřebovali produkční, potěšení na mé straně.
Považujete své vystupování v ČT za doby krize za profesionální?
Za vysoce profesionální z hlediska nepředstavitelných podmínek, za kterých jsme všichni v té době pracovali. Ani si neumíte představit, jak vysoce profesionální přístup byl potřeba, aby vůbec nějaké vysílání existovalo. Budu-li ovšem hodnotit jen z hlediska profese jako takové, není pochopitelně co řešit. Jsem příliš velký profesionál na to, abych nevěděla, že to bylo špatné. Nejsem televizní zprávař, zprávy jsem dělala pouze v rádiu, na Vinohradech chvíli po revoluci – a ne špatně – a pak ještě v rádiu Echo. Tam jsem si je i připravovala. Jinak ale i v rádiu byla podstata mé práce jinde.
V době našeho televizního vysílání jsem prostě nesla svou kůži na trh, i když jsem věděla, že to je profesně špatně . V tu chvíli jsem ale nekopala za sebe, ale za celý tým. A hlavně za věc. Jakkoli se může toto konstatování dnes zdát nadnesené. Ale takových „šílenců“ nás, jak si jistě pamatujete, bylo víc. A to byl, věřte mi, přes ty hrůzy, dost dobrý pocit. Musela jsem se jenom smát, když nedávno na Radiožurnálu vypadla síť. Měli pomalu přímý přenos toho neobyčejného hrdinství a pracovního nasazení. Chápu, co to udělá ve vysílání za problémy, ale když jsem si vzpomněla na nás…
Jana Bobošíková v několika rozhovorech řekla, že se chce do České televize vrátit. Chtěla byste pod ní znovu na Kavčích horách pracovat?
S Janou Bobošíkovou bych pracovala vždycky, pokud by vrátila do ČT. Znám spoustu lidí z branže, ale musím říci, že Jana Bobošíková je podle mého názoru jediný člověk, který by byl schopen postavit na nohy to, co teď momentálně na Kavčích horách je a vybudovat z toho veřejnoprávní televizi tak, jak má vypadat. Nejsou v tom vůbec žádné přátelské vazby, protože předtím jsem Janu Bobošíkovou neznala a teď se nestýkáme. Dalo by se říci, že jsme se sešly „spřízněny volbou“, takže mé hodnocení je opravdu objektivní. Nehledě na to, pokud jsem dobře informovaná, nějaká její práce na téma veřejnoprávní média se používá při studiu na „žurnalistice“. Což je sám o sobě doklad něčeho a také svědectví o tom, že se touto problematikou zabývá už léta.
Takže váš dřívější tým z ČT se už vůbec neschází?
Ne. Sešli jsme se jednou, pár lidí, loni, na předvánočním posezení. Nejsme žádná konspirační skupina.
V médiích ale proběhly informace o tom, že krátce po ukončení stávky v ČT jste měli nějaké setkání.
Pokud si pamatuji, rozlučka proběhla. Jinak nevím, co byste mohl mít na mysli.
Poměrně dost lidí z tehdejšího vedení ČT publikuje na serveru Virtually Jany Dědečkové. To je asi vaše jediná mediální aktivita v současné době?
Ano, a bohužel nemůže být honorovaná, což je mi dost líto. Na druhou stranu jsem několikrát psala panu Komárkovi do MF Dnes, ale nikdy mi nic neuveřejnil – s jedinou výjimkou, kdy můj příspěvek vydali jako dopis čtenářky. Bohužel trochu upravený, takže to ztratilo zamýšlenou lehkou ironii, která tam byla. Maličko se to posunulo.
Co hodláte dělat?
Teď se ucházím o práci na dvou místech, zcela mimo svou profesi. Být bez práce může být možná zajímavé, pokud jste kupříkladu rentiér. Ale nemít práci, ani peníze, to je dost hloupá kombinace.
Nenapadlo vás pustit se do politiky?
Napadlo. Dokonce ještě tehdy, kdy jsem byla v rádiu nebo televizi.
Z vašeho vyjadřování je jasné, že je vám nejbližší ODS.
Já jsem konzervativec se silným sociálním, ne socialistickým, cítěním a smyslem pro spravedlnost a čestné jednání. Nevím, je-li z mého vyjadřování jasné, že je mi nejblíže ODS. Pravda je, že ač bych k některým názorům, které ODS zastává měla výhrady, k jiným partajím mám výhrady větší a zásadnější. A ve věcech, týkajících se zájmů tohoto státu, přijímám politiku ODS zcela bez výhrad. Dokonce bych ještě přitvrdila. Ale to je pochopitelně otázka možného v dané situaci. V neposlední řadě je to také o odpovědnosti. Ještě jsem přemýšlela o jedné straně, která by mi mohla být svým zaměřením hodně blízká, ale nevím, jak bude vypadat po volbách. Nemyslím tím jak bude úspěšná, ale jak vůbec bude pokračovat do budoucna.
Na působení v politice musí mít ale člověk hodně silné nervy.
A na co je dnes nepotřebujete? Musím říci, že jsem se z krize v ČT vzpamatovávala dost dlouho. Pokud na vás někdo řve „Ty svině fašistická!“ nebo „Ty kurvo!“ , když jste při projití davem před televizí, ze strany „obránců svobody slova a demokracie“ , bez nadsázky řečeno, vystaven lynčování, když nemůžete ani po několika měsících přijít do restaurace, aby někteří lidé netrousili poznámky, přijdete-li o přátele, tedy o lidi, kteří si tak říkali a kteří teď, ve chvíli, kdy je potkáte, ostentativně dělají, že vás nevidí, zamává to i s méně citlivým člověkem. Tohle ale už mám vyřešené. Znáte to, co vás nezabije, to vás posílí.
