Jan Kraus: Čekám, jak to dopadne s Drahošem

Herec a moderátor Jan Kraus je jednou z nejznámějších postav předloňské krize v České televizi. Koncem března se stal předsedou Filmového a televizního svazu, profesní organizace filmových a televizních pracovníků.Herec, moderátor a nejnověji i předseda Filmového a televizního svazu Jan Kraus má rád hovorovou češtinu. „Překládat“ jeho rozhovor do spisovaného jazyka by bylo zbytečné – navíc by ztratil svůj lesk. „Nedokážu si představit, jak se na spisovnou češtinu balí holka,“ říká jedna z klíčových postav předloňské krize v České televizi.
Často kritizujete různé funkcionáře, teď jste se sám stal předsedou Filmového a televizního svazu. Co vás vedlo ke kandidatuře?
Nemůžete dávat všechny funkce do jednoho pytle. Předseda tenisového klubu se přece nemůže rovnat předsedovi parlamentu. Tam je malej rozdíl. Já jsem dospěl spíš k tomu předsedovi tenisovýho klubu, kterej musí shánět nový míče a řeší problém se sprchama. Je to jednoduchý: pokud přímo v tom klubu říkáte, že není možný, když se nemáte kde osprchovat, a že není s čím hrát, logicky vám vedení řekne, abyste to zařídil, ať děláte předsedu. Hrdost a čest vám velí to zkusit. Veřejná politika je pro mě úplně jiná oblast. Hájit svobodu je součástí mého profesního zájmu. Není v žádným rozporu s tím, co dělám, včetně sloupků v Týdnu.
Četl jsem zápis z té volby a připadá mi, že členy FITESu zaujal především váš požadavek na odvolání  Ladislava Milera z Rady České televize.
V tý době to tak kristalizovalo.
. a že to byl hlavní argument, proč vás volili.
Podívejte, v té době se ta informace díky Týdnu objevila. V rámci FITES jsme společně s Obcí spisovatelů, Obcí tlumočníků a překladatelů a Asociací hudebníků iniciovali odvolání pana Milera a rozeslali to všem šéfům politických stran a taky ČTK. Ta to ale nedala ani do přehledu událostí. Lidi jako pan Miler tady mají ohromný zastání, protože tu existuje spousta jemu podobných. Kdybych byl v Radě, požádal bych veřejně pana Milera, aby rezignoval. Čekal bych, že třeba to udělá pan Knížák.
Ten Milerovo zvolení kritizoval už v době, kdy se Rada měla sejít na svém ustavujícím zasedání.
Ale nepožádal ho, aby rezignoval. To jsou takoví modrý kluci z ODS, co jim komunisti nevaděj. Že pana Milera hájil známý cenzor Kučera, to chápu. Ale u pana poslance Pejřila z ODS je to deziluze. Tady vidíte, že nám do těch profesí nalejzaj politicky bezpohlavní švábi, a proto je třeba za profesi bojovat.
Co hodláte dělat dál? Otevřený dopis Poslanecké sněmovně asi k odvolání pana Milera stačit nebude.
Já jsem si říkal, že by mohlo. Oni si vždycky stěžovali na to, že s nima nechceme jednat, a pak děláme bengál. Proto jsem si říkal, že dodržíme všechny ty standardní kroky. Určitě něco vymyslíme, abychom jim dali najevo, že Miler je pro nás nepřijatelnej.
Co?
To vám říkat nebudu. To by vám neřek nikdo. Každej se ptá „a co byste tak jako hodlali dělat“? Na to odpovídám, že to nikdo dopředu říkat nebude, protože by to musel bejt blázen. Ale jsem ochotnej do toho jít i sám osobně. Člověk z ÚV KSČ v Radě ČT je pro mě prostě nesnesitelnej.
Chcete jít na veřejné zasedání Rady ČT a dát mu najevo, že by měl odstoupit?
Klidně, ale to jsou drobnosti. Je tu trošičku jiná věc. Pan Miler s velkou pravděpodobností pracoval v prověrkových komisích, takže v Radě sedí protizákonně. Je-li to pravda, bude třeba podat trestní oznámení, a v tomhle případě možná na poslance, kteří ho volili. Ale ono by bylo nejlepší, kdyby se pan Miler sebral a odešel. Kolegové radní vám ale začnou říkat, že moc dobře pracuje. To je jako kdyby mi říkali, že doktor Mengele velmi dobře utírá nádobí.
Odvolání Milera asi není jediné, čím by se měl FITES zabývat.
Chtěl bych, aby FITES byl tou organizací, jakou byl dosud. Je to elegantní instituce, jediná, od který jsem dostal v komunismu vyznamenání – cenu za hereckej výkon, když mi bylo patnáct. Taky to byla jediná organizace, kterou vyloučili z Národní fronty. Byla to bojovná a výběrová organizace, no odborová. Když chtěl FITES vydávat časopis, prezídium řeklo, že když se jim to nepovede, celý odstoupí. V tý době tam byl Frič, Klos a Forman. FITES je zajímavej taky tím, že je to jedna z institucí, která od roku 1965 nemusí měnit stanovy.
Co vlastně takový FITES dělá?
Je to ochranná, výběrová organizace lidí pracujících ve filmu a v televizi. Zajímá se o ideu demokracie a svobody, což je základní potřeba každýho skutečnýho tvůrce, a o profesní podmínky. Potřebujeme regulérní prostředí a svobodu, nic víc. K regulérnímu prostředí ale dnes patří taky určitá struktura podpory kinematografie a audiovizuální centrum, které mají všechny země v Evropě. Hlavně jde ale o svobodu, kterou musíte i v demokratických zemích hlídat každej den. To jsou cíle FITESu – a vždycky byly, on jiný neměl.
FITES se hodně angažoval při předloňských událostech v České televizi. Nezískal tím u určitých lidí nálepku vzbouřenců, se kterými se nemá vyjednávat?
Já jsem jako nový předseda FITESu považoval za celkem korektní, aby místopředseda Jan Štern, který tím byl pověřenej, sjednal schůzky s představiteli politických stran. Nejdřív jsme se sešli s ministrem Dostálem, protože to je rezortní kolega, pak s paní Buzkovou, s paní Marvanovou a panem Svobodou. Jedinej, kdo se nám neozval, byl Ivan Langer.
O čem jste se bavili?
S ministrem Dostálem o zákonech. Bylo to docela zajímavý, protože jeho varianta zákona je to, co by FITES rád – audiovizuální centrum, a tak dále. Můžu vám říct, že rozhovor s paní Buzkovou, Marvanovou i panem Svobodou byl v pohodě, žádný zásadní problém jsme neměli. Sice jsme občas měli rozdílný názory na řešení situace, ale všichni se shodli na tom, že je potřeba o tom mluvit. Řekněme si upřímně: vy jste tady tři týdny poslouchal kanonádu o národních zájmech, že jo? Myslíte, pane Potůčku, že je něco jinýho znakem národní identity než kultura?
Asi ne.
Není. To jediný ale neřekli, ty kluci politický. O kultuře nikdo z nich nepromluvil. Víte, to je ta slavná teze, že Plzeňskej prazdroj národní identitu neudrží, protože bude jednou patřit nadnárodní společnosti, jak už se stalo – patří Jihoafričanům a je z něj Pilsner Urquell. Ale vědomí národní příslušnosti, identity, vědomí historie, můžete zaznamenat jenom v kultuře. Kultura je současně propagační znak národa, a proto do něj kultivovaný národy investujou. Oni to nedělaj jenom proto, že by se to mělo. Oni bytostně cítěj, že je to kus toho sebeuvědomění. Kdybyste dneska chtěl natočit pravdivej historickej film o kterýkoli epoše týhle země, z čeho byste to dělal? A za co? Sám seženete pár miliónů, a hotovo. Stát se tváří, že ho to nezajímá, že to není potřeba. Jenom aby se nedivili, až za dvacet třicet let začnou lidi mluvit bez háčků a bez čárek. Protože esemesky a internet je moc nepotřebujou. Takze bysme casem zacli spolu takhle hovorit, protože se nam to vsechno nejak vytrati.
Z první veřejné akce FITESu po vašem zvolení vzešlo odvolání místopředsedkyně Rady ČT Zdeny Hůlové. Jak jste to přijal?
Je to vizitka pokoutnejch vztahů a různejch pletich, ve kterejch naštěstí FITES nejede. Byl to důsledek toho setkání. Je to jednoduchý: paní Hůlová mluvila o něčem jiným, než si dotyčný myslel. Mluvila o konferenci, zatímco on myslel, že o revoluci. Když budete sedět vedle paní Hůlové, tak se vám to nestane, protože ji uvidíte. Když budete sedět pět metrů od ní, tak se vám to taky nestane, protože poznáte, kdo co říká. Ale protože tam došlo ještě k omylu s jedním výrokem, který říkala Táňa Fischerová, a ten byl přisouzenej taky paní Hůlový, jako detektiv teoretik – amatér vycházím z toho, že to musel bejt někdo, kdo stál trošku tak, že neviděl. A já vím přesně, kdo tam byl. Čili já si myslím, že znám toho, kdo s tou fámou přispěchal úplně bílej do televize. Časem ho odhalím. Ale ještě musím sehnat pár důkazů.
Takže je to někdo z České televize?
To vám teď říkat nebudu, protože to je součást naší strategie. Jestli koukáte na dobrodružný filmy, tak tam se taky nic předem neprozrazuje. Ten dotyčný přiběh do televize se sdělením, že Hůlová tohleto udělala. A Rada, která chtěla paní Hůlovou stejně odvolat – což je její pravomoc a nikdo by do toho nemoh nikdy mluvit, poněvadž si Rada mezi sebou volí místopředsedy jak chce – to vzala jako záminku, a zcela neregulerně a nepoctivě ji vyloučila. Jsou to všechno „hrdinové“ jako vyřezaný, chovaj se jako parta lokajů. Kdyby řekli „nezlob se Zdeničko, neplníš dobře úkoly, nemůžeš bejt místopředsedkyní“, neměl by nikdo právo do toho mluvit. Ale když si vezmou za záminku něco, co není pravda, a pak se jí neomluvěj. Takový společenství má nulovou cenu. Je to strašná vizitka.
Přitom to není poprvé. Milan Knížák takovým způsobem vyřadil z konkurzu na generálního ředitele Víta Novotného.
Knížák se stává prototypem bachařů z ODS. Ono je jich víc. Je to jejich způsob, nařizovat nám, jak tu máme žít. Já samozřejmě proti Šedýmu copanovi vcelku nic nemám, je mi sympatický, že je někdo takovej samorostlej. Ale když se do tý politiky moc motá, bude po čase potřeba mu říct, aby se uklidnil, a nebo ho vykopat. Já jsem zastáncem toho chovat se slušně, dokud jde, ale když už to nejde, bejt stejnej rváč jako ten druhej. Všimněte si, že ODS disponuje celou řadou těchhle těch bachařů, co rovnou volej tenhle ten militantní způsob a napřahujou se k facce. A vždycky by vám vysvětlili, že byla výchovná a že vám pomohla. Já to nesdílím a jsem pro něco jiného – ještě lepší než zpětnej úder je preventivní rána rovnou do ksichtu. Já se od nikoho fackovat nenechám.
Vraťme se radši ke kauze Knížák-Novotný.
Neznám ji tak důsledně, ale vím, že to bylo taky neregulérní, taky nedošlo k omluvě a narovnání. Radě nikdy takový chování neprospělo, a televizi taky ne. Nikdy to nevedlo k výhře těch, kdo ty pletichy dělali. Televize je divokej bejk, kterej má tři tisíce zaměstnanců. Naštvete-li jich hodně, nemůžete nikdy vyhrát.
Ten „bejk“ je už docela naštvanej, dost lidí má pochyby o současném vedení ČT a jeho krocích, o tom, kdo vítězí v konkurzech. Co si vy osobně myslíte o generálním řediteli Jiřím Balvínovi?
Nemůžu hodnotit vnitrotelevizní věci. Já se naopak snažím nebejt vnitrotelevizní člověk víc, než mě nutí moje práce. Ale z kroků, jaký vidím zvenčí, pro mě bude klíčová volba brněnskýho ředitele. Pokud pan Balvín navrhne opět pana Drahoše, ztratí veškerou moji důvěru. To říkám rovnou. Je to šaškárna. Takže na to čekám.
A nebojíte se, že případné akce FITESU.
. já jsem teď mluvil za sebe, když jste se ptal na pana Balvína.
. ale to se týká především vás osobně. Přeci jenom moderujete několik pořadů ČT, neobáváte se, že by s vámi televize ukončila spolupráci?
Ať to udělá, klidně. Já půjdu. To se nedá nic dělat, ale tenhle strach, o kterým mluvíte, tady většině lidí zavřel hubu.
Odboráři v ČT tvrdí, že v říjnu na tom bude televize tak špatně, že nebude mít na normální platy. Koncesionářské poplatky se v dohledné době nezvýší. Jak to vidíte s Českou televizí do budoucna?
Podívejte, vy se ptáte na to, co znám rámcově ze zpráv, z novin a případně z vašeho serveru. To, že nejsou peníze a chtěj něco za miliardu (kanál ČT Sport, pozn. RadioTV), stačí dát k sobě, abyste si řek „buď nejsem v pořádku já,  nebo oni“. Ukáže se na podzim. Když není na platy, na valorizaci, a chtěj něco stavět za miliardu, nemusím bejt ekonom, abych si řek, že se tam možná někdo zbláznil. Součástí normální kultivovaný demokracie je, že když mi řeknete, že není na platy, ale že chcete za miliardu stavět, vysvětlíte mi, jak toho dosáhnete. Že získáte peníze tam a onde, a bude to tak. To tady chybí. Když se zeptáte, všichni řeknou „uvidíš“. Já to český „uvidíš“ znám s kupónovou privatizací.
Se sportovním kanálem souvisí digitalizace, která se pořád oddaluje a zdá se, že komerční televize se jí brání všemi možnými způsoby. ČT má spustit v září 2003 dva nové digitální kanály, ale vypadá to, že nebudou.
Sdílím s vámi názor, že tlak komerčních televizí na ČT sílí. Je přirozený, že se jí komerční stanice snaží dostat na nulu – proto každej stát hlídá, aby se to nestalo. Viz případ pana Kircha. Mediální impérium je vždycky špatně. Proto se tomu státy snažej zabránit. Vznikle-li v zemi mediální impérium, může to znamenat i konec státu. Od toho my nejsme daleko. Naše situace souvisí s legislativní šlamastykou, která se tu odehrála. Znovu se dostáváme k požadavkům FITESu. Dáváte-li někomu zadarmo veřejný statek, jako je licence na komerční televizi, musíte říct, co ta televize vrátí společnosti. Buď je to dražba té licence, ze které putují peníze do rozpočtu a investují se do kultury, nebo je tu druhá možnost – jako s Vladimírem Železným, který sliboval dokumenty a hranou tvorbu – že ta televize vytvoří část kulturního programu sama.
A když nevytvoří?
Tak to uděláte tak, že mu strhnete určitá procenta z prodané reklamy a věnujete je na kulturu. Je dojemný, když člen vysílací rady říká, že bychom chtěli úspěšného podnikatele zbavovat jeho zisků. Komerční televize není podnikání a nikde na světě není považována za podnikání v pravém slova smyslu, protože 90 procent zisku získává z monopolní licence. Díky tomu, že takhle nemůže podnikat každej, protože frekvencí je málo, jde o monopol. Pokud jde o digitalizaci, mám velký podezření a zároveň naději, že bude perspektivně znamenat konec těchhle televizí. Že skončej.
Kde berete tu jistotu?
Myslím, že to bude stejný jako dneska s muzikou. Můžete si ji nahrát doma v naprosto dostatečný technický kvalitě. Podívejte se, co se děje v oblasti filmů, je tu technologie DVD a HDTV. Myslím, že tyhle televize skončej, a budou tu stovky kanálů na internetu. Budete moct vysílat z kuchyně, jak škrabete brambory, a půjde o to, jestli někoho zaujmete a jestli vám bude ochotnej za to platit. Ne že by to bylo v téhle fázi rychle, ale tímhle směrem se to bude vyvíjet a bude to výrazný oslabení dnes dominantních televizí.
Digitalizaci má nastartovat Česká televize, ale ta na to asi nebude mít dostatek financí.
ČT stačí už to, že se jí nezvedají koncesionářské poplatky. Každý rok se jí tedy o inflaci snižují příjmy. Vysílat ale musí pořád stejně, výrobu musí dodržovat stejnou, a teď přišla parta nějakejch radních, která říká, že ze zákona je potřeba všechno titulkovat. To jsou další výdaje, které dělají lidi jako pan poslanec Pleva, kteří nemají ponětí o tom, co navrhují – ale navrhují to s o to větší vervou. Je to evidentní devastace televize. Ono stačí nezvyšovat poplatky, a ČT zanikne. Je to jedna z cest.
Předloňskou krizi odstartovala snaha dojít k těmto změnám rychle, teď se zdá, že změny k horšímu probíhají pomalým, plíživým způsobem, kterého si nikdo nevšimne.
Ono se to vysledovat dá, je to taková finta. Ale já považuju za důležitý říct ještě jednu věc: nemá-li být ta televize svobodná, pak ať neexistuje. Veřejnoprávní televize má cenu jenom tehdy, když je svobodná. Jenom se podívejte, co udělal Orbán s veřejnoprávní televizí v Maďarsku. Takový tendence jsou tady taky. A můžeme si říct, že ODS obsazovala šéfredaktora publicistiky a ČSSD zpravodajství. A to jsme na začátku – politické strany určují pracovníky do televize. To přeci nepřichází v úvahu. Je naše televize, vaše a moje. Nepřeju si, aby v ní politici rozhodovali o šéfredaktorech. Přeju si, aby rozhodoval talent a schopnosti. Jestli si ji chlapci chtějí takhle parcelovat a vysílat, to bych byl radši, aby ČT zanikla.
V rozhovoru pro Lidové noviny jste řekl, že se budete s FITESem snaži, aby politici nerozhodovali o veřejnoprávní televizi. Novela zákona o ČT, která vznikla loni pod tlakem stávkujících zaměstnanců ČT, změnila způsob nominací kandidátů na členství v Radě ČT, ale nijak nezabránila tomu, aby se do Rady dostali lidé spříznění s politickými stranami. Je vůbec možné tomu předejít?
Mluvili jsme o tom s politiky, které jsem zmínil. Říkali jsme, že FITES by byl rád, kdyby zvážili delegační princip známý ze zahraničí – existují vybrané instituce, které rovnou pravidelně jmenují členy Rady. Ale ne ze svých zaměstnanců, vyberou lidi z celé společnosti. Šlo by o veřejně prospěšné instituce, jako je Akademie věd, které by měly právo delegovat radní rovnou, bez účasti parlamentu. Je pravda, že někteří politici – a možná oprávněně –  říkali, že u nás ještě není struktura společenských organizací tak pevná, aby se už dnes daly určit ty, které by radní jmenovaly. To je pádnej argument. Proto si myslíme, že by pro začátek bylo dobrý rozdělil volbu přinejmenším na dvě komory parlamentu: sněmovnu a senát. Nebylo by to z jednoho hnízda.
Jenže kandidáty do Rady nominují občanská sdružení a organizace, které mohou mít napojení na politické strany.
Mezi institucemi, které nominují členy Rady, by neměly být státní organizace jako IKEM, který nominoval pana Milera. To je státní nemocnice, ne veřejněprospěšná organizace. Z toho, že tam je uvedenej IKEM, je vidět, jak je to nepochopený. Milera doporučila také nadace, o které se později ukázalo, že neexistuje. Takže stačí jeden den založit nadaci, která nominuje člena Rady ČT a druhej den ji zrušíte. U komunistů to ale není nic novýho, to je jejich styl.
Jak ale chcete docítil toho, aby Rada a veřejnoprávní televize nebyla pod vlivem politických stran?
Zájem korektního politika bude vždycky jenom jeden: aby ta televize byla svobodná. To mu totiž garantuje, že se sám nikdy nestane obětí její manipulace. Jenom politickej šejdíř chce manipulovat televizí. Spoléháme na to, že se objeví větší množství lidí, kteří jsou natolik uvědomělí a kultivovaní v politice, že vědí, že manipulované televize není normální. Že zrovna teď může hrát pro ně, ale za 14 dní to bude třeba jinak. V tom jsme zajedno s těma politikama, kteří maj všech pět pohromadě. Úplně stejně se stavíme ke korupci, šmelině a vnitřním kšeftům v televizi, protože to všechno je nesvoboda. Za prachy bude Jarda mlčet, že viděl, jak Franta v noci něco odnáší. To je pro nás naprosto nepřijatelný.
Kromě FITESU je tu taky iniciativa ČT – věc veřejná.
Ta už neexistuje.
A Občanská liga?
Tak občanská liga je jenom název pro příležitostné aktivity, takže zítra může něco propuknout, ale to nikdy nevíte. Nikdy to nebylo míněný jako.
Ale slibovali jste, že budete objíždět města s mítinky.
Já po nich jezdím.
Jak často?
Jednou týdně.
S kolika lidmi a jak to přijímá publikum?
Já sám, je to docela dobrý. Koukejte, já jednak podporuju kandidaturu Jiřího Vacka (kandidát do Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL, pozn. RadioTV) v Liberci.
Proč?
Protože jsem si ho vybral. Já jsem tím chtěl dát najevo, protože mi vždycky říkaj, ať jdu do politiky, že jsem schopnej se porozhlídnout a někoho najít. Našel jsem Vacka a podporuju ho. My se spolu klidně pěkně zhádáme na mítinku. Ale to je ta svoboda. Vacek mi vyhovuje, dám za něj ruku do ohně. Kdyby mě případně zklamal, zavolám mu a řeknu „Vacku, jdi do háje, tos mě zklamal. Tfuj tajbl!“. Za strany se mi agitovat příliš nechce, protože strana je příliš kolektivní těleso, v každý jsou křídla – levý a pravý – všechny strany jsou tu díky opozičce rozdělený na dvě. Kromě Koalice, která je rozdělená.
. na čtyři.
Částečně. Takže tam bych tvrzení, jak to všechno bude, bral jako idealismus. Strana nemůže vědět, jak se co bude vyvíjet. FITES je taky taková malá strana, v tom je to podobný. Člověk za kolektivní tělesa nemůže mluvit. Ale za jednotlivce ano. Navíc v případě zklamání víte, za kým máte jít.
Co všechno děláte kromě ČT a FITESu? Teď se bavíme v baru Frekvence 1, kde máte taky vlastní pořad.
Mám toho celkem dost. Jezdím ještě bez politiků s takovým kecáním „Co ty na to, občane?“ a vysvětluju lidem, že politici jsou naši číšníci. To nemyslím nějak hanlivě, protože bez nich by nefungovala restaurace, ale na zavolání musí přijít. Mládenec musí dodržovat určitej standard obsluhy. Pak ještě chystám film.
To je ten o tom družstvu?
Ne. To je takový.
Vy jste si schovával záznamy z chatu jednoho bytového družstva, které se po internetu domlouvalo, jak si zvelebí panelák.
Tohle není ono. Jde takovou historickou fresku o městečku v Čechách v letech 1990 až 1995, jak jsem ho viděl já. Ale pokud to budu dělat, budu si muset aktivity hodně zpřeházet a změnit. Od září už nechci dělat Přesčas, se zvířatama počítám jenom do konce roku.
To vypadá, jako byste chtěl úplně skončit s Českou televizí.
No tak ne, podívejte se.
Nebo jsou nějaké nabídky odjinud?
Nabídky jsou různý, ale záleží na tom, jak vysíláte. U Přesčasu pan šéfredaktor Bouška chce, aby lidi více rotovali. Tak já jsem pro to rozrotovat to úplně. Ať si udělá každej aspoň jeden Přesčas. Myslím, že ten pořad nemá z hlediska ČT ambici a já neumím dělat pořad, kterej ji nemá. Dělal jsem to nějakej čas a poznal jsem to. Na to, že je to živě, to není žádnej bourák. Vysílací čas je problematickej. I když ten pořad dělá moc dobrej tým lidí, myslím si, že to není pro mě. Mám mnohem radši, když je kolem publikum a když je čas mluvit s někým dýl. Přesčas je příliš dlouhej na to, když je někdo nudnej a příliš krátkej na to, když je zábavnej.
Bavili jsme se o tom ježdění po městech. Víte, že podobnou věc dělá i Jana Bobošíková a Dušica Zimová, proti kterým jste stál při loňské stávce v ČT?
To je možný, ale věřím tomu, že kecání paní Bobošíkový bude jiný, než to moje.