Krátký pohled do zákulisí českých médií

Dovedu pochopit, že některým lidem z branže ležím v žaludku. Po určité době od konkurzu na šéfredaktora zpravodajství České televize, kde jsem kandidoval, se moje jméno opět objevuje v souvislosti s touto institucí. Nový pan šéfredaktor Karel Novák měl totiž problémy se jmenováním kandidáta na post šéfa domácí rubriky a tak napsal ve veřejném dopise pracovníkům redakce zpravodajství:
.Včera večer mě Zbyněk Honys informoval, že se dozvěděl o tom, že Ladislav Doležal pracoval v minulosti v PR agentuře a že to je problém. Řekl jsem mu, že je to poměrně známá věc (navíc samozřejmě uvedená v dotazníku) a že tam pracoval jako analytik, nedělal žádná mediální školení, neměl na starosti žádného konkrétního klienta ani ve prospěch žádného klienta nedělal konkrétní PR práci, apod. A že bych nikdy nenavrhoval člověka, za kterého nemůžu ručit. Zároveň jsem mu připomněl jeho slova na zasedání Rady ČT z 13.2., kdy byl dotazován na PR minulost kandidáta na šéfredaktora Martina Grmely (tehdy prohlásil: “ …neshledali jsme tam nic tak závažného…., aby byla jeho kandidatura zpochybněna.“) Poznamenal jsem, že mi přijde divné, když to u jednoho nevadí a u druhého ano. 
Já jsem nikdy v Public Relation agentuře nepracoval. Celý příběh je jako vystřižený z učebnice zpravodajské agentury, v kapitole o dezinformaci, která vzniká pravidelným opakováním polopravd okořeněným čistou lží. Faktem je, což jsem naprosto otevřeně uvedl v přihlášce na konkurz šéfredaktora, že moje žena založila po odchodu ze zahraniční redakce televize Prima agenturu zabývající se poskytováním služeb v oblasti styku s veřejností. Jak může potvrdit řada profesionálů v oboru, mé vztahy s její činností nejsou žádné. Pokud tedy někdo nepodotkne, že mé vnímání může být negativně ovlivněno při plnění sexuálních povinností, což je až obdivuhodně často. „Skutečnost“, že mne jako žhavého kandidáta znevýhodňuje činnost v PR agentuře News & Communications Company o mě poprvé napsal v době výběrového řízení redaktor Týdne Petr Skočdopole. Když jsem se jej na ono prohlášení pozeptal, dostal jsem mailem zajímavou odpověď:
Dobrý den,
to jste mě zaskočil. Vycházel jsem z informace Media Marketing. Bylo to tak: informace ze dvou zdrojů (jeden zpravodajství ČT, druhý z okruhu Vašich bývalých kolegů v TV Nova) říkala, že pracujete pro PR. Na www.mam.cz jsem si pak našel, že se Vaše jméno objevilo v souvislosti se společností NCC. Jde-li o shodu jmen či jiný omyl, je to mrzuté a na místě je má omluva.
Petr Skočdopole /pozn. dovolil jsem si doplnit diakritiku/
Je zřejmé, že informace tedy pocházela přímo ze zpravodajství ČT. V časopise Marketing a Media se ještě ke všemu vůbec nehovoří o tom, že by NCC byla PR agentura. K ověření nebo vyvrácení informace pak postačují důvěryhodnější zdroje než uvádí Petr Skočdopole, třeba obchodní rejstřík. Tím se ovšem neobtěžoval a patrně ani nechtěl. Omluvu, kterou mě přislíbil šéfredaktor Dalibor Balšínek, uveřejnil Týden podstatně zkrácenou a s gramatickou hrubkou. Škoda. Informaci s patřičným odkazem pak použil v Mladé frontě Dnes jiný pan redaktor a to Jindřich Šídlo, jistěže před vyhlášením výsledků konkurzu.Vypátrat okruh jejich přátel z ČT není obtížné. Jedno lidové přísloví říká: Buď rád, že jsi nedostal přes hubu. Jsem.
Pan Karel Novák má jistě pravdu se svým tvrzením, že za jasných podmínek je klidně možné, aby pracovník z oblasti Public Relation, tedy styku s veřejností, působil ve sdělovacích prostředcích. PR se ovšem nyní stalo, v několika případech možná i zaslouženě, ikonou špinavých praktik, pověstnou holí na „nepohodlné“ lidi a to bez ohledu na jejich profesní poctivost. Lidí z tohoto oboru působí v médiích dost: Dalibor Balšínek jako šéfredaktor Týdne měl na starosti PR České nezávislé televizní společnosti. Moderátor Naostro Milan Šíma zase prováděl uváděná mediální školení. Také šéfredaktor Mladé Fronty Dnes Pavel Šafr má své zkušenosti v PR. Ať mě jmenovaní odpustí, tímto nechci ve všech případech pochybovat o jejich profesionalitě Také šéfredaktor Mladé Fronty Dnes Pavel Šafr má své zkušenosti v PR..
Jestliže tedy budu postupovat jako výše zmínění „novináři“ a vycházím přitom z několika zdrojů současných nebo bývalých pracovníků ČT, mohu si klidně dovolit napsat následující věci: Karel Novák a nikdo z okruhu jeho spolupracovníků se v souvislosti s výběrovým řízením již nezmiňuje o tom, že ve zpravodajství probíhala jedna z dalších petic, kterou zaměstnanci hrozili výpovědí pokud vybraný šéfredaktor nebude splňovat jejich kritéria. Stejně odhodlaně pak mohu tvrdit, že se na stále nezveřejněném projektu nového šéfredaktora podílelo i několik dalších lidí ze zpravodajství ČT. Je to skutečně pravda? Podobně jako informace, že patrně z lásky k bojovým uměním pracoval jako vyhazovač v proslulé restauraci U Holubů?
Celá ta špína pro mě ovšem není novou zkušeností. Podobně nehorázně jsem byl obviňován ze spoluorganizování sjezdu slovanských nacionalistů. Na tento „fakt“ upozornili dnes již bývalí pracovníci aktuální publicistiky Jan Tobiáš a Petr Vrabec. Dovolil jsem si totiž jako externista připravovat reportáže z oblasti Balkánu také pro nové vedení redakce. Rozhodně bych si přál, aby se reportéři ČT se stejnou razancí jako v mnoha jiných záležitostech  postavili třeba za bývalého šéfredaktora Zdeňka Šámala, jehož konflikt s tehdejším ředitelem zpravodajství skončil jeho odchodem. Svoboda slova je zároveň velkou zodpovědností a Česká televize by měla vychovávat osobnosti na určité profesní úrovni, které mohou kriticky a s odstupem pracovat s obrovskými zdroji informací. K těm také patří ty, které novinářům přinášejí pracovníci PR agentur, protože po náležitém prověření slouží i ty k vytváření mediální reality. Schopné lidi je třeba pěstovat, rozvíjet a také patřičně ohodnotit, což byl také důvod, proč se já osobně věnuji spolupráci s Českou televizí pouze ve volném čase. Pokud se tak konečně nestane, bude zpravodajství nátlakem a vyhrůžkami normalizovat jakési hospodské bratrstvo. Jistě to někomu vyhovuje.
Martin Grmela