Neúspěšný finalista výběrového řízení na generálního ředitele rekapituluje svou účast v konkurzu, ze kterého vzešel vítězně Jiří Balvín. Ten by měl vést veřejnoprávní televizi do roku 2007.
Dostávám řadu dotazů od lidí, kteří mi drželi palce ve výběrovém řízení před Radou České televize. Je mezi nimi i řada blahopřání k údajně „znovuzískané svobodě“, děkuji za ně a vážím si jich. K přihlášení se do výběrového řízení na generálního ředitele České televize jsem se rozhodl ze svého svobodného rozhodnutí, nebyl jsem a nejsem reprezentantem ani mluvčím jakýchkoliv zájmových, politických, či dokonce nátlakových skupin, což pozornému pozorovateli může být zřejmé z celého mého dosavadního života.
Neprožíval jsem celé to kandidování nijak špatně a netrápím se ani nyní. Byla to dobrá zkušenost a všem ji doporučuji. Pomohla mi upřesnit si názor na mnohé aspekty fungování televize veřejné služby v Čechách, které léta kritizuji a občas i chválím. Člověk se v průběhu takového řízení zejména o sobě, svých blízkých, ale i o televizi a její radě mnoho doví. Nikdy však nemůžeme říci, že víme vše. To mobilizuje naši zvědavost.
Nejvíce, a to velmi mile, mě překvapila moje žena Monika, která zpočátku nesouhlasila, abych se do výběrového řízení hlásil, nakonec vše snášela a prožívala obdivuhodně na mé straně (ač umí být velmi kritická ke komukoliv včetně mě). Průběžně se rozčilovala nad různými „P.R.“ články v novinách a časopisech.
Když jsem šel na veřejné slyšení, má žena mi řekla, bude-li si to rada přát, abych ji ujistil, že v případě mého zvolení generálním ředitelem ona nebude pro Českou televizi pracovat, nebude pro ni psát scénáře ani režírovat, i když má radost, že její práce je žádaná a přináší jí zřejmou satisfakci. Byla odhodlána živit se jinou prací. Moc jí za to děkuji, nebylo to od ní vůbec levné gesto.
Dotklo se jí, když mluvčí „Balvínovy“ televize pan Jirušek, jinak skvělý maskot České televize, večer po veřejných slyšeních tří kandidátů zneužil webové stránky televize veřejné služby a pokusil se šířit pomluvu, že jsem se jako protikandidát jeho nadřízeného prozatímního ředitele před radou dopustil údajně zavádějící informace ohledně přímého přenosu z Velké Pardubické, když jsem si na dotaz rady dovolil kritizovat špatnou práci redaktorů, kteří nepovažovali za vhodné informovat diváky České televize o smrtelném zranění Anatola, favorita a posledního zahraničního koně v dostihu, na předposlední překážce.
Redakce www stránek ČT se ani neuzarděla, když uveřejnila ostudné stanovisko Redakce sportu ČT k údajné „aféře“ okolo doběhu na VP. Ani Jiří Balvín, jako prozatímní generální ředitel, ani nikdo jiný z ČT, si nedovolili zveřejnit moji reakci, kterou jsem jim poslal obratem. Omluvy se v České televizi zřejmě nepěstují a i nadále budou nežádoucí.
Nahlížím až nyní, že Rada ČT a já by nebylo dobré a vyvážené manželství. Věděla to zřejmě i rada. Mnozí radní si totiž s oblibou pouštějí na špacír zbytečně silácké řeči v neprospěch České televize (a dokonce i vůči fyzickým osobám) bez opory o relevantní fakta a argumenty. Musel jsem se smát, když mě pan radní Knížák na veřejném jednání přiřadil mezi „ty, kteří se aktivně angažovali v krizi okolo České televize na přelomu roku. . .“ neuvedl zdroj svých informací a dokonce na veřejném jednání Rady ČT ani nestál o moji odpověď.
Někteří radní se po mnoho měsíců ukájejí tím, že s Jiřím Balvínem, jako prozatímním generálním ředitelem, hrají divadlo oblastní úrovně – hru na černé puntíky, vykřičníky, desetiprocentní srážky z platu a zdvižené ukazováčky. Je to nedůstojné. A kupodivu právě tito aktivisté se rozhodli pro Jiřího Balvína hlasovat. Od kultury vztahu mezi generálním ředitelem a Radou České televize především se bude odvíjet budoucnost této televize. Mnozí z radních relativizují urychlenou volbu poukazem na údajně nesnesitelný tlak, který byl a je na ně vyvíjen. Žádný z nich se však nebránil jedinou účinnou obranou – zveřejněním toho kdo, kdy, jak a na koho ve skutečnosti tlačil, kdo koho a ve prospěch koho nepřípustně a „nesnesitelně“ ovlivňoval apod.
Poslanci před skutečností, že rada, kterou zvolili, je pod tlakem, jen zavírají oči.
Kdybych býval byl zvolen generálním ředitelem, tak bych spolu s účinnou nápravou nedostatků uvnitř České televize trval i na odpovědnosti za veřejně vyslovené výroky. Veřejně jsem to deklaroval na čtvrtletníku FITESu a naznačil jsem to i v projektu. Bránil bych Českou televizi, byl-li bych byl přesvědčen, že si výtky a políčky nezaslouží, že jsou šířeny nepravdivé skutečnosti, že jsou vyslovovány jen s cílem přiživit se, poškodit, ukázat vlastní ramena bez opory o fakta. . . A trval bych případně i na soudním projednání a účinné nápravě škod, došlo-li by k poškození osob nebo instituce.
Dovedu si představit, že ani dnešní rada na takový dialog a zejména odpovědnost není připravena, a proto se uchyluje před koncesionáři České televize mj. i k cenzurování jednotlivých (ve skutečnosti projednaných) bodů schváleného programu ze zápisu o jednání, pořádá v rozporu se zákonem tajná jednání (kupříkladu v průběhu mého veřejného slyšení před Radou ČT nebyly projednávány žádné skutečnosti, na které se vztahuje ochrana osobních dat nebo ochrana obchodního tajemství, souhlas s veřejným projednáním mé přihlášky, jakož i uveřejněním projektu jsem na žádost rady poskytl). Předseda Rady ČT dokonce i na veřejných jednáních nedává hlasovat o jednotlivých návrzích členů rady, kteří si to pozoruhodně nechávají líbit.
Mám pocit, že všichni tři fináloví kandidáti jsme vytáčeli krásné piruety. Zahráli jsme si slušné divadlo. Veřejnost se bavila, ale ani rada ani novináři se o skutečné řešení problémů České televize do hloubky nezajímali (mé veřejné slyšení bylo o deset minut proti stanovenému harmonogramu zkráceno pro vyčerpání otázek členů rady). Není mi jasné, kdo byl v tomto divadle režisérem a kdo vrátným. Netuším, co se odehrávalo za oponou, co ve skutečnosti tak znechutilo dnes již bývalého radního Svatopluka Karáska. Jistě to nebyl prostý fakt, že byl i tentokrát, jako už v životě mnohokrát předtím, pouze přehlasován. Zastáváním menšinových stanovisek v daném čase, o jejichž správnosti byl hluboce přesvědčen, zatímco ostatní k nim teprve později přicházeli, se zabýval celý život a mj. i proto, když se později ukázalo, že jeho názor byl správný a občansky odpovědný, získal zasloužené uznání. Náleží mu i nyní.
Přesto jsem popřál nově zvolenému řediteli do manželství s touto radou mnoho štěstí.
Rada České televize jako celek dává přednost poddajnému řediteli, se kterým má svoji zkušenost. Její – sám často chybující – předseda se dokonce veřejně chlubí tím, že „umí s jeho slabými stránkami pracovat. . .“(sic!). Zákon mu však nic takového neukládá.
Rada i novináři (včetně Karla Steigerwalda MFDnes 2.11. 2001 a dalších) vědí, že zákon o vysílání ukládá všem televizím vytvářet nezávislý program. Vědí, že minimálně jeden ze čtyřiceti kandidátů se rád schází s politiky, nezajímá je (ani pana Steigerwalda?), o čem s nimi jako kandidát na generálního ředitele jednal, co jim slíbil apod. Odpověď veřejnosti dluží nově zvolený generální ředitel i Rada České televize. Radní vědí, že takový ředitel je nebude zneklidňovat a pomůže jim mj. i v klidu přežívat. Bude se ohánět slovíčky jako „restrukturalizace“, o kterých za 25 let přežívání v této televizi a v její komunistické předchůdkyni nezačal ani přemýšlet. Je záhadou, kde se najednou v jeho projektu vzala.
Nám – ubohým koncesionářům – za naše peníze, natočí mj. i „Četnické humoresky“ ! Můžeme jen poděkovat, koncesionář a občan má takovou televizi, jakou si zaslouží. . .
Není to příliš radostná vize televize.
V Praze, dne 2. listopadu 2001
Martin Vadas
martin.vadas@volny.cz
