Exkluzivní rozhovor serveru RadioTV s novým šéfredaktorem aktuální publicistiky České televize Milanem Bouškou o jeho kandidatuře, změnách, které chystá, a názorech na práci redakce publicistiky ČT.
Milan Bouška vede od 1. března redakci aktuální publicistiky ČT. Do veřejnoprávní televize přišel z Rádia Svobodná Evropa, dříve působil společně s ředitelem zpravodajství ČT Zbyňkem Honysem v Českém rozhlasu. Nemá žádné zkušenosti s prací v televizi, ale považuje to spíše za výhodu. Pod jeho vedením by měla redakce projít revizí pracovních postupů a omezit své zaměření především na domácí kauzy a problémy, které se bezprostředně týkají České republiky.
Začátkem března jste nastoupil do funkce šéfredaktora aktuální publicistiky ČT po vítězství v konkurzu, které řadu lidí překvapilo. Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásil do výběrového řízení?
Mám tendenci zkoušet různé věci. Několikrát v životě se mi podařilo radikálně změnit povolání: z divadla jsem šel do médií, z jedněch médií do druhých, z České republiky do Německa a zpátky do Čech. Myslím si, že jsem člověk jistých změn a výzev. Konkurz mi připadal jako výzva, stejně jako před třemi lety, kdy jsem kandidoval na ředitele Českého rozhlasu. Mám pocit, že za ta léta, co působím v médiích, publicistice trochu rozumím a že tu mám co říci.
V redakci publicistiky probíhala asi největší rebelie proti řediteli zpravodajství Zbyňku Honysovi i dočasnému šéfredaktorovi Petru Bohušovi. Většina „vzbouřenců“ sice televizi opustila, proběhlo ale vaše přijetí bez problémů?
Nesetkal jsem se s žádným zjevným odporem. Obě strany k sobě hledají cestu. Redakce je tady od toho, aby pracovala a pozoruji, že lidé v ní mají tendenci pracovat. Nejde tu o to něco bourat, ale spíš stavět. Proto jsem sem přišel. Ale jsem tu zatím třetí den, takže si mapuji terén.
Redakce publicistky společně s redakcí zpravodajství se výrazně podílely na stávce v ČT na přelomu let 2000 a 2001. Jak jste tehdy vnímal situaci v ČT? S kým jste sympatizoval?
To je v tuto chvíli naprosto nepodstatné. Pokud sedím na tomto postu, jde mi především o to, aby publicistika fungovala, a nikoli o to, jestli někdo stál na té či oné straně. Mě nezajímá, jaké názory tito lidé zastávali, jestli rebelovali. Stejný přístup očekávám od nich – že se nebudou ptát, jestli jsem stál nebo nestál na jejich straně, jestli jsem s někým sympatizoval.
A sympatizoval?
Nestál jsem na žádné straně.
Zbyněk Honys o vás prohlásil, že vás zná ještě z doby společného působení v rozhlase. Můžete prozradit, kdy jste se poprvé setkali?
V období listopadové revoluce. Tehdy jsem byl velice krátce v Českém rozhlase, on o něco déle. Společně jsme v něm zakládali Občanské fórum a jeho první svobodné vysílání. Pak se naše cesty trošku rozešly, a zhruba za rok jsme se znovu sešli při zakládání Radiožurnálu. Pak jem asi rok působil pod jeho vedením a odešel na stáž do Mnichova, odkud jsem se už nevrátil. No a pak jsme se viděli zase až po deseti letech loni těsně před Vánocemi na nějakém setkání.
Nastupujete do poměrně vysoké funkce v televizi, ale nemáte za sebou žádnou televizní praxi. Nepovažujete to za handicap? Dalo by se očekávat, že v konkurzu zvítězí spíše nějaký televizní profesionál.
Otázka je, kdo je televizní profesionál. Chápu to tak, že je to člověk, který je schopen nějakým způsobem obsluhovat techniku. Někdo to zase chápe jinak. Většina lidí, kteří sem přišli, včetně těch, kteří v nedávné době museli odejít, přicházela do médií také bez dřívějších zkušeností. Mám ale za sebou studium umělecké školy, což je praxe sice trošku jiného charakteru, ale s televizí jsem při ní přicházel do styku poměrně často.
To ale není přímá zkušenost s prací uvnitř televize.
O chodu tak složitého mechanismu, jakým je televize, samozřejmě v tuto chvíli nic nevím. Chápu, že je to do jisté míry handicap, ale svým způsobem to může být i výhoda. Jsou tu už zaběhané jisté mechanismy, které mohu vidět z jiného pohledu a budu se snažit přijít na kloub tomu, proč to či ono funguje tak, a zda by se to nedalo změnit.
Ptám se na to proto, že Jana Vávru svého času kritizovali podřízení v redakci zpravodajství TV Nova za to, že hodnotí jejich příspěvky, když sám v životě nic nenatočil.
To je strašně ošidné. Vy sám jako laik se můžete u nějaké reportáže zeptat, proč je tam zrovna to nebo to. Stejně tak se na to mohu zeptat i já a autor reportáže mi vysvětlí, že to tam musí být, nebo že to tam není nutné. Já mu sdělím, že mi to jako divákovi připadá buď zbytečné, nebo že to retarduje děj. Pan Vávra sice nemusel natočit jedinou reportáž, ale tím že jsem oba ze stejné školy – protože shodou náhod studoval o ročník níž než já – má po formální stránce stejné vnímání reportáží jako já. Navíc jsem se přes deset let pohyboval v různých typech médií a mám tedy určité pojetí o obsahové stránce. Zda se shodneme s autorem reportáže na tom, že to musí být natočeno tak nebo jinak, je druhá věc. Chtěl bych zavést novou praxi, aby na přípravu reportáží dohlížel někdo, kdo tomu opravdu rozumí – tím myslím režiséra. Ten by pak rozhodoval, jestli je reportáž natočená správně nebo ne.
Přicházíte ze Svobodné Evropy, nepřivedete si do ČT nějaké kolegy z rozhlasu?
Absolutně ne. Nemohu si přivést nikoho, protože jsou naplněné stavy. Z těchto, ale i jiných důvodů si ze Svobodné Evropy nepřivedu nikoho.
Nový šéfredaktor zpravodajství Karel Novák se dohodnul se Zbyňkem Honysem na tom, že v personálních otázkách ohledně redakce zpravodajství budou rozhodovat na základě společného konsensu. Existuje nějaká podobná dohoda mezi vámi a ředitelem zpravodajství?
Mám stejné pravomoci jako každý vedoucí pracovník na svém postu, ale jsem samozřejmě odkázán na dodržování vnitřních předpisů ČT. Dohody mezi mnou a panem Honysem jsou prakticky totožné jako u pana Nováka. Pokud by pan Honys měl nějakého adepta pro redakci publicistiky, museli bychom to zkonzultovat. Ale znovu opakuji, v současné době tu není prostor pro nové lidi, a pokud by sem měl někdo nastoupit, muselo by se pro něj vytvořit nové pracovní místo.
Jak probíhá vaše komunikace s podřízenými a jak se Zbyňkem Honysem?
Je tu určitý zaběhnutý mechanismus, různé porady, kterých se musíme zúčastňovat. Ptáte se mě na to ale třetí den po mém nástupu, kdy se s tím systémem teprve seznamuji. Své podřízené si ale už začínám zvát na seznamovací pohovory, abych vůbec věděl, kdo tu je.
Reportéři si často stěžují na to, že mají buď externí smlouvy, nebo smlouvy na dobu určitou, třeba na tři měsíce. Hodláte podniknout nějaké kroky k tomu, aby získali smlouvy na dobu neurčitou? Jde přeci jenom o určitou jistotu, že s nimi televize počítá.
Pokud budou na externí spolupráci, nebudou mít tu jistotu nikdy a nikde. Pokud ten dotyčný jde se svým produktem na trh, je vystaven daleko větší konkurenci než ten, kdo je interním zaměstnancem. Ten je na tom možná o něco lépe, ale já v tomto směru nemohu nic měnit. Je to vázáno na směrnice ČT. Nemohu jim dát jistotu podepsání smlouvy například na rok.
Zbyněk Honys ve svém projektu ředitelství zpravodajství naznačil, že publicistika dostává na obrazovce ČT příliš velký prostor.
Neřekl to jenom pan Honys, ve svém projektu to zmínil dokonce pan ředitel Balvín.
Už jste se spolu bavili o tom, jaké pořady by měly z obrazovky zmizet?
K tomu ještě nedošlo. Samozřejmě že na tu věc mohu mít nějaký názor, ale bylo by smutné, kdyby se ho moji podřízení dozvídali prostřednictvím tohoto rozhovoru. Nejdřív ho tedy sdělím jim. Mám určitou představu, ale když někam přijdete, můžete zjistit, že se vaše představy mohou dost diametrálně lišit od skutečnosti. Jsem v momentě, kdy tuto možnost mapuji – jestli to vůbec lze, či nikoli. Osobně bych žádné pořady nerušil.
Jaké publicistické pořady ČT jste sledoval předtím, než jste se začal uvažovat o účasti v konkurzu na šéfredaktora publicistiky? Které se vám nejvíce líbily, a které jste naopak příliš nesledoval nebo vám nepřipadaly tak dobré?
To už zase zabíháte k tomu, abych vám řekl svoje subjektivní hodnocení.
Ano, jde mi o vás subjektivní názor.
Nejdříve to řeknu lidem v redakci, takže pro vás to shrnu jen velmi obecně. Sledoval jsem všechny pořady. Předtím, než jsem se přihlásil do konkurzu, to samozřejmě nebyly úplně všechny, asi tři čtvrtiny. Takže jistý dlouhodobý přehled o tom, co ČT v oblasti publicistiky vysílá, jsem měl. Nepreferuji žádný z těch pořadů nebo formátů. K některým mám výhrady, k jiným ne.
Publicistické pořady ČT v poslední době vyvolaly několik soudních řízení, ve kterých televize prohrála. Chystáte v této souvislosti změnu práce reportérů a posílení spolupráce s právním oddělením ČT?
K určitým změnám došlo ještě před mým nástupem do funkce. Mám jistou představu o tom, že by měli vzniknout oddělení „research organisations“, které by tvořilo současné oddělení DOS obohacené o různé analytické oblasti. V jeho rámci by se ověřovala všechna rizika, včetně těch právních. Tento záměr jsem zapracoval i do svého projektu. Jestli toto oddělení skutečně vznikne, ale záleží na mnoha vnitřních okolnostech. Pokud se tak stane, mohlo by to pomoci celé řadě pořadů, jako jsou Fakta nebo i zpravodajství.
Zmínil jste svůj projekt. Zveřejníte ho?
Samozřejmě. Zatím jsem k tomu nebyl vyzván televizí, ale nemám s tím problém. Dokonce mám pocit, že bude vystaven na internetu ČT, stejně jako projekt pana Nováka (Karel Novák svůj projekt zveřejnit nehodlá, pozn. RadioTV). Nemám důvod ho tajit.
Jakým způsobem se redakce publicistiky připravuje na nadcházející parlamentní volby?
Nasednul jsem do rozjetého vlaku, takže v tomto směru už nemohu nic ovlivnit. Mohu to jenom popsat. Specielně k volbám se upravuje pořad Bez imunity, který se přesouvá do jiného vysílacího času, bude v jiné podobě a s trošku jiným schématem respondentů. To je de facto vše. V takové úpravě by měl běžet do voleb, a pak ještě asi dva týdny po nich, kdy se bude reflektovat sestavování koalic, atd.
O publicistech na ČT se často hovořilo jako o zastáncích linie Hradu nebo stran Čtyřkoalice. Jak chcete zamezit těmto spekulacím a zajistit politickou vyváženost publicistiky na obrazovce veřejnoprávní televize?
Toto sleduje společnost InnoVatio, od níž dostáváme výstupy. Že by si televize přímo zadávala nějaký takový výzkum, nevím.
Jde o to, že se publicistika na ČT často věnuje politickým kauzám. V době před parlamentními volbami by se mohla některá strana cítit ukřivděna a napadnout ČT z podjatosti.
Může se samozřejmě cítit ukřivděna. Já věřím, že lidé, kteří připravují tyto reportáže, si jsou vědomi předvolebního napětí a že si v této době dávají dvojnásob pozor. Spíš si musí dávat pozor na to, aby si přes ně některé politické strany nedělaly svou propagaci. Na to budu dbát.
Ale vždycky se najde nějaká strana, která se bude cítit ukřivděna.
Dalším velkým problémem je „kauza raketeering“. Ředitel zpravodajství Zbyněk Honys před časem naznačil, že někteří reportéři mohou čelit podezření z vybírání výpalného za neodvysílání určitých reportáží.
Na to se budete muset zeptat pana Honyse. Na tuto otázku vám nedokážu odpovědět.
V této souvislosti se hovořilo také o tom, že v redakci publicistiky pracují lidé, kteří dříve působili v PR agenturách.
Doufám, že už tady ti lidé nejsou.
Doufáte?
Já to nevím. Pokud bych něco takového zjistil, takový člověk by tady neměl co pohledávat. Pokud by vzniklo oddělení, o kterém jsem mluvil, kde by se nezávisle na autorovi reportáže mohlo prověřit, že nejde o účelovou věc, dalo by se to do jisté míry vyloučit. Ale pokud se ptáte na to, jestli to budu trpět, pak v žádném případě. Problém je v tom, jak to zjistit.
Existují nějaké metody? Bavili jste se o tom se Zbyňkem Honysem?
Prověřovat každou záležitost – komu to prospěje, komu ne. Pokud někdo přinese v podstatě jednostrannou kauzu, je třeba se ptát, proč musí sloužit zrovna této jedné straně. Pak se může klidně stát, že se taková věc obrátí proti tomu člověku, který s tou kauzou přijde. Třeba se ukáže, že to je úplně jinak. Vyvarovat se tomu lze jedině prací a hledáním. Člověk prostě nemůže skočit na první informaci, kterou mu někdo přinese, byť by byla jakkoliv exkluzivní.
Rozpočet ČT na letošní rok počítá s výraznými úsporami, které se patrně dotknou i redakce publicistiky. Jak? Hovoří se třeba o omezování zahraničních cest.
Je otázka, jestli zrovna zahraniční cesta tam či onam je přínosná pro publicistický pořad. Pokud ano, pak si myslím, že se finance na ni musí najít. Ale v otázce rozpočtu vás budu muset opět směřovat na pana Honyse, já mohu zodpovídat pouze za peníze, které mi jsou svěřeny k plnění stanoveného plánu. Pokud bude nutno někam vyslat štáb, tak samozřejmě ano. Na druhou stranu si nemyslím, že je potřeba vysílat štáb kdykoli, když se něco stane.
Třeba pořad Fakta dříve přinášel exkluzivní reportáže ze zajímavých míst světa.
Zajímavých ano, ale pro koho?
Pro diváka.
A relevantních pro naše informování? Chápu, když někdo jede do Afgánistánu. Myslím, že je nutné posoudit, jestli je relevantní vyslat někam štáb na natáčení. Je třeba si říci, zda výsledek, který z toho očekáváme, bude odpovídat nákladům vynaloženým na cestu.
Ano. Ale zahraniční reportáže pořadu Fakta se setkávaly s dobrou diváckou odezvou a získaly několik mezinárodních ocenění. Poté, co z ČT odešel Marek Vítek a jeho kolegové, kteří si nerozuměli se Zbyňkem Honysem, se Fakta zaměřila na domácí problémy, čímž se kryjí s pořadem Klekánice.
Myslím si, že na naší domácí scéně je skutečně dost problémů, které musíme řešit. Pokud bude nějaká zahraniční cesta natolik důležitá vzhledem k našim poměrům – kdyby se například jednalo o naše vztahy s Německem – pak tam samozřejmě vyšleme štáb. Ale skutečně si myslím, že domácích problémů je tolik, že je potřeba se jim věnovat. Na druhou stranu by samozřejmě mohl a měl být nějaký pořad, který by se věnoval zahraniční publicistice. Fakta by to ale být neměla.
Čili kdyby nyní reportéři Fakt chtěli odjet do Zimbabwe natočit reportáž o prezidentských volbách, vy byste tu cestu neuznal, protože se tento problém nijak netýká České republiky?
To by musel posoudit někdo jiný. Na toto jsem v tuto chvíli malý pán. Každá služební cesta tohoto typu vyžaduje podpis několika lidí, ne jenom mě. Mohu to navrhnout, ale nejsem ten, který může od stolu říci, vezměte si věci a odjeďte do Zimbabwe.
