Vládní koalice neodolala pokušení a obsadila svými lidmi další mediální radu, tentokrát Radu České televize. Všech pět nově zvolených radních totiž lze považovat za exponenty či příznivce vládních stran. Výmluvy, že jde o volbu nezávislých osobností, neobstojí. Soudný občan dobře ví, že proti jednomu „kohákovi“ má sedět jeden „knížák“. To je pluralita v praxi. Jinak to však vidí Špidlova sqaudra. Vláda, která se ve sněmovně opírá o minimální většinu jednoho hlasu, opět zvolila ostře konfrontační postup a v obměněné podobě se opakoval scénář z volby Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Také v této radě nedávno vláda obsadila naprostou většinu, když si přivlastnila osm míst a opozici ponechala pouze tři, přičemž nejsilnější opoziční strana ODS má v tzv. velké radě jediného zástupce.
Zarážející však není pouze samotný výsledek včerejší volby, ještě větší rozpaky vzbuzuje postup vládních stran. Původně již schválenou tajnou volbu do Rady ČT vládní koalice po polední přestávce zvrátila opakovaným zpochybněním hlasování, dlužno dodat procedurálně značně pochybným, ba přímo trapným. Chce to opravdu hodně hroší kůži být v roli trotla, který teprve několik hodin poté zjistí, že vlastně mačkal knoflíky jinak, a je proto třeba opakovat (rozuměj „opravit“) hlasování, které původně skončilo rozdílem pěti hlasů. Ale ve Špidlolandu se zázraky dějí, zvláště když schůzi řídí Zaorálek a za mikrofonem hřímá Dostál. Osa zla v akci!
Můžeme se jenom dohadovat, jaká masáž se během oběda snesla na hlavy několika vládních poslanců, kteří ještě dopoledne vyjádřili svoji svobodnou vůli. Pak už se rozjel stojedničkový hlasovací stroj. Ale pozor! Tenhle dýchavičný stroj má pohon na páru. A kotel je značně přetopený a hrozí brzkým výbuchem, který rozmetá dílo zvůle, namyšlenosti a pýchy.
Slabá Špidlova vláda je s to prosadit svou pouze tehdy, když vlastním poslancům odepře možnost volit tím nejsvobodnějším způsobem, totiž tajně. V případě volby osob je přitom tajná volba v civilizovaných, demokratických zemích naprostou samozřejmostí. Totalitní praktiky současné vládní koalice a její nátlakové metody, jichž užívá k vynucení poslušnosti vlastních poslanců, zavádějí naší zemí několik desetiletí zpátky a pár set kilometrů na východ.
Tomu, co vládní koalice opět předvedla, se v lidové mluvě říká nenažranost. Nestačí být u žlabu, ještě se něj chrochtá. Všeho do času.
Petr Štěpánek
