Zahraničního zpravodaje České televize v Bruselu, reportéra Pavla Boudu vystřídal v Bruselu od začátku ledna redaktor zahraniční redakce a moderátor pořadu Události ve světě Jiří František Potužník.
Obecně se soudí, že česká veřejnost je o Evropské unii nedostatečně informována. Chystáte se na tom svým zpravodajstvím něco změnit?
Myslím, že toho o Evropské unii a o všem, co provází naše přístupová jednání i případné členství, víme skutečně málo. Většina informací o EU je sice dostupná – v aktuálních médiích i na internetu, ale chybí ucelená informační kampaň. Tím nemyslím jen propagandu, kterou mají dělat samozřejmě státní úředníci, ale i novinářský informační řetěz. Nepovažuji tento stav ovšem za tragický: poptávka po zprávách o EU jednoduše není zatím příliš vysoká, ale bude jistě narůstat s vyjasňováním data a způsobu našeho přijetí, tedy až se bude blížit referendum o vstupu do EU. Pak bude znít daleko hlasitěji argumentace eurooptimistů i euroskeptiků a bude právě na novinářích, aby dokázali informovat veřejnost bez ohledu na politické, ideologické či národovecké zájmy srozumitelně a o tom podstatném. A to bych chtěl dělat.
Na tuto misi jste se prý dlouho a tvrdě připravoval.
O mém nástupu do Bruselu začal hovořit již před více než dvěma lety tehdejší šéfredaktor Zdeněk Šámal. Původně plánovaná výměna stráží (mluvilo se o létě 1999) se sice neuskutečnila, ale Evropa zůstala oblastí, které jsem se v redakci věnoval. Pokrýval jsem zpravodajsky sice především sever starého kontinentu (Spojené království, Norské království, Švédské království, Dánské království a Finsko – nejde tedy výlučně o monarchie), ale významné politické a hospodářské dění se nikdy netýká jediné země a dvojnásob to platí o členských státech EU. Příprava znamenala především prohlubování vědomostí o struktuře „patnáctky“, ale jestli byla tvrdá, nevím – když vás nějaké téma přitahuje, když vás baví srovnávat různé historicko-politické modely atd., tak se o přílišné „tvrdosti“ mluvit snad ani nedá.
Kolika jazyky se domluvíte?
Používám téměř výhradně angličtinu. Studoval jsem i jiné evropské jazyky: francouzštinu, italštinu a ruštinu a během studií jsem z některých skládal zkoušky, ale na oficiální úrovni jimi nehovořím. Francouzštinu samozřejmě budu muset opět vzkřísit.
Jak dlouho pracujete v České televizi?
V roce 1993 jsem dělal na FSV UK zkoušku z politologie u Jana Šterna, který se právě ten den stal intendantem zpravodajství ČT2. Asi jsem měl štěstí na otázku, ta se mimochodem týkala evropské politiky, a můj pedagog mi nabídl po krátkém konkursním pohovoru práci v zahraniční redakci. Moje studentské aktivity v Literárních novinách a Reflexu tím skončily a České televizi jsem až na příležitostnou publikační a přednáškovou činnost věrný.
Znal jste Brusel?
Znám Brusel z několika studijních a zpravodajských pobytů – jeho historické centrum lze vnímat jako zlomek toho pražského, ale pokud jde o architekturu obecně, jsou na tom určitě lépe i Český Krumlov, Kutná Hora a další česká města . jenže pro zpravodaje není belgická metropole magnetem tohoto druhu. Je to uzel evropského dění. Mnohdy nepřehledný, škrtící, ale přesto držící státy starého kontinentu pohromadě. Ortega Y Gasset hovoří o klidu v Evropě, jako o rovnováze sil – v dané chvíli je průsečík všech vah právě v Bruselu . a to mě láká. Na to se těším.
Co jste si sebou neopomenul vzít, a co jste naopak v Praze rád nechal?
Jistojistě přepravíme knihovnu, alespoň podstatnou část. Tím de facto přepravíme vše, co máme. Marně přemýšlím o něčem, co tu nechám rád . asi nemám ve svém životě nic, čeho bych se chtěl zbavovat – co do něj nepatřilo už je pryč.
Jakým oblastem se chcete vedle aktuálních událostí nejvíc věnovat?
V geografickém slova smyslu určitě Spojenému království, Francii a i severským státům Evropy. Pokud jde o oblasti tematické, láká mě evropské právo (a jeho slučitelnost či neslučitelnost s právními normami jednotlivých států), vojenská politika Evropy (a její historický a hospodářský kontext), množství bilaterálních vztahů mezi státy, které – byť propojené v rámci nějaké mezinárodní struktury – mají do shody více než daleko (územní spory) . a kromě toho i bruselská byrokracie: i ta si tyká s korupčními aférami, nepotismem, cenzurou . je toho strašně moc.
Dvě křestní jména se dnes už běžně neužívají.
Podepisuji se pod své články jako Jiří F. Potužník od roku 1988, kdy jsem začal publikovat. Křestní jméno František mám po dědovi, který byl i můj kmotr a především „férovej chlap“. Dodnes potkávám lidi, kteří o něm mluví s uznáním a obdivem, a já děkuji Pánubohu, že to samé platí i o mých rodičích.
Veronika Kratochvílová
e-mail: veronika.kratochvilova@czech-tv.cz
ČT – Public Relations & Promotion
tiskové oddělení – redakce
tel: 02/ 6113 4350
